Bohuslav Hora je učitel dějepisu. Kromě toho učí informatiku, hlavně jiné učitele. Ale technologie vtáhl i do výuky dějin. Má čím dál raději svobodu, i v učení. A loni získal třetí místo v nultém ročníku české varianty mezinárodního učitelského ocenění Global Teacher Prize. Co dělá dobrého učitele? „Umět složitou věc vysvětlit jednoduše,“ říká.
Kde jste začínal učit a co?
Začínal jsem na gymnáziu. Vystudoval jsem učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro 2.stupeň i střední školy, češtinu a dějepis. My jsme byli poslední ročník, který mohl jít učit jak na gymnázium, tak na základní školu. Učil jsem leccos. To je teď na školách rozšířené, že učitelé učí i mimo svou aprobaci. Například občanskou výchovu, když se to tak ještě jmenovalo. Teď se hodně věnuju informatice. Jako metodik ICT učím především učitele, kolegy z mé i jiných škol.
Co podle vás znamená umět učit?
Dá se na to dívat z různých stran a každý asi uvidí něco jiného. Já vidím základ svých kompetencí v zájmu o to, co zajímá žáky. Kolem toho pak výuku připravuju. Děti nejsou nepopsaný papír. Učitel musí umět improvizovat. Hodina se vám neustále proměňuje pod rukama. Je třeba umět rychle reagovat. Aha, tohle vás zajímá, tak to pojďme prozkoumat. Zdroje jsou kolem nás. Vím o téhle knize, přinesu ji a jedem. Učitel je jakýsi garant obsahu a výběru zdrojů. Dirigent orchestru podle not, které ještě nejsou napsané.
Učíte běžné děti na běžné veřejné škole?
Ano, v Plané nad Lužnicí, kde od roku 1994 žiji. Je to maloměsto, tři a půl tisíce obyvatel.
Jaké předměty učíte?
Nyní pouze dějepis, zbytek mé pracovní doby spolkne právě to, že učím informační technologie další učitele. Používat technologie, ale i o nich přemýšlet ve vztahu k výuce, jak je smysluplně zapojovat. Aby to nebyla jen náhrada papíru.
Jaký je váš učitelský styl a mění se?
Čím dál víc nechávám dětem vybrat, co chtějí dělat. A kladu důraz na samostatnou práci. Snažím se děti naučit, jak se zorientovat a jak se samostatně učit, prohlubovat své znalosti. V Česku je zažitá představa, že učitel má naučit to a to a to. Ale vůbec se neptáme jak! V osmé třídě mí žáci zpracovávají referáty, u kterých si vybírají téma. Referát se mnou konzultují, tím pádem i já vím, na co se připravit. A v deváté třídě máme závěrečné práce. Celý rok každý zpracovává jedno téma a v červnu pak práci obhajují.
Jsou takto samostatně schopné fungovat všechny děti ve třídě?
Jsou.
Dáváte i čtyřky a pětky? Jak to máte se známkováním?
Už jsem nějaké dal, ale jsem hodnější a hodnější. Moje filozofie je „přichytit“ děti při úspěchu, ne při neúspěchu. To dokáže každý.
Jaké jsou dnešní děti?
Pořád stejné.
Vážně? Nezměnily se pod vlivem technologií?
Svým způsobem asi ano, ale na druhou stranu nám taky v dětství říkali – nekoukejte na tu televizi, budete mít díru do hlavy. Radši si čti, nabádali nás. Tak to je dnes to samé: ať čtou děti knihy! Podle mě se obecně čte hodně, v dnešní době, jde spíš o to co, v jaké kvalitě. Učitel dětem může rozšířit obzory. Nejde o to vnutit dětem Babičku. Proč by nemohli číst komiks? To není žádný primitivní žánr. Můžou ho ostatně i vyrábět.
Umí děti technologie lépe než vy?
Když je v šesté třídě přebírám, myslí si to. Ale ve skutečnosti umí rutinní ovládání a hry. Neumí technologie používat pro učení. Nahraj si to, udělej si myšlenkovou mapu, natoč si to na video! Vyrobíš si pomůcku, kterou pak máš k dispozici. Tohle neznají.
