Zkušenost učitelky: Dnešní děti se školy nebojí. Špatná známka mi stačí, řeknou mi klidně

„Přibývá rodičů i dětí, které známky moc neřeší. Začíná chybět víc snahy, zodpovědnosti,“ říká Andrea Tláskalová, která učí na prvním stupni základní školy ve Zbirohu. Známkujete? A jak? Známkuji. V 1.třídě dávám buď jedničku, nebo nic. V dalších už dávám všechny známky. I ty špatné známky? Ano, i když nerada. Vždy se ale snažím, aby dítě i rodič věděli proč. Nejnáročnější je pro mě dát špatnou známku někomu, kdo se snažil. Aby to méně bolelo, zapisuji do žákovské knížky víc známek

Bez učebnic není učení? Pomalu to přestává platit

Pryč jsou časy, kdy jsme od září do června listovali stejnou učebnicí. Škol, které učebnice opouštějí, přibývá. A nejde zdaleka jen o školy alternativní. „Unudila bych se k smrti,“ říká Monika Stehlíková, učitelka češtiny z gymnázia na Mikulášském náměstí v Plzni. Učebnice přestala používat už před lety, protože se jí žádná nelíbila a bylo jí hloupé nutit žáky, aby si kupovali knihu, s níž sama není spokojená. „Části věnované jazyku a slohu bývají přesycené odbornými jazykovědnými termíny a učebnice literatury jsou spíš takový konzervativní

Poradna: Jak je to s povinným školním plaváním?

Otázka: Základní škola, kterou mé dítě navštěvuje, předložila rodičům žáků tříd prvního stupně přihlášky na ozdravný pobyt spojený s plaveckým kurzem. Předběžná cena pětidenního pobytu s plaváním, který se bude konat v místě vzdáleném cca 200 km, je odhadována na 4000 Kč. Termín pobytu je od pátku do úterý, tudíž zahrnuje víkend, přičemž školní výuka jinak o víkendu nikdy neprobíhá. Text přihlášky obsahuje sdělení, že výuka plavání je povinná a neúčast na pobytu je možná pouze v případě předložení potvrzení od lékaře,

Andrea Tláskalová: Učím děti, že konflikty jsou normální a dají se rozumně řešit

„Děláme z velkých problémů malé, máme na to sešit s velkým a malým koněm,“ popisuje řešení hádek ve své třídě učitelka základní školy Andrea Tláskalová, která se umístila jako druhá v soutěži o nejlepšího učitele Global Teacher Prize.  Jak se dozvíte, že se mezi dětmi stal nějaký konflikt? Buď za mnou přijdou, nebo to napíšou do speciálního sešitu, který tu na to máme. Je na něm velký a malý kůň. To je taková metafora, jako že děláme z velkých problémů malé – tím, že je

Ester Janečková: Synové si vybrali židovskou školu kvůli atmosféře. Tam je každý normální, říkají

Máme židovské kořeny, ale mé děti šly na židovské gymnázium hlavně kvůli atmosféře tolerance a otevřenosti, říká Ester Janečková. Oba vaši synové si zvolili studium na židovském gymnáziu. Jak moc to byla otázka příslušnosti k židovské víře? Krištof, starší syn, se o židovství zajímal, mladší Cyril moc ne. Jejich dědeček byl Žid a babička, moje maminka, je sice z katolické rodiny, ale byla poněkud výjimečným způsobem přijata do židovské obce, tak trochu za zásluhy, protože je autorkou sborníku básní dětí uvězněných v Terezíně

Angličtinář Petr Fantys o známkování: je to otrava a ztráta času

Petr Fantys učil patnáct let angličtinu na pražském soukromém gymnáziu PORG a tohle si myslí o známkování: „Zabralo mi to spoustu vzácného času, který bych uměl využít lépe, pro výuku. Ale mnohé děti si na známky potrpí. Říkával jsem jim v legraci filatelisti.“ Známkování se obvykle rozebírá z pohledu žáka: jestli je pro něj dobré, nebo špatné, a co s ním dělá. Co známkování dělá s učitelem? Mně tedy bylo dost nepříjemné. Známkování zabere spoustu času, který bych uměl využít lépe. Oznámkovat znalost cizího

Kamarádi do jedné lavice? Raději ne. Učitelé vědí proč

Pepíček seděl s Toníčkem, a tak dobře si rozuměli. Než zasáhla učitelka a Toníčka posadila dopředu vedle Aničky. Zdá se to jako schválnost, ale učitelka to s největší pravděpodobností myslela dobře. A dost možná rozsazení vůbec nesouviselo s Pepíčkem a Toníčkem. „Můj syn má ve škole dobrého kamaráda. Chodí spolu i po škole na fotbal. Od začátku roku seděli spolu v lavici, ale teď je učitelka rozsadila. Má na to právo?“ napsala Johana Bílovcová z Tábora do poradny na našem webu. Odpověď může

Jaroslav Jirásko: David a Goliáš – to je jako kdo? Výuka náboženství je ve školách mizerná

Řekněme si to na rovinu: Češi si náboženství moc neváží, nezajímají se o ně, a tím pádem o něm nic moc nevědí. Můj známý, průvodce cestovní kanceláře, říká, že běžný český turista v zahraničí se pozná podle toho, že nepozná výjevy na obrazech s náboženskou tematikou, neví, o koho a o co se jedná. Velká část Čechů nezná nejzákladnější biblické příběhy, na rozdíl od lidí z jiných zemí především západní Evropy. Svou neznalost našinec zastírá posměšky. Ať chceme či nechceme, s náboženstvím se

O sexu se mají děti učit ve škole a ne z porna, hlásá kampaň #kdyžtonechce

„Výzkumy ukazují, že pro 60 procent mladistvých je hlavním vzdělávacím zdrojem o sexu porno. To je samozřejmě špatně, především proto, že v pornu neprobíhá žádná komunikace,“ říká Johanna Nejedlová z neziskovky Konsent. Spolu s kolegy je přesvědčena, že českým dětem chybí kvalitní sexuální výchova. Spustili proto kampaň na Hithitu a z vybraných peněz chtějí pořádat workshopy na školách.  Jak to vlastně u nás momentálně vypadá se sexuální výchovou? Záleží na každém pedagogovi, jak ji pojme. Jsou učitelé, kteří si dávají záležet,