František Berka: Tělesná výchova je u nás zanedbaná jako máloco, děti jsou od pohybu spíš odrazovány

Jsem původní profesí tělocvikář a ředitel školy, kolem dětí a dětského sportu se pohybuji celý život. Stál jsem u zrodu Asociace školních sportovních klubů, spolupracuji s vysokými školami, jsem v denním kontaktu s trenéry mládeže, a musím říct jedno: pohybová a tělesná výchova je u nás zanedbaná jako máloco jiného.

Dám příklad. Ještě před dvaceti, patnácti lety naši hokejoví junioři vyhrávali turnaje a byli mezi nejvíce zastoupenými v draftu NHL. Podobně dobře se dařilo i fotbalistům. A dnes? Asi každý vidí, že úroveň našich sportovců klesá. Kolem roku 2000 se úplně rozpadl systém práce s mládeží, výběr talentů a jejich kvalitní, profesionální soustavná příprava. Dnešní děti navíc mají daleko víc možností, jak trávit volný čas, a sport ustupuje do pozadí. Výsledkem je, že trenéři špičkových týmů a reprezentace si nemůžou vybírat z mnoha tisíců juniorů, jako tomu bylo dřív, ale jsou v podstatě rádi, když se jim podaří dát jakžtakž dohromady nějaké slušnější mužstvo.

Podle mě to začíná už v mateřských školkách a v návaznosti na to na prvním stupni ZŠ. Nechápu, proč se to děje, ale vidím, jak se ze škol a školek vytrácejí pohybové prvky, které dřív byly samozřejmé. Ve školkách se už děti neučí udělat kotrmelec, v mnoha školách jsou o přestávkách děti spíše odrazovány od pohybu. Mají hlavně sedět a mlčet. Rodiče, učitelé i ředitelé se asi bojí, že si děti ublíží. Chápu, ale když se nebudou pravidelně a spontánně hýbat, tak se pravděpodobně stane, že až se jednou rozběhnou, tak spadnou a něco si zlomí.

Ve školkách se už děti neučí udělat kotrmelec, v mnoha školách jsou o přestávkách děti spíše odrazovány od pohybu. Mají hlavně sedět a mlčet.

Porovnával jsem si rámcové vzdělávací plány na Slovensku a v ČR a vidím, jak naše české „osnovy“ tělocvik neustále oklešťují. Na Slovensku se toho žáci učí daleko víc.

My v Nadaci sportující mládeže jsme se rozhodli, že není možné se na všeobecný úpadek jen tak dívat. Společně se Západočeskou univerzitou v Plzni jsme dali dohromady projekt, kterým za posledních pět let prošly tisíce pětiletých v Plzni a okolí. Využíváme v něm studenty ZČU, kteří pak ze zkušeností čerpají do svých školních projektů a praxí.

Vytvořili jsme projekt Pohyb-1P; v němž testujeme pohybovou připravenost a zdatnost předškoláků. Je to systém pěti okruhů, pohybových aktivit, které se dají provádět i v těsných prostorách školkových tříd. Předškoláci driblují nohou i rukou s míčem, překračují překážky, skáčou atd. Za předvedené výkony dostávají body. Nakonec je podle výsledků rozdělujeme do tří kategorií – velmi úspěšné,  méně úspěšné a neúspěšné. Rodiče a učitelé pak dostanou do ruky analýzu jejich výkonů. Jak si dítě stojí? Co mu šlo výborně, co vůbec? S rodiči pak sdílíme tipy na různé sportovní kluby v okolí, kde dítě může svůj talent rozvíjet. Rodiče těch nejméně schopných dětí pak dostávají doporučení a odkazy, jak svému potomkovi pomoct, aby nezaostával a nekomplikoval si do budoucna vztah k pohybu.

Porovnával jsem si rámcové vzdělávací plány na Slovensku a v ČR a vidím, jak naše české „osnovy“ tělocvik neustále oklešťují. Na Slovensku se toho žáci učí daleko víc.

Na tato zjištění pak navazují Sportovní hry mateřských škol, kdy smíšená družstva těch nejlepších předškoláků z jednotlivých školek závodí v atletických disciplínách na opravdovém stadionu. Jejich spolužáci jim můžou fandit, ale zároveň pro ně máme připravené pohybové hry a aktivity. Chceme, aby ti nejlepší mohli změřit síly, ale všichni aby se hýbali podle svých možností. Smyslem není děti selektovat na schopné a neschopné, ale inspirovat každého předškoláka – i když je pravdou, že našich akcí se účastní i lidé ze sportovních oddílů, kteří si mezi účastníky můžou zkoušet hledat nové talenty.

