Ankety v médiích ukazují malou znalost historie mladých Čechů. Jsou průkazné? Tato a další otázky kolem výuky dějepisu

Občas přijde v médiích na přetřes, že děti neumí dějepis, a dřív uměly. To když se třeba zveřejní anketa k nějakému výročí, jako to bylo loni, kdy bylo těch kulatých hned několik: 1918, 1948, 1968… Odtud je zkratka k závěru, že v tom selhává škola. Je to pravda? A jak by vůbec výuka dějepisu na základních a středních školách měla vypadat? O tom se debatovalo na květnovém kulatém stole pořádaném Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (SKAV) a informačním centrem EDUin.

O čem svědčí ankety? A jsou média ke školám nefér?
Podle pozvaných hostů není možné na základě televizního zpravodajství usuzovat o kvalitě výuky předmětu. Pavel Ostap, učitel dějepisu a ředitel ZŠ Chelčického z Prahy 3, se nebojí říct, že ho zpravodajství o školství doslova děsí. „Ve škole jsme si s dětmi pouštěli youtubera Kovyho. Tvrdil, že se ve školách neučí dějiny 20. století. Žáci sami z toho ale byli zmatení. U nás ve škole se totiž tomuto období věnuje celá devítka.“

A jak tvrdí Petr Koubek z Národního ústavu pro vzdělávání, dynamika médií je taková, že si spíš všímají toho, když někdo něco neumí, než toho, když to dobře ovládá. „Moje neteř chodí na gymnázium v Českých Budějovicích. Jedna místní televize u nich před školou před nějakou dobou natáčela podobnou anketu. Velká část studentů odpověděla správně, ale nakonec se vysílaly hlavně odpovědi těch, kteří nevěděli. Chápu, že společnost se potřebuje nad něčím pohoršovat, ale média o znalosti dějepisu opravdu nevypovídají nic.“

Od vyjmenování letopočtů k historickému myšlení
„Dějepis může naučit všechno, dají se do něj dostat snad všechna průřezová témata a klidně se na něm dá učit i matematika,“ tvrdí historik a učitel dějepisu Milan Ducháček. „Problém ale je, že na to absolutně není čas.“

Podle Kamila Činátla z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) je hlavní problém v tom, že mezi rodiči, ale ani mezi učiteli, rozhodně nepanuje shoda o smyslu dějepisu. Podle Rámcového vzdělávacího plánu je dějepis „předávání otevřených otázek, a nikoliv uzavřených odpovědí“ – čemuž ale výuka ve velké části  českých škol příliš neodpovídá. Například v západních zemích je přitom už delší dobu patrný odklon od znalostí k dovednostem a takzvanému „historickému myšlení“, které klade důraz na to, aby dějepis nebyl založen na faktografii, ale spíš na práci s prameny a přemýšlení o historických trendech a událostech. „K čemu je vůbec lidem nějaká představa o historii? Kromě toho, aby měli nějaký základní přehled, tak jim může zkvalitnit život a volný čas. Třeba když vyjedou někam na dovolenou nebo na výlet, tak aby si uměli představit, jak to kde v minulosti vypadalo,“ podotkl Kamil Činátl.

O takzvaném badatelském přístupu k výuce dějepisu velice zajímavě mluví Alan Mc Cully, který byl v loňském roce hlavním hostem a řečníkem na konferenci Ústavu pro studium totalitních režimů  Dějiny ve veřejném prostoru. Rozhovor najdete zde.

ÚSTR už několik let vyvíjí a v testovacím režimu poskytuje webovou aplikaci HistoryLab. Ta dějepisářům nabízí praktická cvičení do hodin založená na studiu autentických historických pramenů, jako jsou fotografie, mapy, dokumenty nebo videa. Jak tvrdí Kamil Činátl, podobné aplikace představují šanci pro učitele i děti, aby si našli k dějepisu svou cestu.

