V dnešní škole jsou dívky úspěšnější, a mnozí kluci si tak odmalička zvykají na pocit, že jsou k ničemu. Výuka je vedená způsobem, který jim neumožňuje přirozeně projevit své „klučičí“ kvality, nemají ve škole mužské vzory. Množí se případy, kdy holky kluky zesměšňují, ponižují, dokonce i bijí. Co s tím?
Školy jsou různé a učitelé učí různě. Přesto se dá říci, že stále převládá tradiční frontální model výuky. A ten silně nevyhovuje chlapcům a zdá se více šitý na míru dívkám. V tomto modelu jsou žáci odměňováni za to, když tiše sedí a dávají pozor na to, co řekl učitel, nebo spíš učitelka, ať už říká cokoli. A to lépe umějí dívky. Vyznačují se vyšší empatií. Umí dobře „naposlouchat“ a „nacítit“, co se od nich očekává. Kluci mají s takto vynucovaným soustředěním a následnou reprodukcí učební látky problém. Taky je tolik nebaví soustavná činnost – pokud tedy nejde o něco, co je bytostně zajímá. Obecně si méně pamatují to, co učitel řekl, a nedaří se jim to dobře verbálně vyjádřit, mluví zkratkovitě. Zdá se, že jejich silnou stránkou by mohlo být samostatné myšlení. Ale samostatné myšlení nebývá vždy oceněno. Může totiž působit chaoticky, neuspořádaně, často není vyjádřeno správnou terminologií.
Chlapci bývají častěji než dívky vystaveni kritice nebo dokonce ponižování ze strany učitelů – za to, že jsou nepořádní, liknaví, nepozorní, zlobiví. K tomu se v posledních letech přidává útlak ze strany spolužaček. Ve školách se množí případy holek, které kluky zesměšňují a někdy dokonce i bijí.
Poznamená to všechny, ale některé fatálně
V mnoha parametrech tradiční školy z výše uvedených důvodů chlapci za dívkami zaostávají. V testování se tento hendikep částečně srovnává, a to proto, že chlapce zvýhodňuje jejich „klučičí“ přístup k testům: skáčou od otázky k otázce, riskují a rychle se rozhodují, nepářou se s tím.
Abyste si situaci uměli lépe představit, je dobré vědět, že ač se výše uvedené problémy týkají většiny chlapců, mindráky a z nich vyplývající životní neúspěch to způsobí jen části z nich a to těm slabším, ať už výkonem, nebo povahou. Mluvíme tedy zejména o té chlapecké části třídy, která nepůjde na gymnázia, ale spíš na odborné školy a učební obory. Budoucí gymnazisté se se situací perou lépe a už při příchodu na střední školu většinou svou nevýhodu vyrovnávají.
Podstatná část průměrnějších chlapců – často mají horší rodinné zázemí – to ale už nikdy nedožene, vypadává ze vzdělávacího systému, poslední roky strávené ve škole „profláká“ nebo dokonce chodí za školu. A každopádně získá ke vzdělávání odpor. Což je smutné pro ně osobně a je to navíc i ztráta pro celou společnost.
Kdy to začalo
To, co popisujeme, není novinka dnešní školy. Fenomén má hlubší, generace staré kořeny, které sahají až k zavedení povinné školní docházky a plošného, státem organizovaného vzdělávání, jež mimo jiné proměnilo status učitele. Vzdělávání se stalo doménou žen, což ze systému odčerpalo mužské vzory.
Problémy podobného druhu tedy měla do určité míry i předchozí pokolení, zažili to dnešní rodiče a prarodiče. To se pak promítlo do rozložení rolí a sil v rodině. Ve škole úspěšnější dívky se staly dominantními manželkami submisivních mužů – otců. Školní schéma tak doplňuje a umocňuje to rodinné.
Co to posiluje
Trend ale v dnešní době posílilo několik dalších faktorů. Mizí mimoškolní příležitosti, kde by si kluci mohli vylepšit sebevědomí: klučičí party, měření sil a neorganizované běhání a hraní venku po škole. Děti jsou málo venku a jsou taky málo spolu. Volný čas zaplnily zájmové kroužky a záliby, které mají rozvinout schopnosti dítěte, často podle představ rodičů. Velký důraz se klade na bezpečnost dětí a jejich ochranu před riziky. Stále větší prostor zabírají počítačové hry, ty jsou „bezpečné“. Škola zaujímá v životě dítěte významnější místo a stává se jeho „světem“. Rodiče „makají“ a děti vidí až večer. Mnozí kluci nemají blízké mužské vzory.
Co tedy ve škole není, a mělo by být?
Aby se využil klučičí potenciál a ze školy nevycházelo příliš mnoho frustrovaných mladých mužů, ale i dívek (neboť pojetí školy, které sráží kluky, není prospěšné ani holkám, ty se jen umějí lépe přizpůsobit), musíme uznat, že:
Ve škole je málo fyzických aktivit a praktické činnosti
Kluci chtějí něco dělat, nejen poslouchat. Víc dílen, víc zahrad, víc tělocviku.
