Syndrom vyhoření – strašák, který obchází sborovnami. Až 80 % učitelů má nakročeno k vyhoření, tvrdí psychologové

Do práce nastupují s velkým nadšením. Pracují s nasazením, přesčasy jim nevadí, o víkendech i po večerech vyhledávají novinky z oboru. Po nějaké době je ale doběhne chronický stres. Dostavují se pochyby o smyslu práce, obrovská únava, a spolu s ní přichází odpor, zapomětlivost, sklíčenost a nesoustředěnost. Se syndromem vyhoření se nejčastěji setkávají ti, kteří pracují s lidmi, tedy třeba lékaři, sociální pracovníci, právníci – nebo také učitelé.

„Oči bez jiskry, za celý den se neusměje, často si stěžuje na únavu, nic ho nenadchne a nebaví. Je ke všemu velmi negativní, pesimistický, na všechno nadává.“ Tak popisuje Jaroslav Jirásko, ředitel ZŠ K.V. Raise v Lázních Bělohrad, typický obraz vyhořelého učitele. Jakkoliv se s takovými lidmi těžko spolupracuje, protože kolem sebe šíří výhradně negativní energii a atmosféru, Jaroslav Jirásko s nimi soucítí. „Jsem přesvědčen o tom, že učitelé jsou syndromem vyhoření opravdu velmi reálně ohroženi. Jejich povolání vyžaduje každodenní neustálý trénink osobnostních vlastností včetně nadhledu, empatie, asertivity a vnitřního klidu. Je náročné celoživotně se učit, rozumět i po padesátce mladým lidem, mít je všechny stejně rád, stále se na všechny usmívat atd. Jak to mají ustát, když nemají žádnou systematickou podporu?“

60 % učitelů pociťuje silný stres, 20 % by potřebovalo terapii
„V pomáhajících profesích obecně je riziko rozvoje vyhoření značné, a učitelství má všechny přitěžující faktory – neustálý kontakt s lidmi, vysokou hlučnost, krátké přestávky, a k tomu navíc i nízké finanční ohodnocení a malou společenskou prestiž,“ vysvětluje psycholožka Irena Smetáčková z Pedagogické fakulty UK v Praze. Všichni učitelé jsou vystaveni chronickému stresu, ale jen někteří s ním umějí zacházet. Skupina psychologů se rozhodla zjistit, jak na tom čeští učitelé s vyhořením jsou, a jaké strategie používají, aby se s ním vyrovnali. Do škol rozeslali dotazníky, a zpátky se jich vyplněných vrátilo více než 2.000. 85 % odevzdaly ženy, 15 % muži.

A co z dotazníků vyplynulo? Pouze pětina českých pedagogů má pocit, že se jim skvěle daří, a nepozorují na sobě žádné příznaky vyhoření. Stejných dvacet procent je naopak vyhořelých tak, že do práce chodí jen s největším sebezapřením a potřebovali by individuální odbornou pomoc. „Asi 60 % učitelů stres pociťuje, a to celkem silný. Právě tito lidé jsou velmi ohrožení rozvojem syndromu vyhoření. Je naprosto nezbytné, aby se tito učitelé naučili stres lépe zpracovávat a zdravým způsobem mu čelit.“

Jak pracovat se stresem? Důležitá je možnost sdílení a profesionální podpora
Copingové strategie, neboli způsoby vyrovnávání se se stresem, rozdělují psychologové na pozitivní a negativní. Pozitivní strategie spočívá v reflexi, kdy se lidé zamýšlejí nad podstatou stresových situací a hledají způsob, jak je změnit. Negativní copingové strategie jsou v podstatě útěkem od reality. Někdo si dá pivo, jiný čokoládu, další se jde vybít do posilovny. Pokud ale nehledá příčinu stresu, nepomůže si dlouhodobě. „Někdo si jde zaběhat, aby si vyčistil hlavu, srovnal si myšlenky a načerpal energii na řešení situace, což je pozitivní copingová strategie. Když jdete s kamarádkou na kafe, abyste společně přišly na to, jak si poradit se zlobivým žákem, je to také pozitivní. Pokud ale jen společně nadáváte na tu dnešní mládež, pak jde o negativní copingovou strategii, která vaše pocity jenom zhoršuje,“ vysvětluje psycholožka Irena Smetáčková.

