Škola nemá dávat na všechno odpověď. Cennější je, když ji studenti najdou sami, říká učitel z lycea, kde to dělají trochu jinak

Naučit studenty myslet, pěstovat jejich silnou vůli, ale i vztah k umění. Umožnit jim vyzkoušet si co nejvíc činností a zjistit, co je pro ně to pravé. To jsou hlavní zásady, kterých se drží na lyceu ve východočeském Jevíčku. Alternativní odnož tamního gymnázia vznikla teprve před třemi lety, ale už nyní má čím inspirovat.  „Naservírovaná fakta jdou studentům druhým uchem ven, je lepší, když si na vše přijdou sami,“ říká matikář Lukáš Műller. Čím se vaše škola nejvíce odlišuje od ostatních

Víceleté gymnázium, kde je všechno jinak. Dobrodružství si našlo cestu do školy

Už dvacet pět let existuje v Česku osmileté gymnázium, které funguje jako skautský oddíl. Všichni za jednoho, jeden za všechny, silná samospráva, studenti tráví dva měsíce venku…  Přírodní škola patří mezi ty nejinovativnější i ve světovém měřítku. Vede ji ředitel František Tichý. “Jako malý jsem si to nemyslel, ale výchova je dobrodružství,“ říká. Mluvíte o vzdělávání a výchově jako o dobrodružství. Mnoho lidí to vidí opačně. Dobrodružství se odehrává spíš mimo školu a ve škole bývá nuda, nebo ne? Jako

To se v té přírodní škole učíte na stromech? V čem se jedno gymnázium inspirovalo u autora Lovců mamutů

Spisovatel Eduard Štorch, autor mnoha knih pro mládež, z nichž asi nejznámější jsou právě Lovci mamutů, založil ve dvacátých letech na pražském Libeňském ostrově Dětskou farmu. Byl tu srub a fungovalo tu malé hospodářství. Ve skutečnosti to byla škola. Chlapecká škola. Štorch se krom psaní věnoval pedagogice a libeňská Dětská farma byl jeho několikaletý pedagogický experiment. Žáci školy měli třídy v Jindřišské ulici, ale třikrát týdně trávili čas na farmě pohybem a fyzickou prací. Prý proto, aby se městští kluci naučili trochu

Za waldorfské školy může autor Fausta aneb jak Goethe inspiroval pedagogiku, která jde proti proudu

Waldorfské školství je v Česku víceméně okrajovou záležitostí. Ale vyvolává zvědavost i nedůvěru. Když se po roce 1989 ve zdejších končinách objevilo, těžko bylo srovnatelné s čímkoli zdejším. Leccos zůstalo a zůstává dodnes „ztraceno v překladu“. Třeba vliv německého velikána Johanna Wolfganga Goetha. Německý rodič, který posílá své dítě do waldorfské školy, obvykle tuší následující: I když tento způsob vzdělávání založil jistý dr. Rudolf Steiner před necelými sto lety, krátce po ukončení první světové války, neodmyslitelný od tohoto druhu výchovy a vzdělávání je

Zbytečně děláme ze vzdělávání stres, říkají autoři knihy o školách, kde se učí živě

Děti z inovativních škol budou v dospělosti zodpovědné, aktivní, budou líp vnímat sebe i druhé a nenechají se zmanipulovat, říkají autoři knihy Jak se učí živě?. V té zmapovali život ve třinácti alternativních, komunitních či lesních školách. Přinášíme druhý díl rozhovoru s Lucií Kramperovou a Janem Kršňákem. Co vás vlastně vedlo k napsání takové knížky? Jan: Uvědomili jsme si, že vznikají alternativní školy, ale nikdo neví, co se v nich odehrává. Zvolili jsme formu rozhovoru, protože ta eliminuje vlastní předsudky. Ti lidé z těch škol mají načtené různé pedagogické směry,

Více hry, méně kontroly, otevřít školu životu. Recept autorů knihy o školách, kam děti chodí rády

Důvěra místo kontroly, nezavrhovat hru, otevřít školu reálnému životu, pečovat o emoce dětí a učit je, že mají život ve svých rukou. Tak shrnují autoři knihy Jak se učí živě, čím mohou být alternativní školy inspirací pro ty běžné. Lucie Kramperová a Jan Kršňák zmapovali třináctku inovativních základek, obšírná kniha rozhovorů by měla vyjít v únoru. Co vás při rozhovorech se zakladateli škol nejvíc překvapilo? Lucie: Asi to, kolik společného při vší rozmanitosti mají. Hluboký zájem o jednotlivce, důraz na lidskost.

Církevní škola, jak si ji nepředstavujete: dvě třetiny dětí nejsou z věřících rodin

Klášterní chlad, tvrdá disciplína, dogmata a indoktrinace jak v jezuitské koleji z románů? To je představa, kterou leckteré církevní školy nenaplňují ani trochu. „Rodiče si naši školu vybírají i kvůli laskavé atmosféře, dobrým vztahům a moderním vzdělávacím metodám,“ říká zástupkyně ředitele Kateřina Chejlavová. Jaké rodiny si pro své děti volí vaši církevní školu? Rozdělila bych je do tří skupin a každá má zhruba stejné zastoupení. V první skupině jsou věřící rodiče, které chtějí, aby jejich děti byly obklopeny spolužáky s podobným zázemím a

Výchova a zdraví našich dětí: jak rozvíjet dětskou fantazii i vůli

Autor Radomil Hradil o sborníku Výchova a zdraví našich dětí „Kniha je sestavená z příspěvků celé řady zahraničních autorů a dává nahlédnout do waldorfského přístupu k výchově a vzdělávání a péče o děti v mnoha různých ohledech. Důraz klade na to, jak utvářet prostředí dítěte, aby to napomáhalo postupnému rozvoji všech smyslů, kterých máme podle waldorfské pedagogiky nikoli jen pět, ale dvanáct! Zvláštní pozornost je věnována dětské hře a jejímu významu pro rozvíjení fantazie i vůle. Příspěvky o pohádkách jako potravě pro dětskou duši

Ve školce dětem vyprávíme klasické pohádky. Drsných scén se nebojíme

„Dramatické momenty v pohádkách necenzurujeme. Pracujeme se zdravou mírou strachu,“ říká ředitelka mateřské školky ve Slušticích u Prahy Táňa Smolková. Kdy se u vás ve školce čtou dětem pohádky? Každý den před obědem. A pohádky nečteme, ale vyprávíme. Učitelka – my jim říkáme tety – se pohádku nejdřív musí sama naučit. Jaké pohádky vybíráte? Nejčastěji klasické české pohádky zpracované Karlem Jaromírem Erbenem. Výběr dále ovlivňuje roční období a jaké tradiční svátky zrovna oslavujeme. K nim přiřazujeme různá témata, která pohádky rozvíjejí. Třeba