Ale rodiče…
Častou brzdou podobných posunů ale bývají rodiče, kteří si z dob své školní docházky nesou vzpomínky na vzorné vyjmenovávání husitských bitev a raných Přemyslovců. „Když učíme děti hlavně přemýšlet a upouštíme od faktů, tak za námi chodí znepokojení rodiče a říkají: víte, já teď nevím, jak se s tím dítětem mám učit? Tak, jako to berou oni, jsme to my nebrali! Jsme z toho nejistí, a to nám není příjemné,“ sdílí zážitky z praxe historik a učitel Milan Ducháček.

Na druhou stranu, jak dodává Pavel Ostap, ředitel ZŠ Chelčického v Praze 3 a učitel dějepisu, k budování historického povědomí rodiny dříve přispívaly víc. To se dnes už ale v podstatě neděje: „Když se dětí zeptám, jestli s rodiči navštěvují památky, jestli dostávají k Vánocům knihy, jestli doma s rodiči mluví o výročích, tak hlavou kývají maximálně dvě děti. Pro rodiče je historie hezký koníček pro starší lidi, nic víc. Je to vidět i na tom, že řeším stížnosti prakticky na vše, ale na úroveň výuky dějepisu si zatím nikdo nestěžoval.“

Vyjmenovat Flaviovce? Netřeba
Jak říká Milan Ducháček, potíž je mimo jiné v tom, že se mnohé děti ještě stále učí dějepis hlavně z učebnic, které jsou psány chronologickým způsobem. Navíc během školní docházky v podstatě „proletí historii od opic po rozpad Československa, a to hned třikrát. Zejména v případě studentů učilišť a průmyslovek s menší hodinovou dotací tento způsob absolutně nedává smysl.“ A co by si podle Milana Ducháčka měly děti ze školní výuky dějepisu odnést? „Měli by třeba být schopni odlišit kvalitní heslo na Wikipedii. Vidět v historických stavbách nějaké vzpomínky na středověk, mít pojem o odkazu římského práva. Určitě nemusejí umět třeba vyjmenovat Flaviovce.“

98

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
10 Comment threads
88 Thread replies
2 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
18 Comment authors
ZdenaPavelJiříVašíkTony Trojan Recent comment authors

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
umfa
Host
umfa

Je fajn, že učitelé už tu a tam pochopili, že učit a zkoušet dějepis metodou událost – datum je šílené a zbytečné. Bohužel to vypadá, že spousta rodičů by ráda, aby se děti učily nazpaměť a po školách to vymáhají. Není v jejich představě větší prohřešek, než když dítě neví kdy byla bitva na Bílé hoře :-) Při tom je daleko důležitější vědět co bylo před tím, co bylo po tom a klást si u toho otázku, jestli tu bitvu skutečně vyhráli „oni“ nebo jestli jsme to náhodou nebyli „my“ ;-)

Václav
Host
Václav

Chápu, že to uvádíte jen jako ilustrační příklad, a plně souhlasím s tím, že žáci by měli především chápat dějinné souvislosti, aby pochopili význam daných událostí. Ale málokterá událost v našich dějinách byla tak významná a s tak dalekosáhlými důsledky pro naši zemi, jako zrovna Vámi uvedená bitva na Bílé hoře. Jistě by tedy bylo na místě znát alespoň letopočet. Krom toho, letopočty dávají dějinám chronologický rámec. Pro pochopení historie jakožto plynoucí řeky, a ne jako událost-datum, je dobré tohoto využít a tu a tam si povšimnout různých zajímavých drobností, jako třeba že zatímco v Čechách se katolíci náramně bavili… Číst vice »

Umfa
Host
Umfa

Ano, presne tak. Jen je podle mne jedno, jestli to deti poznaji podle data nebo budou tusit, ze i jinde na svete bezely dejiny :-) Osobne, byt ucitelem dejepisu, kdyby me na tohle zak upozornil, tak mu dam jednicku i kdyby si letopoct musel dohledat na smartfounu :-)