Nesmírně důležitá je podpora a kvalita vztahů ve škole. „Lidé, kteří se cítí zapojení, kteří se mají o koho opřít, jsou vyhořelí mnohem méně často. Není to jen o kamarádství na pracovišti, ale také o profesionální pomoci a sdílení. Když má třeba nováček k sobě uvádějícího učitele, s nímž může probírat problémy, na které při práci narazí, je to velká pomoc,“ zdůrazňuje Irena Smetáčková.

Divadlo, sport, ale i mentor nebo tandemová výuka: dobrá praxe z českých škol
Lenka Procházková pracuje jako učitelka už deset let. Přiznává, že k vyhoření už měla párkrát nakročeno. „Naštěstí vždy, kdy jsem cítila, že ztrácím motivaci a energii pro svou práci, nastala nějaká velká změna – po třech letech ve škole jsem jela na půlroční stáž do Itálie, po návratu a dalších třech letech učení jsem nastoupila na mateřskou, na konci rodičovské jsem nastoupila do programu Učitel naživo,“ vysvětluje.

Lenka učí na Lauderových školách, což je židovská škola v centru Prahy. Dětí sem chodí méně, než je v podobně velkých školách běžné. Velký důraz tu kladou na vztahy a profesní rozvoj učitelů. „Ve sborovně je otevřená a přátelská atmosféra, sdílíme zkušenosti s konkrétními třídami i žáky a navzájem od sebe. Učitelé u nás jsou všech věků a různých národností, řada učí jen na částečný úvazek a jinak se věnuje něčemu jinému. Energii dobíjím spoluprací s kolegy a také tím, že se věnuji svému dalšímu vzdělávání,“ popisuje Lenka Procházková. „Vedení školy intenzivně podporuje naše vzájemné hospitace a reflexe, neformální povídání je na denním pořádku, s kolegou realizujeme tandemovou výuku…. ve škole cítím velkou podporu, máme také vysoký stupeň svobody, kromě běžné výuky realizujeme projekty, což mi pomáhá neupadnout do stereotypu.“

I některé státní školy se snaží pečovat o svoje učitele. Na ZŠ Angel v Praze 4 pracují s problematikou syndromu vyhoření cíleně, říká zástupkyně ředitele Marie Horčičková: „U nás ve škole působí psycholog, který je k dispozici i učitelům. Máme také interního mentora, který pomáhá ve škole udržovat zdravé vztahy. Učitelé u nás mají nárok na kartu Multisport, aby po práci mohli sportovat. Vyrážíme pravidelně na teambuildingové akce, jejichž součástí je i wellness. Naši učitelé hodně oceňovali tzv. Divadlo utlačovaných, kdy pod vedením lektorky vytvářeli divadelní představení ze života učitele. Skvěle se odreagovali a leckteré zkušenosti si tak zpracovali.“

Zacházení se stresem učme už na fakultě, říká psycholožka
„Od začátku jsme nechtěli, aby náš výzkum skončil někde v šuplíku. Snažíme se o to, aby se do vzdělávacích programů pedagogických fakult dostaly nácvikové semináře, na nichž by si studenti mohli natrénovat některé stresové situace,“ vysvětluje psycholožka Irena Smetáčková. „Zjistili jsme, že absolutně nejhorší je, když učitel upadne do pocitu, že je ve škole jen sám za sebe a nikdo mu nepomůže. Upadá do rutinních postupů, nevěnuje se sebereflexi, nedokáže přijít na to, co by v krizových situacích mohl dělat jinak než dosud. Upadá do stereotypu a zacykluje se ve svých nefunkčních způsobech chování. Čím déle tento stav trvá, tím menší je pravděpodobnost, že se z něj učitel dokáže dostat bez pomoci.“

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

63

 
9 Počet vláken diskuze
54 Počet reakcí v diskuzi
1 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Simona
Simona

Když čtu podobně laděné články, mám opravdu pocit, že učitelé jsou největší chudáci na světě. Připadá mi, že o nás všech ostatních si zřejmě učitelé myslí, že jen koukáme do zdi, nemusíme snášet žádné nepohodlí, nemusíme plnit termíny a ještě si těch 4 – 5 týdnů dovolené můžeme vybrat kdy chceme. Myslím si, že dokud toto bude pokračovat, tak si učitelé prostě respekt a úctu jen tak nezískají. Z článku je zřejmé, že pokud se pečuje o vztahy a ve škole je příznivé klima, tak učitel spíše nevyhoří. Jenže toto obvykle platí právě o školách, které jsou vyhlášené širokodaleko.

