Precizní příběhy Milana Hejného #2 aneb jak se v sedmé třídě děti dopracují k hlubokým matematickým myšlenkám

Přinášíme další krátký pravdivý příběh Milana Hejného o tom, jak se děti učí. Tentokrát jde o ukázku toho, jak se děti samy pod správným vedením dopracují nejen k tomu, kolik dvojic lze sestavit z n prvků, ale také že tato znalost bude propojena na životní zkušenosti žáka, a tedy dobře sémanticky ukotvená (viz. Příběh #1). Nejzajímavější ovšem na tomto příběhu je, že děti už v sedmé třídě alespoň intuitivně pochopí pojem izomorfismus. Z příběhu je opět vidět, že se mýlí ti, co

Co dělají učitelé o prázdninách? Učí se učit – třeba matematiku podle Hejného. Reportáž z letní školy

Jak tráví pedagogové svoje zasloužené letní volno? Samozřejmě, velká část z nich nechce o školách a dětech (možná kromě těch vlastních) na dva měsíce ani slyšet. Pak jsou ale i tací, kteří se rozhodnou věnovat část dovolené své profesi, svému předmětu. Pro ty se po celém Česku pořádají takzvané letní školy. Pojďte se teď na jednu takovou podívat. Je 1. července, teploty už v 10 ráno atakují rekordy, pražské sídliště Dědina je v tomhle počasí vylidněné. V atriu místní základní školy posedává ve

I takto vypadá rodinná dovolená. Vyladění hrou aneb jak přes neúspěchy najít spokojenost

Dětí je tu hodně, ale hry hrají spíš dospělí. A s určitým cílem. Týden strávený na venkovské usedlosti s programem pod názvem „intuitivka“ je takový wellness svého druhu pro učitele, rodiče a pro každého, kdo chce.  A přijel i velký Pär…  Tím cílem je společně a pod vedením lektorů hledat a snad i najít vnitřní spokojenost. S lehkostí, hravě a s vědomím, že i negativní emoce jsou naši učitelé.  Jan Kršňák, lektor rodičovských témat a autor knihy o vzdělávání, jezdí

Děti, které jedou podle Hejného matematiky, jsou u přijímaček nejmíň stejně úspěšné jako ostatní, říká vydavatel učebnic

„Hleď, aby tvoje snaha udělat z žáků skvělé matematiky, nepotlačila snahu udělat z nich slušné lidi.“ Tak zněla podle profesora Milana Hejného nejcennější rada, kterou dostal od svého otce Víta Hejného, jehož označuje za hlavního architekta tzv. Hejného metody. Ta je cestou k výchově komunikativních, spolupracujících a autonomních lidí. Dnes se podle ní učí na více než sedmi stovkách českých škol. O šíření metody, její neustálé zkvalitňování a o profesní rozvoj pedagogů, kteří se rozhodli podle Hejného učit, se stará

Precizní příběhy profesora Milana Hejného #1 aneb proč mnoha lidem chybí kritické myšlení a proč tak snadno věří dogmatikům

V průběhu léta uveřejníme tři pravdivé příběhy o tom, jak se děti učí. Mohou dobře posloužit k pochopení obecnějších teoretických konceptů, na kterých je založena Hejného matematika, ale především ukazují, co rozhoduje o tom, zda se žák ochotně podřídí autoritě, nebo zda bude intelektuálně autonomní. Nejen v matematice. Znalost, která je propojena na životní zkušenosti žáka, nazveme sémanticky ukotvenou. Znalost, která je propojena na jiné matematické poznatky žáka, nazveme strukturálně ukotvenou. Poznatek, který takové ukotvení postrádá, nazveme formální. Jestliže navíc nositel formálního poznatku

Žádné rádoby vaření ve cvičné minikuchyňce. Tady děti každý den uvaří několik desítek skutečných obědů

V jedné pražské škole se vedení rozhodlo, že nechá děti zacházet s ostrými noži a rozpáleným sporákem. Žáci sedmých a osmých tříd tu každý den samostatně uvaří několik desítek obědů. Jde o školu Montessori. Pomoz mi, abych to dokázal sám, je ostatně motto této pedagogiky.  „Takže pánové, dneska máme super čas. Je devět a my máme většinu té nejhorší práce za sebou. Tak se mi to líbí,“ utírá si Kuba ruce do zástěry a do dřezu odkládá nůž. Právě společně

„Vidět v dítěti světlo, vychovávat ušlechtilé lidi.“ S učitelkou moskevské základní školy č.1561 o „humánní pedagogice“ Šalvy Amonašviliho

Ač je Šalva Amonašvili se svou humánní pedagogikou v Rusku i mimo něj poměrně známý a uznávaný, a to i mediálně, v třináctimilionové Moskvě podle tohoto směru učí jen jedna škola. Je to škola 1561, kterou jsme navštívili. Učitelka Tatjana Žundrikova: „Pedagogický proces se má soustředit na rozvíjení radosti ze života. Dítě se nepřipravuje ve škole na život, ono život už žije.“ Jak jste se stala učitelkou? Co jste vystudovala a jak jste se dostala do této školy? Nebyl to

Skutečnou radost lze prožít pouze při zdolávání překážek… Reportáž z moskevské školy č.1561

Gríša Machlin je desetiletý Moskvan, kterému to ve škole jde, taky hezky kreslí, hraje na tubu, sbírá zápalky a má tři bratry, z toho dva již dospělé. Dnes si mě, novinářku z Prahy, pyšně vede na návštěvu do své školy. Jeho paní učitelka Tatjana Nikolajevna k tomu svolila bez okolků, tak rychle, že to snad ani nekonzultovala s ředitelem. To ale neznamená, že by to tak hladce šlo všude. Raduju se z příležitosti a otevírám zde okénko do jedné ruské

Ankety v médiích ukazují malou znalost historie mladých Čechů. Jsou průkazné? Tato a další otázky kolem výuky dějepisu

Občas přijde v médiích na přetřes, že děti neumí dějepis, a dřív uměly. To když se třeba zveřejní anketa k nějakému výročí, jako to bylo loni, kdy bylo těch kulatých hned několik: 1918, 1948, 1968… Odtud je zkratka k závěru, že v tom selhává škola. Je to pravda? A jak by vůbec výuka dějepisu na základních a středních školách měla vypadat? O tom se debatovalo na květnovém kulatém stole pořádaném Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (SKAV) a informačním centrem EDUin.