Václav
Host
Václav

Myslím, že k pochopení chronologického rámce určitě není potřeba tolik historických dat, kolik se jich dnes učí, a už vůbec není potřeba tato data znát přesně na den. Pan Pavel tady zmínil třeba bitvu u Kresčaku. Podle mě je pro všeobecný přehled dostatečné vědět, že šlo o bitvu stoleté války ve čtrnáctém století, kde se Anglie bila s Francií o francouzský trůn. Plus jednička pro toho, kdo ví, že tam zemřel jeden slepý český král, kterého Bohdá nebude, aby z boje utíkal. :-) Obecně ale podle mě lidem chybí, a to nejen dnešním mladým, hlavně schopnost sledovat, „že i jinde… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

Ale zrovna v rozporu s vašimi správnými názory se dějepisu učil a možná ještě učí. Za mne se dějepis učil prakticky bez zdůrazňování nějakých souvislostí a navíc mám dojem, že lidé dějiny v souvislostech vůbec nejsou zvyklí nějak chápat.
Ono na to ve škole asi není tolik času, já mám ty souvislosti třeba načtené, ale kdo nečte, ten si to dá těžko dohromady.
Vy uvádíte třeba Tróju, ale ono se jedná i o jiné události, kde mi připadá, že se naše dějiny učily jaksi odtrženě od Evropských nebo světových.
Navíc tu máme díla od Jiráska, která některé dějinné události zkreslují.

Jiří
Host
Jiří

a) Vykládat dějepis bez dat, je pouze nějaká historická pohádka nebo možná legenda. b) Vytvořit u žáků 6. – 9. ročníku nějaké povědomí toho, že v určitou konkrétní dobu „probíhaly dějiny“ (lépe řečeno – probíhal sled historických událostí) po celém světě je zatraceně náročné. c) Mám-li pak k tomu přičíst příčinnost a důsledky jednotlivých historických události, pak se dostáváme na úroveň universitního vzdělaní. d) Zhruba ze vzorku 100 žáků, se najde asi tak 5% těch, kteří vše nejenže budou chápat, ale i správně reprodukovat, dále asi 20% žáků, bude mít alespoň trochu nějaké povědomí o daných historických událostech, dále přijde… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

Jde o to, aby žáci dokázali událost umístit do nějaké doby, tedy aspoň století + nějaké souvislosti, ale tak se to prostě neučí. Václav zmiňuje bitvu u Kreščaku, ale v dějepisu tuším nebyla vůbec zmínka o stoleté válce, tedy v souvislosti s touto bitvou, zmíněna byla hlavně smrt Jana Lucemburského. Ta byla sice pro naše dějiny důležitá, ale pro vlastní bitvu a válku vlastně bezvýznamná. Něco podobného bylo třeba Německo. Sice jsme se učili, že nám Němci pořád ubližovali (často ano), ale až s Bismarckem jsme se dozvěděli, že vlastně žádné Německo jako stát neexistovalo. Přitom si myslím, že zrovna… Číst vice »

Zdena
Host
Zdena

Jiří – to máte naprosto pravdu a pak také hlavně ve škole není na nic čas , já jsem učitelka dějepisu – narvané osnovy a učebnice informacemi na 2 hodiny dějepisu týdně , opravdu se toho moc stihnout nedá . V reálu se proletí nejnutnější látka , na jiné nezbývá čas .

Lea
Host
Lea

Učit dějepis tady byla docela dlouhou dobu poměrně riziková záležitost. Proto se nemůžeme divit, že minulé generace měly jakýs takýs přehled „od opic tak maximálně po vznik republiky „a i to už jen tak letem světem.Když jsem kdysi sledovala zápisky své dcery z dějepisu, bylo mi jí dost líto. Z těch nesouvislých dat a událostí nemohla být nikdy v obraze.U vnuka se mi zdá ,že už je to trochu lepší. Tak budeme doufat.

