Školka, která má nejlepší jídlo v Česku. Jak to dělá? Je to o lidech, spíš než o penězích

Vejce pouze v bio kvalitě či z volného chovu, suroviny z místních zdrojů, žádná dochucovadla a polotovary. To všechno a ještě víc musí splnit škola, která chce získat zlatý certifikát v programu Skutečně zdravá škola. V České republice je taková jen jediná – soukromá MŠ Semínko v Praze. Co se tam jí a jak se to vaří? Těsně před devátou ráno se otevírají dřevěné dveře a ke stolečkům v jídelně MŠ Semínko v Toulcově dvoře v Praze usedá téměř padesátka dětí od 3 do 6 let. Berou si

Jak bilancují a plánují kantoři? Nahlédněte do jejich hlavy v norovoční anketě. Tématem roku je nedostatek učitelů

Učitelé, jejich potřebnost i nedostatek – velké téma minulého i letošního roku. Co se jim letos v učení povedlo a co stojí jako výzva pro příští rok? Nad čím si lámou hlavu a jaké mají plány? I v této anketě, tak jako v té silvestrovské, jsme o odpovědi požádali finalisty ocenění pro „nejlepšího“ učitele Global Teacher Prize. Tentokrát – z nějakého rozmaru – pouze muže. S přáním, ať jich je ve školách víc. ⊕  Jiří Homola, učitel na 2.stupni základní školy Cyrila Boudy na

Anketa mezi učiteli: Co nejzajímavějšího a nejvtipnějšího jste se svými žáky letos zažili?

Gulag je název pro velkostatkáře, 28.října je výročí zavraždění Hitlera a jiné zábavnosti, kterými žáci zpestřují život svým učitelům. Požádali jsme finalisty Global Teacher Prize, což je mezinárodní ocenění pro „nejlepšího“ učitele, které se pořádá i u nás, aby se podělili o to nejvtipnější, nejzajímavější, nejpřekvapivější, co se letos od dětí dozvěděli. Mohl to být konkrétní výrok, ale i nápad nebo postřeh… Tady jsou odpovědi některých z nich. Ukazuje se, že děti chodí čím dál raději ven, a to i

Dagmar Pecková: V hlavě se mi zatmí a jdu za další metou. Jak to měla ve škole a v rodině?

Pěvkyně Dagmar Pecková byla dobrá žačka s problémovým chováním. „Rozhodně ne typ nástěnkářky, spíš zlobivá koza,“ říká o sobě. Vždy šla za svými sny a podporovala ji v tom její máma. „Bezbřeze mě milovala, se vším všudy. A měla to se mnou těžké,“ dodává. Pocházím z malé vesnice Medlešice u Chrudimi. Je tam park se zámkem, kde se mimochodem narodila matka Emy Destinové, a byla tam a stále je mateřská školka, kam jsem chodila. Do základní školy jsem pak šla ve vedlejší vesnici,

Jsme sice sportovka, ale dbáme hlavně na vztahy a pohodu, říká zástupkyně ředitele ze školy, kde se rodí olympionici

Snowboardistka Eva Samková, biatlonista Michal Krčmář nebo běžkyně na lyžích Karolína Grohová. Ti všichni sedávali společně v lavicích základní školy na náměstí Míru ve Vrchlabí. „Jsme sice sportovka, ale dbáme hlavně na vztahy a pohodu,“ říká zástupkyně ředitele Simona Grégrová. Sama se nazývá „aktivním nesportovcem“, ale sportovce obdivuje. Už jen proto, že je maminkou olympioničky – a rovněž vrchlabské žačky – Karolíny Erbanové. Jsou sportovní třídy jiné než ty běžné? Velmi. Jsou to individuality, je tam velká soutěživost, prosazování, já já

Kvůli zájmu estebáků jsem musel být pilným žákem. Jak vzpomíná na školu senátor Pavel Fischer

Boje mezi žižkováky a vinohraďáky, skvělí třídní učitelé, vášeň pro počítače a jazyky, která mu zůstala. Takové jsou vzpomínky na školní léta senátora Pavla Fischera. A později strach, že studia můžou kdykoli skončit. „Naše rodina nesouhlasila s režimem, chodil jsem do skautu, účastnil se aktivit, které vyvolávaly zájem estébáků. A tak jsem o to zodpovědněji zkoušel přistupovat k učení, chtěl jsem studovat, přičemž vyhodit mě mohli v podstatě kdykoliv.“ Znamenala pro vás škola šťastné roky, nebo spíš utrpení? Jako dítě

Skromné sny učitele ze školy odvedle aneb co by mi pomohlo, abych mohl učit, jak bych chtěl

Tomáš Pinkr učí přírodopis, chemii a matematiku na základní škole Eden v pražských Vršovicích. Možná se to nezdá, ale učit na druhém stupni je celá věda. Didaktická věda: jak správně jednat s pubertálními žáky a jak organizovat výuku, aby se žáci něco naučili a třeba i bez prskání? Mnoho učitelů prostě zatne zuby a učí, jak umí a jak v dané situaci mohou. I když se v daných mantinelech necítí komfortně, nemohou je začít sami zničehonic měnit, to je nad síly smrtelníka. Mohou maximálně

Děti by se měly ve škole naučit rozumět světu, ne vedlejším větám, říká učitelka. Jedeme na výkon a podstatné nám uniká

Lucie Řehořová má za sebou více než třicetiletou praxi učitelky. Pracovala ve školce, v družině, na prvním i na druhém stupni. Nejraději vzpomíná na patnáct let strávených ve speciální škole pro děti s poruchami učení. „Měla jsem tam třeba holčinu, dyslektičku, která byla na prvním stupni označená téměř za nevzdělavatelnou. Nakonec odmaturovala a teď je na vysoké škole v Kanadě. Takové příběhy mě naplňovaly,“ říká.  Jaké děti chodily do vaší školy? Oficiálně jsme byli škola – tedy až druhý stupeň, od šesté třídy

Chceme, aby řemesla vzkvétala? Nenuťme je dětem ve čtrnácti letech

Zájem o učební obory se snižuje v Česku i v zahraničí. Britský pokus posílit počet učňů ale nevyšel, i když stál hodně peněz. Podle vzdělávacích expertů je hlavním problémem to, že děti ve čtrnácti letech nevědí, čím chtějí být, a jdou na řemeslo často pouze z nouze. Navíc nízká úroveň učňovského školství je činí neatraktivní a komplikuje dětem cestu k případnému dalšímu vzdělávání. Podle Národního ústavu pro vzdělávání je v ČR je zhruba 510 škol, které nabízejí vzdělávání zakončené učňovskou zkouškou. Loni na