Nová školní psycholožka Julie Medová ve svém pokojíčku na základní škole Eden.

Po stopách slečny Julie aneb proč je ve školách psychologů jak šafránu, když by je tam tak potřebovali?

Dívka se sladkým jménem Julie Medová nastoupila teď v září na místo školní psycholožky a je spokojená, i když před ní stojí velká výzva. Škola je složitý svět, který zatím moc nezná, a psycholog má delikátní pozici i delikátní úkoly. Školy tuhle kombinaci detektiva, anděla strážného, vrby a záchranáře potřebují, ale psychologa má jen 17 procent z nich. A v některých regionech skoro žádná. Kde to tedy vázne a jak to vypadá, když to klape?

Julie Medová je čerstvá absolventka psychologie s roční zkušeností na místě asistenta pedagoga a teď se stala školní psycholožkou základní školy Eden v pražských Vršovicích, kde si ji vybrali z pěti kandidátů. Julie se pro tuto práci rozhodla, protože ji baví pátrat po lidském osudu a být u toho, když se dětem uleví od jejich trápení. „Je úžasné vidět, co vše zmůže člověk rozhovorem a co si třeba dítě všechno uvědomí jen tím, že o tom může s někým mluvit,“ říká.

A pro tuto školu se Julie rozhodla ze dvou důvodů, které jsou oba relevantní, jak se ukáže: líbila se jí paní ředitelka a také to, že dostala 0,82 úvazku. Obvykle školy hledají psychologa na půl úvazku i méně, když už vůbec hledají. Někdy psycholog působí na více školách, třeba den v týdnu, školy ho sdílejí.

S kým mluví psycholog
Školní psycholog, pokud je dobrý a pracuje v dobrých podmínkách, může být škole, dětem i učitelům velmi prospěšný. Velká část Juliina pracovního času půjde na práci s dětmi, které mají nějaký problém, ale mluvit musí i s rodiči, speciální pedagožkou nebo učiteli. Přítomnost psychologa působí příznivě na celé klima školy, říká Jana Zapletalová z Národního ústavu pro vzdělávání v článku Co dělá školní psycholog – Kritická místa profese. Pokud jeho zapojení funguje optimálně. Tomu může ale leccos bránit. Na prvním místě to, že je na psychologa málo peněz a škola je musí pracně shánět.

Ve škole má Julie svůj malý, ale útulný kamrlík, kde mohou rozhovory probíhat v chráněném prostředí, ale musí být pořád v pohybu, chodit na hospitace do tříd, jezdit se třídami a jejich učiteli na adaptační pobyty a spoustu dalších věcí.

Nejsou peníze, a tím pádem nejsou psychologové
Pozice školního psychologa není tabulková, to znamená, že na ni škola nemá automaticky nárok. Základní škole Eden přispívá na psychologa městská část, zřizovatel – a díky tomu mohla dostat Julie smlouvu na dobu neurčitou –  a polovina úvazku se platí ze šablon, tj. z evropských fondů, kam se žádá každé dva roky a to, zda škola dotaci dostane, není jisté. Pokud psychologa nějakému dítěti předepíše pedagogicko-psychologická poradna, nárokové peníze vznikají, ale to jsou velmi vzácné případy. „U nás by nárokové peníze byly tak na dvě hodiny týdně,“ říká Jana Churáčková, ředitelka „Edenu“.

Tím, že nejsou peníze, nejsou ani psychologové. A když se najdou, nemusí být dost dobří. Nebo nemají dobré podmínky, aby byli dobří, aby byli škole co platní. Což zpětně může zpochybnit potřebnost této profese ve školách. Když se věci dobře nepromyslí, i dobrý nápad zkrachuje na realizaci.

Mimopražské školy, zejména ty na vesnicích a menších městech, nemohou psychologa sehnat. „Když už se někdo přihlásí, je to často jediný kandidát,“ říká Jana Teriaki, ředitelka základní školy v Morkovicích na Moravě.  Její škola musí celkem často akutně řešit problémové chování žáků a psycholog s malým úvazkem jí v tom podle jejích slov často nemůže pomoci, protože prostě zrovna ve škole není. Teriaki upozorňuje i na to, že psycholog, který není pevnou součástí týmu a netráví ve škole dost času, situaci ve škole často nerozumí nebo do ní nezapadne, pedagogický sbor s ním nespolupracuje.