Simona
Host
Simona

A zase rodiče – můžou úplně za všechno! Co když třeba rodiče historie nezajímá? Mě dějepis nikdy nebavil, na druhou stranu mě bavily jiné věci, které třeba učitele dějepisu nebaví. A víkendové objíždění památek a zábavních parků je především záležitost ČR, jinde se zas až tak moc nejezdí, protože se budují rodinné vztahy. A v tom má ČR dost co dohánět. Dítě totiž pro svůj harmonický rozvoj nepotřebuje objíždět české hrady a zámky, ale potřebuje mít harmonické zázemí. Osobně bych určitě uvítala, aby učitelé přestali soudit, co všechno rodiče dělají špatně, pak se totiž možná změní i přístup rodičů k… Číst vice »

Vašek
Host
Vašek

Pokud rodiče historie nezajímá, už tady je něco špatně. Nezájem o historii se může přenést do nepochopení dneška, protože mnohé se v obměnách časem opakuje. Tolik k paní Simoně… Jinak připouštím, že v návštěvách hradů a zámků máme stále se synem rezervy, ale aspoň pár důležitějších jsme se synem viděli a pár ještě uvidíme. Co ovšem vnímám jako důležitější, jsou naše debaty a jeho otázky k probíraným tématům, nebo k probíhajícím výročím. Neřeším moc data, i když mu na některá významnější vymýšlím mnemotechnické pomůcky. Jsem rád, že má zájem. Ono znát něco o historii své země, je mnohem víc vlastenecké,… Číst vice »

Simona
Host
Simona

Vidíte, já jsem měla pěkně výchovu se vším všudy. A stejně mě vždycky radši zajímaly barbíny a kočárky pro panenky a všechny holčičí věci, pro které rodiče neměli až tak moc pochopení. A právě tím, že jsem nebyl na věci, které mne zajímaly až tak moc velký prostor, tak tím úpěnlivěli jsem sabotovala veškeré pokusy o zdárnou výchovu člověka s rozhledem. Třeba většina známých mých rodičů takové spořádané děti má. Vždy radostně chodili na dlouhé pochody, rády se učily a nedbaly barbín. Je to o nátuře a o ničem jiném ne.

Vašík
Host
Vašík

Nebo o vašich rodičích.
Dějiny souvisí s prohlížením zámků jen okrajově a dát dětem nějaký všeobecný rozhled by rodiče asi měli. Barbíny jsou sice přijatelná hračka, ale přece jen je to dost málo.

Jiří
Host
Jiří

Vážený pane, rád bych v tom případě věděl, do jaké šíře se o historii své země zajímáte Vy. Rodiče nemusí mít povinnost se zajímat o historii, pokud mají jiné hlubší a smysluplné zájmy – moje maminka byla např. vynikající švadlena – amatér, otec se zajímal hodně o sport, o hudbu, o malování, ale nikoliv specificky o historii. Takže bych prosil, abyste svá slova v první větě svého příspěvku vzal zpět.

Vašík
Host
Vašík

Ale dějiny vlastního státu jsou přece důležitější než výsledky ve fotbalu. Pokud neznáte dějiny státu v minulosti, nemůžete se moc orientovat ani v současnosti. Já vám, že to řadu lidí nezajímá, ale pak se nemůžete divit, že je tolik lidí v současnosti zmatených třeba z politických událostí, přitom ono to tady vlastně všechno už bylo, jen v jiné době.
Proto tu na jedné straně vzniká přehnaný nacionalismus a na druhé straně lidé tvrdí, že jako národ nestojíme za nic. Přitom je to tak jednoduché, jsme národ jako každý jiný, jen známe málo své dějiny a zejména nevnímáme souvislosti.

Václav
Host
Václav

Nikdo Vám neutrhne hlavu za to, že v ní nenosíte detailní informace o všech událostech, které se kdy kde staly. Takovouto povinnost skutečně nikdo nemá. Ale pokud někdo neví i úplně nejzákladnější věci, jako třeba proč si jako národ připomínáme roky 1918, 1948 a 1968, pak to není nic než ostuda. Tady se už na to, že nemáte povinnost zajímat se o historii, odvolávat nemůžete. Tohle jsou věci, které by měla vědět i ta poslední švadlenka.

