Rodiče se často domnívají, že výběr školy, potažmo povolání, je jednorázová záležitost. Podle autorek ovšem rodič může podpořit dítě ze všech úhlů, naučit ho, aby získávalo informace o sobě i o světě a uvědomovalo si sebe průběžně už od útlého věku. FOTO: Kateřina Lánská
Výběr školy pro prvňáka není žádná legrace. Většina rodičů odvede své dítě k zápisu na spádovou základní školu a dítě se tak vzdělává v místě bydliště, se svými vrstevníky, které zná ze sousedství nebo z mateřské školy, takže vzniká přirozená vazba na místo bydliště i okolní komunitu. To jsou mimo jiné důvody, proč mnohé státy rodičům ani jinou volbu neumožňují a všechny děti míří do školy spádové. U nás volba školy existuje, takže rodiče stojí často před dilematem. Jak vybrat, ale nepřebrat? Radí Pavel Kraemer, učitel a odborník na inovativní vzdělávání.
Když se sejdou rodiče předškoláků a baví se o tom, jakou školu by si pro své dítě představovali, každý bude nejspíš klást důraz na něco jiného. Někdo si přeje angličtinu už od první třídy, další touží po Hejného matematice, jiný zase sní o malém kolektivu. Někdo souhlasí spíš s přísnějším přístupem a fandí domácím úkolům, někdo o nich nechce ani slyšet. Sto lidí, sto chutí, říká se, a o školách to platí úplně stejně jako o jídle. Jak si tedy dobře vybrat?
Seznamte se s ředitelem, nasajte atmosféru
„Myslím si, že zásadní je, aby se rodiče šli osobně seznámit s ředitelem a promluvili si s ním o tom, kam chce školu dovést, jakou má vizi, co plánuje a na co klade důraz. Ideální je, když vám umožní i setkání s učitelem, který pravděpodobně bude vaše dítě učit. To vám dá nejlepší představu o tom, co můžete od školy očekávat. Ředitel dává celé škole směr a učitel bude s vaším dítětem celý den, na ničem jiném v podstatě nezáleží,“ radí Pavel Kraemer. Mnohé školy nechtějí informace o budoucích učitelích předem sdělovat, pak je třeba, jak říká Kraemer, zkusit tak trochu „zákulisně zapátrat“.
Do školy se už s dvouletým předstihem vydala podívat i Eva Kličková ze středních Čech, jejíž syn jde po prázdninách do první třídy. „Zašla jsem si tehdy do hodin paní učitelek, které za dva roky dostanou první třídu, abych je viděla, jak s dětmi mluví, jaká je ve třídách atmosféra, jestli je to frontální výuka, nebo sedí v kroužcích, lezou po zemi, pracují ve skupinkách. Potom jsem šla na setkání s paní ředitelkou, zeptala se, co se chystá a jak tam věci fungují. Tohle všechno mi tak nějak utvořilo obrázek, co asi tak očekávat od spádové školy. Ještě si musím zjistit, jak to tam mají s úkoly.“
Jak upozorňuje Pavel Kraemer, ne všechny školy ale návštěvy ve výuce umožňují: „Vždycky vám to ale něco napoví. Pokud je škola vyhlášená a bývá na ní velký převis zájemců, tak by děti při neustálých návštěvách neměly klid na učení. Horší školy si jsou zase vědomy toho, že by návštěva mohla zájemce odradit.“
Recenze na internetu berte s rezervou
Žijeme v době internetové a mnozí rodiče tak i při hledání školy zasednou k vyhledávači a „sjíždějí“ nejrůznější recenzní a diskusní fóra, v nichž se vyjadřují rodiče žáků z konkrétních škol. Tyto zdroje je ale lepší brát s rezervou, připomíná Kraemer: „Každý člověk má svůj subjektivní pohled a na internetu se často vyjadřují lidé, kteří jsou buď velmi nadšení, nebo ještě spíš velmi rozhořčení. Lepší je se napojit na rodiče a ptát se jich rovnou.“
To udělala i Michaela Jůzová z Prahy: „Poptávala jsem se maminek z okolí na naši spádovou školu a žádná z nich neříkala nic vyloženě negativního. Škola vypadá hezky, má širokou nabídku kroužků a navíc ji máme blízko, takže dcera bude moct chodit pěšky a ve třídě bude mít spolužáky, co zná už ze školky.“
Soukromá, nebo státní?
