Krásná a poloprázdná… Proč asi? Na skok v teplické škole, jejíž prvňáky lidi před dvěma lety posílali do plynu

Před školou na teplickém sídlišti stojí malý snědý kluk. Přišel na kroužek logiky. O jeho škole se před dvěma lety mluvilo široko daleko. Po zveřejnění fotky prvňáků této sídlištní základky v místním Deníku se pod obrázkem usměvavých dětí šířícím se najednou sociálními sítěmi roztrhl pytel s komentáři uživatelů, které dráždilo, že velká část tvářiček byla nápadně tmavší. Někdo narážel na název ulice, ve které škola stojí, a posílal děti do plynu. Bylo z toho nakonec pozdvižení, dokonce i jeden odsouzený.

Máme pověst školy, která si poradí s každým dítětem. Chodím do práce rád a dbám na spokojenost učitelů, říká ředitel

„Neříkám, že to je jednoduché, je to složité, ale mám na co navázat. Integrace na této škole začala už dávno před mým příchodem na pozici ředitele. Ty děti nepřišly najednou skokově odnikud…“ S ředitelem základní školy v Čelákovicích Jiřím Kyliánkem o jeho škole a inkluzi. „Vždy jsem byl zastáncem toho, že sám do práce musím chodit rád. A když jsem spokojený já, dělám spokojené i jiné lidi, učitele i rodiče, a jejich spokojenost zase působí dobře na mě. Je to

Dcera začala školu přímo nesnášet, vypráví maminka z Brna… Co dělat, když to mezi učitelem a žákem skřípe?

Naprostá většina dětí se do školy těší a rodiče doufají, že jim nadšení z prvních dnů vydrží co nejdéle. Občas se ale stane, že to ve škole zaskřípe a začne být jasné, že mezi dítětem a učitelem není něco v pořádku. Co s tím? „Zkuste táhnout se školou za jeden provaz, i když je to někdy těžké,“ radí odborník. „Naše Nela si ve dvou a půl letech uměla sama zavázat tkaničky, v necelých šesti letech počítala hluboko do mínusu. Nečekala jsem, že by

K rozdělování dětí už dochází i na prvním stupni. S Janou Strakovou o tom, proč jsou velké rozdíly mezi školami problémem nás všech

„V běžných veřejných školách vznikají výběrové třídy, za které si rodiče často připlácejí, a dětem se v nich dostává lepší péče. Odneseme to my všichni,“ říká akademička Jana Straková. Už dlouhá léta upozorňuje na to, že kvalita vzdělání českých dětí extrémně závisí na tom, do jaké školy chodí, v jak bohatém regionu žijí a jaké mají rodinné zázemí. Za prosazování rovného přístupu ke vzdělávání pro všechny děti získala v únoru ocenění Nadace České spořitelny. Jak si stojí český vzdělávací systém z hlediska nerovností

Rok a půl mezi zdravými dětmi nám dal oběma strašně moc, říká maminka chlapce, který po autonehodě ochrnul

„Stát, hoří paní učitelka. Uhaste ji,“ volá na zahradě školky šestiletý Péťa. Sedí ve speciálním kočárku, který tlačí tři další kluci. Pravá ruka, ve které drží pomyslnou hadici, je to jediné, s čím dokáže hýbat. Před třemi lety si při autonehodě poranil míchu. Po zotavení chodil do stacionáře, kde byly převážně děti s mentálním postižením. Teď patří už druhým rokem do třídy Břízek Waldorfské mateřské školy na pražských Petřinách. „Ten rok a půl mezi zdravými dětmi nám dal oběma strašně moc,“ říká

Chceme založit školu, kterou náš region vyloženě potřebuje, a stát nám v tom brání. Nechápu, říká učitelka

Nápad založit střední školu v Chrudimi narazil na odpor státu. Ale proč vlastně? Obecně to souvisí s nechutí MŠMT povolovat vznik dalších nestátních škol. „V návaznosti na mateřskou a základní školu, kterou již několik let úspěšně provozujeme, bychom rádi otevřeli přírodovědné a pedagogické lyceum zaměřené na přípravu budoucích pedagogů i asistentů proinkluzivních škol, kterých je nedostatek. Ministerstvo nám to nechce povolit, a tak jsme iniciovali petici,“ říká zřizovatelka MŠ a ZŠ Na rovině v Chrudimi a učitelka Jana Hrázská.  Seznamte

Není pravda, že děti s postižením jsou v běžné škole nutně nešťastné, říká pedagožka, která se zabývá inkluzí

Které děti s postižením se mohou úspěšně vzdělávat a integrovat v běžné škole, a které již ne? To je jádro debaty o inkluzi neboli společném vzdělávání.  A jaké možnosti nabízejí těmto dětem školy speciální? „Speciální škola neznamená automaticky škola dobře vybavená pro podporu žáků s různými druhy postižení,“ říká Lenka Felcmanová, která vyučuje speciální pedagogiku na pražské pedagogické fakultě a je místopředsedkyní České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.  Jak to je u nás s dostupností speciálních škol a s jejich zaměřením? Existují speciální školy

S dyslexií, dysgrafií nebo dyskalkulií na gymnázium? Klidně. A ještě si tam zřídili „dys“ klub

Dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, ADHD a další poruchy učení jsou strašákem moderní doby. Dětem komplikují cestu ke kvalitnímu vzdělání a učitelům přinášejí práci navíc. Na jednom pražském gymnáziu ale ukazují, že kde je vůle, tam je cesta. Poruchy učení tu vnímají jako výzvu, ne jako problém. Je středa, 7:30 ráno. Parta terciánů a kvartánů v příjemné světlé třídě Gymnázia EVOLUTION v Sázavské ulici staví lavice do půlkruhu. Je jich dvanáct, kluci i holky. Za chvíli tady začíná seminář – takzvaný Dys klub. Ve

Rusové jsou k hendikepovaným velmi ohleduplní, říká česká maminka žijící v Moskvě

Češka Barbora Vorotynceva žije se svým ruským mužem Petrem v Moskvě. Vychovávají sedmiletého syna Andreje, který má poruchu autistického spektra. Andrej navštěvuje přípravný ročník školy určené dětem s touto poruchou, ale přitom s normální inteligencí. Andrej byl přijat do dvouleté přípravky „podmínečně“. Na přijímacím pohovoru totiž nezvládl skoro nic, co paní učitelky vyžadovaly. I ve speciální škole je velká konkurence a přetlak. Andrej dělá velké pokroky, byl převeden do silnější skupiny, a doufáme, že nás vezmou i do první třídy. Nedovedu si