Václav
Host
Václav

„Nezajímá“ není argument, pokud jde o všeobecný rozhled. Co se stalo 18-48-68 by u nás měl znát každý, i když ho dějepis natisíckrát nebavil. Krom toho, harmonické rodinné zázemí se dá budovat i na víkendovém objíždění památek.

Chybou rodičů je zde především to, že od nich budoucí generace přejímají právě takovéto „mě to nezajímá“ argumenty. Tohle rozhodně nepochytí ve škole.

Václav
Host
Václav

„Osobně bych určitě uvítala, aby učitelé přestali soudit, co všechno rodiče dělají špatně, pak se totiž možná změní i přístup rodičů k práci učitelů.“

Učitelé jsou terčem různých rodičovských soudů neustále, a mnohdy za věci, za které nijak nemohou. Proč by se tedy nemohli ozvat? Proč by nemohli říct, že na zájmech dětí se projeví i to, že s nimi jejich rodiče nenavštívili žádnou památku, nekupují jim knihy, neprobírají s nimi důležitá výročí, a že oni s tím jako učitelé nic moc dělat nemohou?

Simona
Host
Simona

Víte, Václave, učitelé jsou profesionálové, kteří obvykle mají pedagogické vzdělání, takže by se dalo očekávat, že budou mít znalosti, jak přistupovat k dětem. Mnohdy to tak není. Je spousta učitelů, kteří děti trápí. Rodič se učí za chodu. A dále si také musíte uvědomit, že učitelé jsou placená služba z kapes daňových poplatníků, tedy rodičů. Rodič má tudíž právo se vyjadřovat k tomu, když nějaký učitel nepracuje tak, jak má.

Václav
Host
Václav

A jako všichni ostatní profesionálové se i učitelé učí mnoho věcí, potřebných k jejich práci, za chodu. Nebo myslíte, že třeba programátor, chirurg nebo právník, se naučí všechno už na škole a po zbytek života mají vystaráno? A to, že jsou placení z daní (některých!) rodičů neznamená, že nemají právo mluvit. Pořád mají právo ohradit se proti tomu, že jsou kritizováni – zvláště, pokud jsou kritizováni za něco, za co nemohou. A to, že žáci nemají zájem o kulturu své vlasti, opravdu není chyba učitelů. „Nezajímá“ a „nebaví“ je přístup, který si každý, včetně Vás, přináší z rodiny. Možná by… Číst vice »

Petr Majevský
Host
Petr Majevský

Plete pojmy s dojmy.Profese,které jste tady vyjmenoval,se neustále rozvíjejí,až na toho právníka.Učitel má pedagogické vzdělání,ví tedy,co a jak by měl vysvětlit.Problémem je,že to každý učitel nezvládá.Tady mu pomohou pouze zkušenosti z praxe.A pokud ne,nemá ve škole být učitelem.

Václav
Host
Václav

Je třeba rozlišovat, co se musí naučit v praxi, protože je to novinka, která se ještě nestačila dostat do osnov – třeba nové operační postupy, a to, co se musí naučit v praxi, protože to jinak nejde – třeba sdělit pacientovi diagnózu a prognózu.

To samé platí i pro učitele – ze školy mohou mít ohromný teoretický aparát, ale pracovat s dětmi se na pajdáku před tabulí ještě nikdo nikdy nenaučil.

Jiří
Host
Jiří

Tak, jak existují např. pro lékaře potřebné atesty, které lékař musí absolvovat, tak svého času pro učitelé existovalo tzv. postgraduální studium (mám dokonce tušení, že stud. 1. a pak 2. stupně). Obávám se však, že toto tzv. „zhaslo“. Bylo by to jen správné, aby učitelé po určitých létech si doplňovali své dovednosti a znalosti ať již formou pg. studia, či jinou vyšší formou proškolování s určitým závěrečným „atestem“.

