Češka o vídeňské škole: K obědu malé porce, příliš často pizza nebo párky. Svačiny děti nesmí nosit vlastní, aby si nezáviděly

Česká maminka Zuzana žije s rodinou ve Vídni. Mladší synové jsou na základní škole, dvanáctiletá dcera chodí na soukromé česko-německé gymnázium. Učebnice jsou v němčině, zápisky si děti dělají v češtině. „Zdá se mi, že některé důležité věci v osnovách chybí, ale obecně je studium náročné, padne na něj většina dceřina volného času,“ vypráví maminka gymnazistky. První díl vyprávění o školách ve Vídni čtěte ZDE S tím, jak se ve Vídni řeší různé poruchy učení, nemáme osobní zkušenost, ale z toho, co slýchám, to vypadá, že

Škola je celodenní, na kroužky není čas. Rozvrh neexistuje, jistý je jen tělocvik a ruční práce, vypráví Zuzana žijící s rodinou ve Vídni

Zuzana Bartošová žije spolu s manželem a třemi dětmi už dvanáct let ve Vídni. Dvanáctiletá dcera Tereza chodí na česko-německé gymnázium, mladší Vojta a Lukáš jsou na základní škole. „Nedostávají známky, nemají domácí úkoly, ale ani rozvrh a pevné osnovy,“ popisuje Zuzana Bartošová hlavní odlišnosti. Škola je až do odpoledne, ale hodiny výuky jsou prokládané hodinami volna. V Čechách jsem vystudovala vysokou školu a na brigádě jsem se seznámila s manželem, který vzápětí odešel pracovat do Vídně. Přestěhovala jsem se za

Česká maminka v Benátsku: Italské děti dostávají ve školách dost zabrat, píší písemky i z tělocviku, s učiteli se nediskutuje

Marta Kučíková žije s manželem a třemi dětmi v jednom malém podhorském městě na severu Itálie. V Česku vystudovala vysokou, v Itálii ale je, jak sama říká, “holkou pro všechno”. Její manžel pracuje v obchodě. Jejich dvě dcery (Sára 19, Marie 18 let) a syn Simon (14 let) odmalička navštěvují pouze italské školy. Na češtinu nezapomínáme, vzhledem k tomu, že jsme česká rodina, mluvíme doma rodným jazykem, sledujeme české filmy a čteme české knihy. A milujeme český humor! Ovšem děti

Zážitky českého učitele v indické škole: Vítal mě špalír žáků s růžemi. Dospělí ctí ceremoniály, děti jsou spontánní a učenlivé

Od začátku června do konce srpna jsem byl s rodinou v Indii a navštívil mnoho škol. V některých jsme zůstali i týden dva, jinde jsem měl jen ukázkovou hodinu nebo jsme tam byli jen jedno dopoledne na návštěvě. Mnohé z těchto škol byly inovativní, protože takové školy mě zajímají a zabývám se jimi i u nás. Podařilo se mi ale dostat se i do škol zcela běžných. Velké veřejné školy byly velmi specifické. V Indii jsem byl již po čtvrté, takže tam některé školy

Nemáme tu družinu ani školní jídelny, do každodenního života dětí se musí zapojit široká rodina, říká česká maminka žijící v Itálii

Marta Kučíková s manželem Vítem žijí v horách na severu Itálie. Vychovávají tu tři děti: devatenáctiletou Sáru, osmnáctiletou Marii a čtrnáctiletého Simona. Marta sice v ČR vystudovala vysokou školu, v Itálii ale dělá “všechno možné”. Manžel pracuje v obchodě, děti studují lyceum.  Do Itálie jsme se přestěhovali proto, že manžel po letech hektické práce, kdy rodinu téměř neviděl, se rozhodl změnit styl života a dočasně se odstěhovat z pražského sídliště do zdravějšího prostředí. Využil nabídky svého známého pracovat v síti

Když mají děti méně hraček, hrají si zajímavěji. Tipy na proměnu dětského pokojíčku možná využijete už tyto prázdniny

Co dělají rodiče, když jim děti odjedou k babičce nebo na tábor? Mnozí využívají volný byt a čas, aby dětem trochu „provětrali“ a vylepšili pokojíček. Stejně jako redaktorka New York Times a matka tří dětí Karen Barrow. Ta to ale vzala od podlahy a pozvala si domů Simone Davies, specialistku na Montessori pedagogiku. Pokoj dětí Karen Borrow byl plný blikajících a zvukových hraček, barevných knih, panenek, kočárků, kostýmů. Na zdi visely pestré obrázky, které děti – ve věku 7, 4 a

Dva dny v aljašské divočině a ukáže se, co si žáci odnesli z přírodních věd. Cílem je naučit je, jak přežít

Prázdniny jsou tu! Zatímco většina českých dětí se nechala vyzkoušet, napsala pololetní písemky a pak si došla pro vysvědčení, osmáci z jednoho městečka na Aljašce procházejí na konci roku tvrdší zkouškou: musejí přežít dvoudenní pobyt v divočině. O jejich rituálu napsala americká novinářka Susan Shain do časopisu The Atlantic. „Připadám si jako úplná vražedkyně! Zabila jsem za ty dva dny tolik živých tvorů,“ vykřikuje vzrušeně třináctiletá Bonnie Bright. Má dlouhé vlasy, brýle, a rozhodně nevypadá jako zabiják. V ruce přitom drží svou poslední

Člověk je v cizině tak zranitelný, a rodič zvlášť… Vyprávění české maminky o školkách (a úřadech) v Rakousku a USA

Mariana Slačálková Otterová před dvěma lety prožila půl roku ve Vídni, odjela tam s mužem Ondřejem a čtyřletou Rózou kvůli manželově studijnímu pobytu. Pak se vrátili do Prahy a po roce a půl zase na dalších šest měsíců odcestovali, tentokrát do Providence, města na východě USA. Srovnání vyhrává Providence. „Rakouské učitelky nikdy nezvýšily hlas, ale my jsme se jich trochu bály i tak, na můj vkus vše moc hrotily,“ říká Mariana. „Pro Američany naopak nic nebylo problém, až jsem byla překvapená.“

Ochutnat cizinu, postarat se o sebe, něčemu se přiučit… Erasmus přemísťuje kvanta studentů. Plní, co slibuje?

Po ukončení vzdělání u svého mistra se tovaryš vydal do světa na zkušenou a zdokonaloval své řemeslo v jiných, vzdálených dílnách. Otrkával se u cizích. To byla od konce středověku běžná součást profesního vzdělávání. EU tedy v principu nevymyslela nic nového, ale putování za pracovní a životní zkušeností do zahraničí masívně podporuje. V období 2014-20 má Erasmus + rozpočet 14,7 miliardy eur. Je to dnes možná nejpopulárnější projekt EU a netýká se jen vysokoškoláků.  „Pořadatelem byla španělská škola a nás