Práce s emocemi pomáhá prospěchu. Škola, která ji zavedla jako první, exceluje i v matematice, říká autorka konceptu Emiliana Rodríguez

Všech třicet milionů mexických dětí se od letošního září ve škole cíleně věnuje vlastním emocím a sebepoznávání. Žáci základních škol mají v osnovách 30 minut týdně, středoškoláci ještě víc. „Jedna soukromá škola s tím začala už před šesti lety a bere to velmi vážně. A představte si, co se stalo: ta škola vítězí v žebříčcích z matematiky. Jsou v ní nejlepší, i když se na ni nijak nespecializují. To je živoucí příklad, že sociálně-emoční učení může vylepšit i školní výsledky,“ říká jedna z

Chtěli jsme školu, kde se budou děti učit, protože samy chtějí. A tak jsme ji založili, říká maminka a zároveň ředitelka

Soukromá ZŠ V Pohybu funguje v centru Pardubic třetím rokem. „Někteří lidé si podle názvu myslí, že jsme škola s rozšířenou výukou sportu,“ směje se zakladatelka a zároveň ředitelka Kateřina Nováková. Děti si ve škole sportu a pobytů venku užijí dost, ale důležitější jsou tu jiné věci – bezpečná atmosféra, vnitřní motivace dětí a přirozený přístup k učení. Proč jste školu vůbec založili? Začínali jsme v r. 2016 s 6 dětmi. Začátky nebyly jednoduché, hlavně finančně to bylo složité. Školu jsme založili proto, že jsme

Třídní schůzky: Dříve se rodiče mačkali v lavicích a dostávali zprávu o dítěti před ostatními. A dnes?

Tripartita znamená trojstranné jednání, setkání tří stran. Ve školním prostředí je to nový typ třídních schůzek, u kterých je přítomné i dítě, a nejen přítomné, je tím nejaktivnějším účastníkem. České školy se pomalu loučí s klasikou, při které paní učitelka probírá – nebo propírá – dítě po dítěti před celou třídou zaražených rodičů směstnaných do dětských lavic. Tripartita probíhá diskrétně. Tento formát setkávání s rodiči není již v Česku neobvyklý. Na konci čtvrtletí rodiče opět zamířili do škol, aby zjistili,

Učitelé tráví spoustu času usměrňováním dětí. Umíme jim pomoci, říká vědkyně, která proměňuje školy v Mexiku

Šikana, násilí a velmi slabé znalosti. Tak vypadají školy v Mexiku. Od letošního září se proto všichni mexičtí školáci i středoškoláci systematicky zabývají sebepoznáním, emocemi a osobnostním rozvojem. „Slibujeme si od toho zlepšení školního klimatu, oslabení vlivu gangů i lepší školní výsledky mexických dětí,“ říká Emiliana Rodríguez, jedna z autorek konceptu takzvaného sociálně-emočního učení (SEL). Jak vypadaly mexické školy před tím, než začaly praktikovat sociálně-emoční učení? Mexiko má v celosvětových žebříčcích několik prvenství, jedno horší než druhé – lidé u nás zažívají nejvíc stresu

Ruka je nástrojem ducha: Čím víc dítko počítá na prstech, tím lépe. Výzkumy potvrdily, co je nabíledni

Počítáním na prstech malé dítě začíná, ale jen trochu povyroste, nastoupí na něj rodiče i učitel a snaží se ho od prstové matematiky odradit ze strachu, že jinak počtářsky zakrní. Tak to bývávalo, ale tímto přesvědčením otřásají nové poznatky v neurovědě. Zřejmě je pravdou pravý opak. Což ostatně lidstvo vždy vědělo, než začalo žít pouze v hlavě. Paní učitelka nechce, aby syn počítal na prstech. Co s tím? Tohle dotazování se na rodičovských fórech objevuje pořád celkem často, i když asi již méně

Co se přesně děje, když mají matematiku druháci, třeťáci a čtvrťáci najednou? Reportáž z pardubické školy

Ve společnosti se spolu setkávají lidé různého věku. V práci, v rodině, ve skupinách přátel se jen málokdy stane, aby byli všichni stejně staří. Ve školství se ale rozdělování dětí podle data narození jeví jako přirozené a správné. Některé školy se ale rozhodly pro výuku ve věkově smíšených skupinách. Jaké má toto uspořádání výhody a nevýhody a jak funguje taková třída v praxi? Jsme na hodině matematiky v jedné soukromé základní škole v Pardubicích. Zazní gong. Poprvé, podruhé, potřetí. Kateřina Nováková, ředitelka a zároveň učitelka,

Jak si dáváme nepříjemnou zpětnou vazbu my ze svobodné školy a vůbec – jak u nás rozhodujeme? Sociokraticky!

Alternativní školy nežijí na obláčku, zažívají se vším všudy to, co je vlastní celému lidstvu: konflikty, neshody, nedodržení pravidel. Zajímalo nás, jak se s tím vypořádávají v takzvané svobodné škole. Pro tento druh škol je totiž charakteristické, že nastavování pravidel soužití i řešení problémů řeší demokraticky a podílí se na tom všichni členové komunity, děti i dospělí. Poprosili jsme Valču Dobešovou (15), Mikyho Dobeše (15), Matěje Růžka (13) a učitele Jakuba Václavoviče (24) z kladenské základní školy Donum Felix, která je

Jak vidím naši budoucnost? Velmi optimisticky. Vždyť moje malá pravnučka je chytřejší než já, říká Milan Hejný

Povzdech „ach, ta dnešní mládež“ je snad starý jako lidstvo samo. Profesor Milan Hejný ho nikdy nevyřkl a ani se k tomu nechystá. „Máme se na co těšit, jen nesmíme být netrpěliví,“ říká na adresu světa, až ho vezmou do rukou naše děti, vnoučata, pravnoučata… Příjemná dávka optimismu na sobotu. Nejvyšší metou výchovy by měla být autonomie dítěte, říká Milan Hejný. „Dejme jim důvěru, že jsou dobré, protože ony jsou.“ Odkud čerpá svůj optimismus? Tak třeba od své pravnučky. „Ona

Protivné otázky dětí jsou pro mě zajímavé. A zájem, to je láska, říká známý pedagog Pär Ahlbom

Švéd Pär Ahlbom věří na svobodu a intuici v pedagogice. „Když jsme v pořádku my, jsou v pořádku i děti,“ říká. Skutečné učení podle něj  nastává, když jsme v pohodě sami se sebou a nejsme vystrašení. To platí i pro dospělé, kteří jsou s dětmi v kontaktu a své vnitní stavy na ně přenášejí. Zakladatel takzvané intuitivní pedagogiky Ahlbom letos vedl v Česku seminář pro dospělé i děti a při té příležitosti jsme s ním udělali rozhovor. Založil jste školu Solvik, která je v pedagogice pojem.