Ve škole je málo svobody
Svobody něco vymyslet a vypátrat. Chtělo by to víc exkurzí a samostatných a týmových projektů. Kluci – i holky – potřebují sami rozhodovat, co dělat, a dotáhnout to do výsledku. To zvyšuje jejich motivaci, umožňuje jim to odhalit svou vnitřní sílu a naučit se o ni v životě opírat.
Ve škole je málo prostoru pro debaty
Ač jsme na začátku řekli, že kluci jsou verbálně méně zdatní, platí to hlavně ve reproduktivním schématu dnešní školy. V inovativních školách, kde je více svobody a prostor pro diskuzi, je situace přece jen lepší. V debatách jsou tam často hoši překvapivě přesní, flexibilní a kreativní. Pokud jim dáme prostor.
Ve škole překáží snaha učitelů o vševědoucnost a jejich strach ze ztráty tváře
Když je pojetí školy postavené tak, že pravdu má (nebo měl by mít) vždy učitel, buď to naruší žákovu sebedůvěru anebo jeho důvěru v učitele. Zkušenost nám ukazuje, že žáci toho často vědí víc než učitelé. Ztratíme tvář, pokud to popíráme, a ztratíme i úctu žáků.
Třída kluků, se kterými to šije. Někdo je přišel srovnat do latě, v jednom slavném českém filmu…
https://www.youtube.com/watch?v=bW_aQZFbyXk
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Zajímavé, něco pravdy na tom je. Hlavní problém ale vidím ve feminizaci základního školství. Podobně by byl problém, kdyby 95% pedagogů na škole byli jen samí muži. Taková škola by zase spíše připomínala výcvikové středisko na vojenské akademii, kde by přílož prostoru pro kritické myšlení také nebylo. Aktuálně je ale problémem feminizace. Mizerný plat muže nepřiláká a hlavně, pokud muž zjistí, že školství je feminizované, tak se mu tam ani nechce.
S tou feminizaci máte pravdu ale – dnešní děti by potřebovaly učitele tak trochu jako byl Igor Hnízdo a to se nesmí:-). Oni totiž učitelé/chlapi se stejně chovají jako učitelky takže výsledek žádný…o „chlapa“ prostě ve školách nezavadíte ani náhodou…:-(
Jsem ve škole už nějakou řádku let a ikdyž trochu progresivnějšími metodami připadám si jako Igor Hnízdo a chlapem jsem určitě! 🙂 Nedostatek mužů ve školství a mužných vzorů je opravdu pomálu.
A hned tak se to nezmění.Co s tím?
Ale na pedagogické fakulty se mužům chce ! Dostanou se tam snáž než dívky a snáž i vystudují , protože tyto školy dávají mladým mužům přednost ( právě z důvodu feminizace školství ) – takže jsou ve výhodě . Že pak do školství nejdou je jiná věc – mají VŠ diplom a mohou někam , kde se víc platí . Tak komu tohle vyčítáte ? ?
Na pedagogické fakulty se lidé přijímají dle výsledků přijímacích zkoušek! Jestli má někdo pindíka, tak mu to v přijetí vůbec nepomůže.
Jak už bylo řečeno, myslím, že muže toto povolání láká méně, méně se jich hláasí a více také odchází. po absolvování.
Nevidím ani tak velký problém v obsazení školy větším množstvím učitelek, či učitelů. Spíš jsem si všimla posledního odstavce. Proč mi dospělí si myslíme, že máme vždycky pravdu. Začal mi to potvrzovat můj syn během svého studia a já jsem musela uznat, že někdy ví víc jak já. Ale srovnat ho člověk musí umět. Zkus si vyprat a vyžehlit prádlo, navařit větší oběd. Ale už se toho prakticky taky něco naučil. Zjistila jsem že to funguje a i ti mladší to berou. Člověk se nemá stydět za to, že něco neví. Ba naopak, děti se začínaly cítit partnery a mnohem více začaly chodit se svými poznatky a novinkami. Cítily se součástí toho, že můžou taky oni ukázat, že umí. Bylo to fajn a mně to hodně pomáhalo. Protože jsem se víc zamyšlela nad tím, co chci dětem říct.
To jste napsala moc hezky. Kdysi jsem si moc přála, aby mě tak máma vnímala.
Milé dámy naprosto s Vámy souhlasím. Umět přiznat neznalost čehokoli je pro mnohé nebezpečná představa, ale bohužel pro jakýkoli rozvoj naprosto nezbytná.
Nutno jen doplnit i ono lepší vyvážení mužů a žen ve školách a to takových, kteří netrpí pošramoceným egem, či obavou z prozrazení, že žák může mít také pravdu.