Vašík
Host
Vašík

Lékař si udělá atestaci řekněme okolo 30 let a pak už vlastně žádnou formálně nepotřebuje. Jenže bez průběžného vzdělávání by vůbec nemohl pracovat, protože se v medicíně neustále objevují nové možnosti léčby. Řekněme si upřímně, jak moc se za život učitele změní asi tak matematika nebo fyzika, když tak, jak se učí na ZŠ, je známá už minimálně od 17. století? Ani ty dějiny se moc nemění, spíše přístup k jednotlivým událostem, který ale na rozdíl od matematiky může být individuální. Někdo považuje husitství za vrchol našich dějin, někdo za začátek konce významného státu ve střední Evropě. Na to ale… Číst vice »

Kateřina *
Host
Kateřina *

Máte pocit, že učitel, který vystudoval před 30ti lety, měl stejnou úroveň vzdělání co se metodiky a obsahu výuky týče jako dnešní absolventi PF? Zajímalo by mě tedy, proč učitelé na naší škole neustále jezdí po nějakých kurzech či seminářích a rozšiřují si svůj obzor a své vzdělání, když už všechno dávno umí.

Václav
Host
Václav

Děkuji, Kateřino, za doplnění mé odpovědi o pohled informovaného člověka. ;-)

Kateřina *
Host
Kateřina *

Taky Vás tu ráda vidím ;)

Vašík
Host
Vašík

To ale právě není pravda, naše školství vždy trpělo právě tím, že si učitelé mysleli, že všechno vědí.

Vašík
Host
Vašík

Pokud dítě slyší doma, že se jedná o zbytečné věci, bude je logicky považovat za zbytečné věci, s rodiči je dítě mnohem delší dobu než s učiteli.
Kromě toho i ten právník se musí pořád učit, zákony se mění.

Vašík
Host
Vašík

Placená služba, vy tedy máte svérázný vztah ke vzdělání.

Jiří
Host
Jiří

Asi se dostáváme na určitou debatu, která je už hodně daleko od původního záměru. Onen správně vytvořený vzdělávací „tvar“ je rovnostranný trojúhelník – učitel – žák – rodič, ve kterém má každý svou odpovědnost. Pokud ten tvar dobře spolupracuje, pak by nikdy nemělo dojít ke zbytečnému vytahovaní „trumfů“. Učitel má odpovědnost za správně informace ve vzdělávacím procesu a povinnost vysvětlit oběma zbývajícím vrcholům o co mu jde a jak toho chce docílit. Žák má povinnost se systematicky připravovat – napřed na výuku a potažmo k životu. Rodič má povinnost vytvořit žáku ty nejlepší domácí podmínky, aby žák měl k domácí… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

Popisujete to celkem správně, ale ty tři vrcholy musí spolupracovat. Paní Simona asi podceňuje roli rodičovskou ve smyslu „dítě látka nebaví, protože ji učitel špatně vykládá“. Tedy ona to může být pravda, ale to přece neznamená, že se dítě na ten předmět vykašle a rodiče ho v tom ještě podpoří.

Umfa
Host
Umfa

Ale to je v poradku. Budouc nost svych deti tak jako tak urcuji rodice a ti tudiz maji pravo chtit deti vzdelavat urcitym zpusobem. Spatne je, kdyby byla tato ruznost nasilne potlacovana, protoze jen budoucnost ukaze kteri rodice meli pravdu :-)

Vašík
Host
Vašík

Ale rodiče by děti zase tak moc vzdělávat nemuseli, nemají na to kvalifikaci. Rodiče by měli své děti zejména vychovávat. Na to sice také kvalifikaci nemají, ale tak nějak se to od nich čeká.

Václav
Host
Václav

Ohledně vzdělávání je jediným skutečně potřebným úkolem rodičů naučit dítě se učit. Co ho baví a nebaví, směr a školu, i způsob, jakým se bude učit, si už pak najde samo, nebo s podporou kantorů, kterým se s takovým člověkem bude daleko snáze pracovat.

