Slohem z českého jazyka začaly ve středu státní maturity. Písemnou práci na jedno ze šesti zadaných témat psalo více než 68 tisíc prvomaturantů. „Jsem zastáncem názoru, že je správné sjednocovat úroveň všech maturantů. Jediné, co mě mrzí, je, že jsou slohy opravovány centrálně. Myslím si, že učitelky, které studenty znají osobně, by práce posoudily lépe,“ říká maturant z pražské průmyslovky Adam Švehla.
Předevčírem jste psal maturitní slohovku – jaké to bylo?
Byl to zážitek a zkušenost, teď jsem rád, že je to za mnou a mohu myslet na další maturitní disciplíny. Na zkoušku jsem přišel mírně vystresovaný, ale během prvních deseti minut jsem se uklidnil a byl schopen psát. Přispěla k tomu i milá paní zadavatelka. Nakonec jsem shledal, že jsem nemusel s psaním tak spěchat, odešel jsem půl hodiny před skončením zkoušky. Někteří odcházeli i dříve, já si pro jistotu svou práci několikrát znovu přečetl.
Letošní témata:
Může účel světit prostředky? – úvahový text
Kniha, kterou si musíte přečíst – článek s prvky recenze
Zimní krajina – líčení
Charitativní projekt – úřední dopis s žádostí o podporu
Děsuplná noc – vypravování s hororovými prvky
Fenomén fake news – článek do společenského časopisu
Co jste říkal na témata? Bylo pro vás snadné si něco vybrat?
Nabízená témata nebyla přímo nešťastná, nicméně výběr slohových útvarů se mi zdál celkem svazující. Většina mých spolužáků doufala ve zprávu či popis, tyto útvary se totiž zatím vyskytovaly snad každý rok, ten loňský nevyjímaje. I já jsem si vybíral podle útvaru, nejvíc připravený jsem si připadal na úřední dopis, takže jsem psal žádost o financování charitativního projektu.
Co si nejčastěji vybírali ostatní spolužáci?
Hodně spolužáků také psalo žádost, jiní vsadili na úvahu nebo článek o fake news. Odhaduji, že nejoblíbenějším útvarem bylo vyprávění, to mě samotného neoslovilo. Naopak málokdo si vybral třeba líčení a článek o knize.
Jak jste spokojen s tím, co jste napsal, na jakou známku to vidíte?
Věřím si na jedničku, téma i útvar jsem určitě dodržel. Je možné, že ztratím nějaký bod za výstavbu textu, s tou jsem tolik spokojen nebyl. Nakonec musím říct, že i já bych zřejmě napsal lépe zprávu, kdyby byla mezi možnostmi.
Nakolik jste písemné práce během studia trénovali?
Myslím si, že jsme trénovali svědomitě. V letošním roce jsme opakovali slohové útvary z předchozích ročníků, celkem jsme napsali za domácí úkol 6 slohových prací – článek, zprávu, stížnost, motivační dopis, vypravování a úvahu. K tomu ještě dvě čtvrtletní kontrolní práce s více možnostmi výběru, jako u maturity. Navíc jsme měli možnost přinést profesorce českého jazyka k posouzení i práce na vlastní téma.
Zadání znělo: 250 slov, to není mnoho.
Souhlasím, že například pro úvahu a vypravování je 250 slov skoro minimum, nicméně třeba úřední dopisy vyžadují stručnost. Je mi však známo, že některým z mých vrstevníků nedělalo problém napsat žádost o více než 400 slovech. Vždy záleží na disciplíně pisatele, delší sloh určitě neznamená lepší sloh. Nutno zmínit, že skutečné minimum je ještě nižší, pouhých 200 slov – i to se toleruje bez stržení bodu. Ve škole nám bylo vštěpováno, že máme cílit spíše k hranici 220 slov, protože v delším textu zákonitě uděláme více chyb.
Někdo vytýká maturitním slohovkám, že u nich nejde o kvalitu textu nebo nápaditost, ale o dodržení formálních náležitostí každého stylu. Svazovalo vás to?
Nesvazovalo, protože v úředním dopise je dodržení formalit skutečně důležité. Nesouhlasím s tím, že by u slohu nešlo o kvalitu textu, ta je rozhodně podstatná. A co se týče invence, domnívám se, že pokud se pisatel nenechá unést příliš, o body nepřijde.