„s údivem zjišťuji“.. že jsem ve škole byla kluk 🙂 jinak z pohledu matky by se mi líbily školou organizované letní tábory pro děti. přes rok mají neustále nějaké ředitelské volno, prázdniny, státní svátky.. a pak ještě výuku nahrazovat dalším pohybem a aktivitami. To už tam opravdu nemusí chodit vůbec. Letní školní tábor by měl výhodu v tom, že dítě ví, do čeho a s kým do toho jde 🙂
Některé základní školy letní tábor mají. U nás začíná hned na začátku prázdnin. Organizuje ho Rada rodičů.
To je fajn vědět, že to jde 🙂
Od středního stupně vzdělání některé větší firmy organizují odborně zaměřené stáže. Já se kdysi účastnila té od ČEZ s výletem do Temelína a s přednáškami fyziků z FJFI ČVUT, ale určitě jsou i jiné nabídky. Taky je to téměř 20let zpátky.
Primárně bych za tímto problémem nehledala školy, ale maminky a způsob výchovy jako takové. Dnešní holčičky mají být silné nezávislé ženy, které nebudou nikdy závislé na muži. Chlapečci mají být krásní, něžní citliví, protože si najdou ženu, která zvládne vše od opravy auta po vaření, bude vydělávat 60tis čistého, porodí tři děti (se kterými s největší pravděpodobností on bude na mateřské)…. Poděkujte feministkám a genderovým vyznavačům a také psychologům, kteří udělají z banality problém gigantických rozměrů, který ovlivní vaše dítě natolik, že si vaše nebohé dítě pojistí aby mělo potřebu za jejich péči utrácet do konce života.
Nemáte vůbec pravdu , genderoví vyznavači neškodí , uvažovat v žádných stereotypech se nemá , nejlepší je respektovat individualitu každého dítěte ( i každého dospělého ) , nikoho netlačit do žádné škatulky , každému dítěti dát možnost projevit svoji přirozenost a pak ji respektovat – tak by to mělo správně vypadat a tak vychovávají rozumné matky .
V jednom máte pravdu, neuvažovat o stereotypech, bohužel se setkávám s tím, že u hodně rodičů, zejména tam, kde jsou napjatější vztahy mezi partnery cítím potřebu (hlavně maminek) směřovat dítě proti stereotypům (dítě nebude jako tem machistický vůl, kterého jsem si vzala a dcera by měla mít víc možností než já za přepážkou pošty a u sporáku). Pokud si kluk od dvou let hraje s panenkami, má zájem o oblékání a chodí s holkama do tanečního kroužku (což beru a jak správně říkáte, takové dítě bych do stereotypu nenutila), je to něco jiného, než když má maminka na sílu vyparáděnou opičku, která nesmí lítat ven s kamarády, nebo pomoct tátovi v dílně nebo poséct zahradu (protože by se zpotil a manuální práci považuje za něco primitivního), protože to neodpovídá představě o muži, kterého z něj chce vychovat (to že by otec měl nějaké slovo ve výchově nebo vedení syna neexistuje) a že takových znám 🙁
Dnešni školy stoji za prd,IGORA na nich ty bi se učili
vy byste ho nejspíš také potřeboval, což 😉
I když by se nějaký takový našel. Tak by byl po první hodině, při nejlepším vyhozen, ale spíš linčován a tahán médii, jak si mohl dovolit se hrubě chodat k dětičkám. Může za to celá společnost, svou změkčilostí, řelk bych až nekorekntí korektností a přispůsobování se všem menšinám na úkor běžné většiny, která tím trpí.
Měla to být reakce k diskuzi níže.
Dalším problémem našeho školství, že je na vyučujícím, aby poznal, že má ve třídě opravdu mimořádně nadaného žáka/žákyni. Dále ne každý vyučující dokáže pracovat s někým takto mimořádně nadaným. Mimořádně nadané je pak třeba nasměrovat na školu, kde budou moci svůj potenciál rozvíjet.
Jinak nastane situace, že mimořádně nadaný nakonec zleniví a obzvlášť tehdy, když je uplatňována ona nechvalně známá inkluze.
Jen asi nevíte, že inkluze se týká právě i nadaných žáků nejen dětí s poruchou učení apod.. Problém spíš je v tom, že učitelé neumí s nadanými dětmi pracovat (nikdo je to nenaučil). Už to umí s různými dys…, ale když je dítě nadané, tak si myslí, že stačí, když např. spočítá víc (stejných) příkladů, než ostatní děti. To ale právě nadané dítě nebaví, je to pro něj nuda.
Celý tento článek je blbost . Já jsem starší zkušená učitelka , která má praxi na základní i střední škole . Kluci dospívají později , tak je přirozené , že na základkách zaostávají a bývají tam lepší děvčata , ale na středních školách se to již vyrovnává a na těch technických jsou lepší chlapci . Autor tohoto článku není podepsán , ale podle mě to jistě není fundovaná osoba . A kdo může za feminizaci školství , že je víc učitelek ? Podle mne – muži , na pedagogické fakultě se mnou studovalo mnoho mladých mužů , ale dnes ani jeden nepracuje ve školství – je to pro ně mnoho práce za málo peněz , stáli prostě jen o vysokou školu a pak šli k firmám . A vyčítat tento faktor učitelkám , které ve škole zůstaly z lásky k dětem , to je trochu sprosté….! A že by holky ve škole mlátily kluky jsem za celý svůj profesní život neviděla , nejvíce školních úrazů zaviní kluci – jsou agresivnější . A celý ten slogan o “ feminizaci školství “ se mi zdá nepatřičný , jsou profese , kde zase převládají muži a také se nemluví o “ maskulinizaci “ ! Něco přirozeně víc přitahuje ženy něco zase muže . Celý ten článek nahoře by zasloužil vymazat .
