Tereza Puldová: Jak teď učí škola, založená na prožitcích? Pomocí dopisů a školního rozhlasu

Naše dvě dcery chodí do waldorfské školy. Ta je postavena na osobním vztahu učitele a žáka a na živém vyučování. Ale koronavirové prázdniny nečekaně poslaly děti domů. Samotnou mě zajímalo, jak bude spolupráce se školou vypadat, když vyučování nestojí na práci s učebnicemi, ale na barvitě pojatých výkladech učitele a na zážitku dětí. Což je docela těžké zajistit na dálku. Silná vazba dětí ke svému třídnímu učiteli (a ostatním učitelům, kteří v dané třídě učí), pro mě byla zřetelná zvlášť první dny

Učitel se nemá upozaďovat, v učení dítě inspiruje zapálený dospělý, nebo ne? Waldorfská škola jde proti modernímu dogmatu

Dnes se učitel upozaďuje, dokonce se mu ani v některých školách neříká učitel, ale průvodce. Pokud jsou děti schopné udělat něco bez něj, má tahle varianta v moderní pedagogice vždy přednost. Waldorfská škola je v tomto ohledu výjimkou. Zde je učitel dominantní, centrální postava. Jaká je za tím úvaha?  V prostředí inovativních škol je velmi rozšířená myšlenka, že učitel by měl žákovi pomáhat především tím, že mu bude co nejméně překážet. A skoro to až vypadá, že překáží vždy, když se nějak

Minulost nosíme v sobě, proto se o ní učíme, myslí si waldorfská škola. Podle ní dítě ve svém vývoji kopíruje vývoj lidstva

Waldorfská škola se snaží dětem předat celistvý obraz o kulturním vývoji lidstva, ale nemá za cíl zajistit jim dobré znalosti faktografické historie. To se může hodit, ale smysl je v něčem jiném. Podle této pedagogiky minulost žije v nás, utváří nás, zčásti bez našeho vědomí. Není na světě přítomná jen v archeologických nálezech nebo starých textech, je uvnitř naší psychiky. Proto se o ní musíme učit. To je esencí vztahu waldorfské školy k historii. A to ji výrazně odlišuje od