Psychology hledá stále více škol. Dětí s poruchami chování a učení a specifickými potřebami přibývá, škola to nemůže ignorovat. Mezi rokem 2016 a 2017 byl nárůst přítomnosti psychologů ve školách dvacet procent. „Máme skupinu na FB a tam bylo nabídek dost,“ říká Julie. Většinou ale na půl úvazku či méně a na dobu určitou.

Překážka psychologická
Překážky na cestě školního psychologa k úspěchu jsou tedy finanční, ale i psychologické. Upozorňuje na to Jana Zapletalová v již zmíněném článku. Někteří ředitelé se školního psychologa mohou obávat: co když odhalí nějaká tabu a stane se potížistou? Psycholog tedy musí dobře vycházet s ředitelem, budou spolu tvořit tým a těsně spolupracovat. Ředitel musí psychologa uznávat jako experta a vytvořit mu podmínky pro jeho práci. Musí mu pomoci v tom, aby se sladil s učiteli. To může být oříšek. Někteří se s ním mohou přetahovat o kompetence, nechtějí, aby jim lezl do zelí. Tedy do třídy. „Učitelský sbor nebývá celé věci nakloněn. Najednou je ve škole někdo zvenčí, kdo pořádně nezná školu, žáky, rodiče, je, a chce u nich ve třídě dělat diagnostiku, hodnotí kolektiv, jejich práci s dětmi,“ říká Jana Teriaki. „Pár učitelů se už u mě opatrně ujišťovalo, že nepůjdu k nim do hodiny,“ usmívá se Julie. Jejich obavy rozptyluje ujištěním, že nebude posuzovat výuku z pedagogického hlediska, protože není pedagog.

Mateřské, základní i střední školy využívaly pro podporu dětí a žáků se SVP velmi často služby školního poradenského pracoviště (výchovný poradce, školní metodik prevence, příp. školní psycholog a školní speciální pedagog). Školní psycholog poskytuje krizovou intervenci a plní také velmi důležitou úlohu v nastavení a udržení zdravého klimatu celé školy i jednotlivých tříd. Působí preventivně i proti ostrakizaci žáků se zdravotním či sociálním problémem, provádí také např. depistáž, metodickou, konzultační, intervenční a poradenskou činnost.
PhDr. Ondřej Andrys, MAE, MBA, náměstek ústředního školního inspektora

„Běžní učitelé nemají hlubší znalosti psychologie ve vztahu ke vzdělávání,“ říká Robert Čapek, učitel a didaktik, školitel učitelů, který současně působí den v týdnu i jako školní psycholog. „Někdy nevědí ani základní věci, jako co je to konformita třídy. Je to jako lítat s plachťákem, ale nevědět nic o meteorologii,“ dodává Čapek.  A na druhou stranu je třeba říci, že školní psycholog často nastupuje bez znalostí pedagogiky.

Ke složitostem se přidává, že psychologa ve škole mohou odmítat i někteří rodiče. „Někteří naši rodiče si nepřejí, aby jejich dítě bylo mluvilo s psychologem,“ říká Jana Teriaki.

To vše může vytvořit nepříznivou školní konstelaci. Od ředitele to vyžaduje dobré manévrovací schopnosti. A školní psycholog se musí umět skvěle adaptovat a komunikovat tak, aby do školy zapadl a vytvořil si tam své užitečné místo.

K 30. 9. 2017 byl počet psychologů 728 (z toho 611 žen), v přepočtu na plně zaměstnané je to 425,03 úvazků (za ženy 366,34). Ve školním roce 2016/17 bylo ve školách regionálního školství 599 školních psychologů – fyzických osob.

Zdroj: MŠMT

Opora Julie Medové, paní ředitelka Jana Churáčková.

„Mnozí mí spolužáci šli spíše do pedagogicko-psychologických poraden, tam mají vedení a strukturu. Ve škole je člověk víc hozený do vody, ale zase má mnohem větší možnosti s dětmi pracovat, poznat je,“ říká Julie. Faktem je, že odborníci v poradnách si stěžují, že většinu jejich pracovního času pohltí psaní zpráv z vyšetření a na práci s dětmi zbývá málo času. Julie papírovat nemusí. S paní ředitelkou se dohodly, že žádné formální zápisy od ní vyžadovat nebude. „Dělám si zápisky pro osobní potřebu,“ říká. Paní psycholožka, která na škole působila před ní, ji taky zasvěcuje hlavně ústně. „Dá se toho tak předat daleko více a člověk toho i víc pochopí, než z nějaké zprávy,“ pochvaluje si to Julie. „Důležité je vybrat si správné lidi, pak není třeba se tolik zatěžovat administrativou a plýtvat vzácným časem,“ říká k dohodě paní ředitelka Churáčková.

