Prověřují se vyjadřovací schopnosti a logické uvažování, ne kde se narodil Goethe, říká Čech, který maturoval v Německu

Letošní období maturit skončilo, je čas se rozhlédnout, jak se maturuje jinde. Například v německém Sasku si studenti volí, jestli chtějí mít obtížnější zkoušku z německého jazyka nebo z matematiky. V jazyce se nepíše žádný didaktický test, zato slohových prací hned několik. Maturita je téměř výsadou gymnázií, ale skoro každý ji udělá. Vypráví nedávný maturant z gymnázia v Pirně Jakub Slejška…  

Maturoval jsem v roce 2014 na česko-německém gymnáziu Friedricha Schillera v saské Pirně. Jde o společný česko-německý projekt fungující už mnoho let: čeští žáci studují společně s Němci na jednom gymnáziu podle částečně českých, ale převážně německých osnov a až na výjimky v němčině. Na gymnáziu učí ale i čeští učitelé, takže češtinu jsem měl podobnou jako moji vrstevníci na českých gymnáziích.

Maturita, ostatně stejně jako celé školství, je v SRN organizována podle spolkových zemí, to znamená, že například v Sasku může probíhat dosti odlišně než v Bavorsku nebo Braniborsku. Obecně je dokonce známo, že bavorská maturita je o poznání těžší než maturita v Hesensku a Berlíně, ale nevím o případech, kdy by k tomu případní zaměstnavatelé nebo univerzity přihlíželi při přijímání studentů nebo zaměstnanců.

My v Sasku jsme maturovali z pěti předmětů – povinně z němčiny jako rodného jazyka (i pro Čechy!), češtiny a angličtiny jako jazyků cizích, matematiky a jednoho volitelného předmětu – já jsem si vybral společenské vědy.

Volitelná  obtížnost
Maturitní zkouška z němčiny a z matematiky má dvě varianty obtížnosti – závisí na tom, který z těchto dvou předmětů si student vybral na konci 10.třídy jako hlavní předmět. Já jsem si zvolil němčinu, což znamenalo, že jsem chodil v posledních dvou ročnících na intenzivnější němčinu a psal jsem pak i náročnější maturitní zkoušku. Maturity nejdřív opravují samotní učitelé příslušné školy a poté je ještě posílají na druhou opravu „nezávislým‘ učitelům na dalších školách.

Samotná maturitní zkouška probíhá převážně písemnou formou, každý předmět v jiném dni. Jen v angličtině má i ústní část a zkouška ze společenských věd byla naopak pouze ústní. Obsahem maturit je pouze učivo posledních dvou ročníků. Pro mě to znamenalo, že jsem se na každý předmět učil asi týden, na matematiku spíš dva až tři. Ve srovnání s prakticky celoroční přípravou na české maturity  – nebo aspoň tak jsem to slyšel od kamarádů v Česku – nejde tudíž o nic tak náročného. Úspěch se taky tolik neodvíjí od prostého štěstí na otázku, jako je tomu u českých maturit.

Na rodiště Goetha se nikdo neptá
Maturita z němčiny trvala asi 4 hodiny, musel jsem napsat několik slohových prací. Na výběr je vždy analýza a interpretace básně nebo jiného textu, úvaha, v níž je potřeba vyargumentovat nějaké téma, nebo studenti dostanou část textu a mají za úkol ho dokončit. Žádné vědomostní testy ve stylu „Kde se narodil Goethe?“ nejsou, ačkoliv i takové věci jsme samozřejmě ve škole probírali.

Úspěch tedy závisí na vyjadřovacích schopnostech studenta a jeho logickém uvažování. Připravit se na to nijak zvlášť nedá, beztak nevíte, jaký text dostanete. Tak jsem si pouze zopakoval, jak se pozná metafora nebo eufemismus, jak se charakterizuje reportáž, úvaha, lyrická/epická báseň a znovu jsem si přečetl výpisky k textům, co jsme probírali během školního roku. Některé z nich se obvykle u maturity objeví – jedná se typicky o nikterak specializovaná témata jako je zdravý životní styl, cestování, povinná četba na školách – ano nebo ne?, a podobně.

