Za waldorfské školy může autor Fausta aneb jak Goethe inspiroval pedagogiku, která jde proti proudu

Waldorfské školství je v Česku víceméně okrajovou záležitostí. Ale vyvolává zvědavost i nedůvěru. Když se po roce 1989 ve zdejších končinách objevilo, těžko bylo srovnatelné s čímkoli zdejším. Leccos zůstalo a zůstává dodnes „ztraceno v překladu“. Třeba vliv německého velikána Johanna Wolfganga Goetha. Německý rodič, který posílá své dítě do waldorfské školy, obvykle tuší následující: I když tento způsob vzdělávání založil jistý dr. Rudolf Steiner před necelými sto lety, krátce po ukončení první světové války, neodmyslitelný od tohoto druhu výchovy a vzdělávání je

Zbytečně děláme ze vzdělávání stres, říkají autoři knihy o školách, kde se učí živě

Děti z inovativních škol budou v dospělosti zodpovědné, aktivní, budou líp vnímat sebe i druhé a nenechají se zmanipulovat, říkají autoři knihy Jak se učí živě?. V té zmapovali život ve třinácti alternativních, komunitních či lesních školách. Přinášíme druhý díl rozhovoru s Lucií Kramperovou a Janem Kršňákem. Co vás vlastně vedlo k napsání takové knížky? Jan: Uvědomili jsme si, že vznikají alternativní školy, ale nikdo neví, co se v nich odehrává. Zvolili jsme formu rozhovoru, protože ta eliminuje vlastní předsudky. Ti lidé z těch škol mají načtené různé pedagogické směry,

Více hry, méně kontroly, otevřít školu životu. Recept autorů knihy o školách, kam děti chodí rády

Důvěra místo kontroly, nezavrhovat hru, otevřít školu reálnému životu, pečovat o emoce dětí a učit je, že mají život ve svých rukou. Tak shrnují autoři knihy Jak se učí živě, čím mohou být alternativní školy inspirací pro ty běžné. Lucie Kramperová a Jan Kršňák zmapovali třináctku inovativních základek, obšírná kniha rozhovorů by měla vyjít v únoru. Co vás při rozhovorech se zakladateli škol nejvíc překvapilo? Lucie: Asi to, kolik společného při vší rozmanitosti mají. Hluboký zájem o jednotlivce, důraz na lidskost.

Církevní škola, jak si ji nepředstavujete: dvě třetiny dětí nejsou z věřících rodin

Klášterní chlad, tvrdá disciplína, dogmata a indoktrinace jak v jezuitské koleji z románů? To je představa, kterou leckteré církevní školy nenaplňují ani trochu. „Rodiče si naši školu vybírají i kvůli laskavé atmosféře, dobrým vztahům a moderním vzdělávacím metodám,“ říká zástupkyně ředitele Kateřina Chejlavová. Jaké rodiny si pro své děti volí vaši církevní školu? Rozdělila bych je do tří skupin a každá má zhruba stejné zastoupení. V první skupině jsou věřící rodiče, které chtějí, aby jejich děti byly obklopeny spolužáky s podobným zázemím a

Výchova a zdraví našich dětí: jak rozvíjet dětskou fantazii i vůli

Autor Radomil Hradil o sborníku Výchova a zdraví našich dětí „Kniha je sestavená z příspěvků celé řady zahraničních autorů a dává nahlédnout do waldorfského přístupu k výchově a vzdělávání a péče o děti v mnoha různých ohledech. Důraz klade na to, jak utvářet prostředí dítěte, aby to napomáhalo postupnému rozvoji všech smyslů, kterých máme podle waldorfské pedagogiky nikoli jen pět, ale dvanáct! Zvláštní pozornost je věnována dětské hře a jejímu významu pro rozvíjení fantazie i vůle. Příspěvky o pohádkách jako potravě pro dětskou duši

Ve školce dětem vyprávíme klasické pohádky. Drsných scén se nebojíme

„Dramatické momenty v pohádkách necenzurujeme. Pracujeme se zdravou mírou strachu,“ říká ředitelka mateřské školky ve Slušticích u Prahy Táňa Smolková. Kdy se u vás ve školce čtou dětem pohádky? Každý den před obědem. A pohádky nečteme, ale vyprávíme. Učitelka – my jim říkáme tety – se pohádku nejdřív musí sama naučit. Jaké pohádky vybíráte? Nejčastěji klasické české pohádky zpracované Karlem Jaromírem Erbenem. Výběr dále ovlivňuje roční období a jaké tradiční svátky zrovna oslavujeme. K nim přiřazujeme různá témata, která pohádky rozvíjejí. Třeba

Pavel Kraemer: Nenuťme dětem znalosti dospělých

Přečtěte si rozhovor s Pavlem Kraemerem, který se zabývá inovativním vzděláváním a založil a vede Institut pro podporu inovativního vzdělávání, který informuje o nových iniciativách, vzdělávacích metodách a školách v tuzemsku i jinde ve světě. Text vyšel v příloze Akademie Lidových novin 30 5. V Česku evidentně přibývá rodičů, kteří pro své děti chtějí trochu jinou školu, než je ta běžná, tradiční. Pídí se po alternativách, jsou ochotni i platit, mnozí přitom ale úplně nevědí, jaké ty alternativy jsou. Pavel Kraemer

Tomáš Feřtek: Co vás v alternativní škole nenaučí

Může absolvent waldorfské školy vystudovat medicínu? Obstojí absolventi všech těch nových alternativních škol v reálném životě? Jsou vůbec schopni dostat se na víceleté gymnázium? Vystudovat nějakou náročnější vysokou, třeba medicínu nebo techniku? Nejsou všechny ty školy jen nepřípustný experiment na dětech? Pokud chodíte na nějakou školu, kterou okolí považuje za „alternativní“, nebo tam posíláte děti, odpovídáte na takové otázky pořád dokola. Hezkou ukázku takového rozhovoru můžete najít na DVTV, kde si Daniela Drtinová povídá se zakladatelkou jedné z nich v pražských Čakovicích. Ve skutečnosti