Vašík
Host
Vašík

Bohužel, rodiče neumí naučit dítě učit se. Oni to neumí ani učitelé. Metodika „učení se pro běžného žáka“ vlastně neexistuje. Rodiče mohou dítě přimět k tomu, aby se učilo, ale co při tom učení dělá, vlastně nijak ovlivnit nemohou. Tím nechci říci, že se dítě fláká, ale prostě neví, jak na to.
Nejsem pedagog, takže nevím, jak někoho naučit „učit se“, ale vím určitě, že zrovna tohle se asi nikde moc neučí, mám na mysli efektivní metodu, jak získat vědomosti.
Já jsem si svou metodu našel až na VŠ, někdo ji nenajde nikdy.

Václav
Host
Václav

Já tím myslel teda hlavně to, že rodiče by měli v dětech posilovat přesvědčení, že učení je potřeba. Dneska je trend právě opačný. Rodiče své děti poučují spíše o tom, že nic z toho, co se naučí ve škole nikdy potřebovat nebudou, a že škola by je měla naučit dělat především to, co je baví. Tato výbava od rodičů ze žádného dítěte neudělá člověka se zájmem o okolní svět. A tady je potřeba, aby se každý rodič chytl za nos. Bohužel zde podle mě negativně působí i weby jako je tento, které takovéto rodičovské působení prezentují za „příklady dobré praxe“.… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

Ano, samozřejmě máte pravdu, já jen nemám rád, když se třeba učitelé rozčilují, že se žák neumí učit, když ho to vlastně nikdo neučil. Máte pravdu, že je to hodně individuální, ale není vyloučené, že kdyby se zavedl předmět „učení“ a žákům se nabídlo několik možných metod, bylo by to efektivnější než nechat žáky trápit se hodiny nad knížkami a nic z toho. Četl jsem, že existují kurzy, kde se snaží najít pro studenty optimální způsob učení, ale jednak nevím, jak se to daří a nikdy jsem neslyšel, že by se to plánovalo přímo ve školách. O těch lepších možnostech… Číst vice »

Václav
Host
Václav

Mě už dříve také napadlo něco velmi podobného. Na základní škole by se přece vyučování k něčemu tak základnímu, čím schopnost nalezení pro sebe optimální metody učení bezpochyby je, rozhodně hodilo. Tady by se působení rodičů a školy mohlo vhodně doplňovat, a v případě nutnosti i překrývat. Máte jistě pravdu, že ne každý rodič sám aktivně pracoval na sobě, a tudíž může mít problémy i při nejlepší snaze poskytnout to nejlepší svým dětem. Nějaký takto zaměřený kurz na škole by to mohl dobře kompenzovat, i když ani já si nedovedu moc dobře představit, jak by takový kurz měl vypadat. Možná… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

My to vědět nemusíme, vědět by to měli někde na ministerstvu školství. Sice jsem tu někde uvedl, že nejsem pedagog, ale léta jsem učil dospělé lidi a absolvoval jsem jakýsi rychlokurz na PF, kde nám o různých metodách učení říkali, ale vždy to bylo jaksi ze strany učitele, návod na samostudium v tom nebyl, ale na PF na to mají 5 let, takže třeba to tam probírají. Nicméně na žádné úrovni škol jsem se nesetkal s tím, že by někdo doporučoval nějakou metodu. Mám za to, že zejména u ZŠ to ani nikoho dosud nenapadlo. Samozřejmě je spousta lidí u… Číst vice »

Pavel
Host
Pavel

Dobrý pokus, paní Simono, vážně dobrý… ale dovolte mi jednu malou hyperbolu… Pochopitelně, že rodiče mohou za všechno – pokud to vezmu hezky popořadě, kdo ta děcka jenom vyrábí… a kdo ty lidi k výrobě dětí vlastně nutí… že by kantoři? Takže kontaktní problém bychom tím pádem měli vyřešený a můžeme se posunout dále :-) Za druhé – proč jenom jistá (a nikoliv zanedbatelná) část rodičů reaguje slovy „já bych to dělat nemohl(a), protože by mě zavřeli, já bych ty parchanty zfackoval(a) na jednu hromadu“, ale titíž rodiče se cítí být kompetentní vyjadřovat se k tomu, jak má k jejich… Číst vice »