Kateřina *
Kateřina *

Klíčový je dobrý a přátelský kolektiv s podporou vedení. Bez toho si můžou vysedět na terapii důlek a stejně jim to nepomůže. To je všude stejné.

Standa
Standa

Osobně si myslím,že slušní lidé přestanou mít důvod studovat na učitele.Proč si nechat pořád od někoho nadávat,být špatně placený,být otloukánek arogantních rodičů a dětí které si myslí,že mohou vše a jsou v tom utvrzované.Opravdu si myslíte,že ti učitelé jsou takoví ubožáci co si musí nechat vše líbit? …

Standa
Standa

Osobně si myslím,že slušní lidé přestanou mít důvod studovat na učitele.Proč si nechat pořád od někoho nadávat,být špatně placený,být otloukánek arogantních rodičů a dětí které si myslí,že mohou vše a jsou v tom utvrzované.Opravdu si myslíte,že ti učitelé jsou takoví ubožáci co si musí nechat vše líbit? Proč studovat na učitele!

jarka
jarka

Musím dát za pravdu. Jsem jedna z nich. Z počátku jsem myslela, že jsem líná, vyčerpaná, jen prostě unavená. Ale nic nepomahalo a vše se stupnovalo. Nakonec jsem musela navštívit lékaře a v současné době jsem již druhý měsíc na antidepresivech, protože to sklouzlo až ke stavu počínající deprese. Tak nějak mi to sdělila lékařka.

Standa
Standa

Je mi smutno když se dívám na lidi kteří trpí jen proto,že chtěli někoho něco naučit.

Jaroslav
Jaroslav

Ano, to jsou ty moderní koncepce našich novodobých odborníků na školství. J. A. Komenský se musí v hrobě obracet! Raději se už ani národu nepřipomíná. Inkluze, nedávat domácí úkoly, atd. Myslím tím ZŠ. Střední školy jsou pak školy postupné, tam se prostě postoupí. Nikoliv výběrové, přijímačky jsou jen divadlo pro veřejnost. Bereme všechno. A tak to jde až na VŠ. A věřte, že odpor ke vzdělávání u mládeže roste čím dál víc. Stačí čtyřka a pak mít ten papír. Neznalost je skoro obludná. Znám případy, kdy vysokoškolák na technice řekne, že 4×4 = 17. Na chemické neví, že H2O je… Číst vice »

pavel
pavel

Osobně si myslím, že vyhoření je dáno do značné míry i typem osobnosti. A jsem přesvědčený o tom, že pedagogické školy studují lidé s podobným typem, proto na tu školu i šli. Dále je to dáno velkou feminizací- ženy zátěžové situace řeší a zvládají jinak než muži. I v továrnách, v zemědělství se pracuje s lidmi, a že tam ty střety jsou mnohokrát daleko drsnější, lidé mají zodpovědnost finanční, a ta je, nezlobte se na mě, daleko horší než morální- ale v těchto provozech k vyhoření zdaleka tak často nedochází, protože ti lidé tam jsou prostě od učitelů jinak osobnostně… Číst vice »

Zdena
Zdena

Já jsem učitelka s dlouholetou praxí a ta podpora nám ve škole opravdu chybí – hlavně od nadřízených . Ve škole jsou naprosto různé děti , tak jako jsou různí dospělí . Některé děti miluju – jsou milé , hravé , citlivé ( a nemusí se učit na samé jedničky – podle toho je nehodnotím ) a ony mají rády mě . Občas se najde výlupek na zabití , který je drzý , agresivní , nezvladatelný – a může dnes klidně přizabít spolužáka i učitele ! Vedení se bojí rodičů a veřejnosti a tyto případy odmítá řešit , učitele nepodpoří… Číst vice »