Ve škole je poznat, které dítě k nám chodilo. Reportáž z žižkovské „školky“ pro děti ze složitého prostředí

Čím dříve se začne, tím lépe. Řeč je o předškolním vzdělávání u dětí ze složitého prostředí. Kvalitní příprava usnadní vstup do školy i těm, co mají poruchy učení nebo chování. „Učíme děti držet dobře tužku, poznat barvy, zvířata, umět se přihlásit a počkat na vyvolání, vydržet u čtení knihy, spolupracovat ve skupině. U zápisu je poznat, které dítě k nám chodilo,“ říká učitelka z dětské skupiny na Žižkově. „Školka“ funguje už osmým rokem a o zájemce nemá nouzi.  „Šla Nanynka do

Učitelka z České Třebové: Co jsme řešili, když jsme zakládali lesní školku, a hlavně, proč jsme to dělali

„Děti u nás získají vše, co jejich vrstevníci ve státních školkách, ale i něco navíc do života,“ říká zakladatelka lesního klubu pro předškolní děti Jana Rudová. To něco navíc je odolnost – ven se chodí i v mrazech – a možnost dělat praktické věci. S mužem a dalším kamarádem se tedy před dvěma lety rozhodli, že tomu věnují energii. A bylo jí potřeba hodně. Proč jste se vůbec rozhodli založit lesní školku? Hledali jsme pro naše děti něco jiného. Chtěli

Paní učitelka, která se umí hezky zlobit: „Když dítěti neukážu emoce, jsem pro něj nečitelná. A krom toho jsem taky jen člověk.“

Někdy je čas věci trpělivě vysvětlit, jindy se musí jednat rychle. Může učitel projevovat vůči dítěti i negativní emoce a jak? „Bez emocí jsme pro děti nečitelní,“ říká Anna Svobodová, učitelka v mateřské škole Archa v Petroupimi U Benešova. „A krom toho jsem jenom člověk a někdy se prostě taky rozzlobím. Děti to vezmou, když vás znají a vědí, že je máte rádi.“ Zaujal mě váš způsob komunikace s dětmi. V jednu chvíli jste je napomenula, ale nepůsobilo to na mě nepříjemně. Vylíčila

Mateřská škola a tři muži: Děti si nás vyžádaly, a tak je dneska bereme ven my otcové. I když prší

Změnil se nějak přístup otců k dětem, když to srovnáte s generací dnešních dědů? ptám se tří mužů, kteří sedí na koberci hrací místnosti mateřské školy Archa v Petroupimi u Benešova.  Ano, odpoví všichni tři bez váhání. Mateřská škola má dnes pro děti tento program: stopovací den s tatínky. Proto tu mezi dětmi sedí i tři muži, otcové tří přítomných předškoláků. Děti berou ven oni. Akorát že dost prší (bylo to minulý týden), a tak je změna plánu: jde se až po svačině. Ale

Tříletí v jedné školkové třídě se sedmiletými? Má to samé výhody, vždyť v rodině je to taky tak

Máme tři syny. Jeden je ještě mimino, ale starší dva chodí spolu do školky. A nikoli jeden do „maláčků“ a druhý mezi předškoláky, ale spolu do jedné třídy. Velcí tam pomáhají malým, malí od velkých všechno odkoukají a obohacuje to všechny. Jako v rodině. A učitelky si oddechnou. Ve smíšené třídě jsou namíchané všechny děti od tří do sedmi let. Každý rok se tak obměňuje jen zlomek třídy a vždy je maximálně třetina těch nejmenších. Mít ve třídě dvacet sedm dětí,

Očima české maminky ve Švýcarsku: Děti jsou tu odmala vedeny k samostatnosti, už do školky chodí samy bez rodičů

Hana Hurábová žije s manželem a třemi dětmi ve Švýcarsku od roku 2014. Nejstarší syn chodí do druhé třídy, prostřední do školky. „Děti jsou tu cíleně vedeny k samostatnosti, už ve školce zatloukají hřebíčky a řežou pilkou. A do školky chodí samy bez rodičů. Náš syn chodí sám od čtyř a půl let a nebojíme se o něj, i když přechází velkou křižovatku,“ říká. Do Švýcarska nás zavedla manželova práce – je manažerem nákupu ve švýcarské firmě. Já jsem vystudovaná ekonomka, v Česku

Já mám ráda kočička. Děti z cizích zemí se učí ve školce češtinu, ulehčí jim to vstup do školy

Šestiletá Verunka má jít už za půl roku do školy. Má zrzavé kudrny, na nose pihy, proříznutou pusu a jeden malý handikep – oba její rodiče hovoří pouze ukrajinsky. Je šikovná a akční, ale češtinu ještě potřebuje dobrousit. Dvakrát týdně za ní a několika dalšími dětmi dochází dvě lektorky češtiny. Školka je za jazykovou pomoc vděčná a ocení to brzy i škola. Ze tříd jedné žižkovské školky se line hudba, smích, dětské výskání. Je po svačině, za hodinku se půjde

Lenka Vrtišková Nejezchlebová: Chopte se mě, pochopové, dala jsem obě své děti do jeslí

Slavný soude, mám hned dvě deprivované děti (3 a 6), které od dvou let trpěly nedostatkem mateřské lásky. Musely totiž do kolektivu stejně malých deprivovaných nešťastných kamarádů v soukromé školce (jeslích), aby tam trpěly při hraní, malování, zpívání, tancování pod školeným vedením nechutně vlídných a kreativních tet, aby strádaly společným blbnutím na hřištích a pískovištích, zoufaly si na procházkách a plakaly nedostatkem pozornosti a mateřské lásky v divadýlkách, místo toho, aby si náramně individuálně jaksepatří užívaly s výtvarně a múzicky dosti nekreativní

Muž v mateřské škole: dětem nechávám volnost, stavím jim skrýše a hluk mi nevadí

Taky si myslíte, že když jde muž pracovat do mateřské školy, je nejspíš zženštilý? „Ženský a mužský přístup je jiný,“ říká Petr Kilian, který v mateřské škole učí. Co dělá jako učitel předškolních dětí jinak než průměrná učitelka? Jak jste k práci v mateřské škole přišel? Na oslavě narozenin svých kamarádů jsem potkal kamarádku, ředitelku mateřské školy, a ta mi nabídla, jestli s nimi nechci jet na týdenní školu v přírodě jako pomocný pedagogický dozor. Věděla, že jsem rok suploval na jedné základní škole, učil