Učitelka z České Třebové: Co jsme řešili, když jsme zakládali lesní školku, a hlavně, proč jsme to dělali

„Děti u nás získají vše, co jejich vrstevníci ve státních školkách, ale i něco navíc do života,“ říká zakladatelka lesního klubu pro předškolní děti Jana Rudová. To něco navíc je odolnost – ven se chodí i v mrazech – a možnost dělat praktické věci. S mužem a dalším kamarádem se tedy před dvěma lety rozhodli, že tomu věnují energii. A bylo jí potřeba hodně. Proč jste se vůbec rozhodli založit lesní školku? Hledali jsme pro naše děti něco jiného. Chtěli

Tři druhy rodičů, kteří posílají děti do alternativních škol: úspěšní, sentimentální a pohodáři

O alternativních rodičích se ví, že jim moc nezáleží na školním prospěchu jejich dětí. Ale co za tím je? Jsou snad lhostejní k tomu, jak to s potomkem v životě dopadne? Tady se dozvíte víc o tom, jak přemýšlejí.  Ještě do nedávné doby nejpočetnější skupinou rodičů byli lidé vyznávající filozofií „co člověka nezabije, to ho posílí“. Sami zažili tvrdou školu a třeba i ponižování, ale říkají: „Přežil jsem to, a kdoví co by ze mě jinak bylo.“ Myslí si, že škola, která

Venkovská škola, kde vám otevře dítě a volně se tam povalují pilky. „Děti nejsou hloupé, dávají na sebe pozor,“ říká ředitelka

Zazvoním na zvonek školy a ozve se podle hlasu malé dítě. Ptám se na paní ředitelku a ono mi vysvětlí cestu do jiné budovy. Podle jeho instrukcí ji najdu a popravdě – překvapí mě to. To, že sedí děti s učiteli v kruhu na koberci, a ne v lavicích, je v dnešní škole rutinní a již i parodovaná věc, emblém moderního vzdělávání. Vztahy v této konfiguraci ale vypadají v různých školách různě. Jsou školy, kde se i přes tento znak neformálnosti učitelé vyznačují snahou děti umravňovat.

Škola nemá dávat na všechno odpověď. Cennější je, když ji studenti najdou sami, říká učitel z lycea, kde to dělají trochu jinak

Naučit studenty myslet, pěstovat jejich silnou vůli, ale i vztah k umění. Umožnit jim vyzkoušet si co nejvíc činností a zjistit, co je pro ně to pravé. To jsou hlavní zásady, kterých se drží na lyceu ve východočeském Jevíčku. Alternativní odnož tamního gymnázia vznikla teprve před třemi lety, ale už nyní má čím inspirovat.  „Naservírovaná fakta jdou studentům druhým uchem ven, je lepší, když si na vše přijdou sami,“ říká matikář Lukáš Műller. Čím se vaše škola nejvíce odlišuje od ostatních

Víceleté gymnázium, kde je všechno jinak. Dobrodružství si našlo cestu do školy

Už dvacet pět let existuje v Česku osmileté gymnázium, které funguje jako skautský oddíl. Všichni za jednoho, jeden za všechny, silná samospráva, studenti tráví dva měsíce venku…  Přírodní škola patří mezi ty nejinovativnější i ve světovém měřítku. Vede ji ředitel František Tichý. “Jako malý jsem si to nemyslel, ale výchova je dobrodružství,“ říká. Mluvíte o vzdělávání a výchově jako o dobrodružství. Mnoho lidí to vidí opačně. Dobrodružství se odehrává spíš mimo školu a ve škole bývá nuda, nebo ne? Jako

To se v té přírodní škole učíte na stromech? V čem se jedno gymnázium inspirovalo u autora Lovců mamutů

Spisovatel Eduard Štorch, autor mnoha knih pro mládež, z nichž asi nejznámější jsou právě Lovci mamutů, založil ve dvacátých letech na pražském Libeňském ostrově Dětskou farmu. Byl tu srub a fungovalo tu malé hospodářství. Ve skutečnosti to byla škola. Chlapecká škola. Štorch se krom psaní věnoval pedagogice a libeňská Dětská farma byl jeho několikaletý pedagogický experiment. Žáci školy měli třídy v Jindřišské ulici, ale třikrát týdně trávili čas na farmě pohybem a fyzickou prací. Prý proto, aby se městští kluci naučili trochu

Za waldorfské školy může autor Fausta aneb jak Goethe inspiroval pedagogiku, která jde proti proudu

Waldorfské školství je v Česku víceméně okrajovou záležitostí. Ale vyvolává zvědavost i nedůvěru. Když se po roce 1989 ve zdejších končinách objevilo, těžko bylo srovnatelné s čímkoli zdejším. Leccos zůstalo a zůstává dodnes „ztraceno v překladu“. Třeba vliv německého velikána Johanna Wolfganga Goetha. Německý rodič, který posílá své dítě do waldorfské školy, obvykle tuší následující: I když tento způsob vzdělávání založil jistý dr. Rudolf Steiner před necelými sto lety, krátce po ukončení první světové války, neodmyslitelný od tohoto druhu výchovy a vzdělávání je

Zbytečně děláme ze vzdělávání stres, říkají autoři knihy o školách, kde se učí živě

Děti z inovativních škol budou v dospělosti zodpovědné, aktivní, budou líp vnímat sebe i druhé a nenechají se zmanipulovat, říkají autoři knihy Jak se učí živě?. V té zmapovali život ve třinácti alternativních, komunitních či lesních školách. Přinášíme druhý díl rozhovoru s Lucií Kramperovou a Janem Kršňákem. Co vás vlastně vedlo k napsání takové knížky? Jan: Uvědomili jsme si, že vznikají alternativní školy, ale nikdo neví, co se v nich odehrává. Zvolili jsme formu rozhovoru, protože ta eliminuje vlastní předsudky. Ti lidé z těch škol mají načtené různé pedagogické směry,

Více hry, méně kontroly, otevřít školu životu. Recept autorů knihy o školách, kam děti chodí rády

Důvěra místo kontroly, nezavrhovat hru, otevřít školu reálnému životu, pečovat o emoce dětí a učit je, že mají život ve svých rukou. Tak shrnují autoři knihy Jak se učí živě, čím mohou být alternativní školy inspirací pro ty běžné. Lucie Kramperová a Jan Kršňák zmapovali třináctku inovativních základek, obšírná kniha rozhovorů by měla vyjít v únoru. Co vás při rozhovorech se zakladateli škol nejvíc překvapilo? Lucie: Asi to, kolik společného při vší rozmanitosti mají. Hluboký zájem o jednotlivce, důraz na lidskost.