Do školky bez pláče. Učitelka radí, jak celé rodině usnadnit ten velký okamžik, kdy se dítě poprvé pustí máminy ruky

Září je blíž než bychom si přáli a pro spoustu dětí to bude chvíle, kdy se v jejich životech něco zásadního změní. Tak třeba se budou muset poprvé pustit máminy ruky a vyrazit do mateřské školy. Učitelka Radka Manová radí, jak na to, aby přechod proběhl co nejlépe. „To, že dítě přechází čistě z domácí péče do té kolektivní, je pro něj obrovská změna, kterou si z pozice dospělého jen těžko dokážeme představit. Je proto dobré a vlastně i nutné na ni dítě

Britské školky dělají z dětí nemotory, učitelé se bojí rodičů a rizika. Je to špatně, říká školní inspekce

Proč jsou dnešní děti tak nemotorné? Může za to náš strach. To je závěr  britské školní inspekce, která zkoumala režim v mateřských školách a zjistila, že učitelé dětem zakazují lézt na prolézačky a nechtějí s nimi jezdit na výlety. Podle ní jsou tedy na vině přehnané nároky rodičů a provozovatelů školek na bezpečí dětí. Podle zprávy britské školní inspekce mají tamní předškoláci čím dál méně příležitostí k pohybu, získávání síly a pružnosti. Jejich učitelé jim zakazují lézt na prolézačky a nechtějí s nimi jezdit

Celý den za královnu: Oslava narozenin v mateřské škole, kde mají rádi pohádky a rituály

Je to opravdu tak, že děti musí mít pořád něco nového? Ve waldorfské školce staví naopak na tom, že dětem dělá dobře, když se věci opakují. A tak oslava narozenin probíhá pohádkově, ale vždycky stejně. „Všichni jsou v klidu, protože přesně vědí, co je čeká,“ říká ředitelka školky Helena Baláková. Narozeniny ve „waldorfu“, to je velká událost. Oslavenec se na jeden den promění v krále nebo královnu, se vším, co k tomu patří: dostane korunu, královský plášť, vybere si dva rádce, kteří

Dětské hraní dnes ovlivňují velké firmy. Rodiče by se měli vzepřít a jít s dětmi do přírody, říká německý pedagog

„Když se nějaké síly dostanou příliš do převahy, objeví se protisíly. Nemějme tedy starost a tím méně strach. Jděme svou cestou,“ říká Rudolf Hettich, který přijíždí do Česka vzdělávat učitele z lesních školek. „Účastníkům jeho seminářů se pod jeho vlivem často úplně změní pohled na přírodu,“ říká Luboš Vedral  z Asociace lesních mateřských škol, který s propagátorem přírodní pedagogiky Hettichem udělal rozhovor. Co je to prahra, termín, který už desítky let používáte? Prahra je elementární přístup k přírodě, pohyb dětí v přírodě a hra s přírodními materiály,

Ve škole je poznat, které dítě k nám chodilo. Reportáž z žižkovské „školky“ pro děti ze složitého prostředí

Čím dříve se začne, tím lépe. Řeč je o předškolním vzdělávání u dětí ze složitého prostředí. Kvalitní příprava usnadní vstup do školy i těm, co mají poruchy učení nebo chování. „Učíme děti držet dobře tužku, poznat barvy, zvířata, umět se přihlásit a počkat na vyvolání, vydržet u čtení knihy, spolupracovat ve skupině. U zápisu je poznat, které dítě k nám chodilo,“ říká učitelka z dětské skupiny na Žižkově. „Školka“ funguje už osmým rokem a o zájemce nemá nouzi.  „Šla Nanynka do

Učitelka z České Třebové: Co jsme řešili, když jsme zakládali lesní školku, a hlavně, proč jsme to dělali

„Děti u nás získají vše, co jejich vrstevníci ve státních školkách, ale i něco navíc do života,“ říká zakladatelka lesního klubu pro předškolní děti Jana Rudová. To něco navíc je odolnost – ven se chodí i v mrazech – a možnost dělat praktické věci. S mužem a dalším kamarádem se tedy před dvěma lety rozhodli, že tomu věnují energii. A bylo jí potřeba hodně. Proč jste se vůbec rozhodli založit lesní školku? Hledali jsme pro naše děti něco jiného. Chtěli

Paní učitelka, která se umí hezky zlobit: „Když dítěti neukážu emoce, jsem pro něj nečitelná. A krom toho jsem taky jen člověk.“

Někdy je čas věci trpělivě vysvětlit, jindy se musí jednat rychle. Může učitel projevovat vůči dítěti i negativní emoce a jak? „Bez emocí jsme pro děti nečitelní,“ říká Anna Svobodová, učitelka v mateřské škole Archa v Petroupimi U Benešova. „A krom toho jsem jenom člověk a někdy se prostě taky rozzlobím. Děti to vezmou, když vás znají a vědí, že je máte rádi.“ Zaujal mě váš způsob komunikace s dětmi. V jednu chvíli jste je napomenula, ale nepůsobilo to na mě nepříjemně. Vylíčila

Mateřská škola a tři muži: Děti si nás vyžádaly, a tak je dneska bereme ven my otcové. I když prší

Změnil se nějak přístup otců k dětem, když to srovnáte s generací dnešních dědů? ptám se tří mužů, kteří sedí na koberci hrací místnosti mateřské školy Archa v Petroupimi u Benešova.  Ano, odpoví všichni tři bez váhání. Mateřská škola má dnes pro děti tento program: stopovací den s tatínky. Proto tu mezi dětmi sedí i tři muži, otcové tří přítomných předškoláků. Děti berou ven oni. Akorát že dost prší (bylo to minulý týden), a tak je změna plánu: jde se až po svačině. Ale

Tříletí v jedné školkové třídě se sedmiletými? Má to samé výhody, vždyť v rodině je to taky tak

Máme tři syny. Jeden je ještě mimino, ale starší dva chodí spolu do školky. A nikoli jeden do „maláčků“ a druhý mezi předškoláky, ale spolu do jedné třídy. Velcí tam pomáhají malým, malí od velkých všechno odkoukají a obohacuje to všechny. Jako v rodině. A učitelky si oddechnou. Ve smíšené třídě jsou namíchané všechny děti od tří do sedmi let. Každý rok se tak obměňuje jen zlomek třídy a vždy je maximálně třetina těch nejmenších. Mít ve třídě dvacet sedm dětí,