Jak to chodí na mezinárodní škole ve Vietnamu: Děti si samy plánují, co se budou učit, nedostávají známky a mají dost času i na umění a sport

Miroslav Kůta žije s rodinou už dva roky ve Vietnamu. Přivedla ho tam pracovní nabídka, ale lákala ho i možnost, že si jeho děti vyzkouší vzdělávací systém jiné země. „Na českém školství mi nejvíc vadí, že se mění o tolik pomaleji než okolní svět. Na mezinárodní škole ve Vietnamu učitelé cíleně podporují a rozvíjejí silné stránky každého žáka, to mi přijde hodně důležité,“ říká otec jedenáctileté dcery a šestiletého syna. V prvním díle svého vyprávění o škole ve Vietnamu popsal Miroslav Kůta,

Ve vietnamském Saigonu už se děti vrátily do škol: první dny se testovaly znalosti, ale neznámkuje se. Na různá omezení si školáci zvykli rychle

Miroslav Kůta žije s rodinou už dva roky ve Vietnamu. Přivedla ho tam pracovní nabídka, ale lákala ho i možnost, že si jeho jedenáctiletá dcera a pětiletý syn vyzkouší vzdělávací systém jiné země. I koronavirová doba ukázala, že to pro ně budou cenné zkušenosti. „Reakce školy na tuto situaci byla skvělá. Úkoly byly smysluplné a přiměřené, učitelé zůstali s dětmi v kontaktu a taky jim třeba doporučovali meditace,“ popisuje Miroslav Kůta. Co jsem mohl pozorovat, tak Vietnam reagoval na šíření koronaviru jako jedna

Školy znovu otevírají – je to radost, nebo spíš mrzení? A šlo to vůbec udělat lépe?

Většina rodičů i dětí už po dlouhých deseti týdnech doma vyhlíží pondělní znovuotevření škol. Čím víc se ale den D blíží, tím víc mrzení kolem něj je. Některým školám se podařilo vše vymyslet tak, že budou moci navázat tam, kde v březnu přestaly, kdežto jinde se děti neshledají ani se svými spolužáky, ani s učitelkou. Nutno říct, že to od většiny škol není schválnost a že lépe to leckde opravdu vymyslet nešlo. Karolína žije v Berouně a má dvě dcery

V Bulharsku se učí na dálku všichni stejně, říká česká maminka z pobřeží Černého moře. Stát koupil a zavedl všem školám stejné programy

Češka Veronika žije se svým bulharským manželem a třemi dcerami (10, 9 a 5 let) už čtvrtým rokem na bulharském pobřeží Černého moře. Za běžných podmínek tedy navštěvují místní státní školu a jednou ročně skládají zkoušky na kmenové škole v ČR. V tuto chvíli se ale dvě starší dcery tak jako většina dětí v Evropě učí online. „Online výuka v celém Bulharsku běží podle stejného modelu, ministerstvo zaplatilo všem školám stejný program. Holky mají prostor ještě na to, co zajímá je – mají

Paříž ztichla. Děti jsou doma, kosmetické firmy vyrábějí dezinfekci, píše česká maminka z Francie

Eliška Maben žije s rodinou v centru Paříže. Pracuje v modelingové agentuře a obě děti navštěvují základní školu. Vzhledem k momentální situaci jsou ale už několik týdnů doma. „Pouštíme je jen do vnitrobloku a nenecháme je, aby si hrály s dětmi sousedů. Bohužel, nedá se nic dělat.“ Paříž touto dobou bývá plná turistů, u nás v centru se leckdy nedá projít po chodníku. To se ale v posledních týdnech změnilo. Turisté tu nejsou prakticky žádní a ani místní teď příliš nechodí ven. Ze začátku opatření proti

Jak prožívají nucenou izolaci italské rodiny? Pro některé je to možnost být víc spolu doma, říká Češka z Dolomit

Marta Kučíková s manželem a třemi dětmi žije v italských Dolomitech. Oba pracují v obchodě s potravinami v regionu Benátsko, který je silně zasažen pandemií koronaviru. Přečtěte si jejich svědectví o tom, jak situaci zvládají italské rodiny a jejich školáci. Do Dolomit jsme odešli žít před více než deseti lety – původně na pár týdnů, jen kvůli změně zažitého stereotypu. Itálie nám ale učarovala, a tak jsme zůstali; třetí dítě už se nám narodilo tam. A svou novou vlast milujeme

Rodiče s dětmi v bytě celý den, v Číně už to tak mají několik týdnů. Jak to dávají?

Koronavirové „prázdniny“ – uplynulo pár dnů a někteří z nás už melou z posledního. Neumíte si představit, jak to budete dál zvládat? V Asii jsou školy zavřené už více než měsíc. A ani pro tamní rodiče to není snadné. „Občas se před dětmi schovávám na záchodě, abych na ně nekřičela,“ říká americká novinářka žijící dlouhodobě v Šanghaji. Kateřina Prentice žije s manželem a dětmi Lucasem a Emmou v Hongkongu, kde sourozenci navštěvují soukromou základní školu (více o jejich životě v Hongkongu si můžete přečíst ZDE). Jenže

Artademia v Miláně: původně škola pro problémové adolescenty, teď model okukují i odborníci ze zahraničí. Hodí se pro každého

Jako terapeutka potkávala Silvia Pagani hodně dospívajících s přecitlivělými nervy a nepřekonatelnou averzí ke škole. “Proč tam mám chodit a učit se něco, co mi nedává smysl a druhý den to stejně zapomenu?” byla jejich častá otázka, nebo spíš zoufalá námitka. A to nebyl jediný problém, přidávaly se neshody s učiteli nebo hrůza ze zkoušení. “Dlouho jsem to měla tak, že jsem je vyslechla a říkala jim já tě chápu, ale takový je život. Ale pak mi to začalo vrtat

Je dokázáno, že ve škole, kde děti převážně sedí, bývá víc kázeňských problémů, říká norská psycholožka

Neposlouchají, odmlouvají, mluví sprostě, křičí, vybuchují. Děti s náročným chováním jsou postrachem mnohých českých učitelů. Jedno takové dítě dokáže rozložit hodinu a narušit prostředí pro všechny. Mnozí učitelé už také zjistili, že nadávky, výhrůžky a tresty nefungují. Jak si ale s takovými dětmi poradit? Mluvili jsme s Kajou Johannessen, norskou psycholožkou, která se specializuje právě na práci s náročnými dětmi. Existují podle vás „zlobivé děti“? A kdo to je? Určitě existují děti, které se ve škole neprojevují žádoucím způsobem. Neposlouchají dospělé; pokud je něco