Jak velké téma pro vás a vaše spolužáky vůbec maturitní sloh je?
Pro mě slohová práce příliš velkým tématem není, pro mé spolužáky, pokud za ně mohu mluvit, také ne. Snad je to tím, že jsme na zkoušku byli z hodin českého jazyka připraveni. Se zkouškou se samozřejmě dostavila nervozita, je to přece jen první ze série maturitních zkoušek, ale pevně věřím, že se nikdo nenechal rozhodit.
Zdá se vám maturitní slohovka jako dobrý způsob, jak zjišťovat kompetence studentů?
Ve svém běžném životě se často setkávám s lidmi, kterým dělá problém pravopis, přitom je vizitkou každého z nás. Pokud jsou mezi zadáními útvary a témata, které si může vybrat student technického i humanitního oboru, písemná práce by měla i nadále být součástí maturity. Dle mého názoru si člověk, který složil zkoušku dospělosti, musí poradit s žádostí, stížností nebo motivačním dopisem, stejně tak s psaním i/y, mě/mně a s/z. Kde jinde tyto znalosti odhalit, než ve slohovce?
Maturitní slohová práce
Na zpracování slohu měli studenti 110 minut. Došlo k malé změně oproti loňskému roku, kdy byl čas stejný, ale prvních dvacet minut bylo na výběr tématu, teprve potom mohli studenti začít psát.Všechny slohové práce jsou centrálně hodnoceny čtyřmi stovkami hodnotitelů společnosti Cermat. Předloni se tímto způsobem známkovalo po tříleté pauze, kdy to dělali učitelé na školách. Podle ministerstva je centrální hodnocení objektivnější, kantoři i studenti k němu ale mají řadu výhrad. Stovky maturantů se loni proti své známce ze slohu odvolaly. Od roku 2021 by měli písemné práce znovu opravovat učitelé přímo ve školách.
A co si myslíte o státních maturitách celkově?
Bohužel nemůžu porovnávat s předchozím systémem, ale jsem zastáncem názoru, že je správné sjednocovat úroveň všech maturantů. Nemělo by záležet na tom, kterou školu člověk studoval, maturita by měla být jen jedna. Snad jediná věc, která mě mrzí, je, že jsou slohy opravovány centrálně. Myslím si, že kdyby slohy opravovaly učitelky, které studenty znají osobně, mohly by práce lépe posuzovat. Někteří však mohou namítat, že by studenti dopadali lépe, protože by se kantoři slitovali, nebo naopak hůře, protože učitelé některé žáky nemají v oblibě.
Společnost CERMAT, která jednotné maturity připravuje, vzkazovala všem maturantům, aby hlavně tlačili. Tedy propiskou na papír, aby šly práce naskenovat. Vzal jste si to k srdci?
Tento pokyn se ke mně vůbec nedostal. Jako student čtvrtého ročníku oboru informatika musím podotknout, že i práce psané velice slabě mohou být při správné konfiguraci skeneru naskenovány dostatečně čitelně.
Státní maturity
Maturanti povinně skládají zkoušku z českého jazyka a literatury. Druhý předmět volí mezi matematikou a cizím jazykem, kterému dávají přednost čtyři pětiny středoškoláků. Po slohové práci z češtiny a cizího jazyka, která následovala ve čtvrtek, budou mít maturanti podobně jako loni tři týdny na přípravu na další zkoušky. Ostatní didaktické testy se uskuteční 2. a 3. května.
Už několik let se mluví taky o tom, jestli by se maturity neměly psát na počítači. Co si o tom myslíte?
O možnosti psát sloh na počítači jsem již s vrstevníky diskutoval. Hlavní výhodou použití počítače je okamžité počítání slov a jednoduchá oprava chyb či přeskládání vět. Samozřejmostí je, že textový editor nesmí umožňovat hledání pravopisných chyb, ale tyto funkce jsou již teď pro ty, kteří slohy na počítačích psát mohou, vypnuty. Větším problémem je však kapacita počítačových učeben, která je na většině škol nedostačující. Zkoušky by tedy musely probíhat několikrát po sobě a bylo by potřeba vytvořit mnohem více zadání, aby se předešlo prozrazení mezi skupinami. Nedokážu si představit, jak by organizace zkoušek vypadala.
