Žádné mytí nádobí a krájení cibule, jeseničtí učni zvládnou hovězí líčka i vepřovou panenku. Vaří přímo před hosty, a ti se oblizují

Hodně se u nás mluví o špatné úrovni učňovského školství. Kdo si chce poopravit mínění, může se vypravit do Wiener Kaffeehaus v Priessnitzových léčebných lázních v Jeseníku. Studenti oboru kuchař a číšník z nedalekého učiliště vám tam naservírují tu nejlepší vepřovou panenku, o nugátových knedlíčcích nemluvě. Vše se navíc připravuje přímo před zraky hostů a v útrobách restaurace jsou skryty moderní výukové prostory. Je čtvrteční poledne, v jesenické kavárně prvorepublikového střihu je slušný frmol. Za kuchyňským pultem, na nějž je vidět od každého stolku

Má řemeslo opravdu zlaté dno aneb kdo má dnes lepší pracovní vyhlídky – učeň, nebo absolvent gymnázia?

Lidé dnes zbytečně studují, aby pak skončili někde v mekáči, zatímco by udělali dobře, kdyby šli na učňák. Tam by je čekalo řemeslo se zlatým dnem. Je to opravdu tak, jak dnes mnozí tvrdí? IT specialista, publicista a bloger Patrick Zandl se podíval, co říkají fakta, a zamyslel se nad podobou dnešních vzdělávacích institucí a jejich vztahem k pracovnímu trhu. Prezident Hospodářské komory a ministr průmyslu v devadesátých letech Vladimír Dlouhý je jeden z těch, kdo volají po zvýšení počtu učňů v českých školách. Nedávno

Šel na obráběče kovů, ale u toho nezůstalo. Příběh učně se smyslem pro poezii. Stane se učitelem?

Aleš šel na učňák bez maturity a potkal tam paní učitelku, která v něm uviděla jeho kvality. Časem jí začal ukazovat své básně. Dodělal si maturitu a chce ve studiu pokračovat. „Chtěl bych být učitelem. Rád lidem předávám, co umím. Představa, že jsem někoho něco naučil, mě těší. Protože den, kdy se člověk něco naučí, už není promarněným dnem,“ říká. Příběh z Třince. Na základní škole jsem měl trojky a od maturitních oborů nás odrazovali, a tak jsem šel na obráběče kovů,