S tímhle nepruď, usměrní mě kolegové a mně se uleví, říká ředitelka školy, kde ve sborovně sedí skoro stejně mužů jako žen

České školství potřebuje více mužů, zaznívá ze všech stran. V mateřských školách jsou zastoupeni zanedbatelným půl procentem, na základních školách je 1 muž na 6,5 ženy. A pak jsou školy, kde je poměr opačný. Kde se v nich muži vzali a co to škole přináší?

Když jsme uveřejnili článek o pozoruhodném hudebním počinu deváťáků ze základní školy v  Trmicích, zdálo se, že leckoho víc než šikovnost a akčnost žáků zaujal počet mužů v pedagogickém sboru. Kde je škola ve vyloučeném městečku v severních Čechách vzala? Vždyť muži jsou ohroženým druhem i ve školách, které jsou ve světle reflektorů.

V trmické základní škole pracuje 11 učitelů a 14 učitelek. Ještě příznivější poměr ve prospěch mužů mají ve vyhlášené ZŠ Březová, pod kterou spadá většina českých „domškoláků“ neboli žáků v individuálním vzdělávání. V základní škole pro 130 prezenčních žáků jsou muži dokonce v přesile: je jich deset ku osmi učitelkám. Dva na prvním stupni, osm na druhém.

Skládám si tým jako fotbalový trenér
Každá ze škol sídlí na opačném konci republiky a v čele jedné je žena, zatímco druhou řídí muž, ale když se jich obou zeptáte na muže v pedagogickém sboru, mluví jako jednovaječná dvojčata. Především oba říkají, že vysoký počet mužů v jejich sborovně není náhoda. A stejné jsou i důvody toho, proč o muže-učitele oba velmi usilují.

Ženy podle nich „řeší malichernosti“ a „všechno pitvají“, kdežto muži „mají nadhled“, „dokážou se věcem zasmát“ a „netahají si práci domů“. Oba jsou toho názoru, že tak jako v rodině, i ve škole je ideálem, když jsou zastoupena obě pohlaví.

Ludvík Zimčík

Oba také přiznávají, že chtějí-li mít ve škole muže, nestačí podat inzerát a čekat, že sami přijdou. „Dívám se kolem sebe a když se dozvím o mladém učiteli v okolí, oslovím jej. To jsem se takhle třeba dozvěděl, že se do vedlejší vesnice přistěhoval nějaký exot, který tam koupil zbořeniště a žije v mongolské jurtě. Hned jsem za ním jel, a teď tenhle Jakub Mačák, kterému já říkám ‚Fredy-dredy‘, u nás učí dějepis a zeměpis, a když mluví, děcka zapomínají zavírat pusu,“ popisuje Ludvík Zimčík z Březové. Svůj učitelský sbor si skládá jako fotbalový trenér. Chce ho mít pestrý, což znamená především to, že se neobejde bez mužů.

Rozhazuju sítě, kde se dá. A jsem náročná
Marie Gottfriedová ze ZŠ Trmice nastoupila na post ředitelky v roce 2005. Měla to štěstí – jak sama říká – že zrovna odcházelo hodně učitelek do důchodu a mohla si nový pedagogický sbor postavit podle svého. A i ona věděla, že v něm chce mít muže. „Rozhazovala jsem sítě, kde to šlo. Lovila jsem mezi přáteli, na ústecké univerzitě, inzerovala jsem tu i onde… A přitom jsem byla ve výběru uchazečů náročná, nebrala jsem každého.“

Marie Gottfriedová

Někteří z těch, které ve sboru nakonec má, se do školství vrátili po letech, asi třetinu přitáhla úplně z jiného oboru a až posléze si doplnili pedagogické vzdělání. „Lákala jsem je na přívětivé pracovní klima. Nabízela jsem férovost, otevřenost, vstřícnost, prostor pro vlastní kreativitu a nápady, podporu v dalším profesním rozvoji. “

Mezi ty „odjinud“ patří třeba učitel matematiky a třídní letošních deváťáků sedmačtyřicetiletý Miroslav Löbel. Do trmické základky nastoupil před pěti lety z reklamní agentury a splnil si tím sen z mládí. „Už někdy v sedmnácti, osmnácti jsem chtěl být učitelem. Po střední jsem zamířil na pedagogickou fakultu, ale život to zamotal a musel jsem z ní odejít.“ Nakonec vystudoval vysokou školu ekonomickou a vystřídal mnoho profesí, než se do školy znovu vrátil.

Miroslav Löbel se stal učitelem až po čtyřicítce.

„Rámoval jsem obrazy, prodával výtvarné potřeby, živil jsem se jako účetní. Jsem zvyklý hledat a škola je cesta, která nikdy nekončí. Udělám si přípravu a pak zjišťuju, jestli funguje. Když ne, hledám další způsoby.“ Nyní si dodělává pedagogické vzdělání a doufá, že už povolání měnit nebude. „Mám už věk na to, že bych nemusel stihnout vyhořet a mohl bych tu zůstat.“

S tímhle nepruď
Paní ředitelka Gottfriedová je přesvědčená, že českým školám chybí „mužský element“.  Nechce znít nevděčně vůči kolegyním a tak mluví raději o sobě. „Ve vedení školy mám po svém boku dva pány zástupce a jsem za to velmi vděčná. Ve chvíli, kdy něco příliš pitvám, mi řeknou: ‚Vykašli se na to, řeš jen to, co můžeš ovlivnit.‘ Anebo úplně na rovinu a s úsměvem: ‚S tímhle, prosím tě, nepruď.‘ A mně se uleví.“