Adam Švehla je studentem čtvrtého ročníku oboru informatika Střední průmyslové škole elektrotechnické v Praze. Po maturitě má v plánu pokračovat ve studiu na jedné z fakult ČVUT. Ve volném čase se věnuje programování, elektronice, cestování a cizím jazykům.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Jejda, 250 slov,četla jsem to dvakrát,než jsem uvěřila. A prý stačí i 200.No, můj maturitní sloh měl tuším asi šest stran,trochu jsem se rozepsala,pravda a pak jsem měla dost starostí to stihnout. Ale je fakt,že jsme měli o dost víc času, asi 4 hodiny.Na svou obranu musím říct,že jsem slohy měla ráda a hodně jsem četla.Přesto to dopadlo výborně.
K tomu cermatovskému „vzkazu“, aby studenti tlačili – student Adam Švehla má jistě pravdu v tom, že při správném nastavení skeneru lze oskenovat i slabou linku, jenže při skenování 68 tisíc slohovek není žádný prostor na individuální úpravu nastavení – skener se prostě nastaví tak, aby každá slohovka šla dobře oskenovat v takové podobě, jak má být napsána, a práce, kde studenti nedodrželi zadání, mají smůlu, to by si jako student informatiky mohl uvědomit. Plně to pochopí, až bude dělat strojově zpracovávané písemné testy na ČVUT.
P.S.: opět ty překlepy… „společnost CERMAT vzkazoval“ apod. …
Tlačte, až si namůžete ruku! To je rozkaz! (Cermatu) Psaní s trvalým přítlakem je také pomalejší – protože se velká část síly spotřebuje na to tlačení. tlačení je ale v podstatě k ničemu, protože se stejně nic nikam nepropisuje.
Nic jako „tlačte, až si namůžete ruku“ po nich nikdo nechce, ani nejde o to, aby se něco někam „propisovalo“. Zbytečně přeháníte.
Zdejší systém nabízí srovnání s loňským článkem na stejné téma:
https://www.eduzin.cz/skola-a-ucitele/maturita/se-svou-maturitni-slohovkou-jsem-spokojen-presto-je-mozne-ze-dostanu-ctyrku-psani-nejde-nacpat-do-tabulek-rika-maturant/
Názorně je tu vidět, jak moc se osobnostně liší tito dva maturanti – Adam Švehla a Jiří Svoboda – a jak moc záleží vnímání maturity na osobnosti maturanta. Dva lidé a dva úplně odlišné názory.
Nejsem odborník,ale celkově bych se přikláněla spíš k tomu, aby slohy hodnotili učitelé na školách.Při obavě z podjatosti přece není takový problém,aby to nedělal pouze jeden učitel.Proti hodnocení Cermatu už bylo podáno mnoho odvolání. A to nemluvím o tom,kolik to všechno stálo.
Když se podívám zpětně na maturitu v roce 1990, tak vypadala takto:
1) v září 1989 jsme obdrželi 30 maturitních otázek z gramatiky (čeština) a 30 z literatury (čeština); bylo nám dále sděleno, že v průběhu února budeme psát slohovou písemnou práci na jedno z témat, která budou upřesněna ten den. Dále jsme obdrželi 30 otázek z matematiky (ono to bylo vlastně jedno, protože ve všech otázkách byl průřez učiva za čtyři roky studia) a 30 otázek z ruštiny. Třídní nám oznámila, že si všichni musí zvolit alepoň jeden volitelný předmět a nejpozději do konce září závazně kontaktovat kantora, který ten předmět ve třídě vyučoval, aby nám za ten předmět předal 30 otázek.
2) Třídní nám sdělila, že ústní část maturitních zkoušek se bude odehrávat poslední týden v květnu. Byli jsme upozorněni na to, že předseda maturitní komise bude z jiné školy, že zkoušející bude vyučující toho kterého předmětu ve čtvrtém ročníku a že kdokoliv ze zkušební komise může vznést při zkoušce dotaz k dané problematice. Nic víc, nic míň.
