Jít na pracák není ideální plán pro život. Jak se pracuje v „romské škole“? Rozhovor s ředitelkou

Jsou školy, které se mohou chlubit vítězstvími v olympiádách a úspěšnými absolventy. A jsou školy, ve kterých úspěchem nazývají to, když dokážou přimět žáky, aby dochodili devátou třídu a přešli na učiliště. Jak si v takové škole udržet chuť a motivaci ke každodenní práci, o tom ví své Irena Meisnerová. Ředitelkou ZŠ Cimburkova v Praze 3 je už od roku 1996.

Jak byste představila vaši školu?
V okolí jsme známí jako „romská škola.“ V současné době máme skutečně asi ze 70 % romské děti. Přibývá nám ale i dětí neromských, teď mezi prvňáčky je to téměř půl na půl. Především jsme ale škola pro děti, které mají nějaké poruchy – učení, chování. Máme tu i 22 dětí, které mají lehké mentální postižení, a vzděláváme je normálně v základní škole. Jsou tady mezi ostatními dětmi, samozřejmě mají individuální vzdělávací plány, ale ve škole se cítí dobře. Máme tu šest romských asistentů, takže od nich máme zpětnou vazbu. Myslím si, že jsme takové komunitní centrum pro rodiny z okolí.

Jak se vlastně pracuje ředitelce a učitelům v takové škole?
Je nesmírně důležité sehnat lidi, kteří se dokážou nadchnout a fungovat tak, jak my a naše děti potřebujeme. Tady to není na výkon, tady je to spíš o té každodenní práci s výsledky, které se mohou zdát drobné, ale my z nich máme radost. Měli jsme tu třeba opravdu výborné učitele, ale ti u nás nevydrželi. Očekávali rychlé výsledky, výkon, a takoví u nás nemůžou být.

V čem je práce u vás specifická?
Snažíme se mít k dětem individuální přístup. Máme možnost mít poměrně malé třídy. V běžných třídách máme dětí kolem dvaceti, ve speciálních třídách pro děti s poruchami učení nebo chování do patnácti, dětí s lehkým mentálním postižením máme maximálně osm ve třídě. Kdykoliv za vámi děti přijdou, tak je musíte vyslechnout, a v některých případech i trochu suplujete rodiče. Naši učitelé musejí mít opravdu rádi děti, i problematické děti. Kdo by je neměl rád, nevydržel by tu.

Jaké třeba řešíte potíže? Co docházka? A jak to vypadá s kázní ve vašich třídách?
Docházka obecně je horší, než na běžných školách, ale v rámci možností je velmi slušná. S kázní bychom na tom nebyli nejhůř, ale téměř každý rok se tu objeví někdo, kdo si dělá naprosto, co chce. Když dítě nic nezajímá a rodič na něj absolutně nestačí, tak my toho mnoho nezmůžeme. Ty děti nejsou hloupé, jen je jim všechno jedno. Jsou sprosté, drzé, vyrušují, a hrozně je to baví. Naštěstí se nám zatím daří, že to jsou izolovaní jedinci, že se ti ostatní nepřidají. Na druhou stranu tu prakticky nemáme problémy se šikanou. Stane se, že se poperou, že někoho zmlátí, ale neznáme tu psychické deptání a ponižování.

Snažíme se na děti co nejvíc působit a pomocí preventivních programů jim vysvětlit, že alkohol, drogy a kriminalita nejsou cestou pro život. S drogami už několik let problémy nemáme. S kouřením potíže jsou, víme, že kouří za rohem od školy. Ale já si myslím, že tohle je problém rodičů a rodin.

Když jste nakousla rodiče – z jakých rodin pocházejí často vaši žáci?
Poměry v těch rodinách bývají dost chaotické. Často se stěhují. Přestanou platit nájem, takže je majitel bytu vyhodí, oni se přestěhují k příbuzným do Mostu nebo do Chomutova, tam jsou čtvrt roku a vrátí se zpátky. Ty rodiny jsou hodně zatížené dluhy. Exekuce má snad každá. Často jsou to rodiny neúplné, ale na druhou stranu si mezi sebou neuvěřitelně pomáhají, drží se navzájem. To se nedá popsat, to se musí zažít.

Jaké mají vaše děti a jejich rodiče představy o budoucnosti?
Tak rodiče vám často řeknou, že by z jejich dítěte měl být právník nebo lékař. Většinou ale vůbec nevidí tu práci za tím, léta a léta ve škole. Část našich dětí vám bohužel na rovinu řekne, že půjdou na pracák. Samozřejmě učitelé se na ně snaží působit a vysvětlovat jim, že jít na pracák není úplně nejlepší plán do budoucna. Rodiče u nás na třídní schůzky většinou nechodí. Pořádáme tedy nejrůznější akce, jako třeba multikulturní dny. Tam většinou přijdou, takže se s nimi můžeme setkat a probrat vše potřebné.

