Klára Laurenčíková: To, v čem a jak vyrůstáme, nás ovlivňuje víc, než tušíme. Mí kámoši David, Kuba a Jirka mohli mít jiný osud…

Nedávno se mě kdosi zeptal, jaká přátelství mě v dětství formovala. Měla jsem napřed mlhu, ale pak jsem se začala rozpomínat… Došlo mi, že jsem se vlastně asi až do deseti let neuměla moc kamarádit s holkami. Nechápala jsem hry na “ka” a “neka”, kdy ta, se kterou se zrovna nekamarádí, byla vždy smutná a stejně jako já nechápala klíč té stupidní hry… Zato jsem měla postupně tři kamarády. Davida, který si se mnou chodil hrát na betonové hřiště za

Domácí učení je velký boj, říká máma dcery s ADHD. Ta neupadá na mysli jen díky tomu, že chodí do školy, kde děti neznámkují a nesrovnávají

Psycholožka Ivana Matyášová vychovává s manželem tři děti. Zkušenost s výchovou nejstarší dcery Adiny (8), která má ADHD, ji nasměrovala k pomoci rodinám dětí s touto poruchou. „Pomáhá nám dobré plánování, strukturování práce a pohyb,“ říká o domácí práci s dcerou.  První díl povídání o výchově dítěte s ADHD si můžete přečíst ZDE Minule jsme se bavily o tom, že Adinka si ve škole zvykla a dokáže už víc spolupracovat s dětmi a soustředit se na úkoly. Znamená to, že se děti s ADHD můžou s věkem

Tisíce dětí se během koronakrize nevzdělávají a školy je neshánějí. Učitelé si asi nepředstaví, jak na tom různé rodiny jsou, někde chybí i čisté papíry, říká terénní pracovnice

V Česku je téměř deset tisíc dětí, které se během koronakrize nijak nevzdělávají, nejčastěji proto, že nemají potřebné vybavení. Často to jsou přitom právě ty děti, které by podporu učitele nebo asistenta nejvíce potřebovaly. Zatímco v Německu dostane každý žák, který nemá dostatečné vybavení, 150 eur na pořízení techniky, v Česku žádná systematická podpora neexistuje a terénní pracovníci se setkávají s neochotou učitelů dětem vycházet vstříc. „Učitelé si asi nepředstaví, jak na tom různé rodiny jsou, někam nosím i čisté papíry nebo

Nástup do školy byl jako studená sprcha, říká matka dcery s ADHD. Hrozilo, že se vrátí do školky, ale nakonec jsme přišli na to, jak se s tím poprat

Dětská psycholožka Ivana Matyášová žije s rodinou ve vesnici na dohled od Pardubic. Má tři děti, nejstarší dcera Adina, která navštěvuje třetí třídu základní školy, má ADHD. „Zvažovali jsme, jestli dceru v první třídě nestáhnout zpátky do školky, tak velký náraz to byl,“ říká. Zkušenosti, kterými s dcerou prošla, ji nasměrovaly k pomoci rodinám s dětmi s ADHD.  Kudy vlastně vedla vaše profesní cesta? Vystudovala jsem psychologii a nějak přirozeně jsem se nasměrovala k práci s dětmi. Pracovala jsem v

Mnoha dětem nejvíc chybí živý a vřelý vztah s rodiči, říká ředitelka školy ve vyloučené lokalitě. Nechme je teď, ať spolu úplně obyčejně tráví čas

Trmice jsou město s několika sociálně vyloučenými lokalitami a vysokou nezaměstnaností a zadlužeností. Třetina žáků tamní základní školy jsou Romové, každý sedmý má speciální vzdělávací potřeby. Velká část rodin nemá dostatečné vybavení pro výuku online. Anebo motivaci. Případně oboje. „O to kreativnější musíme být,“ říká ředitelka tamní školy Marie Gottfriedová. „To, v čem jsou děti nejvíc podvyživené, je živý a vřelý čas s rodiči. Být spolu a dělat takové ty úplně obyčejné věci jako převléknout peřiny, uklidit koupelnu nebo se naučit zatopit

Třesky plesky, hezky česky. Jaké to je učit se v jazyce, který neznám? V českých školách je takových dětí 90 tisíc

Je osm ráno, krátce před Vánoci. Z okna třídy v Pernerově ulici v pražském Karlíně je výhled na vrch Vítkov a sochu Jana Žižky z Trocnova. Zatímco v ostatních třídách se už učí, v integrační jazykové třídě se děti teprve scházejí. Paní učitelka Lenka Kader Aghová vítá novinářskou návštěvu: „Děti, dnes tu máme hosta. Jmenuje se Lucie. Já se jmenuji Lenka. Jak se jmenuješ ty?“ Žáci v lavicích do tvaru písmene U se představují. Je tu Cristina, Nataška, Bi, Jara, Lisa, Dita, Maruška, Rodine – jsou

Jak rozečíst dítě? Když škola nechá žáky číst, co chtějí, třeba z nich vyrostou čtenáři Prousta. Jinak spíš ne

Dřív se ve škole knížky četly tajně. Únik z nudy do fiktivního světa přinášel slast s příchutí zakázaného ovoce. Čtenářské dílny, kde si každý čte na očích všem, mají se čtením pod lavicí společnou klíčovou myšlenku: to důležité je potěšení. Jen přes něj se dá v dětech vypěstovat čtenářský návyk. Rodičovské oko, které by nejraději vidělo, že se potomek ve škole „pořádně“ učí, může hodinu strávenou volným čtením a povídáním o knížkách vnímat jako plonkový čas. Neprávem. Dílny čtení, které

Krásná a poloprázdná… Proč asi? Na skok v teplické škole, jejíž prvňáky lidi před dvěma lety posílali do plynu

Před školou na teplickém sídlišti stojí malý snědý kluk. Přišel na kroužek logiky. O jeho škole se před dvěma lety mluvilo široko daleko. Po zveřejnění fotky prvňáků této sídlištní základky v místním Deníku se pod obrázkem usměvavých dětí šířícím se najednou sociálními sítěmi roztrhl pytel s komentáři uživatelů, které dráždilo, že velká část tvářiček byla nápadně tmavší. Někdo narážel na název ulice, ve které škola stojí, a posílal děti do plynu. Bylo z toho nakonec pozdvižení, dokonce i jeden odsouzený.

Máme pověst školy, která si poradí s každým dítětem. Chodím do práce rád a dbám na spokojenost učitelů, říká ředitel

„Neříkám, že to je jednoduché, je to složité, ale mám na co navázat. Integrace na této škole začala už dávno před mým příchodem na pozici ředitele. Ty děti nepřišly najednou skokově odnikud…“ S ředitelem základní školy v Čelákovicích Jiřím Kyliánkem o jeho škole a inkluzi. „Vždy jsem byl zastáncem toho, že sám do práce musím chodit rád. A když jsem spokojený já, dělám spokojené i jiné lidi, učitele i rodiče, a jejich spokojenost zase působí dobře na mě. Je to