3) Kdo chtěl zvolit další jazyk, zvolil další jazyk. Kdo chtěl zvolit třeba chemii, zvolil si jako povinně volitelný předmět chemii. Komu vadila matematika, měl prostě minus, komu pro změnu vadil jazyk, tak měl prostě minus tam. Zkouška byla podle mého názoru spravedlivě rozvržena.
4) Přijímací zkoušky na školu a maturitní zkoušku sestavovali od A do Z kantoři té školy – pokud je někdo kompetentní k tomu, aby po čtyři roky studenty vyučoval, je nepochybně kompetentní k tomu, aby je i zkoušel. Kdo se chtěl odvolat proti verdiktu, udělal to hned a na vlastní škole. Jako studenti jsme se mohli v klidu soustředit na přípravu, a ne trávit čas obavami, kdy, z čeho a u koho bude maturitní zkouška probíhat a koho kde nahánět, pokud se budu chtít proti něčemu odvolat.
To jen pro doplnění, jak vypadala maturita na odchodu minulého režimu.
Proč to dělat jednoduše,když to jde složitě.Celý ten proces od doby „připravování „, provádění ,upravování,inovací atd. stál neskutečné peníze a jak vidět, zdaleka to nekončí.Jsem hluboce přesvědčená,že se ty peníze daly využít mnohem rozuměji.
To jistě daly, paní Leo – mohl bych Vám tu třeba popsat, jak svého času kantoři absolvovali vzdělávací IT kurz… museli mít certifikát „Z“ a posléze „P“ – a řeknu Vám tu, že jsem jen nevěřícně koulel očima nad tím, co bylo náplní těchto kurzů.
A kolik to stálo peněz…
Spusta placených kurzů jsou kapitolou samy o sobě,už jsem se tady o tom také zmiňovala.Jenže nabídka kurzů je velmi široká,noví učitelé se v tom moc neorientují a ředitelé často také ne.Jenže,je na to „kolonka“ a ty peníze ředitelé často ani nemohou utratit jinak.
Na kurzy kantoři jít mohou, ale nemusí – a pastupy či preference ředitelů škol jsou kapitola sama o sobě, ale tohoto školení se museli zúčastnit svého času všichni kantoři povinně. Úroveň byla, troufnu si říci, tristní.
Promiňte, postupy, jde o překlep, abych potenciálně nebyl nařčen, že zesměšňuji ředitele škol 🙂
„Pište modře nebo černě píšící propisovací tužkou, která píše dostatečně silně a nepřerušovaně“ – tak to je snad poprvé, co je ve škole implicitně zakázáno plnicí pero!
Propisovací tužka se nazývá propisovací proto, že součástí její funkce je PROPSÁNÍ. Tzn., že člověk píše na nějaký (tenký) papír a ono se to přes kopírák PROPÍŠE ještě na další papír. Při psaní plnicím perem se to zpravidla nepropíše. Kopíráky apod. jsou dnes už prakticky minulostí. Propiska, která byla částečně vynalezena právě kvůli přímému kopírování pomocí kopíráků, ale pro Cermat minulostí není.
Tak jste nám krásně rozebral etymologický původ pojmenování propisovací tužky. Jistě je Vám známo, že původní význam slov časem ztrácí na síle. Tak jako tady – to, že Cermat chce slohovky psané propiskou nemá nic společného s tím, že se v minulosti psalo přes kopírák.
Ty nařízené propisky a „implicitní zákaz plnicích per“ má daleko prozaičtější vysvětlení – náplň propisek je chemicky stálejší, než běžný inkoust v perech, a navíc je odolná vlhkosti. Cermat musí ty slohovky bůhvíkolik let povinně archivovat a zajistit, že kdykoliv během této doby musí být každá z těch slohovek čitelná, což se levněji zařídí při jejich napsání propiskou.
Nehledejte konspirační teorie tam, kde jsou na vině peníze.
Já si myslím, že odborně se těm zmiňovaným propisovacím tužkám říká kuličkové pero 🙂
a tam už nejde o funkci propisování ale právě o tu stálost náplně…
Propiska je spíš lidové označení.
Ale zas se obávám, že kdyby dětem napsali, že mají používat kuličková pera, tak půlka nebude vědět, co to je…