Pavel Kraemer: Známkování je nesmysl – pohled matematika

Mnoho učitelů, se kterými mluvím, si během své učitelské praxe uvědomilo, že známkování není spravedlivé a že ani spravedlivé být nemůže. Co je ještě trojka a co je už čtyřka, u některých prověrek? Jak přesně ohodnotit, jak člověk mluví před třídou? Dojem je subjektivní. V dětech známkování opakovaně vyvolává pocit nespravedlnosti. Demotivuje je to. Mají pocit, že to není čistá hra. Někdy si opravdu učitel na někoho takzvaně zasedne. Neříkám, že to je většinová záležitost, ale stává se to. Někoho si

Školy prozrazují, jaké mají páky na mobily ve škole

Ve škole se vždycky hodilo mít něco, čím se dá zabavit během nudného výkladu. Ale piškvorky nebo pokémoni nebyli zdaleka tak lákaví jako mobil. Jaký recept mají dnešní školy na všudypřítomné „čumění do mobilu“?     Lucie Břízová, zástupkyně ředitele Scio školy Praha 4 U nás se smí mobily používat jen ve volném čase a v odpoledním klubu. Pravidla si vytvářejí samy děti a samy si je také potom odhlasují. My jim ani neříkáme, jaká pravidla by měly ustanovit a příjemně nás

Ve školce dětem vyprávíme klasické pohádky. Drsných scén se nebojíme

„Dramatické momenty v pohádkách necenzurujeme. Pracujeme se zdravou mírou strachu,“ říká ředitelka mateřské školky ve Slušticích u Prahy Táňa Smolková. Kdy se u vás ve školce čtou dětem pohádky? Každý den před obědem. A pohádky nečteme, ale vyprávíme. Učitelka – my jim říkáme tety – se pohádku nejdřív musí sama naučit. Jaké pohádky vybíráte? Nejčastěji klasické české pohádky zpracované Karlem Jaromírem Erbenem. Výběr dále ovlivňuje roční období a jaké tradiční svátky zrovna oslavujeme. K nim přiřazujeme různá témata, která pohádky rozvíjejí. Třeba

Marek Herman: Opravdu chcete udělat ze svého dítěte tečku na displeji?

Na odpoledním semináři pro rodiče jsem pomalu končil přednášku, zbývala ještě ta část, kdy se rodiče ptají, co máme dělat, když… malý ne a ne usnout, už se nám to protahuje každý večer na hodinu a půl malá se nechce o nic podělit strašně se najednou zničehonic zhoršila ve škole Takže klasické potíže, které přináší běžný rodinný život. Ale pak se objevila zvláštní otázka: malá půjde za rok do školy, chtěla jsem se vás zeptat, kdy si ji mám napojit

Finský školský zázrak: Jak to funguje?

Finští žáci v posledních letech výrazně dominují v mezinárodních testech. Je to díky školskému systému, technickému vybavení nebo důrazu na samostatnost žáků? Podívejte se na krátké video z návštěvy svitavských učitelů. Loni v listopadu navštívili učitelé ze základní školy T.G.Masaryka ve Svitavách finské město Oulu, aby se na vlastní oči seznámili s vyhlášeným finským školstvím. Učitelé obdivovali, že se chlapci v duchu finské tradice papírnictví učí pracovat se dřevem a dívky již ve třetí třídě ovládají šicí stroje. Pochvalovali si

Kolektivní tresty jako nutné zlo?

Nemají moc obhájců a je snadné najít důvody, proč by se měly zakázat. Přesto se ve školách stále drží. A nejen v českých. Řeč je o kolektivních trestech. Příklady: někdo rozbije okno a třída se musí složit na opravu; ve třídě je hluk, a za trest nikdo nesmí o přestávce ven; někdo vyrušuje a všichni dostanou domácí úkol navíc. Kolektivní tresty v českých školách se řeší třeba v diskuzi na Rodina.cz. Málokdo z diskutujících na nich najde něco dobrého. Jde samozřejmě o rodiče,

Nejlepší učitelka: Nejšťastnější jsem, když se zavřu s dětmi ve třídě

Česko zná svou nejlepší učitelku. Alespoň dle kritérií národního kola soutěže Global Teacher Prize. Stala se jí Jana Kopecká ze Základní školy Kunratice, učitelka s opravdu širokým záběrem: je lektorkou kritického myšlení, vede dílny čtení i dílny pro učitele, pracuje jako mentor a studenti k ní chodí na praxi. Porota však ocenila především její přístup k dětem. Co na ocenění říkáte, jak oslavujete? Mám z toho upřímnou radost, nečekala jsem to. Beru to jako ocenění nejen svoje, ale všech kolegů, protože bez nich, bez

Marek Herman: Tablet není nic jiného než mrtvá placatá máma

Nedávno jsem jel Pendolinem z Prahy do Olomouce. Cestovala se mnou máma se dvěma dětmi, seděli přes uličku. Holčička mohla mít tři, kluk čtyři roky. Plus mínus. A zažil jsem věc, kterou jsem ještě nikdy takhle zblízka neviděl: máma za celou cestu z Prahy do Olomouce ani na minutu neodložila svůj telefon. Ani na minutu. Nelžu. Upřeně hleděla na displej mobilu a přejížděla prstem sem a tam. Nechápal jsem. Ona se na ty svoje děti po celou dobu cesty vlastně