Článek napsal Pavel Kraemer(hned pod nadpisem), a jeho profesní profil je hned vedle.I s fotografií.Je to zajímavý článek,mě se líbí a rozhodně bych si netroufala tvrdit,že to není fundovaná osoba.
Paní učitelko, vážím si všech učitelů. Píšete, že jste zkušená učitelka, nevím, určitě jste byla ve škole? Protože pokud tvrdíte, že děvčata nikdy nemlátila kluky, tak jste asi měla zavřené oči.
Učila jsem na střední škole a to co dokázaly některé slečny říci z jejich pohledu obyčejným spolužačkám mi vehnalo slzy do očí. Současně jsem matka 3 synů a musím říct, že jsou děvčata upřednostňována, zejména ze strany učitelů. Už děvčata v první třídě, dokáží klukům pořádně zatopit. Viníkem je vždy chlapec a jaké je překvapení učitelů, když se zjistí, že agresorem je dívka. Nikdo nic nezjišťuje, jak to holčička poví, tak to určitě bylo! Ani nejsou schopni se omluvit. A o tom, že by nedocházelo k upřednostňování dívek na úkor chlapců se snad nemusím ani zmiňovat. Kluci neustále slyší, neběhej, naskákej či nemluv. Srovnávání holčiček s kluky – jak ta holčička krásně píše, jak ta holčička rychle umí násobilku. Koho to má pořád bavit. Dnešní zkušenost. Syn si zapomněl učebnici a paní učitelka mu pohrozila pětkou. A syn mi říká, no Denisa nenosí úkoly a té paní učitelka nejen že nevyhrožuje, ale ani jí nedá pětku či poznámku. Myslíte, že se to nějak žákovi ve třetí dítě vysvětlit? No já si myslím něco o milce.
Nikdo určitě nikoho neuráží, že zůstaly učitelky ve škole z lásky k dětem? No oni tam ti muži s těmi ženskými totiž nevydrží (zejména na 2. stupni). Také zkušenost z rodiny, čerstvý absolvent pedagogické fakulty po dvou letech řekl již nikdy více. Už měl plné zuby kolegyň, které ochraňovaly nevychované žáky, protože oni přeci jsou jinak hodní. Učí na střední škole.
Existují ale i učitelky,které si dokáží kluky získat,abychom nebyly nespravedlivé.Je to jen o přístupu.Toho našeho si paní učitelka získala třeba jen tím, že se při tělocviku nechala zlákat k nácviku salta do duchny.Vůbec se nebála přiznat,že to neumí a chtěla se to naučit.A myslíte,že se třeba před kluky shodila?Právě naopak.A navíc jim ukázala,že učit se můžeme a musíme pořád.Taky samozřejmě ve třídě nikoho nepreferuje.Ale takových je fakt málo a nějaký ten chlap by se vážně hodil.Ale beru i Vaši námitku,proč tam nejsou,i když těch důvodů je samozřelmě víc.Mě úplně stačilo,jak rychle byla paní učitelka hotova s autorem článku.
Máte pravdu, bohužel ke škodě nám všem.
Káčo, máte pravdu. Můj syn je ve 4.třídě a vnímá tu nespravedlnost se kterou paní učitelka(učí na naší škole první školní rok) přistupuje ke klukům. Navíc je třídě 22 holek a jen 7 kluků…naprostý děs, holky to dávají klukům neskutečně sežrat.
Holky se v hodině baví…nic se neděje, kluk se víc zavrtí na židli a hned je sepsut.
Syn je často otrávený a vůbec se mu nedivím.
A když ho učitelka minulý týden obvinila před celou třídou ze lži, protože se jí nezdál obrázek v sešitě čtení, tak polykal slzy ponížení a lítosti.
„Kdo kreslil ten obrázek?“
„Já, paní učitelko.“
„Ještě jednou se tě ptám, kdo to kreslil!?“
„Kreslil jsem to já.“
„No, jak myslíš, je to tvoje svědomí.“
Napsala jsem mu do sešitu čestné prohášení, protože to kreslil doma, ale pochybuju že se synovi omluví.
Známky dává paní učitelka synovi spravedlivě, ale jestli ho bude učit i příští rok, tak to bude boj. Navíc je syn tak trochu lajdák, což situaci neulehčuje.
