Jan Kršňák: Nevystavujte své děti na sociálních sítích. Může se to obrátit proti nim

Děti fotografujeme a natačíme neustále. Ve všech situacích. Hned u porodu tatínkové postávají se zaostřeným objektivem. Prst na spoušti jim pomáhá zachovat rovnováhu. Bez aparátu by cítili nervozitu z bezmoci nastávajících otců. Jsou to běžné pocity nového rodiče. V naší době se naštěstí mohou opřít o moderní technologie. Po porodu následuje sdílení novorozeněte na sociálních sítích. Pak už se dokumentární činnost rodičů nikdy nezastaví, takže dnešní děti jsou nejzdokumentovanějšími bytostmi všech dob. Ptáte se svých dětí, zda-li jim nevadí, že je

Školy ruší výuku psaní rukou. Dnešní generace už to nebude potřebovat

Počítače, tablety a mobily mění způsob, jak píšeme. Ve finských a amerických školách už hodiny psaní na počítači nahradily výuku krasopisu. Blíží se definitivní soumrak pera? A je to dobře? Psané komunikaci dominuje ťukání na klávesnicích a displejích. Generace našich dětí se učí (nebo to dokonce umějí od narození?) nejdřív to, a pak teprve psaní rukou. Už ani vlastní podpis nemusíme – díky bezkontaktním platebním kartám – vyšvihnout tak často. „Má staré dobré pero a papír ještě vůbec nějaké konkurenční

Co číhá nejčastěji na děti na internetu? Krádeže a šikana, říká internetový publicista Daniel Dočekal

Média přinesla zprávu o smrti desetileté americké školačky, která se stala obětí šikany a jejíž utrpení umocnil internet.  „Problém je kultura mlčení. Pamatuju si z dětství, že věci se děly, ale nikdo nic neprozradil,“ říká internetový publicista Daniel Dočekal, který přednáší dětem o bezpečnosti na internetu.  Vědí děti, jaké chování na internetu je a není bezpečné? Vědí toho hodně, nicméně jsou to děti a dají se snadněji napálit. Mému desetiletému synovi se třeba stalo, že hrál přes skype MineCraft a člověk, se kterým

Marek Herman: Nepište SMSky, budete víc toužit

Známe to všichni:   „A napiš mi, že jsi dojel v pořádku!“ „Ale mami…“ „To je takový problém napsat mámě smsku? To ti upadnou ruce nebo co?“ „Neupadnou, jasně že ne.“ „No vidíš.“ Bavili jsme se o tom tuhle s jedním kamarádem. Vedli jsme takové ty tlachy starých zbrojnošů, jak to kdysi bylo za našich časů lepší. MNOHEM LEPŠÍ. Zmrzlina byla vanilkovější. Sníh byl bělejší. V šesté třídě jsme měli pět týdnů uhelné prázdniny, protože byl takový mráz, že zamrzly vagóny s uhlím. To

Dnešní děti už nebudou psát ručně a číst z papíru, říká propagátor technologií ve vzdělávání

„Škola by měla ukázat dětem, jak technologie používat ke svému rozvoji. V tom ale zcela selhává,“ říká propagátor technologií ve výuce Bořivoj Brdička. Pod náš článek jste napsal, že by školy neměly zavádět rušičky mobilního signálu, jak navrhoval jeden čtenář, ale naopak by měly posílit wifi. K čemu by se pak mobily ve třídě používaly? Co chceme, aby děti s mobily dělaly? Ideálně něco smysluplného, že? Jak víme, děti typicky napodobují to, co vidí kolem sebe. Jelikož škola se tváří, že technologie

Podívejte se, jak dokáže televize zfetovat dítě

Dvaadvacet let starý krátký film známého autora Godfreye Reggia je složen z detailních záběrů na malé děti. Než divák pochopí, co děti dělají, vzbuzují v něm lítost a obavy. Většina z nich vypadá minimálně velmi rozrušeně, vtírá se otázka, čemu jsou ve svých životech vystaveni. Pointa je překvapivá… Godfrey Reggio je autorem dokumentární filmové trilogie o lidstvu a jeho vztahu k technologiím a životnímu prostředí. Reggio na sebe poprvé upozornil filmem Koyaanisqatsi (1982), fascinující meditativní esejí o stavu civilizace. Film složený pouze

Jan Kršňák: V domácnosti s batoletem by vůbec neměla hrát televize

Ve Spojených státech existují televize, které vysílají speciální programy pro děti mladší půl roku. Pro starší děti je televizních pořadů nepočítaně. Většina z nich se honosí přívlastkem „vzdělávací“. Předpokládá se, že od nejútlejšího věku je dobré učit děti pasivně sledovat televizi. Musí přeci poznat svět. Také existují speciální kanály pro kočky a pro psy. Aby se doma nenudili, když jsou lidé v práci. Televize často funguje jako hluk na pozadí. Žijeme ve společnosti, která se bojí ticha. Málokdy televize říká něco smysluplného.

Jak uchránit děti závislosti na médiích? Začněte u sebe

Digitální média zcela prostoupila náš svět. Zřejmě neexistuje rodič, který by si s tím nelámal hlavu. Je v pořádku, že dnešní děti tráví tolik času s mobily a tablety? Jak ohlídat tu správnou míru? Existuje na to rada. Tak jednoduchá, a přesto tak složitá: začněte u sebe. Pozorovat předškolní dítě, kterému se dostal do ruky mobil, je až děsivé. Planoucí oči, výraz naprostého vytržení. Když na něj mluvíte, nevnímá, a když mu přístroj vezmete, spustí hysterický záchvat. U starších dětí bývá míra času

Zákaz mobilů nesou hůř rodiče než děti, říká školní asistentka

Asi není škola, která by se nepotýkala s tím, jestli žákům zakázat používání mobilních telefonů. A mnohé z nich jsou nakonec překvapené, že to dětem příliš nevadí. „Pro naše žáky by to vůbec nebylo téma, pokud by s tím nepřišli rodiče,“ říká Věra Mulica Šulistová ze Základní školy waldorfské v Českých Budějovicích. Jak vaše škola přistupuje k mobilům? U nás děti podle školního řádu mobily ve škole používat nesmějí. Pravidlem je, že ho vypnou před branami školy a mohou si ho zapnout až, když školu