A co pro to konkrétně děláte, aby vaši žáci nemířili po škole rovnou na ten pracák?
Velká zásluha naší výchovné poradkyně je to, že všichni naši deváťáci někam pokračují dál, většinou na učiliště. Na střední školu s maturitou od nás odchází obvykle pár dětí z ročníku, letos to byly 4. Naše výchovná poradkyně a učitelky navštěvují s dětmi střední školy a učiliště. Máme dokonce tak dobré kontakty, že si naše děti můžou zkoušet do těch škol chodit a pracovat.  Je hrozně fajn, že děti si to vyzkouší, poznají prostředí, a pak s větší chutí tam přecházejí. Důležité je, že na těch školách i zůstávají, s čímž se nám pak rádi chodí chlubit.

Říkala jste, že ve vaší škole to není o výkonech a velkých úspěších. Přece jen, co je ale pro vás úspěch? Na co jste pyšní?
Jsme pyšní, že se nám povedlo, že ty děti chodí do školy a ta škola je většinou poměrně baví. Chodí sem myslím rádi. A úspěchy? Jsou to drobnosti. Že dítě, které se špatně učí násobilku, ji nakonec ovládne. Nebo že se jim daří ve sportu. Máme tady skvělé fotbalisty, máme kroužky tance a zpěvu, vedou to dvě asistentky, a ty s dětmi jezdí různě po soutěžích a vystoupeních a docela se jim daří. Hlavně si ale myslím, že jsme vytvořili klima, kdy nám důvěřují děti i rodiče.

Irena Meisnerová vystudovala VŠCHT a následně doplňkové pedagogické vzdělání. Učí už 34 let s přestávkami, ve kterých pracovala 5 let v průmyslu a 2 roky na ústředí inspekce životního prostředí. Ředitelkou ZŠ Cimburkova je od roku 1996.

6

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
3 Comment threads
3 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
Lenka - RitaLeaAgnesbětka.báthory Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
bětka.báthory
Host
bětka.báthory

Náročná, ale cenná práce a přístup, jaký si každý pedagog pro práci s problémovými dětmi vytvořit nedokáže. Držím palce, jedna taková škola udělá pro integraci víc než deset Romeí.

Agnes
Host
Agnes

Škola v Cimburkové není od r.1996, zde je pár roků. Počet Romů je podle vizuálního pohledu na příchozí tak 90%… Ráno se tam sjíždí rodiče auty a v poledne pro děti zase přijíždí… Ti z ubytoven a na podpoře… Nevím,jak mohou zvládnout učivo,když končí tak brzy, nemluvě o tom,zda vůbec přijdou. Běžný školák s takovým počtem neomluvených hodin by už byl pod dohledem dětského domova a rodiče udáni na sociálce a policii.Tady se to neřeší. Učitelé vyšších tříd se dětí často bojí a tak je nechávají svému osudu. Samozřejmě jsou i vzácné vyjímky..

Lea
Host
Lea

Já vám to věřím,Agnes.Ale i kdyby jen pár dětí „pochopilo“,že je i jiný svět,než ten jejich,má to smysl.A jak psala Bětka,větší a taky levnější ,než mnoho takzvaných romských iniciativ tady provozuje

Agnes
Host
Agnes

To máte pravdu,s tím souhlasím. Malé děti chodí do školy rády,to je vidět. A musím říct,že škola se stará už od mateřské školky a děti učí vše od začátků. Jen jsem chtěla reagovat na paní ředitelku a upozornit jen pár postřehy,že to není se školou a ve škole tak růžové. Do 1.stupně to je fajn, později převládá vliv rodiny. A spíš mne rozčiluje různé zvýhodňování etnika oproti dětem z běžných škol (např.ty nemluvené hodiny atd).

Lea
Host
Lea

Tak na tom se také shodnem.Přesto je právě toto podle mě smysluplné a ti lidé mají můj obdiv .Tohle potřebuje podporu a ne různé pseudoneziskovky (omlouvám se těm pár potřebným)

Lenka - Rita
Host
Lenka - Rita

Dokud rodiny uvedených dětí budou žít způsobem,že pracovat se nevyplatí,protože různé příspěvky od státu jsou vyšší než mzda,tak bude veškerá snaha takových učitelů ,,sisyfovská “ práce s nulovým výsledkem.Učila jsem v hudební škole a měla jsem několik romských žáků,ale ti byli z rodin,které byli v romské komunitě velkou výjimkou,protože vychovávali své děti k práci.Velká většiny romské populace žije bohužel na úkor státu a vyplácí se jim to.Zrovna včera jsem viděla jednu těhotnou romskou slečnu,které nebylo více,jak 14 roků.Proč pracovat,když plození dětí je jednodušší a stát je vydatně podporuje?