No ne, paní Zdeno, vy žijete na Marsu? Vždyť i za éry totality holky mlátili ve školách kluky. Vyjádřujete se hodně hrubě, takže pochybuji o tom, že jste učitelka. Sprosté je zovšeobecnit, že kluci jsou agresivnější. Jste typická „feministka“, protože dle vás za všechno můžou muži. Ach jo!
Paní Zdeno.
Mého syna opakovaně fyzicky i slovně napadala holka, bylo to ve 2.třídě. Vysloveně ho provokovala. Nikdy jí to nevrátil(a já si myslím, že proto si ho vybrala…slušného, hodného kluka), protože byla menší a jemu bylo jasné, že by mu nikdo nevěřil, že se jen bránil….to on by byl označen za agresora. A pak mu jednou v šatně dala silnou facku a kopla ho do rozkroku….když se to řešilo, celé se to snažila hodit na syna, že to on ji napadl a ona se bránila. Nebýt tehdy jejich třídní, která tu holčinu měla prokouknutou, tak nevím, jak by to dopadlo.
Nevěřím, že jste si za svou praxi nevšimla, jaké umí být holky zákeřné.
Ano.
Na základní škole si pamatuji, že vyloženě nadržováno holkám….
ALE
Vždy na škole byl učitel styl „Igor Hnízdo“ apod.
Najednou jsem vždycky cítil jakoby přišel pán učitel „spravedlnost“.
To samé na střední. Pamatuji si jen ty spravedlivé učitele a to byli většinou muži…
Paradox je, že i spolužačky samy uznaly že muži jsou lepší.
Jen k těm vzorům. Ve škole se tráví dost času, ale vzory se dají najít i jinde. Doma, nebo v nějaké aktivitě. Mě utvářelo úplně něco jiného než škola.
Lépe bych to nenapsala.
Naopak, s kluky se na základce ve třídě mnohem lépe diskutuje. Vzorné vyšprtané holčičky jsou často mimo. Bojí se, aby neřekly něco špatně, tak raději neřeknou nic. Kluci diskuzi rozjedou. A byť není úplně dokonalá, je super v tom, že jim to něco dá. Mít ve třídě jen holčičky, mohla bych vést monolog.
V tom jste bohužel v menšině. Za takový způsob výuky vám děkuji.
Standardní model výuky je bohužel právě učitelka vedoucí monolog a studenti, kteří ji pozorně sledují a následně jsou hodnoceni za věrnost reprodukce.
Problém bude hlavně v tom, že se neustále tvrdí že jsou ženy diskriminované. A jak už to bývá, když se o někom začne říkat že je diskriminován tak je pak automaticky zvýhodňován a ten dotyčný si pak stále více a více dovoluje. To, že dívky mají ve školách lepší známky v žádém případě neznamená že jsou chytřejší, lepší nebo úspěšnější, je to jen proto, že jsou zvýhodňovány na úkor chlapců.
https://www.novinky.cz/veda-skoly/268224-za-stejne-vysledky-dostavaji-divky-na-strednich-skolach-lepsi-znamky.html
A to ten výzkum proběhl na středních školách.Zdá se mi, že na zš to je ještě výraznější,autor to zmiňuje a navrhuje i řešení.
Jak říkala moje třídní na ZŠ – „KLUK u mě nikdy NEMŮŽE dostat z češtiny za 1.“ … spolužák s průměrem 1,10 měl výslednou 2 a spolužačka s průměrem 1,8 měla za 1.
Kdykoliv byl nějaký problém, automaticky za to kluci dostávali kartáč, když se přišlo na to že za to kluci nemohli a způsobila to děvčata – „To nemůže být pravda, tomu JÁ nevěřím“ a světe div se, kluci dostali kartáč…
Pokud byl kluk zkoušený, nešlo mu to, dostal za 5, pokud to samé nešlo dívce: „Vyvolám tě příště, tak se to douč“
Když jsme měli učitele rodu mužského, dívky ze zkoušení dostaly nejhůře za 2, i za hrubé chyby, kdy kluci dostali nejlépe za 4.
Ustavičně to bylo zdůvodňováno: „Holky to mají těžší“. Nevím kolik kluků to na základní škole, po těchto zkušenostech, je ochotno pochopit, když je to spíše naopak (v rámci ZŠ).
Jsem ze ZŠ skoro 15 let, ale toto budu mít v paměti vždy a stále nevím, jak to budu synovi vysvětlovat, až se s tím setká taky…
Těžko mu to budete vysvětlovat, to totiž normálně vysvětlit nejde. Jak říkal jeden z mých synů, stačí se vyprsit a je to. Je to smutné.
Lépe je nemuset nic vysvětlovat,ale hledat takovou učitelku,která je spravedlivá ke všem,alespoň v prvních letech na zš.Na typu školy až tak nesejde,první takové „vlaštovky“ se nacházejí sice dost vyjímečně,ale na všech typech škol.