Co na váš přístup říkají rodiče?
Na našem malém městě jsou rodiče i děti docela konzervativní, na výkon orientované. Takže klidně přijde žák a řekne mi „ale já se chci učit letopočty!“. A já odvětím „já ti v tom rozhodně nebráním, je to na tobě“. Čím jsem starší, tím víc vyznávám svobodu: rozhodni se, čemu chceš věnovat čas. Je vždy něco za něco. Když se budeme biflovat letopočty, nestihneme o historii přemýšlet. Ale já ti to umožním, jestli to chceš. Někteří rodiče také nechtějí, aby se děti učily s iPadem. A já jim odpovídám – ale já je musím naučit, jak se v té džungli informací pohybovat, jak rozvinout kritické myšlení. Za tohle se jako učitel cítím odpovědný.
Jak tedy učíte, prakticky?
V dvojhodinovkách. Myslím, že jeden z problémů školství jsou krátké, 45 minutové hodiny, na které se školní den dělí, a ty rychlé přechody z jednoho předmětu do druhého. Ztrácí se kontinuita. V delších učebních blocích se toho dá naučit daleko víc. Mě by bavilo to učit třeba v denních, nebo i týdenních dílnách. Dvojhodinovka má k ideálu daleko, ale je to lepší než polovina.
Hodně učitelů si myslí, že předepsaný objem „učiva“ jim neumožňuje pojmout hodiny volněji. V případě dějepisu by to asi z tohoto pohledu vypadalo tak, že by měli projít aspoň rámcově všechno, celé dějiny lidstva. Jak to máte vy?
Asi jinak. Podle mě je důležité, aby učitel žáky naučil techniku učení pro každý předmět a vzbudil u nich o tu oblast zájem. Tohle je výbava, se kterou si pak už vystačí, a lépe než s halabala probranými dějinami lidstva v kostce. Z toho jim stejně v hlavě moc nezůstane. To nejcennější, co jim předávám, je, že jim dám pár námětů a ukážu jim, jak s tím pracovat.
Berete technologie i do dějepisu?
Ano, natáčíme třeby výukové filmy.
Můžete to popsat?
Používáme aplikaci Chatterkid. Npříklad jsme měli zadání „den na Pařížské mírové konferenci“ pořádané vítězi 1.světové války v roce 1919. Děti si našly obrázky, zároveň musí zjistit, zda nejsou pod nějakou licencí a pokud ano, za jakých podmínek s nimi mohou disponovat. Pak si našly informace, nejlépe ze dvou různých zdrojů. Takže kromě Wikipedie ještě něco, a zdroje si musí napsat na lísteček. No a pak vytvoří něco jako video upoutávku, trailer, na toto téma. S hudbou. Takhle se dá dělat hodně věcí, třeba čtenářský deník „jinak“, nebo obživlé postavy dějin… Když se děti vyjadřují na kameru, učí se i správně mluvit. Taky jsme procvičovali otevřené otázky. A tohle celé se dá udělat na iPadu nebo v iPhonu.
Někdo by mohl Wikipedii jako zdroj používaný ve školní výuce zpochybňovat. Jak dobrý je to zdroj podle vás?
Pořád lepší a lepší a vůbec ne tak špatný, jak se někdy traduje. Jdu teď na seminář, jak učit s wiki, a byl jsem i na setkání s wikipedisty, a to bylo zajímavé. Přispívají tam zhusta i senioři, není to záležitost jen mladších.
Minulý rok jste skončil na třetím místě v ocenění Global Teacher Prize. To byl nultý ročník. Jak jste se o ceně dozvěděl?
Někdo mě nominoval, myslím někdo z Trvalé obnovy školy, což je takové sdružení na podporu učitelů, ve kterém se angažuji. No a na mně bylo podat přihlášku. Tak jsem ji podal. To je celkem užitečná věc, člověk si při tom srovná myšlenky.
To ale není jednoduché, aspoň pro mmohé jiné učitele, kteří se bojí, aby nevypadali namyšleně. Přihlásit se znamená říct o sobě, že jsem dobrý. A riskovat odsudek kolegů.