Svou maturitu z češtiny nemohu s českými maturitami srovnat – jelikož jsem maturoval z češtiny jako cizího jazyka, bylo to až směšně lehké. Maturitní test z matematiky byl velice podobný tomu, jak vypadá v Česku, zvlášť co se týče typu zadání – kombinace geometrie a výpočtů, logické i čistě početní příklady. V té základní variantě, kterou jsem zvolil já, nešlo o nic obtížného. I přes to, že nejsem příliš silný v logice, jsem ho napsal na 14 bodů z 15. Velký důraz se klade na práci s vyspělou kalkulačkou – tu jsme si museli povinně všichni koupit, stála bezmála 2500 korun. Maturita v pokročilém kurzu je o dost náročnější a vím, že patří k největším „strašákům“, se kterým má hodně žáků problémy.

Neudělat maturitu je výjimečné
V našem ročníku – bylo nás v něm asi 120 – neudělalo maturitu nebo k ní na základě předešlých známek nebylo připuštěno pouze několik žáků. Jeden z nich, můj český spolužák, to vyřešil tak, že přešel na podobné dvoujazyčné gymnázium v Liberci a po roce studia složil maturitu tam. Pokud „propadnou“ němečtí žáci, tak mají možnost jednu nebo dvě zkoušky opakovat. Pokud ani poté neuspějí, opakují poslední ročník gymnázia a zkoušejí znovu. Ale takové případy jsou vskutku výjimečné.

Saský vzdělávací systém je více selektivní než český – většinou jediná možnost jít na gymnázium se nabízí už v 5.třídě, čtyřletá gymnázia nejsou obvyklá a většina odborných učilišť a dokonce i určitá část středních škol v Sasku maturitu vůbec nenabízí. Jedinou zárukou, že získáte maturitu, tak máte pouze na gymnáziu.

Co považuji za obrovské plus oproti českému systému, je fakt, že žáci se v posledním ročníku můžou doopravdy soustředit pouze na přípravu na maturity a nemusí se stresovat přijímacími zkouškami na vysokou školu. Německé univerzity totiž přijímají studenty pouze na základě takzvaného numerus clausus (NC), který se komplikovaně vypočítá z maturitní známky a známek z posledních dvou let studia.

Na vysokou bez přijímaček
Až na pár univerzit, které u zvlášť populárních oborů někdy přijímací zkoušky vypisují, to na vysokých školách chodí tak, že určí minimální průměr, který musí žáci splnit, aby byli přijati. Určuje se podle poptávky – čím větší, tím vyšší nároky na uchazeče. Je ale i mnoho oborů, které nejsou omezené žádným průměrem a tudíž je může začít studovat kdokoliv s dokončenou maturitou. Takový systém má ale samozřejmě i svoje negativa – špatná známka z výtvarné výchovy vám teoreticky může zabránit v přijetí na velice oblíbenou medicínu, kde se NC pohybuje běžně kolem jen obtížně dosažitelných 1,0-1,2. Dá se ale samozřejmě odvolat.

Krom medicíny jsou nejžádanější obory na německých VŠ tradičně práva, žurnalistika a obory spojené s leteckou dopravou. Naopak nejmenší poptávka je po oborech zaměřených na chemii, fyziku nebo vědeckou biologii. Poměrně velká poptávka je i po pedagogice, asi i proto, že učitelé tu berou o dost víc než je tomu zvykem v Česku. Nejlepší průměry většinou požadují na univerzitách v Heidelbergu, Freiburgu, Drážďanech nebo Berlíně, v Mnichově jsou dokonce na mnoho oborů v Německu výjimečně několikakolové příjímací zkoušky.

Jakub Slejška maturoval na česko-německém gymnáziu v Pirně, nyní studuje bakalářský obor evropská studia na univerzitě v německém Pasově. Momentálně je na stáži na Stálé misi ČR při Radě Evropy ve Štrasburku.

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.