Jak prožívají nucenou izolaci italské rodiny? Pro některé je to možnost být víc spolu doma, říká Češka z Dolomit

Marta Kučíková s manželem a třemi dětmi žije v italských Dolomitech. Oba pracují v obchodě s potravinami v regionu Benátsko, který je silně zasažen pandemií koronaviru. Přečtěte si jejich svědectví o tom, jak situaci zvládají italské rodiny a jejich školáci. Do Dolomit jsme odešli žít před více než deseti lety – původně na pár týdnů, jen kvůli změně zažitého stereotypu. Itálie nám ale učarovala, a tak jsme zůstali; třetí dítě už se nám narodilo tam. A svou novou vlast milujeme

Mnoha dětem nejvíc chybí živý a vřelý vztah s rodiči, říká ředitelka školy ve vyloučené lokalitě. Nechme je teď, ať spolu úplně obyčejně tráví čas

Trmice jsou město s několika sociálně vyloučenými lokalitami a vysokou nezaměstnaností a zadlužeností. Třetina žáků tamní základní školy jsou Romové, každý sedmý má speciální vzdělávací potřeby. Velká část rodin nemá dostatečné vybavení pro výuku online. Anebo motivaci. Případně oboje. „O to kreativnější musíme být,“ říká ředitelka tamní školy Marie Gottfriedová. „To, v čem jsou děti nejvíc podvyživené, je živý a vřelý čas s rodiči. Být spolu a dělat takové ty úplně obyčejné věci jako převléknout peřiny, uklidit koupelnu nebo se naučit zatopit

Rodiče s dětmi v bytě celý den, v Číně už to tak mají několik týdnů. Jak to dávají?

Koronavirové „prázdniny“ – uplynulo pár dnů a někteří z nás už melou z posledního. Neumíte si představit, jak to budete dál zvládat? V Asii jsou školy zavřené už více než měsíc. A ani pro tamní rodiče to není snadné. „Občas se před dětmi schovávám na záchodě, abych na ně nekřičela,“ říká americká novinářka žijící dlouhodobě v Šanghaji. Kateřina Prentice žije s manželem a dětmi Lucasem a Emmou v Hongkongu, kde sourozenci navštěvují soukromou základní školu (více o jejich životě v Hongkongu si můžete přečíst ZDE). Jenže

Udržet mladé Italy doma není snadné, ani v době koronaviru. Politici jim domlouvají, celebrity vytvářejí videovzkazy z gauče

Kdo by to řekl, že pro tyhle kluky a holky, kteří již vyrostli s chytrým telefonem v ruce a v jednom kuse komunikují na dálku, bude tak těžké se s nikým nescházet, když se to stane nařízením? Jedním z důvodů, proč Itálie ve snaze izolovat koronavirus přešla k radikálnímu opatření “lockdown” a vyhlásila celé své teritorium za “červenou zónu”, je neopatrná mládež, která nechce nic měnit na svých zvycích. Teď na mladé apelují politici a celebrity vyrábějí videovzkazy: Zůstaňte chvíli

Artademia v Miláně: původně škola pro problémové adolescenty, teď model okukují i odborníci ze zahraničí. Hodí se pro každého

Jako terapeutka potkávala Silvia Pagani hodně dospívajících s přecitlivělými nervy a nepřekonatelnou averzí ke škole. “Proč tam mám chodit a učit se něco, co mi nedává smysl a druhý den to stejně zapomenu?” byla jejich častá otázka, nebo spíš zoufalá námitka. A to nebyl jediný problém, přidávaly se neshody s učiteli nebo hrůza ze zkoušení. “Dlouho jsem to měla tak, že jsem je vyslechla a říkala jim já tě chápu, ale takový je život. Ale pak mi to začalo vrtat

Štěpán Moravec: Škola, kde učitel předstírá, že je expertem na svůj předmět, je jen mentální zvyk. Jde to i jinak

Pracuji na střední škole, kde učitel je hlavně expertem na proces plánování a reflexe učení a na potřeby studentů. Učíme (a učíme se) hodně, vyučujeme málo. Studenti se u nás učí hlavně sami. A ačkoliv vyučuji ze srdce rád, myslím, že je to tak správně. U přijímacích zkoušek musí uchazeč odpovědět na tři otázky: za prvé, čemu se chce během studia věnovat. Náš školní vzdělávací program je totiž vystavěný tak, aby zhruba polovinu času “vyučování” měl student na to, věnovat se

Je dokázáno, že ve škole, kde děti převážně sedí, bývá víc kázeňských problémů, říká norská psycholožka

Neposlouchají, odmlouvají, mluví sprostě, křičí, vybuchují. Děti s náročným chováním jsou postrachem mnohých českých učitelů. Jedno takové dítě dokáže rozložit hodinu a narušit prostředí pro všechny. Mnozí učitelé už také zjistili, že nadávky, výhrůžky a tresty nefungují. Jak si ale s takovými dětmi poradit? Mluvili jsme s Kajou Johannessen, norskou psycholožkou, která se specializuje právě na práci s náročnými dětmi. Existují podle vás „zlobivé děti“? A kdo to je? Určitě existují děti, které se ve škole neprojevují žádoucím způsobem. Neposlouchají dospělé; pokud je něco

Káthmándú na cestě za štěstím: chce to mít školy, nebo výdělek v cizině. Jak se tu dohání vzdělání?

Do večerní školy Nandi Ratri v hlavním městě Nepálu Káthmándú chodí pomocnice v domácnosti, poslíčci, dopravci nebo stavební dělníci v naději, že si tu doplní nedokončené vzdělání a pak složí závěrečné zkoušky. Každý den od pěti do devíti, šest dnů v týdnu, několik let. Nandi Ratri School byla kdysi legendou a inspirovala několik desítek klonů, ty časy jsou ale ty tam. Nekvalifikovaní Nepálci teď hledají štěstí v Malajsii a zemích Perského zálivu. A snaží se zajístit vzdělání dětem. Nandri Ratri

Lucembursko utrácí za vzdělávání nejvíc peněz a ve školách je to vidět, ale na výsledcích bohužel ne, říká česká maminka

Jana, Zdeněk, Tatiana a Alexander Janouškovi žijí v Lucembursku. Až na to, že tam velmi často prší, se jim v maličké zemi, kterou většina lidí těžko hledá na mapě, velmi líbí. Hlavním problémem tamního školství je podle Janouškových přehnaná mnohojazyčnost. Jak to vypadá v lucemburských školách? A je vidět, že země utrácí za školství na hlavu nejvíc peněz ze zemí OECD? První díl vyprávění o Lucembursku si můžete přečíst ZDE Když se naše rodina nějak srovnala s výukou minimálně ve