Zjistili jsme, že Sportovní hry se pro plzeňské školky pomalu stávají prestižní akcí. Ředitelé a ředitelky MŠ jsou tedy víc nakloněni tomu, aby do běžného programu dětí zařazovali daleko víc sportovních aktivit než dřív. Věřím, že když začneme už ve školkách, že se věci pohnou kupředu. Doufám, že když budou mít děti příležitost sportovat ještě před tím, než půjdou do školy, spíš u pohybu zůstanou. Jejich učitelé jim budou moct víc důvěřovat, že si hned neublíží, a budou ochotní se s nimi pouštět do složitějších cviků a aktivit než teď.

Věřím, že když si vytkneme pohyb jako prioritu, že bude zase lépe a trenéři budou mít z čeho vybírat. Že se nám podaří zase docílit toho, že sport bude pro děti normální a běžná věc. Dnes vidíme, že naši nejúspěšnější sportovci jsou spíš plodem vytrvalosti a soustředění svých rodin, než produktem promyšleného a podporovaného systému sportovní výchovy. Nedávno jsem někomu říkal, že jsme ve sportovní přípravě prošvihli celou generaci a minimálně tak dlouho nám bude trvat, než se z toho pomalu a pozvolna vyhrabeme. Je ale potřeba začít, včera bylo pozdě.

František Berka je vystudovaný tělocvikář, bývalý ředitel sportovní základní školy. Stál u zrodu Nadace sportující mládeže. Společně se Západočeskou univerzitou, Nadací sportující mládeže a městem Plzní  na Plzeňsku prosazuje projekty na podporu aktivního pohybu u předškoláků a podporu sportu dětí a mládeže celkově.

20

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
5 Comment threads
15 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
7 Comment authors
Kateřina *Vladimír KocourTama RisKatkaKáča Recent comment authors

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Eva
Host
Eva

Děkuji mnohokrát za za to příspěvek, který mi mluví z duše. Když byl vydán nový Rámcový vzdělávací program pro mateřské školy, první mi naskočilo a kde je tělesná výchova. Zlatá paní Berdychová, která měla tuto oblast pod palcem a řekla by vám i v ten moment když se probudí, co potřebují děti pro pohyb v mateřské škole. protože tělesná a jazyková výchova byla podána tak minimalisticky, že mladé učitelky neznající metodiku pohybové výchovy nedělaly možná skoro vůbec nic, samozřejmě ne vědomky, ale protože neměly z čeho čerpat, byly nově vypracovány Konkretizované očekávané výstupy RVP PV. Zde se pro fyzický rozvoj… Číst vice »

lea
Host
lea

Pan Berkovec má hodně pravdy .Ani dnešní generace mladých rodičů už nezažila tu dobu, kdy se děti mohly přizozeně a dostatečně věnovat pohybovým aktivitám venku. Natož naše nejmladší gerace dnes .Dětem prostě pohyb chybí a je to znát.Bohužel často právě ani ve školkách,není všechno tak ,jak by být mělo a mohlo. Zažila jsem to sama .Já jsem tělocvikářka, takže jsem si věděla rady,ale mohu potvrdit,že hodně mých kolegyň opravdu netušilo,jak se třeba správně nacvičí a provede už zmiňovaný koltoul ,natož něco jiného.Také to tedy děti v jejich třídách neuměly. Je velká škoda,že učitelky často ani netuší,co všechno by mohly děti… Číst vice »

Vladimír Kocour
Host
Vladimír Kocour

Za to můžeme my – dospělí.

lea
Host
lea

Jistě,kdo jiný

Káča
Host
Káča

Takovou tělesnou výchovu právě vůbec nepotřebujeme. Je mi špatně ze slov pana Berky „Výsledkem je, že trenéři špičkových týmů a reprezentace si nemůžou vybírat z mnoha tisíců juniorů, jako tomu bylo dřív, ale jsou v podstatě rádi, když se jim podaří dát jakžtakž dohromady nějaké slušnější mužstvo.“. Jsem ráda, že mé děti nejsou předmětem výběru trenérů, jejichž jediným cílem je vyždímat z dětí co to jde, jen aby to sypalo. A nikdy nebudou. Zářným příkladem jsou hokejové týmy, kde se „obchoduje“ už i s malými dětmi. Viděla jsem to na spolužákovi našeho syna. Odešel v deváté třídě do Prahy kopat… Číst vice »

