Vánoční tipy na hračky, které nenápadně rozvíjejí. Pro děti architektů, milovníky přírody i ty, které zrovna fascinují hovínka

Vánoce přicházejí a děti se těší na dárky, pokud možno ne ty „měkké“. Kdyby bylo na nich, vybraly by si něco, co je hodně chlupaté, hodně růžové, hlasité (nebo to má sugestivní reklamu), ale na hraní to často moc není. A pak jsou hračky, které baví, probouzí zájem a úplně nenápadně rozvíjí to či ono. Pár takových vám poradíme. Začneme od tipů pro nejmenších a postupně dojdeme až k nápadům pro školáky, i když ta nejlepší hračka není věkově omezená. Má

Studenti neznají Česko, a tak jsme zorganizovali víkendové puťáky. Bereme i sígry, říká učitelka

„Některé děti z naší školy cestují jen o prázdninách a to většinou k moři. Buď mají rodiče tak zaměstnané, že je nevidí ani o víkendech, nebo žijí v neúplných rodinách a výlety taky moc neprovozují. Jsem ráda, že jim můžu nabídnout alternativu k počítačům a nákupním centrům,“ říká Tereza Bočanová. Každý měsíc tak mohou studenti pražského Gymnázia Thomase Manna strávit jeden víkend poznáváním České republiky. Takzvané „puťáky s Bočis“ si pochvalují děti i hlavní duše projektu, učitelka biologie a zeměpisu Tereza Bočanová. Batohy na

Život plný zájmových kroužků aneb naše děti mají stejně nabité diáře jako my. Nezblázní se z toho?

Angličtina, zumba, keramika, skaut, dramaťák, plavání. Naše děti mají stejně nabitý diář jako my, a to už na prvním stupni základní školy. Jak přežít kroužky a nezbláznit se z toho? Za našich mladejch let, bejval svět jako květ… a také jsme mívali jako děti o mnoho volnější režim, než mají dnes naši potomci. Někteří z nás chodili do hudebky, další na sport, málokdo měl víc než dva kroužky týdně. V posledních letech se ale zdá, že výchova dětí jsou jakési dostihy a závody

Co prožívá dítě, které rodiče poslali přes hranice, aby mu zachránili život? Příběh Wintonových dětí v divadelní hře – pro děti

Když devítiletá Hana vystoupila v létě roku 1939 v Londýně z vlaku, čekali tu na ni noví rodiče a nový domov. Co prožívala ona a další židovské děti, kterým Sir Nicholas Winton pomohl uprchnout z okupovaného Československa? Jak dokázaly komunikovat v prostředí, kde nikdo nemluví jejich jazykem? Představení Přes hranice pro děti od osmi let evokuje situace, které si dnešní česká rodina stěží umí představit. Autorka divadelní hry Michaela Váňová několik let hostovala v českých školách v zahraničí a učila děti češtinu pomocí divadla. Setkávala se

Tomáš Bezpalec: Jako trenéři máme často nejvíc práce s rodiči. Chtějí výsledky a neudrží nervy na uzdě

Fotbalové zápasy našeho klubu bývají někdy dost emotivní. Tatínci křičí na své syny, na rozhodčí, na trenéry. Představte si, že po trávníku běží desetiletý kluk, má svoji hlavu a představu, jak míč zahrát, má nějaké pokyny od trenéra, a k tomu se ještě otáčí po tátovi, který na něj huláká od lajny. Jak se v tom má chudák vyznat? Já pak vidím na dětech, že jsou ve stresu, sednou si na lavičku, koukají na rodiče, neposlouchají trenéra, a máme tu

Nechci, aby nám ten náš národní poklad zrezivěl, a tak biju na poplach, říká ředitel ZUŠky

„ZUŠka nemá být produkční agenturou, která vyrábí program pro starostu,“ říká Jiří Stárek, který vede sedmnáct let Základní uměleckou školu v pražské Hostivaři a je ve své branži dost známý. I proto, že si často nebere servítky.  V míře dostupnosti uměleckého vzdělávání je český systém základních uměleckých škol v Evropě ojedinělý. Snad nikde jinde na světě se tolik dětí z průměrných rodin neučí hrát na nějaký hudební nástroj. Je to tak? Ano, tu síť zušek, kterou máme, tu nám opravdu všechny země mohou

Dnešní děti mají obě ruce levé a jejich vývoj je jednostranný. To nejde nechat jen tak

„Mě práci se dřevem naučil táta. No naučil, spíš mě nechal odmalička, abych mu pomáhal,“ říká Jan Pícha. Je v penzi, má šest vnuků a všiml si, že dnešní děti už pracovat rukama učí málokdo, měl nápad a teď už pět let vede truhlářskou dílnu ve Stanici techniků Domu dětí a mládeže v pražských Dejvicích. V prostém, a přitom dokonale promyšleném kroužku práce se dřevem pro děti a jejich rodiče vrací dětem zručnost, kterou dříve běžně měly. Do tohoto kroužku, kde děti

Česká učitelka s dcerami na cestách: Jak jsme na výletě v Norsku zažili školu z roku 1860 se vším všudy

Jaké to bylo chodit do školy v roce 1860? Paní učitelka Andrea Tláskalová ze Zbirohu si to vyzkoušela  v norském městě Lillehammer, kde je slavný skanzen. Jeden z účastníků prohlídky musel dokonce klečet v koutě. Tady je její vyprávění. Mám to štěstí, že moje tři dospělé dcery – z nichž dvě studují učitelství – se mnou pořád ještě chtějí trávit dovolenou! Manžel nemá rád autobusy, tak raději hlídá na hájovně zvířata a my máme dámskou jízdu. Loni jsme byly ve Švédsku

Bratři Lví srdce: Strhující příběh pro děti od slavné Astrid Lindgrenové, který byl za totality zakázaný

Tak jako mnoho dalších dětí, i já jsem ráda jako holka četla knížky Astrid Lindgrenové, hlavně  Děti z Bullerbynu a Ronju, dceru loupežníka. Dělá mi radost, že je mají rády i moje děti. Díky nim jsem ale poznala ještě jednu knížku této spisovatelky, kterou jsem v dětství nečetla. Za totality byla totiž zakázaná. Je to kniha Bratři Lví srdce. Silný příběh o lásce dvou bratrů, kteří společně putují do světů po smrti, a vysvobodí tak celou zemi ze spárů tyrana.