Andrea Tláskalová: Učím děti, že konflikty jsou normální a dají se rozumně řešit

„Děláme z velkých problémů malé, máme na to sešit s velkým a malým koněm,“ popisuje řešení hádek ve své třídě učitelka základní školy Andrea Tláskalová, která se umístila jako druhá v soutěži o nejlepšího učitele Global Teacher Prize.  Jak se dozvíte, že se mezi dětmi stal nějaký konflikt? Buď za mnou přijdou, nebo to napíšou do speciálního sešitu, který tu na to máme. Je na něm velký a malý kůň. To je taková metafora, jako že děláme z velkých problémů malé – tím, že je

Ester Janečková: Synové si vybrali židovskou školu kvůli atmosféře. Tam je každý normální, říkají

Máme židovské kořeny, ale mé děti šly na židovské gymnázium hlavně kvůli atmosféře tolerance a otevřenosti, říká Ester Janečková. Oba vaši synové si zvolili studium na židovském gymnáziu. Jak moc to byla otázka příslušnosti k židovské víře? Krištof, starší syn, se o židovství zajímal, mladší Cyril moc ne. Jejich dědeček byl Žid a babička, moje maminka, je sice z katolické rodiny, ale byla poněkud výjimečným způsobem přijata do židovské obce, tak trochu za zásluhy, protože je autorkou sborníku básní dětí uvězněných v Terezíně

Angličtinář Petr Fantys o známkování: je to otrava a ztráta času

Petr Fantys učil patnáct let angličtinu na pražském soukromém gymnáziu PORG a tohle si myslí o známkování: „Zabralo mi to spoustu vzácného času, který bych uměl využít lépe, pro výuku. Ale mnohé děti si na známky potrpí. Říkával jsem jim v legraci filatelisti.“ Známkování se obvykle rozebírá z pohledu žáka: jestli je pro něj dobré, nebo špatné, a co s ním dělá. Co známkování dělá s učitelem? Mně tedy bylo dost nepříjemné. Známkování zabere spoustu času, který bych uměl využít lépe. Oznámkovat znalost cizího

Kamarádi do jedné lavice? Raději ne. Učitelé vědí proč

Pepíček seděl s Toníčkem, a tak dobře si rozuměli. Než zasáhla učitelka a Toníčka posadila dopředu vedle Aničky. Zdá se to jako schválnost, ale učitelka to s největší pravděpodobností myslela dobře. A dost možná rozsazení vůbec nesouviselo s Pepíčkem a Toníčkem. „Můj syn má ve škole dobrého kamaráda. Chodí spolu i po škole na fotbal. Od začátku roku seděli spolu v lavici, ale teď je učitelka rozsadila. Má na to právo?“ napsala Johana Bílovcová z Tábora do poradny na našem webu. Odpověď může

Jaroslav Jirásko: David a Goliáš – to je jako kdo? Výuka náboženství je ve školách mizerná

Řekněme si to na rovinu: Češi si náboženství moc neváží, nezajímají se o ně, a tím pádem o něm nic moc nevědí. Můj známý, průvodce cestovní kanceláře, říká, že běžný český turista v zahraničí se pozná podle toho, že nepozná výjevy na obrazech s náboženskou tematikou, neví, o koho a o co se jedná. Velká část Čechů nezná nejzákladnější biblické příběhy, na rozdíl od lidí z jiných zemí především západní Evropy. Svou neznalost našinec zastírá posměšky. Ať chceme či nechceme, s náboženstvím se

O sexu se mají děti učit ve škole a ne z porna, hlásá kampaň #kdyžtonechce

„Výzkumy ukazují, že pro 60 procent mladistvých je hlavním vzdělávacím zdrojem o sexu porno. To je samozřejmě špatně, především proto, že v pornu neprobíhá žádná komunikace,“ říká Johanna Nejedlová z neziskovky Konsent. Spolu s kolegy je přesvědčena, že českým dětem chybí kvalitní sexuální výchova. Spustili proto kampaň na Hithitu a z vybraných peněz chtějí pořádat workshopy na školách.  Jak to vlastně u nás momentálně vypadá se sexuální výchovou? Záleží na každém pedagogovi, jak ji pojme. Jsou učitelé, kteří si dávají záležet,

Náboženství je v české škole popelkou. Dětem i rodičům je to jedno

Zatímco náboženské spory hýbaly a hýbou světem, ba dokonce ohrožují naši budoucnost, v českých školách se náboženství vyučuje velmi okrajově. Náboženští fanatici nesmí proniknout do škol a svádět děti na scestí. Na tom panuje všeobecná shoda. V českých školách je ale tohle riziko téměř nulové, protože o náboženství se nezajímají ani děti, ani rodiče.  Na hodiny náboženství chodí podle statistik římskokatolické církve asi 4,5 procenta všech žáků základních škol. Českým dětem je tím pádem dost nepochopitelné, jak může tak nepodstatný jev jako

Chtěla jsem být zootechničkou, ale už šestnáct let učím, říká „stříbrná“ učitelka

Andrea Tláskalová se umístila jako druhá v soutěži o nejlepšího učitele Global Teacher Prize, která se letos poprvé konala i v Česku. Porotu okouzlila tím, že je to „učitelka dětí, ne předmětů“. Chtěla jste se odmalička stát učitelkou? To ne. Mám ráda zvířata, a tak jsem šla na střední zemědělskou školu. Pak jsem vystudovala zootechniku na vysoké zemědělské a tam jsem si udělala i pedagogické minimum, s tím, že se může hodit. Rok ještě během školy, rok po ukončení. A pedagogika a psychologie

Pavel Kraemer: Známkování je nesmysl – pohled matematika

Mnoho učitelů, se kterými mluvím, si během své učitelské praxe uvědomilo, že známkování není spravedlivé a že ani spravedlivé být nemůže. Co je ještě trojka a co je už čtyřka, u některých prověrek? Jak přesně ohodnotit, jak člověk mluví před třídou? Dojem je subjektivní. V dětech známkování opakovaně vyvolává pocit nespravedlnosti. Demotivuje je to. Mají pocit, že to není čistá hra. Někdy si opravdu učitel na někoho takzvaně zasedne. Neříkám, že to je většinová záležitost, ale stává se to. Někoho si