Ano, u nás se má za to, že „samochvála smrdí“. Ale proč? Je smutné, že by se učitel musel maskovat a tvářit hrozně nenápadně, aby neměl peklo s kolegy. Dělám v životě, co jsem chtěl, mám tu profesi rád, a chci být dobrý učitel. Nechodím prostě jen „do práce“.
Co dělá dobrého učitele?
Když i složitou věc umí vysvětlit jednoduše. Jako kdyby to říkal malému dítěti.
Bohuslav Hora vystudoval Střední zemědělskou školu v Chebu. Je absolventem Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů, aprobace český jazyk a literatura – dějepis. Na základní škole v Plané nad Lužnicí působí jako učitel dějepisu, zástupce ředitele a metodik ICT.
(Toto je zkrácená a upravená verze rozhovoru, který vznikl pro Lidové noviny. Tam vyšel 27.3. )
https://www.youtube.com/watch?v=QvXF8ODOx8s
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Ten člověk to má v hlavě trochu pomotané.Učitel je od toho,aby něco
někoho naučil.Rozsah výuky je daný a způsob,jak to má naučit také.
A jeho bláboly o tom,že vyučuje tak,aby se jeho žáci naučili techniku učení
je všeobecné blábolení o ničem.Výsledky výuky takovýchto pseudoučitelů
jsou čím dál víc vidět na našich studentech.Více a více jich je přesvědčeno
o tom,že není třeba se nic učit,protože se všechno dozví na internetu.
Výsledkem toho je,že máme stále více studovaných blbců,kteří bez internetu
nejsou schopni si ani přečíst jízdní řád,kdy jim pojede autobus.Naše školství prudce upadá díky těmto inovátorům.Mě by ale zajímalo,co by se stalo,kdyby najednou po celém světě přestal internet fungovat.To by tihle
,,vzdělaní inteligenti“ byli v jediný okamžik znalostmi pod úrovní pomocného dělníka. Známé Komenského,,škola hrou“neznamenalo,
že místo výuky se bude bezobsahově tlachat,ale že vyučující svým
výkladem musí žáky natolik zaujmout,že výuka nebude fádní,suchý výklad
daných témat a žákovi pevně zakotví v paměti.
Pomotané to asi máte trochu vy, ale hlavně, že máte hned ve všem jasno a umíte tak rychle druhého odsoudit. To, o čem píšete, tam vůbec není řečeno. Asi vycházíte ze svých vlastních negativních zkušeností. Možná si to ještě jednou či dvakrát přečtěte a třeba lépe textu porozumíte…
Tak to se týká vás a ne mě.Zřejmě neumíte ani číst.V tom článku je přímo napsáno,že vyučuje žáky jak se naučit techniku učení.
Navíc tam i píše o tom,že je pro ,,volnější“výuku a probírá
témata,která zajímají žáky.To,co zajímá žáky v devadesáti procentech nekoresponduje s tím,co by vědět měly.Proto
z našich škol v současnosti vychází nicneznající pitomci
pro život a praxi nepoužitelní.A můžete se zlobit,nebo ne,
ale i vy jste jeden z těch zřejmě takto vyučovaných a schází
vám logické myšlení.Takž ten článek si vy opradu pročtěte ještě jednou(ve vašem případě zřejmě asi vícekrát)a teprve potom
na mě reagujte.Protože jste asi jediný,kdo neporozumněl
tomu,co je v článku napsané.
Vážený pane Blahno.
Velmi dlouho jsem ve svém životě studovala. Ve svém oboru se musím velmi často učit nové věci, které někdy i zcela změní můj pohled na věc. Mohu si tedy dovolit srovnávat různá období ve svém životě.
Současný svět je založen na zcela jiných principech ve srovnání s dobou před pár desítkami let. Dnes je naprosto vyloučené, aby jedinec pracující nebo studující v neustále se rozvíjejích oborech, spoléhal zejména na paměť. Taktéž frontální výuka, při které student je nucen být pouze pasivním příjemcem informací, považuji za trestuhodné plýtvání časem a intelektem studentů.
