Tomáš Feřtek: Proč jsou učitelé tak hákliví na kritiku? Možná jim to připomíná špatné známky

Učitelé dnes nemají respekt, ozývá se tu a tam ve veřejné debatě. Nejčastěji od učitelů. Já jsem to ale ještě na vlastní oči neviděl. Stížností na konkrétní školy a učitele jsem od rodičů zažil stovky, ale nedostatečný respekt ne. Víc něž pětadvacet let bydlíme v malé obci na rozhraní středních a jižních Čech a moje žena tu s přestávkami učí na základní škole. Za tu dobu bych nenašel opravdu jedinou situaci, která by se dala vyložit jako projev neúcty či dokonce pohrdání

Zapomněli jsme jako společnost, jak vážená by měla být učitelská profese, říká organizátorka ceny pro učitele

„Učitel je člověk, který má obrovský vliv. Může děti formovat, i deformovat. Hodně pro žáka udělat, ale i hodně pokazit. Proto bychom dobré učitele měli umět docenit,“ říká Hana Matoušů, která má na starosti organizaci české odnože mezinárodního ocenění Global Teacher Prize Czech Republic. Vyzvídali jsme na ní zajímavosti a fakta o této ceně,  která se letos koná již potřetí (první rok byl pilotní) a má napomoci pozvednout prestiž a vážnost učitelské profese. Na Nový rok odstartoval nový, již druhý

Jak jsem na učňáku potkala básníka. V dětech jsou skryté poklady, říká učitelka češtiny

„Aleše jsem potkala na Střední odborné škole třineckých železáren a ukázalo se, že má v sobě básníka a velký dar vyprávění,“ říká Veronika Dittrichová, učitelka češtiny a varhanice. Aleše jsem učila od třeťáku, na Střední odborné škole třineckých železáren. Obráběči kovů, češtinu měli každý druhý týden dvě hodiny. Dvacet pět kluků s nízkou motivací. Někdo spí na lavici po flámu, někdo jen tak bez zájmu kouká, bylo to pikantní. Klasická výuka nefunguje, to je jasné, a tak jsem hledala jiné cesty. Napadlo

Děti by se měly ve škole naučit rozumět světu, ne vedlejším větám, říká učitelka. Jedeme na výkon a podstatné nám uniká

Lucie Řehořová má za sebou více než třicetiletou praxi učitelky. Pracovala ve školce, v družině, na prvním i na druhém stupni. Nejraději vzpomíná na patnáct let strávených ve speciální škole pro děti s poruchami učení. „Měla jsem tam třeba holčinu, dyslektičku, která byla na prvním stupni označená téměř za nevzdělavatelnou. Nakonec odmaturovala a teď je na vysoké škole v Kanadě. Takové příběhy mě naplňovaly,“ říká.  Jaké děti chodily do vaší školy? Oficiálně jsme byli škola – tedy až druhý stupeň, od šesté třídy

Škola je příliš důležité místo na to, aby se tam učitelé mohli flákat, říká Robert Čapek, „ostrý“ školitel učitelů

Robert Čapek si nebere servítky, a někteří učitelé ho proto nemají rádi. „Důležitý je  pro mě postoj. Starat se o to, abych se dozvídal víc a učil se. Ten může mít každý učitel. A takový postoj od učitelů vyžaduju, to je pravda. Tahle profese nemůže být o žádném teplém místečku, kde dvacet let děláme to samé nic moc a je to tolerováno. Škola je příliš důležité místo na to, aby se tam lidi flákali,“ říká. Jste nekompromisním zastáncem moderní pedagogiky,

S tímhle nepruď, usměrní mě kolegové a mně se uleví, říká ředitelka školy, kde ve sborovně sedí skoro stejně mužů jako žen

České školství potřebuje více mužů, zaznívá ze všech stran. V mateřských školách jsou zastoupeni zanedbatelným půl procentem, na základních školách je 1 muž na 6,5 ženy. A pak jsou školy, kde je poměr opačný. Kde se v nich muži vzali a co to škole přináší? Když jsme uveřejnili článek o pozoruhodném hudebním počinu deváťáků ze základní školy v  Trmicích, zdálo se, že leckoho víc než šikovnost a akčnost žáků zaujal počet mužů v pedagogickém sboru. Kde je škola ve vyloučeném městečku v severních Čechách

Slasti a strasti začínajících učitelů: Tadeáš a Klára jsou hození do vody a popisují, jak se jim plave

Jaké to je, když začínáte naostro učit?  Co se vám honí v hlavě, než to vypukne, a jakými vás vyplivne první týden, kdy jste naplno učitelem? Tady jsou dojmy dvou mladých lidí, kterým se to právě stalo. TADEÁŠ Můžu dělat práci za několik lidí, můžu ji dělat dobře a efektivně, ale přesto mé místo v jisté instituci zrušili. Ideální příležitost směřovat k tomu, co jsem vlastně vždycky chtěl: učit. Ideální příležitost najít si v polovině prázdnin sympatickou školu v dostupné

Chtěla bych, aby se uměli sami ohodnotit a dopřeju jim dlouho plánované pokusy, chystá oceněná učitelka pro své páťáky

Petra Šubrtová byla letos v soutěži Global Teacher Prize vyhlášena druhou nejlepší učitelkou. Ve škole na pražských Petřinách ji čeká poslední  – pátý – rok se žáky, které učí od první třídy. „Aby věděli, v čem jsou silní a v čem slabší a aby se z toho, že jsou v něčem slabší, nehroutili. S něčím takovým je potřebuju vypustit v červnu do světa,“ plánuje. S jakými pocity očekáváte začátek školního roku? Na frmol, který přijde, se moc netěším, ale na děti fakt jo. A je nás tady

Růžový panter ve škole aneb den s tělocvikářkou v době úzkostlivých rodičů a nemotorných, ale čilých dětí

I z pohledu tělesné výchovy jsou dnešní doba a dnešní škola plné paradoxů. Některé děti vrcholově sportují, jiné neumějí udělat kotrmelec – ale někdy to jsou ty samé děti! „Chybí jim přirozený pohyb, proto jsou dnešní děti obecně nemotornější. Škola by je měla vybavit základní tělesnou zdatností a seznámit je s různými sporty. Ovšem zlehka, nikoli výkonnostně,“ říká tělocvikářka s dvacetiletou praxí Šárka Eisová. Vejdu do školy a když se představuju paní recepční, ozve se na plné pecky znělka z Růžového pantera. Jsem