„Chtěla bych ředitele s vizí, který má dětem co dát. Přála bych si kvalitní program proti šikaně, slovní hodnocení a rozšířenou výuku jazyků. Jsme ochotni jít i do soukromé školy, ovšem tam je člověk limitovaný výškou školného, kapacitou, a navíc musí dítě projít výběrovým řízením. Ta jsou opravdu přísná a zahrnují i pohovory s rodiči! A také do poslední chvíle není jasné, zda dítě prošlo a vezmou ho,“ říká Jitka Rubešová, jejíž dcera musí letos na jaře absolvovat čtvery různé ´přijímačky‘. „Je to velký stres pro nás všechny,“ dodává.
Má vůbec smysl investovat do školného, když stát garantuje všem dětem vzdělání bez poplatků? Soukromé školy navíc často trpí nestabilitou, například ve chvíli, kdy se objeví spory mezi zakladateli. Bývá na nich také vyšší fluktuace dětí i učitelů. Navíc nyní v době přidávání učitelům jsou soukromé školy ve velké principiální nevýhodě. Normativ na žáka soukromé školy se vypočítává podle uplynulého roku, takže pokud v nějakém roce přidá stát veřejným školám 15 % na platy, celý ten rok má ředitel soukromé školy o toto méně, a aby to svým učitelům byl schopen kompenzovat, většinou mu nezbývá než zvýšit poměrně razantně školné. Podle Pavla Kraemera ale klady mohou převážit zápory: „Pokud si to rodina trochu může dovolit, nebývají soukromé školy špatnou volbou. Když taková škola vznikne, znamená to, že se tu sešli lidé, kterým o něco jde a chtějí dělat věci jinak. Pokud je vaší druhou možností škola, kde učitelé otevřeně nadávají na děti a do ničeho se jim nechce, pak asi nemáte co řešit.“
Spádovost neboli o problému velkých měst
Anna Kociánová žije v širším centru Prahy a její dcera navštěvuje druhou třídu základní školy u nich v ulici. „Začínají v 8:20, matematiku se učí Hejného metodou, mají málo úkolů a hodně akcí a divadel. Atmosféra je přátelská, nic není problém. Jsme spokojení, ale pravdou je, že sem chce čím dál víc lidí, přepisují si trvalé bydliště a ve třídách je tudíž už třicet dětí. Ještě že mívají i půlené hodiny, jinak by kvalita výuky šla dolů.“
Fenomén „zápisové turistiky“, o němž mluví Anna, je specialitou zejména velkých měst. Vyhlášené školy čelí tomu, že se těsně před zápisy v jejich spádové oblasti náhle objevují třeba i desítky nových šestiletých občanů. Jde o praktiku, kterou neschvalují ředitelé škol ani úřady, pro některé rodiče je to ale jediný způsob, jak uniknout ze spádové školy, která se jim nelíbí. Pavel Kraemer pro ně má pochopení: „Když víte, že by vaše dítě čekala škola, která se nikam nevyvíjí, kde učitelé žáky ponižují, co máte dělat? Můžete se samozřejmě pustit do boje, dítě tam zapsat a snažit se o změnu. Připravte se ale na to, že vás to bude stát spoustu času a nervů a bohužel není vůbec jisté, že uspějete.“
Miroslav Hřebecký, bývalý ředitel školy a v současné době programový ředitel společnosti EDUin dodává, že rodiče, kteří nejsou spokojení s kvalitou škol ve své čtvrti, by měli svorně tlačit na zřizovatele: “Obec nebo městská část by měly usilovat u všech svých škol o změny a vývoj kupředu, aby se s kvalitním vzděláním dostalo na všechny děti v území. Všude se najde nějaká škola jako příklad dobré praxe, kterou mohou ostatní v mnohém následovat.”
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