Dnešní svět je propojen do jedné obrovské informační sítě, která obsahuje neuvěřitelné množství lidského vědění. To, co dnešní děti a studenti potřebují, jsou mentoři, průvodci. Tedy lidé, co pomáhají otevírat svět, ukazují postupem času tu neuvěřitelnou rozmanitost lidského vědění. Tito mentoři učí, jak třídit informace, jak pochopit základní principy, jak zacházet se svými emocemi, které jsou při učení velmi důležité. Pomáhají s duševní hygienou, učí kritickému myšlení. Zapalují vnitřní oheň dětí a studentů a učí, jak nevyhořet.
Ano, tento svět je závislý na Internetu, elektrické energii. Proto považuji za velmi důležité i znalosti a dovednosti jako je rozdělávání ohně, vaření, přišívání knoflíků 🙂 apod.
Nedávno jsem četla jednu úvahu. Starší lidé vždy mluví o tom, že nová generace toho moc neumí. Jenže nová generace umí věci, o kterých ta starší generace ani netuší, že by je umět měla.
Argumentů máte sice bezpočet,ale jaksi pokulhávají.Jak píšete,že dnešní mladí potřebují průvodce je právě ta cesta,
která vede mladé k nesamostatnosti a neschopnosti vlastních
názorů,myšlenek a stále se na někoho spoléhají.Systém výuky,
který je založen na tom,že někde jsou informace uloženy vede
právě k tomu,že později když dotyčný zrovna nemá k těm informacím přístup je naprostro neschopný cokoli rozhodnout.
Právě zrovna těmhle studentům to kritické myšlení úplně schází,
protože uložené znalosti v hlavě nemají a nejsou schopni samostatného rozhodování.To,že vědí kde mají informace vyhledat je sice dobré,ale je to vlastně stále jenom nápověda.
Váš argument,že starší generace netuší o novýc věcech
je zcela zcestný.Právě ten,kdo má znalosti pevně zakotvené v paměti se neustále pídí po informacích nových,aby mohl
ty své uložené v hlavě kombinovat s novými poznatky.Nezlobte
se na mne,ale ačkoli tvrdíte,že jste velmi dlouho studovala,
tak jste toho ze studií mnoho nepobrala.Nebo jste studovala
právě tím způsobem,který zde kritizuji.Jestli jste opravdu
o své odbornosti tak přesvědčená,zkuste o svých názorech
podiskutovat s V.Klausem jr.Pakliže jej požádáte o rozhovor,
určitě vás neodmítne.Věřte ale,že váš názor vcelku rozcupuje na kousky.
Vzhledem k tomu že učí jen dějepis, tak tento přístup řekněme zábavnou formou není špatný. Těžko se to asi muže použít v matematice, českém jazyce či při výuce cizích jazyků.
I ta matematika, český jazyk, fyzika, chemie a jiné předměty se dají učit zábavnou formou.
Dcera kdysi měla na matematiku učitelku, která jela striktně podle osnov (v té době frčely množiny) a měla s matematikou problémy a nosila kule. V pololetí odešla učitelka do dúchodu, dostali učitele a ten se jen divil kde moje dcera pobrala ty kule. Jeho výuka byla založena na tom: tak mi děvče ukaž jak si se dostala k výsledku a bylo po kulích.
I ta čeština má svoje zábavné formy, ale ono dostat češtinu do ,,automatiky´´ je jen praxí ( stálým psaním) a ne formou testú. Tam toho ty dětičky moc nenapíší. Ono je to taky vidět, když dělají přijímačky a mají psát. To je většinou rukopis odpovídající třetí třídě.
Pan učitel má pravdu, ale to už měl Komenský: Škola hrou.
Jde o to jak to učitelé berou. Někteří v pohodě, jiní jako na běžícím pásu.
