Vadí mi, že musím děti známkovat. Ty méně úspěšné to demotivuje, říká letošní nejlepší česká učitelka

Česko zná svou nejlepší učitelku. Alespoň dle kritérií národního kola soutěže Global Teacher Prize. Stala se jí Kateřina Vrtišková ze Základní školy v Jílovém u Prahy. Porota ocenila především to, že organizuje výuku tak, aby se děti učily samy objevovat svět a mohly pracovat svým individuálním tempem.

Vítězka prvního ročníku české Global Teacher Prize Kateřina Vrtišková

Co na ocenění říkáte?
Mám z toho radost, obrovskou radost, a jsem překvapená. Mám pocit, že je spousta skvělých učitelů, které potkávám na různých učitelských akcích.

Výběr byl dost důkladný, porota se byla podívat i u vás ve třídě. Mně přišlo zajímavé, že nestojíte před tabulí a nevykládáte, ale že děti pracují samostatně a s vámi se chodí jen radit.
Mě to takhle baví úplně nejvíc. Dětem vytvářím týdenní plány a pak si samy vybírají, kdy se čemu budou věnovat. Zároveň vědí, že musí během týdne projít vším, ale dělají to svým tempem a podle toho, na co mají zrovna náladu.

V čem je takový způsob výuky dobrý?
Děti se tím učí zodpovědnosti. Vědí, že je před nimi nějaká práce a ony se musí samy rozhodnout, čemu se chtějí věnovat teď a čemu potom, uhlídat si, aby to během týdne všechno zvládly. Nerada předávám dětem hotové poznatky, pravdy, které by si měly zapamatovat. Daleko důležitější je pro mě jejich přemýšlení, diskuze, hledání důkazů a argumentů. Snažím se, aby se na všechno snažily přijít nejdřív sami. Jsme sice úplně obyčejná státní škola, ale moje děti chodily do montessori školky a montessori motto „pomoz mi, abych to dokázal sám“ je pro mě opravdu zásadní. Nedělat ty věci za ně, vést je k tomu, že oni jsou odpovědní za svoje vzdělání a za svůj život.

To je pro učitele možná těžké…
Je to těžké pro rodiče a je to těžké i pro učitele. Ti mají často pocit, že jsou zodpovědní třeba za to, jestli děti udělají přijímačky na střední školu. Já jsem přesvědčená, že moje zodpovědnost je naučit je, aby si uměly sami poradit. Ale není mojí povinností do nich nahustit vědomosti.

Zdůvodnění odborné poroty: 
Porotu oslovila zacílená a relativně náročná výuka, organizovaná tak, aby se děti učily samy objevovat svět a mohly pracovat svým individuálním tempem. Bylo evidentní, že žáci se učí s radostí, mají nadstandardní návyky a dovednosti, dokáží pracovat samostatně i ve skupině, domlouvat se mezi sebou a respektovat se.

Ten způsob vyučování je váš, nebo se tak učí na celé vaší škole?
Učím tak jen já, ale kolegyně se pomalu inspirují. Teď to přebírá moje párová kolegyně v ročníku a taky ji to hrozně baví a přijde jí to smysluplné a užitečné.

Vy jste tak učila vždycky?
Ne, postupně jsem se k tomu dopracovala. Co vidím, slyším, přečtu si… Inspiruju se, kde se dá. Proto mě překvapilo, že jsem zvítězila, protože inspirativních učitelů je spousta a já hodně odkoukávám.

Jste teď oficiálně nejlepší česká učitelka pro letošní rok – máte ještě nějaké fígly pro začínající učitele?
Nejdůležitější je respekt k dětem. To asi není fígl, to si musí člověk ujasnit sám v sobě. Každé dítě je osobnost, a musíme mít na paměti, že i když dělá něco, co nás štve, nedělá to naschvál, má k tomu nějaký důvod. Je potřeba se dětem přiblížit a ten důvod se snažit najít.

Je potřeba si toho co nejvíc vyzkoušet na vlastní kůži. Toho se jako učitelka držím.

Porota napsala v hodnocení, že je na vašich žácích vidět, že se respektují navzájem. Jak se tohle dá naučit?
Začít s tím musí učitel. Chovat se k dětem s respektem a dávat jim ho najevo v každé situaci, žádné „neotravuj, teď nemám čas“. I v takové situaci řeknu slušně: „Teď mluvím s Jirkou, až domluvím, hned se ti budu věnovat.“

Porota také ocenila, že vaši žáci mají nadstandardní dovednosti a dokáží spolupracovat a domlouvat se…
My velmi často řešíme vztahy. Ať už při práci ve skupině nebo o přestávce. Opět to vychází ode mě, kdy je potřeba jim ukázat, jak to dělám já a oni to nasají.

Co je to hlavní, co byste chtěla dětem předat?
Chtěla bych, aby si z každé hodiny odnesly něco do života. A nemusí to být nutně „učivo“. Každý si odnese to, co pobere. Proto mi vadí, že musím děti známkovat. Myslím, že ty, které nejsou zrovna úspěšné, to demotivuje. Snažím se alespoň k známce co nejčastěji připsat slovní komentář, aby věděly, co se jim daří, kde mají rezervy, jak na nich zapracovat. Učíme se, že chyba nevadí, když se z ní dovedu poučit.

