Není pravda, že děti s postižením jsou v běžné škole nutně nešťastné, říká pedagožka, která se zabývá inkluzí

Které děti s postižením se mohou úspěšně vzdělávat a integrovat v běžné škole, a které již ne? To je jádro debaty o inkluzi neboli společném vzdělávání.  A jaké možnosti nabízejí těmto dětem školy speciální? „Speciální škola neznamená automaticky škola dobře vybavená pro podporu žáků s různými druhy postižení,“ říká Lenka Felcmanová, která vyučuje speciální pedagogiku na pražské pedagogické fakultě a je místopředsedkyní České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.  Jak to je u nás s dostupností speciálních škol a s jejich zaměřením? Existují speciální školy

S dyslexií, dysgrafií nebo dyskalkulií na gymnázium? Klidně. A ještě si tam zřídili „dys“ klub

Dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, ADHD a další poruchy učení jsou strašákem moderní doby. Dětem komplikují cestu ke kvalitnímu vzdělání a učitelům přinášejí práci navíc. Na jednom pražském gymnáziu ale ukazují, že kde je vůle, tam je cesta. Poruchy učení tu vnímají jako výzvu, ne jako problém. Je středa, 7:30 ráno. Parta terciánů a kvartánů v příjemné světlé třídě Gymnázia EVOLUTION v Sázavské ulici staví lavice do půlkruhu. Je jich dvanáct, kluci i holky. Za chvíli tady začíná seminář – takzvaný Dys klub. Ve

Rusové jsou k hendikepovaným velmi ohleduplní, říká česká maminka žijící v Moskvě

Češka Barbora Vorotynceva žije se svým ruským mužem Petrem v Moskvě. Vychovávají sedmiletého syna Andreje, který má poruchu autistického spektra. Andrej navštěvuje přípravný ročník školy určené dětem s touto poruchou, ale přitom s normální inteligencí. Andrej byl přijat do dvouleté přípravky „podmínečně“. Na přijímacím pohovoru totiž nezvládl skoro nic, co paní učitelky vyžadovaly. I ve speciální škole je velká konkurence a přetlak. Andrej dělá velké pokroky, byl převeden do silnější skupiny, a doufáme, že nás vezmou i do první třídy. Nedovedu si

Ať už tomu říkáme integrace nebo inkluze, klapalo by to, kdyby se změnila jedna věc, říká ředitelka školy

Jana Teriaki, ředitelka spádové základní školy v moravských Morkovicích, kde se vzdělává přes čtyři sta dětí,  mluví o inkluzi v její škole a o tom, co by pomohlo, aby to podle ní fungovalo lépe. Jak se inkluze projevila ve vaší škole? Integrovali jsme i dřív, ale takzvaná „inkluze“ z roku 2016 se nás dotkla pozitivně v tom smyslu, že přinesla nárokové peníze. Před tím jsme peníze na asistenty dostávali částečně od kraje, zbytek jsme ale museli řešit z učitelského. Často je problém v tom, že asistent

Asistent pedagoga – komu se má vlastně ve třídě věnovat a další věci, na kterých vázne inkluze

Asistent pedagoga – pozice v českých školách poměrně nová, ale nadmíru žádaná. Nedostatkem asistentů trpí školy napříč českou republikou. Proč tomu tak je a co by mohlo situaci zlepšit? „Začal bych od peněz, asistenti jsou extrémně špatně placení, a navíc jsou nuceni investovat do svého vzdělávání,“ říká programový ředitel společnosti EDUin Miroslav Hřebecký. Proč je tak obtížné asistenta najít? Jde o poměrně špatně placenou práci, na kterou je ovšem vyžadována odborná kvalifikace minimálně 120hodinového kurzu v ceně kolem 10 tisíc. Školy

Já mám ráda kočička. Děti z cizích zemí se učí ve školce češtinu, ulehčí jim to vstup do školy

Šestiletá Verunka má jít už za půl roku do školy. Má zrzavé kudrny, na nose pihy, proříznutou pusu a jeden malý handikep – oba její rodiče hovoří pouze ukrajinsky. Je šikovná a akční, ale češtinu ještě potřebuje dobrousit. Dvakrát týdně za ní a několika dalšími dětmi dochází dvě lektorky češtiny. Školka je za jazykovou pomoc vděčná a ocení to brzy i škola. Ze tříd jedné žižkovské školky se line hudba, smích, dětské výskání. Je po svačině, za hodinku se půjde

Afghánští bratři v pražské škole. Díky své píli, obětavým třídním učitelkám a tatínkovi umí po roce a půl česky

Když již poměrně velcí Sabi (14) a Sultan (13) přišli před rokem a půl do české školy, neuměli česky ani slovo. Byla to stresová situace pro ně i pro učitele. „Jako škola jsme se s tím museli nějak vypořádat,“ říká paní ředitelka školy, která nám tento příběh vyprávěla a doporučila nám, abychom o něm napsali. Má to šťastný konec, vlastně pokračování. Všichni účastníci to zvládli. Jasný důkaz: můj rozhovor s oběma kluky se nikdy nezasekl, rozuměla jsem všemu, co řekli, a oni

Už neplatí, že na inkluzi nejsou peníze. Chybí ale asistenti a podpora pro učitele, říká Klára Laurenčíková

„Rodiče by neměli slyšet od školy, že na podpůrná opatření pro jejich dítě nemá peníze. To už neplatí,“ říká předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání Klára Laurenčíková. Větším problémem je nedostatek asistentů a dalších specialistů. Učitelé by uvítali menší počet dětí ve třídách a větší metodickou podporu. Nedávno jste představili výsledky průzkumu mezi řediteli a učiteli škol. Co vás na nich nejvíc zaujalo? Mně přišlo jako velmi dobré zjištění, že přes 70 procent ředitelů škol už nevnímá jako bariéru

Jak se slovenská učitelka stala asistentkou pedagoga: mám čtyři syny a ve škole se starám o Honzu

Inkluze v praxi očima asistentky pedagoga v jedné běžné pražské základní škole. Gabriela Kotmanová je Slovenka, původní profesí učitelka slovenštiny a hudební výchovy na druhém stupni. „O této pracovní pozici jsem slyšela samá negativa, ale mě to baví. Důležitá je souhra s paní učitelkou,“ říká. Co je přesně její náplní práce a o koho se stará? Jaké je vaše vzdělání? Vystudovala jsem učitelství pro druhý stupeň na pedagogické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě, obory slovenština a hudební výchova. Učila jsem tři roky, v Bratislavě,