Dá se s vám souhlasit, ale. Pan učitel uvádí, že „aha, tohle Vás zajímá pojďme to prozkoumat“. V dějepise, zeměpise či biologii zcela určitě. Umíte si představit, že děti projeví chuť objevovat násobilku či vyjmenovaná slova? No, to je asi trochu naivní představa. Promiňte. Víte jsem pro řád, děti musí vědět, kdo je jejich nadřízený a podle toho se chovat. Opravdu si neumím představit, že mi syn řekne, dnes jsem si s paní učitelkou vydiskutovali, že vynecháme vyjmenovaná slova. Proti Vašemu učiteli matematiky nic nemám, vždyť tento přístup je správný, uděláš chybu, tak jí najdeme a vysvětlíme si proč.
Myslím, že i čj může být v mnohém pestrý a zábavný a inspirující. Na prvním stupni se děti učí vyjmenovaná slova a další gramatické jevy hravou formou (určitě neprozkoumávají, ale řekla bych – ze zkušenosti syna, že je to baví). Vzpomínám si, že na gymnáziu nám češtinářka předčítala téměř každou literaturu ukázky z knih 10 – 15 minut, uměla vybrat zajímavé části a troufám si tvrdit, že řada z nás pak po knize sáhla, protože nás dokázala nadchnout. Ale opravdu je to o učiteli, s jinou češtinářkou to byla nuda – jen texty z učebnice, nic vlastního.
Pane Blahno, jste učitel 😊? Tvrzení pana Hory stojí na jeho pedagogických zkušenostech, jak je to u Vás?
Každý učitel má nějaké své metody a učí podle svého nejlepšího úsudku. Nemyslím si, pane Blahno, že by učitel snad neučil nebo nevyžadoval znalosti. Má jen jiný přístup a jak už tu bylo zmíněno, u dějepisu asi vítaný. Určitě žáky naučí důležité historické mezníky. Já jsem se třeba na ZŠ hodně nerada učila milióny zbytečných dat o tom, na které louce kdy kdo koho píchl do žeber. I když jsem měla za jedna, tak mě to nudilo. Protože mezi důležitými událostmi taky bylo spousty přebytečných informací. A to jsem měla skvělého dějepisáře, na kterého dodnes vzpomínám. Myslím, že z dějin by se měl člověk hlavně poučit. Líbila by se mi třeba výuka, kdy se důležitá událost vyloží a pak by se o ní diskutovalo, co bylo špatně a co by se dalo třeba udělat lépe. Třeba i z politického hlediska. Donutilo by to děcka přemýšlet o důležitějších věcech. Ale třeba plácám, nechytlo by se to a nikoho by to nezajímalo. Nevím, dějepis neučím.:-) Ale tenhle učitel má se svojí metodou zkušenosti, které se chytly a určitě si nemyslím, že by děti nic nenaučil. S takovým cílem do hodiny nejde žádnej učitel. Stále si to tedy myslím.:-)
Svým způsobem máte pravdu v tom,že učitel by měl
vyučovat tak,aby svým výkladem žáky zaujal.I já
měl na průmyslovce ty první dva ročníky,kdy jsme měli dějepis profesora,který dovedl svým výkladem zaujmout.
Neučil pouze suchá data,ale ke každé době dovedl vysvětlit všechny okolnosti s tím související a spousty zajímavostí.Všichni jsme si to dovedli nejen zapamatovat,
ale i správně datově zařazovat.Mě ale doslova škovala veřejná anketa,která se udála přímo před gymnáziem,kde se ptali studentů na data 1918,1938,1968,1989 a jejich
odpovědi byly hluboko pod úrovní žáčků z pomocné školy.
Ale to se bavíme stále jen o dějepisu.Kde jsou ostatní předměty?Třeba náš rodný jazyk.Já když čtu některé příspěvky lidí honosících se svými tituly a podívám se na jejich gramatiku,tak doslova pláču nad jejich pravopisem.
Ani ti nejhorší z mých spolužáků snad nikdy nedovedli
napsat v krátkém článku tolik chyb.Já je sice můžu také napsat,ale u mě je to spíš už tím,že jsem starý člověk
a během mého života se mnohokrát i pravidla změnila.
Co se však týká technických předmětů,tak tam musí zábava ustupovat a nastupovat logické myšlení spojené
se strohými fyzikálními,nebo třeba chemickými zákony.