Kateřina Lerchová, školní psycholožka na základní škole v Horce nad Moravou.

Když to funguje, tak to funguje skvěle
Julie teprve začíná. Vypadá to, že na to má, a tak to snad s paní ředitelkou dobře zvládnou.  Na příkladu jiné, již zkušené psycholožky jde hezky ukázat, kam by se ve své roli mohla rozvinout. Dobrý školní psycholog v dobrých podmínkách dokáže malé zázraky. Za Kateřinou Lerchovou na základní škole v Horce nad Moravou chodí nejen děti, ale učitelé, když si nevědí rady. V Horce je čtvrtým rokem, před tím byla rok ve škole ve Šternberku. Psychologii vystudovala na mateřské, původním vzděláním je vysokoškolská učitelka historie. Má tři děti a v téhle práci se našla. „Nejvíce pracovního času trávím s dětmi, ale působím ve škole i jako kouč a supervizor pro dospělé,“ říká. Kateřina má pod sebou i celý tým asistentů pedagoga, udržuje vztahy s rodiči a organizuje akce, které tomu napomáhají. „Je to velmi pestrá a zajímavá práce, ale neříkám, že to není náročné. Odpoledne jsem ráda, že jdu domů,“ usmívá se.

O její práci podrobněji chystáme další články.

9

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
2 Comment threads
7 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
6 Comment authors
Jitka PolanskáKateřinaMirekKáčaVěrka Recent comment authors

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Lea
Host
Lea

Souhlasím s Vámi,paní Polanská,bylo by jich potřeba,ale myslím,že jste si v článku odpověděla sama.

Věrka
Host
Věrka

Přesně! Hodně nad tím poslední dobou přemýšlím, že ve školách opravdu chybí ta psychologická podpora. Když se ve škole vyskytne problém a učitel si neví rady, začne volat rodičům a moralizovat, dítě přeci musí umět to a to a nesmí si dovolit to a to… většinou to vede u rodičů ke zpětné reakci: jak je možné, že to ve škole nezvládli?Co proto udělali, aby to fungovalo?Mají problém oni ve škole, ne my doma. Takže, nejlépe hledat pomoc tam, kde je třeba, ve škole a v přítomnosti.

Káča
Host
Káča

Myslíte že psycholog vyřeší to, že je dítě nevychovane a nepřipravené na vyučování? Těžko

Kateřina
Host
Kateřina

Může pomoc učitelce ustát danou situaci a nenechat se semlít vnitřně. To je mnohdy větší pomoc, než odstranit záškodníka. Není větší blaho, než když člověk vidí, jak někoho může deptat – takhle smýšlí většina problémových lidí. Neustále se řeší, jak se k nám kdo chová, ale to pouze odráží náš přístup k okolí. Je to jednoduchý princip. Není snadné si držet odstup, pokud jsme v centru dění, proto s tím potřebují někteří pomoc. Především ve školách, kde je zvýšená koncentrace stresových faktorů, bych to viděla jako žádoucí.

Věrka
Host
Věrka

To nikdo neříká, ale pomoc může určitě jak učiteli, tak dítěti

Mirek
Host
Mirek

Problémy často doma začínají, ale projevy jsou až ve škole v interakci s dalšími lidmi a prostředím konkrétní třídy. Nepaušalizoval bych. Stačí aby se třeba rodiče rozváděli, děti tím trpí, i když mnoho z nich to v sobě dusí a vybouchnou až časem apod. Zpravidla když se děje něco doma, projeví se to ve škole. A učitelé nemohou nahrazovat rodiče.

Kateřina
Host
Kateřina

Příklad z jedné jediné třídy na ZŠ.. matka žáka se pokusila o sebevraždu, on ji našel v poslední chvíli a stihl zachránit, u dalších dvou spolužáků (dvojčata) se to otci podařilo s tím, že matka o ně nejevila zájem a ten tatík stihl ještě zbořit půlku baráku. JAK má v této situaci jeden člověk (kantor) uchopit třídu a nezpůsobit víc škody jak užitku, bez náležité průpravy a podpory?? Osobně bych odvahu neměla.