Než jste se stala učitelkou, jezdila jste s dětmi na tábory a dělala oddílovou vedoucí. Co vám to dalo pro učitelskou dráhu?
To začalo už když jsem sama jako dítě působila v různých oddílech. Z toho jsem si odnesla zkušenost, že děti toho zvládnou mnohem víc, než si dovedeme představit. A že nejcennější zážitky do života jsou právě ty, kdy musejí překonávat samy sebe. Je potřeba si toho co nejvíc vyzkoušet na vlastní kůži. Toho jsem se držela i jako vedoucí a myslím na to i jako učitelka.

Global Teacher Prize je mezinárodní soutěž pro inspirující pedagogy. Nultý ročník národní verze loni poprvé uspořádala společnost EDUin. Dobrého pedagoga může nominovat každý, záleží na učiteli, jestli nominaci přijme. V letošním prvním ročníku dorazilo dvě stě nominací, přihlásila se šedesátka učitelů. Deset finalistů porotci navštívili ve škole a pozorovali je při výuce. Vítězka získala šek na 50 tisíc, 30 tisíc na zahraniční stáž a její škola dostane hry od společnosti Albi v hodnotě 20 tisíc. 

Jste učitelkou už přes dvacet let, co vám pomáhá nevyhořet?
Naučila jsem se, že se nehroutím, když se něco nepovede, že každý den prostě není nejrůžovější. Ale především si myslím, že to mám nějak v sobě, od přírody, že mě práce s dětmi nevyčerpává.

Takže ani teď v červnu nejste ještě unavená?
Fyzicky už jo, ale psychicky ne.

Kateřina Vrtišková chtěla být učitelkou odmala. Nedostala ale doporučení na střední pedagogickou školu, a tak vystudovala knihovnictví. Po maturitě šla na pedagogickou fakultu, absolvovala v roce 1997. Od té doby učí – nejdřív na základní škole ve Vraném nad Vltavou, nyní má prvňáčky na ZŠ v Jílovém u Prahy. Záběr jejich činností je velmi široký: publikuje, tvoří učební jednotky, organizuje rodičovské kavárny, tematicky zaměřené sobotní výpravy nebo přespávání ve škole. Působí jako interní mentorka badatelsky orientovaného vyučování, pracuje ve vedení školního Ekotýmu. Vede odpolední kroužky a lektoruje semináře pro učitele (dílna čtení, čtení v oborech, Les ve škole).

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

18 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Petr
Petr
2 let před

Pokud paní učitelka známkuje děti tak, že je to demotivuje, tak je asi známkuje blbě. S tím jsem se setkal u svých dětí opakovaně, že je nějaký učitel známkoval způsobem, který nebyl příliš logický nebo byl nepřiměřeně přísný. Pokud je to známkování udělané a odstupňované rozumně, tak to děti berou. Že jsou ti slabší méně nadšeni je normální, ale to není důvod k tomu, aby nedostávali známky dle svých výkonů. Dávání dobrých známek za nic zase demotivuje ty lepší děti a bere jim chuť se snažit. Společnost potřebuje lidi, kteří se snaží dosáhnout co nejlepších výsledků a dostat se dopředu,… Číst vice »

Lea
Lea
2 let před

Paní učitelka patří k těm,kteří se stali učitelem z opravdového zájmu a ze všech svých sil se snaží udělat naše školy lepším místem pro děti i vzdělávání.Přeji jí hodně sil a odhodlání,v našem školství bude obé jistě potřebovat.

Tomáš Feřtek
Tomáš Feřtek
2 let před

Mluvím s učitelkami opravdu často a zvláště na prvním stupni velká část z nich říká totéž. Že nutnost známkovat jim komplikuje práci. Hodně škol dnes známkuje hlavně proto, že bez známek se neobejdou rodiče. Děti je opravdu nepotřebují. A nejde o to „nekazit jim vysvědčení“, ale naučit je pracovat proto, že je něco zajímá, baví, daří se jim to. Jak jim začnete dávat známky, část z nich pak pracuje jen kdy je to „na známku“.

Aleš Benda
Aleš Benda
2 let před

Krásný a velmi inspirující rozhovor! Děkuji za každou paní učitelku a pana učitele, který vnímá děti jako lidské bytosti a uvědomuje si, že život není pouze soutěž a výkon, ale především množina kvalitních vztahů a interakcí s druhými. Kéž je takových víc! Od srdce gratuluji k ocenění!

Káča
Káča
2 let před

To, že paní učitelka vidí udělení horší známky jako demotivující pro žáka přece neznamená, že je špatná učitelka, resp. že špatně známkuje. Může to být klidně dvojka, která žáka demotivuje. Známkovat musí, protože to tak prostě je. Někdy bych známkování zrušila ač mé dítě nosí maximálně dvojky, vidím, jak je z toho smutný. Paní učitelce rozumím.

Jaroslav Jirásko
Jaroslav Jirásko
2 let před

Skvělá paní učitelka, skvělé názory, jen více takovýchto osobností. Její žáci se s ní mají určitě hezky.

Ondřej Nekovář
Ondřej Nekovář
2 let před

Velká gratulace, paní Kateřino :-) Nepochybuju, že porota vybrala dobře. Měl jsem tu čest projít stejným oddílem – a co jsem pochytil ze soft skills, pochytil jsem tam. A jsou to věci mnohem užitečnější než všechny ty malvice, hlísti, kambrium, ordovik… Zažívám teď se svými dětmi znovu toto „standardní učivo“ a je mi z toho znovu mdlo. A ano, velkou překážkou pokroku k něčemu smysluplnému jsou – ostatní rodiče. Obdivuju všechny učitele v „klasických školách“, kteří dokážou rodiče přesvědčit, že škola může vypadat jinak, než to sami zažili. Katko, nechceš jít učit k nám? Známkování je umělá vnější motivace, která… Číst vice »