Eva
Host
Eva

Paní Káčo, já rovněž nejsem zastáncem toho, aby už děti ve čtyřech letech začaly s tvrdým tréninkem a vstávaly kvůli tomu ráno v pět hodin a chodily unavené. Zastávám názor, že děti by se měly věnovat pohybu co nejvíce, je to jejich základní potřeba v této době. Pohyb by měl být v rámci věkové skupiny přiměřený, měl by rozvíjet koordinaci pohybů, správné držení těla, orientaci v prostoru, posilovat svalstvo a pěstovat odvahu. Pohyb je důležitá složka rozvoje řeči. děti, které se málo pohybují mají také pomalejší vyjadřování, někdy i chudší slovní zásobu a nebo mají problém s výslovností hlásek, špatně… Číst vice »

Tama Ris
Host
Tama Ris

Je to tak, a ne jen aktovky prvňáčků. Některé děti mají dokonce bloklou krční páteř z těch aktovek. Je to hnus, ty aktovky jsou samy o sobě už tak dost těžké.

Katka
Host
Katka

Nevím, jestli je tohle cesta… Zase je to o vytváření „sportovců“. Tělocvik ve škole by měl být o přirozeném pohybu pro všechny. Tělesná výchova, tak jak je nastavená, odrazuje obézní a méně šikovné (tedy ty, co by se měly hýbat nejvíc) děti. Krásné řeči o tom, jak méně šikovné děti „inspiruje“, když dostanou tu nálepku a mohou obdivovat nadanější spolužáky, jsou nesmysl. Spousta lidí, zvláště těch s nadváhou, má až do dospělosti jakýkoliv pohyb spojený se stresem a rozhodně si nejdou někde „jen tak pinknout“

Vladimír Kocour
Host
Vladimír Kocour

Taky mi to připadá „poněkud zmatené“ – lépe řečeno VNITŘNĚ ROZPORNÉ. (to, co píše pan Berka) Přání mohou být správná, ale problém je jednak hodně velký, jednak hodně komplexní. Nějak jsem tady nezaznamenal pojem „zdravotní tělesná výchova“. Každá tělesná výchova by z definice měla být zdravotní – má totiž vést ke zdraví, nebo aspoň nevést od zdraví. Samozřejmě, že když děti, kterým to nejde, vidí, jak to druhým jde, a do toho slyší pokřikování soudružek učitelek, jak jsou nemehla a líné, že to neumějí, tak je to k ničemu „neinspiruje“. A když už je to k něčemu „inspiruje“, tak jedině… Číst vice »

lea
Host
lea

Jistěže by tělocvik ve škole měl být o přirozeném pohybu pro všechny.Ale za to,že některé děti jsou už na prvním stupni zš obézní a k pohybu mají nechuť, opravdu škola nemůže.A že by nějaké učitelky,natož soudružky, pokřikovaly na děti to,co tvrdíte,tomu vážně nevěřím.

Káča
Host
Káča

Nevěřitě? Tak to jste asi neviděla moc tělocvikū. Taková přiblblå poznámka tělocvikåře „Kdyby jsi neměla takovou prdel, tak by jsi tu bednu přeskočila “ zaručenė nikoho ke sportu nepřitáhne , tak maximálně k anorexii.

lea
Host
lea

Na hloupého kantora narazíte čas od času všude,nejen při tělocviku. a někdy je vážně k neuvěření,co všechno jsou schopni dětem říct.Ve všech předmětech.Ale obecně bych se docela ráda tělocvikářů zastala. Oni už opravdu nemají kam moc couvat. A opravdu nezastávám žádnou speciální přípravu na jakýkoli vrcholový sport.Ti opravdu nadaní sportují v různých oddílech,to je jejich věc,nebo jejich rodičů. Ale pohybová úroveň dnešních dětí je opravdu tristní a není to vina těch dětí ,ale jejich rodičů.

Vladimír Kocour
Host
Vladimír Kocour

To se skutečně děje – to pokřikování soudružek učitelek. Ne samozřejmě v každé třídě a na každého žáka, ale děje se to. Stále máme v této zemi mnoho lidí, kteří žijí v chybné představě, že „dítě, kterému nejde tělocvik (něco v tělocviku), je líné“. Dříve se také říkalo, že dítě, kterému ve škole nejde číst, psát a počítat, je hloupé. Dnes už se to neříká a málokdo si to myslí. Stát totiž na školství vyvinul tlak, aby naučilo VŠECHNY děti číst a psát. Proto se přístup změnil. V tělocviku se přístup dosud nezměnil, protože není tak důležitý jako český jazyk… Číst vice »

lea
Host
lea

Já s Vámi souhlasím,když říkáte,že děti,kterým nejde tělocvik ,nejsou líné. Opravdu nejsou.Jen je prostě rodiče k pohybu z různých důvodů nevedli.A děti opravdu mají k pohybu čím dál méně příležitostí.A protože hrubá motorika se formuje hlavně v předškolním věku,je to problém.Je například ověřeno,že když se dítě nenaučí např. ten zmiňovaný kotoul už v předškolním věku,je to později už docela problém. A čím je dítě starší,,tím větší.A hodně podobné je to i u jiných pohybových aktivit,třeba i s tím míčem,jak jste psal.Jenže k tomu mají velmi málo příležitostí.TO je dnešní nemoc předmětu „tělesná výchova a sport“.