Genderová rovnováha podle ní prospívá i dětem. „Jsou situace, kdy potřebují více ‚mámu‘ a naopak, kdy přijdou za ‚tátou‘. Nechci zobecňovat, to bývá ošemetné, ale řekla bych, že ženy jsou více ochranitelské, více na děti dohlížejí, kdežto muži je vedou k samostatnosti. Je to tak přirozené a je dobře, když toto přirozené lidské klima může škola dětem nabídnout.“

Školní srdcaři
Jako příčina malého zastoupení mužů v základních nebo mateřských školách se často uvádí nízké platy ve školství. Berou tedy snad trmičtí a březovští učitelé víc než jiní? Prvně jmenovaní ne, druzí vlastně ano. Ludvíku Zimčíkovi se daří svému pedagogickému sboru – tedy nejen mužům, aby nedošlo k mýlce – přilepšit právě díky tomu, že škola je přístavem „domškoláků“, na které dostává peníze (na jednoho individuálně vzdělávaného žáka čtvrtinu částky za běžného studenta), ale reálně do školy nechodí. „Chystáme pro ně ale online lekce a přezkušujeme je po Skypu. Za tuhle práci samozřejmě musím učitele ohodnotit – tabulkový plat se tak vylepší průměrně o pět tisíc měsíčně, což je na školu na konci světa myslím docela slušné.“

Marie Gottfriedová se domnívá, že její učitelé jsou prostě „srdcaři“. „Mám tu lidi, kteří jsou tak šikovní a mají tak široký záběr, že by mohli pracovat leckde za víc peněz. Vědí, proč jsou právě tady.“ To potvrzuje i Miroslav Löbel. Práce učitele určitě není ta nejlépe placená, ale dává mu smysl, který v reklamní agentuře postrádal. „Ve škole beru o pár tisíc míň a nemám služební auto ani telefon, ale mnohem lépe se mi zaplňuje takové to hledání smyslu života. Když vidíte děti, kterým pomůžete se pohnout z místa…“

Magazín Rodiče vítáni je financován příspěvky dárců. Ještě stále jich není dost. Pokud se vám líbí, prosíme, přispějte i vy. I drobná částka se počítá. Děkujeme.

8

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
2 Comment threads
6 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
Jitka PolanskáLeaPavlínaEva Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
Eva
Host
Eva

To je ten pravý lék na naše školství, mít ředitele srdcaře a umět pro práci získat a vést ostatní. Bylo by fajn učit na těchto školách. Bez problémů to nikdy nebude, takový ideál ještě nikdo nevynalezl. Umění je v komunikaci, porozumění a empatii. Zkuste ukázat ostatním, že to jde a pozvěte ostatní, aby se přišli nadechnout a nabrat tu správnou energii. Díky za děti.

Lea
Host
Lea

Naprostý souhlas.Také souhlasím s názorem v článku,že dobrý učitel se musí hledat a stojí za to oslovit třeba i učitele,kteří ze školství před časem odešli,protože například nebyli spokojeni se systémem v našem školství.Nabídnete-li jim vtřícné prostředí,prostor a možnost spolupráce,často na to uslyší.

Pavlína
Host
Pavlína

Dobrý den, dcera též chodí na takovou školu.Je v Karlových Varech a zvenku tak určitě nevypadá, ale pan ředitel a celý učitelský sbor to s dětmi umějí ,ikdyž to vůbec nemají jednoduché.Složení dětí je hodně náročné.Atmosféra školy se odráží i na dětech a to v plusu.Dcera je zde již třetí školní rok a jen lituji, že zde nebyla od první třídy. Přeji podobným školám hodně zdaru.

Lea
Host
Lea

My jsme měli štěstí.Když šel můj nejstarší vnuk do první třídy,našli jsme učitelku,srdcařku tělem a duší.Dokázala kolem sebe semknout nejen děti,ale i jejich rodiče.Ostatní učitelky ji chápaly jako ohrožení svých „jistot“.Ředitel,který ji podporoval,byl odejit. Ale celá skupina se nevzdala a po roce usilovné práce se jim podařilo založit svoji základní školu,zatím jako odloučené pracoviště jednoho osvíceného ředitele.Otvírali letos v září. Nikdo nepočítal čas a úsilí a že ho bylo.V této škole nemají potíže se spoluprací rodičů.Sami se zapojují, zjišťují,jak by mohli pomoci a také to dělají.Chtěla bych touto cestou apelovat i na ostatní rodiče,aby se zajímali o dění v jejich… Číst vice »

Jitka Polanská
Editor

Díky za komentář, dejte vědět, jak se škole daří, o tom příběhu bychom taky mohli napsat, kdybyste nám dala kontakt, klidně emailem.

Lea
Host
Lea

Poslední týdny před otevřením byly opravdu hektické,ale vše se podařilo.Teď se všichni sžívají s novými dětmi i kolegy.Ráda Vám ale odepíšu emailem,protože detaily tady asi zas nikoho nezajímají,ale Váš email neznám.

Jitka Polanská
Editor

Dole na stránkách je kontakt na mě i na kolegyni. Díky!

Jitka Polanská
Editor

Díky za tento komentář. Můžeme se vám ozvat a dozvědět se více?