Není třeba si zapamatovat tisíce vzorců.Ty najdete v každé učebnici,nebo si je lze odvodit,ale je potřeba,aby žák či student potom uměl toto správně používat a také i zdůvodnit,proč dané téma řešil tak,jak to provedl.
A když už jsem u technických předmětů,tak tam opravdu nejde vyučovat tím způsobem,jaký tu pan profesor preferoval,že vyučuje to,co žáky zajímá.V těchto oborech se musí vyučovat to,co bude nutně pro svoji profesi
potřebovat.Jestli do výkladu bude umět vnést icosi zajímavého není na škodu,ale strohá fakta prostě nelze obejít.
Co kdyby žáky nezajímala třeba statika na stavárně? To by bylo teprve vesele. Máte pravdu, takto se dá vyučovat předmět typu dějepis či zeměpis.
Pane, pan Hora má za mne obrovský souhlas! Jsem naprosto stejného názoru. Kéž nás je víc a víc.💗 Petra, budoucí učitelka Čj.
Dobrý den, Vážený pane Blahna ve určitém smyslu máte pravdu, ale jsem vděčná za takovéto učitele.Děti jsou v zajetí IT technologií, které umí pomoci, ale i uškodit.Proto je dobře, když si učitel umí pomoci a vymyslí, jak dětem učivo zatraktivnit případně vysvětlit. Děti mám dvě 25 let a 12 let. Se starší IT teprve ve školách začínali. Mladší 6třída už využívá co škola umožní. Velice mě překvapil čtenářský deník i s komiksy a kuchařkou a následnou degustací a minulý týden ve fyzice převod jednotek s použitím
youtube a nadšené vyprávění dcery “ Mami, ono mi to už jde, pan učitel je supr“. Dcera chodí na obyč. základku.Pane Blahna,odsoudil jste pana učitele dle mého názoru velice zbrkle.
No to je opravdu pěkné, převod jednotek s problémy v 6. třídě? Tak převádět jednotky umí můj syn už ve 3. třídě (základní). Žádné you tube k tomu rozhodně nepotřeboval.
Zrejme mala na mysli fyziku a prevod jednotiek tam prevod jednotiek o ktorych hovorite vy, su jedotky dlzky, tie sa ucia v 3.rocniku.
Vzhledem k tomu, že to paní popisovala tak, že konečně pochopili převod jednotek, tak to na fyziku moc nevypadá. Ale znám maminku, která tvrdí, že ona převádět jednotky neumí a synovi prý také k ničemu nebudou. Co na to říct. Raději nic.
Myslím,že vůbec nezáleží na tom, JAK učitel vzbudí zájem o problematiku a pomůže dítěti danou látku pochopit.A věřte mi,že i dnes existují učitelé,kteří to dokáží např. i v češtině, nebo matematice.
To není bohužel vina pedagogů, že dítě není ochotné doma otevřít sešit, natož se něco memorovat nazpaměť, jako to bývalo za našich časů. Rodiče, nevím, jak v Praze, ale na maloměstě určitě, „reklamují“ často každou sebemenší blbost a jsou ve střehu, jestli děti nejsou ve škole přetěžovány. Za ty nervy to nikomu nestojí. Jsou pak dvě možnosti – buď solit ty pětky (na tom není nic těžkého, akorát vám pořád volají rodiče nebo si stěžují vedení), nebo se snažit učit tak, aby to děti bavilo a i ty nejlínější si z hodiny něco odnesly. Jsou děti, co jim rodiče zaplatí doučování mimo školu. Ale věřte mi, takových je minimum. Většině rodičů stačí, že dítě prolézá s odřenýma ušima a po rodičích se nic nechce – vždyť oni mají „své práce dost“. Proč mají dítěti doma vysvětlovat úkol, to ho měl snad učitel naučit ve škole! Ale že dítě hodinu prospí, protože hrálo do půlnoci na mobilu (bez vědomí rodiče)? Dítě přinese jako domácí úkol z procvičené látky prázdný papír – a s podpisem rodičů. To snad mluví za vše.