Problém začíná již v rodinách…resp. v dnešní době v neúplných rodinách. Je více matek samoživitelek, kterým pomáhá s dítětem jejich matka a často i babička, takže v případě kluka, ten je pak obklopený jenom ženským vzorem a kde se má naučit chovat jako mužský? Ve škole? To těžko. A tím, že doma se o všechno postará matka a spol. se jenom utvrzuje v tom, že jako mužský je k ničemu. Lidstvo spěje hezky někam…
Jak už tady psal jeden diskutující,vzory se dají najít i jinde-sportovní oddíly(karate,parkour atd),nebo třeba skautské družiny.Pravdou je,že to dnešní kluci potřebují jako sůl.
On není problém tam, kde je jen dítě s matkou, ale také v rodinách, kde dítě má sice matku i otce, ale jejich přístup k výchově je jaksi nějak jinak vedený. A dítě má někdy v tom, jak vstřebat příklady chování rodičů, trochu hokej. To, že někdy rodiče míň vnímají své dítě, nebo na ně každý klade jiné požadavky, taky dokáže s dítětem zamávat. Když si vzpomínám na svá školní léta, byla jsem taky někdy povahově víc kluk, ačkoliv jsem byla řádně vychovávaná. Taky to se mnou kluci neměli jednoduché. Teď se tomu směju a vzpomínáme s mámou mého spolužáka, jak jsem mu dala zabrat a skončilo to mým kabátem na rozžhavených kamnech. Tenkrát jsme si kabáty věšeli ještě na věšáky ve třídě a v kamnech se topilo uhlím. Takže, každý máme to své a každý svou výchovu. tenkrát z toho nikdo žádnou vědu nedělal.
Stereotyp na stereotypu. Pojďme o tom někdy diskutovat, pane Kraemere. Tak například, že holky dovedou lépe „naposlouchat a nacítit“, co se po nich chce. Nedovedou. Jenže je pořád ve škole vidíte jako poslušnější, podsouváte jim to, a ony vycházejí očekáváním vstříc. Dále: kluky méně baví soustavná činnost, zaujme je ta, která je baví. Opravdu si myslíte, že u holek je to jinak? Dále: opravdu si myslíte, že současné pojetí školy „sráží kluky“ a holky ne? A dále: „kluci chtějí něco dělat, nejen poslouchat“ – co si, pane Kraemere, o dívkách vlastně myslíte? Znáte je vůbec? Přemýšlel jste vůbec někdy nad nimi? Co to máte za paušalizace?
Jano, máte pravdu v tom, že článek je trochu zjednodušující, zobecňující. Samozřejmě nejsou všichni kluci stejní ani všechny holky, někteří kluci se velmi blíží ženským charakteristikám (třeba zrovna můj starší syn . . .) atd. Nejedná se o vědeckou studii, ale o kratičký článek, který má spíše vyvolat diskuzi.
Má tvrzení o rozdílech mezi dívkami a kluky vycházejí z mé cca. 20-leté učitelské zkušenosti. Učil jsem jak holky , tak i kluky. Mám i vlastní děti. Nicméně je možné, že žiji v určité sociální bublině, že má tvrzení nejsou příliš reprezentativní.
Na druhou stranu, máme tu i vědecké výzkumy.
Proto není pravda, že vycházím pouze ze zažitých stereotypů, že moje tvrzení nemají žádný objektivní základ. V posledních letech neurovědy více a více a potvrzují rozdíly v mužském i ženském vnímání a myšlení zakotvené na biologické úrovni. Např. zde je potvrzení toho, že dívky mají lepší verbální schopnosti než kluci z pozice neurovědy – https://www.sciencedaily.com/releases/2008/03/080303120346.htm
O výzkumech potvrzujících mírně lepší vidění a slyšení u dívek, nebo vyšší schopnosti u novorozenců dívek chápat výrazy tváře atp. se můžete dočíst zde – https://www.babycentre.co.uk/a1038511/brain-development-are-boys-and-girls-brains-different
Podrobnější rozbor rozdílů mezi klukama a holkama na úrovni mozku s příslušnými impikacemi pro výuku – https://www.ascd.org/publications/educational-leadership/nov04/vol62/num03/With-Boys-and-Girls-in-Mind.aspx
Neříkám, že všechno je černobílé, i na úrovni neurovědců stále ještě probíhá diskuze o tom, co všechno je vrozené, a jaké charakteristiky fungování mozku jsou „vtištěny“ až během života, souvisí – jak správně píšete – např. s našim očekáváním, našimi předsudky, které se do mozku „vtiskují“ později – https://www.scientificamerican.com/article/girl-brain-boy-brain/
Jen letmý pohled do výše zmíněných odkazů vyvrátí pořád ještě – především ve feministických kruzích – kolující paušalizující stereotyp, že ženy a muži mají stejné intelektuální předpoklady, myslí stejným způsobem, a pokud ne, tak je to údajně dáno pouze tlakem společnosti ….
Tím v žádném případě nechci naznačit, že muži jsou intelektuálně lepší než ženy či naopak. Je to mnohem složitější, konečně letos vyšla v Portálu kniha Dimenze myšlení od Howarda Gardnera, ve které rozlišuje celou řadu různých inteligencí.
