Lucembursko utrácí za vzdělávání nejvíc peněz a ve školách je to vidět, ale na výsledcích bohužel ne, říká česká maminka

Jana, Zdeněk, Tatiana a Alexander Janouškovi žijí v Lucembursku. Až na to, že tam velmi často prší, se jim v maličké zemi, kterou většina lidí těžko hledá na mapě, velmi líbí. Hlavním problémem tamního školství je podle Janouškových přehnaná mnohojazyčnost. Jak to vypadá v lucemburských školách? A je vidět, že země utrácí za školství na hlavu nejvíc peněz ze zemí OECD? První díl vyprávění o Lucembursku si můžete přečíst ZDE Když se naše rodina nějak srovnala s výukou minimálně ve

Šest set tisíc obyvatel, desítky jazyků. Děti v Lucembursku vyrůstají v mnohojazyčnosti – jaké to pro ně je?

Janouškovi žijí v Lucembursku už více než deset let. Jana je na volné noze, učí češtinu a dělá korektury, manžel Zdeněk pracuje pro Evropskou unii. Obě děti – desetiletý Alexandr a sedmiletá Tatiana – se narodily v Lucembursku a navštěvují tam běžnou základní školu.  Naše děti narozené v Lucembursku tráví v Česku tři až čtyři měsíce v roce: veškeré školní prázdniny. Aby to bylo možné, pracuji na volné noze a řídím celý ten náš “česko-lucemburský kolotoč”. Někdy je to dost náročné, zatím mi

V mexické školce se po ránu tancuje, děti se učí několik jazyků, ale i to, jak se chovat při zemětřesení

Mexico City má 22 milionů obyvatel. Žije v něm také dvouletá Anna Carmen s maminkou Evou Kubátovou a otcem Israelem. Andulka chodí už rok do místní školky, která se od těch českých dost liší. Veškerá podpora v mateřství trvá v Mexiku 98 dnů. Po jejich uplynutí se naprostá většina žen vrací do práce a děti předávají buď do jesliček, nebo babičkám. Jelikož jako překladatelka a tlumočnice pracuji hlavně z domu, případně jen nárazově mimo domov, nepotřebovala jsem se od dcery odloučit tak brzy. Nicméně po

Mámou v Mexico City: 98 dnů mateřské a to jen pro někoho. Ale ve školce nás hýčkají

Eva Kubátová žije s rodinou ve 22milionové megalopoli Mexico City. Její manžel se jmenuje Israel, což je překvapivě poměrně běžné mexické jméno, a mají spolu dvouletou dceru. Eva je tlumočnice a překladatelka a také „sběratelka mexických podivností“, jak o sobě sama říká. A tyhle podivnosti právě sepisuje do knihy Mexikopedie a stejnojmenného blogu. Přijela jsem kdysi do hlavního města Mexika bádat v archivu kvůli své dizertační práci. Nejdříve jsem se zamilovala do země jako takové a brzy i do jednoho Mexičana,

Třesky plesky, hezky česky. Jaké to je učit se v jazyce, který neznám? V českých školách je takových dětí 90 tisíc

Je osm ráno, krátce před Vánoci. Z okna třídy v Pernerově ulici v pražském Karlíně je výhled na vrch Vítkov a sochu Jana Žižky z Trocnova. Zatímco v ostatních třídách se už učí, v integrační jazykové třídě se děti teprve scházejí. Paní učitelka Lenka Kader Aghová vítá novinářskou návštěvu: „Děti, dnes tu máme hosta. Jmenuje se Lucie. Já se jmenuji Lenka. Jak se jmenuješ ty?“ Žáci v lavicích do tvaru písmene U se představují. Je tu Cristina, Nataška, Bi, Jara, Lisa, Dita, Maruška, Rodine – jsou

Školství Británie je posedlé žebříčky, a všechny to stresuje, říká student pedagogiky v Londýně

„V hodnocení škol jsou Česko a Velká Británie dva extrémy. V Česku se dbá na ´jedna paní povídala´, v Británii je naopak těch grafů a tabulek a žebříčků tolik, že se z toho až točí hlava,“ říká Štěpán Kment, bývalý předseda České středoškolské unie, v současnosti student teoretické pedagogiky na londýnské univerzitě a analytik informačního centra o vzdělávání EDUin. Tady je jeho pohled na britský vzdělávací systém i jeho definice nekvalitního učitele. Jak byste z pohledu studenta pedagogických teorií ohodnotil

Kolik času před obrazovkou už je příliš, a jak ho omezit? Pár dobrých rad

Ať už máte před sebou několik hodin v autě a nechcete, aby je vaše batole prokřičelo, nebo jste uvázaní doma se třemi nemocnými dětmi, někdy prostě potřebujete trochu klidu, a v tu chvíli je úplně v pořádku, když dětem do ruky „strčíte“ tablet nebo telefon a necháte jim ho, jak dlouho chtějí. Jenže co když hodina na YouTube nestačí? Co když chtějí další… a další? Ptala se redaktorka Christina Caron z New York Times. Nicole Mains žije v Kalifornii. Když se narodil její nejmladší syn,

„Tohle nejez, budeš tlustá.“ Pár tipů na to, jak s dětmi (ne)mluvit o jídle

Asi každý rodič by si přál, aby jeho dítě „dobře jedlo“. A často kolem sebe vidíme, že tomu tak není. Vztah k jídlu a stravování se u dětí „vymknul“ ze své přirozenosti. Reklamy na sladkosti a řetězce rychlého občerstvení jsou na každém kroku, a internet nás přitom zasypává články o tom, jak důležité je zdravé jídlo. Co to ale přesně znamená a jak zařídit, aby ho naši potomci jedli? Nad tím, jak v dětech vybudovat zdravý vztah k jídlu, se

Jak rozečíst dítě? Když škola nechá žáky číst, co chtějí, třeba z nich vyrostou čtenáři Prousta. Jinak spíš ne

Dřív se ve škole knížky četly tajně. Únik z nudy do fiktivního světa přinášel slast s příchutí zakázaného ovoce. Čtenářské dílny, kde si každý čte na očích všem, mají se čtením pod lavicí společnou klíčovou myšlenku: to důležité je potěšení. Jen přes něj se dá v dětech vypěstovat čtenářský návyk. Rodičovské oko, které by nejraději vidělo, že se potomek ve škole „pořádně“ učí, může hodinu strávenou volným čtením a povídáním o knížkách vnímat jako plonkový čas. Neprávem. Dílny čtení, které