Je rozumné dávat děti do jeslí? To je otázka, která vzbuzuje debaty. Někdy jiná možnost prostě není. A pak jsou taky případy, kdy to doma není lepší než v jeslích.
„Ač nerada, Kubu jsem do jeslí dávala. Oba s manželem jsme dodělávali školu, on navíc ještě pracoval, a rodiče byli stovky kilometrů daleko. Jinak to prostě nešlo,“ říká Jitka Švecová, maminka syna, který nedávno odpromoval, takže mluvíme o devadesátých letech. „Nechodil tam každý den a brala jsem si ho domů co nejdřív. „’Tety‘ to tam vedly jak podle pravítka – když byl čas na procházku, letěly pastelky stranou, plán byl nade vše. Problém byl taky s jídlem. Moc se mi nelíbilo, co měli na jídelníčku, a tak jsem synovi dávala jídlo s sebou. Vždycky večer jsem mu uvařila něco aspoň trochu podobného, co měli mít druhý den, ale zdravějšího. To se samozřejmě setkávalo s nepochopením, takže když něco nesnědl, ‚tety‘ to vždy škodolibě zdůrazňovaly. Zkrátka, byl s nimi tak trochu boj a oba jsme si oddechli, když Kubovi byly tři a přešel na waldorfskou školku. Té pak pořád říkal ´moje školka´.“
Když doma vládne obrazovka
Rodiny nejsou dokonalé. Někdy to pro dítě nemusí být žádná velká výhra, trávit celý den doma. „Jednou jsme vyhráli jazykový kurz v Londýně a byli jsme ubytováni u rodiny,“ vzpomíná Jitka Švecová. „Ona umělkyně, on režisér, a měli zajímavě zařízený dům. Když nás po něm prováděli, zavedli nás i do dětského pokoje. Tam před obří obrazovkou seděla jejich roční dvojčata ve speciálních sedačkách a zírala na nějaké teletubbies nebo něco takového. Bylo zřejmé, že rodiče od nich zrovna neodběhli, že prostě bylo normální nechávat je tam. Ten pár byl fajn a byli šťastní, že děti mají, ale jeli si ve svém zažitém režimu bezdětných kreativců, na který byli zvyklí… Hodně času trávili doma, ale ne s dětmi.“
Když maminka touží jít do práce
V dobrých tradičních rodinách kdysi dávno byla matka náručí bezpečí a bezvýhradného přijetí, byla přítomná tělem i duchem a to bylo pro její batole blahodárné. Ale nebyla na to sama, byli tam starší sourozenci, neprovdané tety, prarodiče, péče se dělila mezi více členů rodiny. Každopádně bylo v takové domácnosti živěji než v bytě dnešní mladé rodiny, kde se většinou dlouhé hodiny a celé dny nachází pouze matka a dítě, případně děti dvě. Rodičovská dovolená v této konstelaci není idylka. Mnoho žen navíc před porodem mělo práci, která jim chybí, a touží po společnosti, která mluví o něco artikulovaněji než roční dítě. Dá se jim to mít za zlé?
Když je malá jednogenerační rodina na péči o dítě více méně sama, jesle nejsou špatné řešení, pokud k nim dítě nemá odpor. I odborníci, kteří umísťování dětí do jeslí kritizují, většinou říkají, že se to týká především špatných zařízení, kde se o děti pořádně nestarají. Jsou i takové jesle, kam děti chodí rády.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
„Když je malá jednogenerační rodina na péči o dítě více méně sama, jesle nejsou špatné řešení, pokud k nim dítě nemá odpor. I odborníci, kteří umísťování dětí do jeslí kritizují, většinou říkají, že se to týká především špatných zařízení, kde se o děti pořádně nestarají. Jsou i takové jesle, kam děti chodí rády.“
Proboha… roční dítě, které nemá k jeslím odpor? Chodí tam rádo? Takové dítě bych chtěla vidět, napadají mě jen děti příšerně zanedbané, které spíš ale končí v ústavech… Které normální roční dítě by bylo raději v jeslích, než u mámy?
Omlouváte neomluvitelné, to, že je malá jednogenerační rodina sama neznamená, že nemůže péči o dítě zvládnout.