Pouze tvrdím, že současná konstrukce školy lépe vyhovuje dívkám, hodnotíme-li to z pohledu klasického školního úspěchu. Samozřejmě i na dívkách se klasická škola podepisuje, ale jiným způsobem . . .
Trošku Vám zabrousím do diskuse. je pravda, že děvčata jsou poddajnější, ale taky někdy protivnější než kluci, když jsou z domu naučeny, že si můžou tak zvaně vymýšlet. Kluci jsou přímnější povahy. Víc umí říkat na rovinu, co si myslí. Když se najde správná banda kluků, je to bezva. Měla jsem ve třídě také kluky, kteří ovládali galantnost k děvčatům už v předškolním věku. To byla bezvadná třída. Ale je to prostě o tom, kdo se vám ten rok sejde ve třídě. Nejlepší je třída kde je to půl napůl. Ale pro mně bylo snažší pracovat, když jsem měla skupinu kluků. Ale pokud se podaří a děvčata se zapojí ve stejném duchu je to bezva. Prostě je to to každý rok jiné. V tom je asi ta rovnováha, že člověk potom může porovnat, jaké děti přichází do školy. Měla jsem snad štěstí, že těch tříd s dobrým kolektivem bylo víc a ráda na ně vzpomínám.
Toto téma mě stále zajímá. Momentálně mám za sebou maturitu, ale to co se mi vše dělo (hlavně na střední) mě bude štvát celý život. Podělím se s Vámi o mé zážitky.
Jsem průměrný kluk, který rád mluví, je středem pozornosti a miluje srandu. S učiteli jsem vždy navazoval „kamarádské“ vztahy, aby jsem se v případě problému s učitelem v klidu domluvil. 3 roky dá se říct bylo vše dá se říct v pořádku, ale ve 4. ročníku jsem se začal s některými učiteli dohadovat. Někdo to bral jako urážení, neslušnost, ale já to bral jako sdělení mého názoru a vyslechnutí si názoru učitele. Naše učitelka na češtinu celé 4 roky prosazovala literaturu, češtinu jsme měli (když se přištěstilo) jednou týdně, jinak v hodinách češtiny jsme se učili literaturu. V lednu 2018 jsem se účastnil (spolu se 4 spolužačkami) státní zkoušky ve psaní na klávesnici, bylo to ve středu, což byl den, kdy jsme vždy psali opakování do literatury, týden co týden, až do maturity. Přišel duben, kdy jsme se už chystali na maturitní zkoušky a nejmenovaná paní učitelka za námi přišla, že si musíme dopsat ten oný test. Utekly 4 měsíce, navíc to bylo v 1. pololetí, v předmětu jsme měli 20+ známek a ona si stála za svým názorem „dopsat si ho, já tu známku potřebuji“ Vedli jsme celkem ostrou debatu o tom, za je to nutné dopsat. Argumentoval jsem tím, že to je 4 měsíce starý test a také, že se jedná o 1. pololetí a ještě k tomu to, že ty testy přinesla 4 měsíce po tom, co se psaly, i tak si stála za svým a test jsme psali. Nelíbilo se mi chování dané učitelky, že ona můžeš vše, umí vše, je nejlepší a z její chyby (založené testy přinesené 4 měsíce zpětně) máme „pykat“ my. Tak jsem jednu přestávku mluvil se zástupkyní školy o této situaci (neřekl jsem předmět, jméno, nic konkrétního) a ta byla v údivu, co se na této škole děje, prosila mě o jméno, předmět, že to bude řešit, ale já nic neřekl, bál jsem se, že se mi to vymstí u maturit. Po rozhovoru se zástupkyní jsem dosáhl vnitřního klidu, kdy jsem nebyl sám, kdo si myslí, že to bylo přespříliš.
Naopak musím zmínit výbornou učitelku (zmiňovaná zástupkyně), která s námi komunikovala jako by jsme seděli v parku na dece v kroužku a diskutovali. Kladla otázky na které mohl odpovědět kdokoliv, čímkoliv a poté se to řešilo v celé třídě, zda je to pravdivé tvrzení či ne. Každý mohl mluvit jak dlouho chtěl, byla tam určitá volnost, která dost lidem vyhovovala a nebyla to žádná tyranie. U maturit jsem si vytáhl otázku, na kterou mě učila, takže jsem si tam s ní povídal, tak jako by jsme se potkali na ulici. Takto kdyby učil každý učitel (chápu, že jsou předměty, kde to nejde tak lehko), tak do školy chodím i o víkendu.
