Český rodič vidí své dítě na ekonomce, ale proč? Mí žáci mají dobrou práci, říká pedagog z učňáku

„Skončil jsem vysokou školu a byl jsem zvyklý pracovat s daty, ale ne s lidmi,“ říká Petr Várník, učitel odborných předmětů na Střední odborné škole Třineckých železáren, kde zakotvil na své první pracovní štaci. Je za tuto pracovní příležitost moc rád, říká. A snaží se učit své žáky moderními metodami, byť to nejdřív odmítal. Na učilištích to není obvyklé. Jak k tomu došel a jak mu to funguje? Učíte nauku o kovech. Zdálo se mi, že kluci ve vaší hodině projevovali

My patříme do werku, máme to v rodině, školu jsme si vybrali sami, říkají kluci z učiliště třineckých železáren

Tihle kluci se učí na oboru hutník operátor a až se vyučí, a dá bůh získají maturitu, ponoří se do útrob třineckého železářského gigantu a stanou se tam provozními techniky, mistry a tak podobně. S „werkem“, jak místní familiárně železárnám říkají, se cítí spojení. Asi ne všichni, ale často je to rodinná tradice, pracuje tam táta, nebo byl od fochu dědeček. Z debaty s nimi získáte pocit, že si své budoucí pracoviště neoškliví a že jsou se svým životem docela

Žádné mytí nádobí a krájení cibule, jeseničtí učni zvládnou hovězí líčka i vepřovou panenku. Vaří přímo před hosty, a ti se oblizují

Hodně se u nás mluví o špatné úrovni učňovského školství. Kdo si chce poopravit mínění, může se vypravit do Wiener Kaffeehaus v Priessnitzových léčebných lázních v Jeseníku. Studenti oboru kuchař a číšník z nedalekého učiliště vám tam naservírují tu nejlepší vepřovou panenku, o nugátových knedlíčcích nemluvě. Vše se navíc připravuje přímo před zraky hostů a v útrobách restaurace jsou skryty moderní výukové prostory. Je čtvrteční poledne, v jesenické kavárně prvorepublikového střihu je slušný frmol. Za kuchyňským pultem, na nějž je vidět od každého stolku

Má řemeslo opravdu zlaté dno aneb kdo má dnes lepší pracovní vyhlídky – učeň, nebo absolvent gymnázia?

Lidé dnes zbytečně studují, aby pak skončili někde v mekáči, zatímco by udělali dobře, kdyby šli na učňák. Tam by je čekalo řemeslo se zlatým dnem. Je to opravdu tak, jak dnes mnozí tvrdí? IT specialista, publicista a bloger Patrick Zandl se podíval, co říkají fakta, a zamyslel se nad podobou dnešních vzdělávacích institucí a jejich vztahem k pracovnímu trhu. Prezident Hospodářské komory a ministr průmyslu v devadesátých letech Vladimír Dlouhý je jeden z těch, kdo volají po zvýšení počtu učňů v českých školách. Nedávno

Šel na obráběče kovů, ale u toho nezůstalo. Příběh učně se smyslem pro poezii. Stane se učitelem?

Aleš šel na učňák bez maturity a potkal tam paní učitelku, která v něm uviděla jeho kvality. Časem jí začal ukazovat své básně. Dodělal si maturitu a chce ve studiu pokračovat. „Chtěl bych být učitelem. Rád lidem předávám, co umím. Představa, že jsem někoho něco naučil, mě těší. Protože den, kdy se člověk něco naučí, už není promarněným dnem,“ říká. Příběh z Třince. Na základní škole jsem měl trojky a od maturitních oborů nás odrazovali, a tak jsem šel na obráběče kovů,