Zahraniční inspirace

Zatímco v Británii se dospívající stále častěji přiznávají k depresím a úzkostem a ve Spojených státech k sebevražedným myšlenkám, v placaté zemi s historií kalvinismu a kolonialismu se naopak daří optimismu a duševnímu zdraví. Jak je to možné? Při pohledu na obyčejnou třípatrovou budovu z hnědých cihel s mnoha okny by jen málokdo řekl, že uvnitř je možné se setkat s jedněmi z nejšťastnějších teenagerů na světě. Groen van Prinstererlyceum, střední škola na dohled od Rotterdamu, je ale typickou ukázkou toho, proč se nizozemská mládež pravidelně umisťuje na špici

Čeští teenageři patří v Evropě mezi největší pijany a „huliče“ konopí. Alespoň podle statistik Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA). Na střední škole se značná část dospívajících poměrně pravidelně opíjí a zkušenost s marihuanou přiznává 42 % šestnáctiletých. Jak tyto nelichotivé statistiky zvrátit? Inspiraci bychom mohli hledat na Islandu. Na konci 90. let se přitom islandská mládež jevila jako jedna z nejzhýralejších v Evropě. „Po ulicích Reykjavíku se v pátek večer skoro nedalo chodit, nebylo to bezpečné,“ vzpomíná americký psycholog Harvey Milkman

V některých amerických státech jsou učitelské platy tak nízké, že aby učitelé zaplatili složenky, mívají nejen druhé, ale dokonce i třetí zaměstnání. A americká veřejnost si tuhle neutěšenou situaci uvědomuje, jak ukázaly tři nové průzkumy veřejného mínění. Podle nich by si většina Američanů i dobrovolně zvedla daně, jen aby učitelé dostali přidáno.  Učitelské protesty a stávky, které letos zažilo několik amerických států, nebyly tedy nadarmo. Systémového řešení ale zatím učitelé nedosáhli. Letos v USA stávkovali lidé, které v ulicích s transparenty často nepotkáte:

Žádné přezouvání, vyučování rozděleno do 90minutových bloků, studenti se sami hodnotí a účastní se i třídních schůzek. A hitem školní jídelny je klobása, vypráví Jana Starczewska, která žije spolu s manželem čtvrtým rokem v Eisenachu v německém Durynsku. Mladší syn chodí na základní školu, starší dcera navštěvuje státní sedmileté gymnázium. Zajímavé je, že každá spolková republika má svůj vlastní vzdělávací systém, což s sebou nese výrazné rozdíly mezi úrovní vzdělávání v jednotlivých zemích. Aktuálně se v Německu objevují snahy vše sjednotit, vede se kolem toho živá

Jana Starczewska žije s rodinou v německém Eisenachu. Syn je ve druhé třídě, dcera v prvním ročníku na „gymnasiu“, což odpovídá české páté třídě. Oba jsou ve škole spokojeni, i když má spoustu zvláštností. V Durynsku se nepoužívají přezůvky, první dva roky děti nedostávají známky, zato se musí umět ohodnotit samy. Na velkou přestávku musí povinně všichni ven a družina se odehrává v té samé třídě, kde výuka. Přestěhovali jsme se sem před čtyřmi lety kvůli manželovu zaměstnání. Ani jedno z dětí se před tím v Česku