Češka o vídeňské škole: K obědu malé porce, příliš často pizza nebo párky. Svačiny děti nesmí nosit vlastní, aby si nezáviděly

Česká maminka Zuzana žije s rodinou ve Vídni. Mladší synové jsou na základní škole, dvanáctiletá dcera chodí na soukromé česko-německé gymnázium. Učebnice jsou v němčině, zápisky si děti dělají v češtině. „Zdá se mi, že některé důležité věci v osnovách chybí, ale obecně je studium náročné, padne na něj většina dceřina volného času,“ vypráví maminka gymnazistky. První díl vyprávění o školách ve Vídni čtěte ZDE S tím, jak se ve Vídni řeší různé poruchy učení, nemáme osobní zkušenost, ale z toho, co slýchám, to vypadá, že

Kateřina Emer Venclová: Co se podpory nadaných dětí týče, točíme se v kruhu, je to taková Hlava XXII

Dlouho jsem byla přesvědčená, že je česká legislativa oddaně věrná odkazu Franze Kafky. V podpoře nadaných žáků je ale jasně znát rukopis Josepha Hellera. Představme si žáčka, který učivo zvládne dřív než ostatní, nebo je pochopí na první dobrou (i když někdy trochu jinak, než to učitel myslel). Při dalším vysvětlování a procvičování se nudí, otravuje, zlobí. Po nějakém čase má dost velké problémy – se školou, s vrstevníky, s rodinou, a hlavně sám se sebou. Seženou-li rodiče dobrého psychologa

Škola je celodenní, na kroužky není čas. Rozvrh neexistuje, jistý je jen tělocvik a ruční práce, vypráví Zuzana žijící s rodinou ve Vídni

Zuzana Bartošová žije spolu s manželem a třemi dětmi už dvanáct let ve Vídni. Dvanáctiletá dcera Tereza chodí na česko-německé gymnázium, mladší Vojta a Lukáš jsou na základní škole. „Nedostávají známky, nemají domácí úkoly, ale ani rozvrh a pevné osnovy,“ popisuje Zuzana Bartošová hlavní odlišnosti. Škola je až do odpoledne, ale hodiny výuky jsou prokládané hodinami volna. V Čechách jsem vystudovala vysokou školu a na brigádě jsem se seznámila s manželem, který vzápětí odešel pracovat do Vídně. Přestěhovala jsem se za

Utlum tu hubu a kup tu kupu hub aneb na waldorfském lyceu musíš v hodině poetiky zapojit mysl, řeč i tělo

Waldorfská škola trvá optimálně dvanáct let. V Česku existuje pět waldorfských lyceí, která pokrývají závěrečné čtyři roky vzdělávání: v Praze, Semilech, Českých Budějovicích, Ostravě a Příbrami. Ačkoli přežívá představa, že waldorfské vzdělávání je „měkké“ a žáci se toho moc nenaučí, bližší pohled ukazuje, že opak je pravdou. Studium je náročné, jeho pojetí je však dost jiné než u běžného gymnázia. Navštívili jsme hodinu poetiky ve waldorfském lyceu na pražském Jižním Městě.   „Utlum tu hubu a kup tu kupu hub,“ říká

Máme pověst školy, která si poradí s každým dítětem. Chodím do práce rád a dbám na spokojenost učitelů, říká ředitel

„Neříkám, že to je jednoduché, je to složité, ale mám na co navázat. Integrace na této škole začala už dávno před mým příchodem na pozici ředitele. Ty děti nepřišly najednou skokově odnikud…“ S ředitelem základní školy v Čelákovicích Jiřím Kyliánkem o jeho škole a inkluzi. „Vždy jsem byl zastáncem toho, že sám do práce musím chodit rád. A když jsem spokojený já, dělám spokojené i jiné lidi, učitele i rodiče, a jejich spokojenost zase působí dobře na mě. Je to

Hodně dětí, zato málo škol. Aktuální realita českého školství v několika číslech. S komentáři odborníka

Víte, že máme ve středním vzdělávání daleko nejvyšší podíl odborných škol ze všech zemí OECD? Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravilo k novému školnímu roku výběr ze zajímavých statistik. Čísla komentuje Miroslav Hřebecký z informačního centra o vzdělávání EDUin. Základky: mnoho dětí, málo škol a učitelů ⇒ Na základní školy bude docházet 953 400 žáků (o 12 500 více než loni). ⇒ Z toho 564 000 na 1. stupeň a 389 4000 na 2. stupeň základních škol. ⇒ Do 1.

Česká maminka v Benátsku: Italské děti dostávají ve školách dost zabrat, píší písemky i z tělocviku, s učiteli se nediskutuje

Marta Kučíková žije s manželem a třemi dětmi v jednom malém podhorském městě na severu Itálie. V Česku vystudovala vysokou, v Itálii ale je, jak sama říká, “holkou pro všechno”. Její manžel pracuje v obchodě. Jejich dvě dcery (Sára 19, Marie 18 let) a syn Simon (14 let) odmalička navštěvují pouze italské školy. Na češtinu nezapomínáme, vzhledem k tomu, že jsme česká rodina, mluvíme doma rodným jazykem, sledujeme české filmy a čteme české knihy. A milujeme český humor! Ovšem děti

Zážitky českého učitele v indické škole: Vítal mě špalír žáků s růžemi. Dospělí ctí ceremoniály, děti jsou spontánní a učenlivé

Od začátku června do konce srpna jsem byl s rodinou v Indii a navštívil mnoho škol. V některých jsme zůstali i týden dva, jinde jsem měl jen ukázkovou hodinu nebo jsme tam byli jen jedno dopoledne na návštěvě. Mnohé z těchto škol byly inovativní, protože takové školy mě zajímají a zabývám se jimi i u nás. Podařilo se mi ale dostat se i do škol zcela běžných. Velké veřejné školy byly velmi specifické. V Indii jsem byl již po čtvrté, takže tam některé školy

Nemáme tu družinu ani školní jídelny, do každodenního života dětí se musí zapojit široká rodina, říká česká maminka žijící v Itálii

Marta Kučíková s manželem Vítem žijí v horách na severu Itálie. Vychovávají tu tři děti: devatenáctiletou Sáru, osmnáctiletou Marii a čtrnáctiletého Simona. Marta sice v ČR vystudovala vysokou školu, v Itálii ale dělá “všechno možné”. Manžel pracuje v obchodě, děti studují lyceum.  Do Itálie jsme se přestěhovali proto, že manžel po letech hektické práce, kdy rodinu téměř neviděl, se rozhodl změnit styl života a dočasně se odstěhovat z pražského sídliště do zdravějšího prostředí. Využil nabídky svého známého pracovat v síti