Vladimír Kocour
Host
Vladimír Kocour

Tady TO, co jste popsala, je spíš nemoc celé naší společnosti, případně segmentu vzdělávání. Ale hlavní nemoc předmětu „tělesná výchova a sport“ je to, že není definován cíl předmětu. Chybí zadání „co má umět deváťák“. Co má umět žák na konci školního roku atd. Teprve až bude toto jasně určeno, bude teprve možné rozeznat, co vlastně děti neumějí a co se mají naučit – ve školním tělocviku. A z toho, co se mají naučit potom vyplyne, kolik na to vlastně potřebují hodin, jaké metody se mají používat. Vyplyne z toho také, jestli to vůbec jde. Zatím to podle všech dostupných… Číst vice »

Tama Ris
Host
Tama Ris

Tělák by měli zavést do škol každý den, ne, jen dvakrát týdně, to je naprosto směšné. Má starší dcera by to uvítala, miluje pohyb. Proto má dva pohybové kroužky a ještě jí to je málo. Jenže ve školách mnohokrát i ty směšné dvě h. TV odpadnou a to docela často. Jaký to nepořádek. Tak ať se pak nestěžuje, že děti mají málo pohybu, ať se s tím už, sakra, něco dělá!!!

Vladimír Kocour
Host
Vladimír Kocour

No, tak jestli Vám tento stav vadí, tak s tím, sakra, dělejte něco Vy!!! Nestěžujte si na této internetové stránce, že každou chvíli odpadají hodiny TV ve škole, do které chodí Vaše dítě. Říkejte to řediteli té školy. A pokud na to ten ředitel nebude reagovat k Vaší spokojenosti, hledejte způsob, jak dát svoje dítě (děti) na jinou školu. Ano, TV je chronicky selhávající předmět, ve kterém se více než v jiných předmětech projevuje skryté kurikulum, navíc je to předmět, ve kterém se vlastně nic neučí. Děti jsou permanentně zkoušené z toho, jestli umějí nebo neumějí „cosi“. A toho „čehosi“… Číst vice »

Kateřina *
Host
Kateřina *

Škola je od toho, aby vzdělávala. Zatím to vypadá, že škola hlavně přebírá povinnost rodiny – výchova a aktivity na volný čas. Pohyb a sport můžou mít i mimo ni. Dvě hodiny týdně mi přijde adekvátní. Naše děti se hýbají a sportují průběžně, dokonce i o přestávkách (běh, míč, švihadlo, guma). O družině, volném čase a kroužcích ani nemluvě. Proto jim pohyb ve škole opravdu nechybí. Zkuste se zaměřit na mimoškolní pohybové aktivity, tam je nejspíš mezera, se kterou by se dalo pracovat.

lea
Host
lea

Jako ve všem, záleží na lidech.Ale máte pravdu,že třeba i dobrá družina nabízí dětem hodně pohybových aktivit. A taky máte pravdu ,že hodně toho může zanedbat i rodina ještě dříve,než dítě do školy vůbec nastoupí. Hodně by se toho mohlo ale zlepšit právě v těch školkách,kde je na to prostor i čas,třeba i při pobytu venku.Ale tam to zas často naráží na bezpečnost dětí a strachu učitelek,aby se něco nestalo.A někdy to naráží i na takovou banalitu,že se děti vrátí z takových aktivit například trochu špinavé.

Kateřina *
Host
Kateřina *

No, u nás jsem spíš „negativně“ komentovala, když dítě bylo odpoledne ve stejném stavu jako ráno :) To byly neustále díry na kolenou, zablácené boty, na tričku stopy ručiček, které se nutně potřebovaly někde utřít.. to k tomu prostě patří. Ještě na prvním stupni klukům pár let trvalo, než přestali domů nosit co týden díru na kalhotách. Ano, nevypadají jako ze žurnálu, ale opravdu nemají potíže s nedostatkem pohybu, protože se můžou hýbat kdykoli a ne pouze pokud k tomu mají vhodnou obuv nebo oblečení ;)