Škola na mě neměla dobrý vliv. Jsem chytrý, ale školu jsem flákal a procházel s 3, 4, i když jsem měl navíc, ale maturitu jsem dal na 1, 2. A k tomu tématu děvčat to v mé třídě bylo stejné. 16 holek, 4 kluci, seděl jsem s mým nejlepším kamarádem úplně v zadní lavici uprostřed a nedalo nám jen tak sedět a nic nedělat. To nás nebavilo. Dělali jsme si srandu z učiva, vykládali si historky a to jsme se snažili být co nejvíc potichu, aby jsme na sebe neupozorňovali, ale učitelky si všimli toho, že jsme jen daly hlavy k sobě a už byl oheň na střeše, neustálé přesedání do přední lavice, protože zlobíme a máme 4 a holky co měli 1, 2 se bavili a nikdo je nepotrestal (mimochodem ty holky odmaturovali s horšími známkami, než my). Nechci nikoho házet do jednoho pytle, jen přihazuji svoje zkušenosti se škole.
Tomáši, máte správný náhled na svět. Jenže ne všichni chápou, že chcete něco víc než oni mohou dávat. Nepracovala jsem za celých 40 let se staršími, ale i ti mladší dokážou někdy dát zabrat. Pořád jsem se ptala sama sebe. proč je to tak, že kluci jsou někdy jako že je to nebaví, nebo vymýšlí něco nového. Postupem času jsem přicházela na to, že jim musím dát prostor. jednou, když jsme dělali společně vánoční cukroví, tak se taky dohadovali. já jsem se ptala proč, no protože vy nás nenecháte nic dělat. A měli pravdu. Já ve snaze pečlivé učitelky a matky, jsem chtěla, aby to cukroví měli pěkné, jenže oni si to chtěli vyzkoušet se vším všudy. I rozvalovat těsto. Celý život jsem se učila a přicházela na to, že jim musím víc naslouchat, co oni chtějí. Dát jim pravidla k tomu, jak spolu budeme komunikovat a nechat je. aby sami řekli, jak to vidí oni. Když se vydařila třída, byla i děvčata, která se naučila brzy říct svůj názor a přání. Volila jsem také jak se říká demokratickou cestu. Nabídla dětem dvě varianty činností, ať si samy rozhodnou, o kterou mají větší zájem. Zažila jsem období vzdělávání a výchovy před a po roku 1989. Obě období měla svoje výhody a nevýhody. To první mně naučilo velké zodpovědnosti, protože jsem byla na 33 malých dětí sama a musela je předat rodičům vpořádku. Naučila jsem se poznávat děti a snažila se zpestřovat tehdy trochu svázanější vzdělávání něčím novým. V druhém období výchova dostala jiný směr. Ze začátku to uvolnění bylo až na škodu. Ale držela jsem při tom svůj standart. Vyplatilo se. Všechno zas směřovalo k tomu,aby se výchova a vzdělávání zlepšilo. Jak se to povedlo, to už je jiná věc. Ale já jsem si užila. Něměla jsem tak časově svázané ruce, měla jsem více prostoru pro improvozaci, využívání nových metod. I když jsem se ze začátku prokousávala, abych to nové vstřebala. Ale fandila jsem dětem, které uměly prožít každý den. Byly některé děti, které byly hodně tesklivé, nebo měly z domu jiné návyky, které se hůř opravovaly. Ale většinou se podařilo. I malé děti mají právo na svůj názor, když jej umí správně vyjádřit. To jsem věděla, že takové dítě se v životě neztratí. Takže hodně štěstí a úspěchů v životě.
To máte z toho, že jste vymysleli koedukaci. Koedukace (společné vyučování chlapců a dívek v jedné škole) byl první krok k tomu, čemu se dnes říká „prosazování genderové rovnosti“. A teď tady někdo „objevil Ameriku“ – zjistil, že mezi chlapci a děvčaty přece jen je rozdíl, že nejsou všichni stejní … Máme se z „objevu“ radovat?
Jistě,nemůžeme být všichni stejní,ale není nutné některou skupinu preferovat.
Trochu se v článku motá dohromady možnost „realizace“ jedince (nikoli jen kluků) ve škole, adekvátní vzory chování, nárůst ochraňovstelského syndromu a možnost vlivu rodičů na výuku.
1. Dominantní žena byla ve společnosti vždycky. A to bez ohledu na způsob vzdělání – platí to i u přírodních národů, že v domácnosti většinou rozhodují ženy.
2. Přirozené vzory chování (i Igor Hnízdo) byly posledních 50let dost pošlapávány. Pak se není čemu divit, že děti žádné nemají.
3. Doba (vliv psychologů, politiků, sociologů, nikoli rodičů) vmetla rodičům do tváře, že děti musí opečovávat až do dospělosti. Dokonce, že jim musíme stát za zadkem o hlídat, aby se fyzicky ani psychicky nezranili.
4. Kdejaký rodič si chodí na vyučujícího stěžovat za nespravedlnosti, fyzické a psychické přetížení k řediteli školy, místo aby kontaktoval přímo vyučujícího a přeptal se nejprve, proč to a to tak dělá…
5. A že v českém školství ubylo praktických předmětů – no, vždyť by ty naše dětičky mohly přijít při fyzické, fyzikální, přírodovědné a chemické aktivitě k úrazu. (Já se ještě na základce polila kyselinou sírovou – dnes už se nesmí používat na praktikách ani na střední).
A to je celá ta bublina rozpínající se do všech stran…