Občanské vzdělávání

Děti a mladí lidé mění svět kolem sebe k lepšímu. No kdo by jim za to nepoděkoval, že. I vy můžete

autor:

Zalesňují Jeseníky postižené kůrovcovou kalamitou, dělají osvětu o duševních nemocech, navštěvují pravidelně děti s autismem. Řeč je o dětech a mladých lidech do 30 let, kteří se nějakým způsobem aktivně snaží zlepšit svět kolem sebe. Znáte někoho takového? Nominujte ho do letošního ročníku ceny Gratis Tibi. V latině to znamená Děkuji Ti.  Už od roku 2014 se nezisková společnost Člověk v tísni snaží ocenit mladé lidi, kterým není lhostejný svět, v němž žijí, a společně s partnery ceny jim poděkovat. Organizátoři vypisují

Rodina v síti: Grafy, výzkumy, ankety. Přinášejí zajímavé údaje, ale pozor, ať neskočíte na špek

autor:

Statistika nuda je, má však cenné údaje, zpívá se ve známé písničce z televizní pohádky. A opravdu – různé průzkumy veřejného mínění a odkazy na statistiky jsou v médiích velmi oblíbenými podklady pro tvorbu článků a reportáží. Jenže stejně jako v pohádkách se i v médiích dá s čísly různě kouzlit. Jak se v tom vyznat a nenechat se obalamutit?  Už jste někdy četli článek založený na výzkumu veřejného mínění – třeba o tom, jakému procentu dětí chutná ve školních jídelnách, nebo kolik mužů někdy

Michaela Šédová: První svařák a konečně svobodně do kostela: to byl můj listopad 1989

autor:

Sedmnáctý listopad 1989 jsem prožívala jako studentka pražského gymnázia velmi intenzivně, pamatuji si téměř na každý okamžik: sobotu, kdy se spolužáci domlouvali, že půjdou na Albertov, a já jsem nemohla, protože jsem byla velmi aktivní v podzemní církvi a vedla skupinku „náboženství“ malých děvčat; pondělí, kdy spolužáci ve třídě vyprávěli, co se stalo na Národní třídě; následující dny, kdy jsme na chodbě naší školy poslouchali Svobodnou Evropu a prožívali propuštění Jána Čarnogurského, demonstrace na Václavském náměstí a na Letné… Doma

Fany a pes: Kaskáda dobrodružství z doby těsně před pádem železné opony. Poetická, věrohodná, krásně animovaná

autor:

Ve dvoře činžovního domu stojí mohutný strom, ve větvích je zabudovaný domek, jaký by si přálo mít každé dítě, i když už je dávno dospělé. V domku se svítí a někdo tam je, někdo veselý. Tahle skoro pohádková idylka se odehrává v Lipsku, když bylo město ještě součástí NDR, je léto roku 1989. Zoom a vidíme dvě skotačící holky, dvě velké kamarádky, šťastné a bezstarostné. Jen malý mráček tu je: Sophie druhý den ráno odjíždí s maminkou na výlet do

Není nám jedno, co se kolem děje. Skupina pražských gymnazistů vysvětluje, co je vede k účasti na veřejném dění

autor:

Společně vymýšlejí, jak veřejnost informovat a nadchnout pro téma klimatické změny a jejich negativní dopady. Od začátku školního roku už mají za sebou klimatický piknik na sousedské akci Zažít město jinak, pravidelně chodí na páteční stávky Fridays for Future a připravují se na Sametové posvícení, satirický průvod masek, který u příležitosti výročí Sametové revoluce 17. listopadu projde již poněkolikáté Prahou. Proč to dělají a jaké mají další plány?  Když před dvěma lety začínala studentská skupina Active Citizens fungovat, na její

Sametová Partitura: Vezměte děti na hebké tanečně-divadelní hledání svobody a lidských práv

autor:

Přiblížit dětem umění, vtáhnout ho do něj, ukázat, že něco tvořit vůbec nebolí, spíš je to zábava. To je cílem festivalu komunitního divadla Partitura. V sobotu začne v pražském Studiu Alta už devátý ročník: letos na vážnější notu svobody a lidských práv – však slavíme sametové výročí – ale pořád zábavně. Dopřejte si to i s dětmi. Čí jsou všechny zákony a práva? Čí je všechna minulost a sláva? Čí jsou všechny ostudy a špína? Že je máme, čípak je to vina? zpívají

Listopad 1989 jako únikovka. Jak školy oslaví třicáté výročí sametové revoluce a proč vládne rozpačitost při výuce moderních dějin?

autor:

Kdy se současnost mění v historii a jak o těch nedávných dějinách učit? Takovou otázku si možná klade řada učitelů dějepisu na základních i středních školách. Jak jinak vysvětlit zjištění České školní inspekce z roku 2016, že přibližně třetina pedagogů končí s výukou moderních dějin v 90. letech minulého století, a část z nich dokonce nepřekročí ve výkladu léta sedmdesátá. Letošní, třicáté výročí sametové revoluce ale řada z nich neopomíjí – společně s dětmi chystají tematické školní projekty, umělecká pásma,

Tomáš Hajzler: České reakce na Gretu ukazují, co jsme se naučili ve škole – excelentně papouškovat a hledat na druhých chyby

autor:

Česká „diskuze okolo Grety“ je tou nejlepší metaforou toho, na co tady léta poukazují kritici našeho školního systému – tj., že naše školství se přežilo, nebezpečně škodí jednotlivcům i společnosti a do budoucna bude zásadní překážkou naší schopnosti postavit se výzvám, které nevyhnutelně přijdou. Na případu všech těch českých reakcí na Gretu je jasně vidět, co s námi náš školní systém dělá. Ten většinový nás na prvním místě přetváří ve vášnivé „fanoušky znalostních soutěží“, kteří všechno ví (nebo vědí, že

TEREZA vodí už čtyřicet let děti do přírody. „Zakladatelce bylo šestnáct,“ vypráví ředitel o historii i dnešku

autor:

Máte pocit, že neziskové organizace jsou znakem či dokonce nešvarem posledních let? Kdepak, vznikaly už před rokem 1989. Tahle je jedna z nejstarších a s dětmi udělala kus dobré práce. TEREZA se už čtyřicet let zabývá ochranou přírody a environmentální výchovou. Všechno to začalo ve velmi malém měřítku v Praze v Prokopském údolí, dnes jejími programy prochází až 100 000 dětí ročně. Letos slaví kulatiny. O historii i současnosti s nynějším ředitelem Petrem Danišem. Jak to celé začalo? Jaké podmínky