Simona
Host
Simona

Pane Pavle, asi se vyskytujete v jiné sociální bublině než já. Těch rodičů, kteří by vše nechávali na škole a zároveň ji kritizovali, kteří se o své děti moc nezajímají a kteří děti bijí asi zas tak velké procento nebude. Budou hlavně ve vyloučených lokalitách. Tak možná žijete někde oblíž. Netuším. Na školních záchodech jsem byla, tak nějak jsem docházela mnoho let do školy. Myslím si, že většina rodičů se v rámci svých možností snaží dělat pro své děti to nejlepší, mnoho z nich tápe a učí se za chodu. Většina rodičů měla asi o rodičovství trochu jiné představy a… Číst vice »

Pavel
Host
Pavel

Paní Simono, lidí vyznávajících dle mého názoru poněkud zmatenou teorii o tom, že od péče o jejich děti je tady apriori škola, se vyskytuje mnohem více, než by se mohlo zdát. Kantor má bez aktivní spolupráce rodičů poměrně omezené možnosti. Píšete, cituji: „Myslím si, že většina rodičů se v rámci svých možností snaží dělat pro své děti to nejlepší, mnoho z nich tápe a učí se za chodu. Většina rodičů měla asi o rodičovství trochu jiné představy a v realitě je pak mnohem složitější být dobrým rodičem…“ Zkuste si do toho projevu dosadit namísto rodičů kantory. To, že kantor někde… Číst vice »

Simona
Host
Simona

Rodiče si třeba můžou stěžovat na to, jak kantor učí, jak se k dětem chová a jaké má výsledky. Určitě existují kantoři, kteří dokážou děti nadchnout a podle toho mají i výsledky výuky. Jasně, nemusí to tak být vždy, ale dost často to tak bývá. Stejně jako existují ředitelé, kteří i v tomto systému dokážou školu dobře vést a děti do školy chodí rády, tak existují ředitelé, kterým ve škole bují šikana a je jeim všechno v podstatě šuma fuk.

Pavel
Host
Pavel

Řada rodičů si na to stěžuje, až když drží v ruce vysvědčení, paní Simono; obvyklá praxe je, že tato nemalá skupna rodičů během školního roku nemá čas ani na to, aby si prohlédla klasifikaci od kantorů v Bakaláři (ono se to tam totiž pozná). To, jak vypadá komunikace doma ohledně školy, se ukazuje třeba v permanentním objevování se rodičů, kteří jsou překvapeni, ba přímo ohromeni tím, že kantor na začátku roku nabídl dětem možnost komunikovat problémy přes internet, případně nabídl možnosti doučování – ale doma se o tom nehovoří… stejně jako se nepříliš rádo hovoří o tom, že pokud by… Číst vice »

Simona
Host
Simona

Ještě bych dodala jednu věc – to, že kantor odpřednáší látku ještě neznamená, že to děti pochopí a budou jí umět. Pokud jde o mne, tak jsem měla ráda předměty, kde mne dokázal učitel zaujmout (neříkám, že to dokázal u všech dětí). Tam, kde si učitel švitořil něco u tabule, tak to nemělo žádnou šanci. Ráda jsem se oddávala dennímu snění.

Vašík
Host
Vašík

S vámi je docela legrace. Sice připouštím, že ne každý učitel je ideální, někteří jsou opravdu hrozní, ale to rodiče nijak nezbavuje povinnosti své děti dobře vychovat a ne jim naznačovat, že ten nebo jiný předmět vás nezajímá, takže nemusí zajímat ani vaše děti.
Pokud není rodič ochoten spolupracovat se školou, nemůže očekávat, že bude mít nějak moc vzdělané děti. Tedy je řada dětí, které to zvládnou samy, ale i ty potřebují nějaký impulz od rodičů. Minimálně v tom směru, že by bylo dobré, aby se ve škole trochu snažily.

Václav
Host
Václav

Paní Simono, všimněte si, prosím, jak Vy sama argumentujete. V jednu chvíli popisujete, co všechno Vás na škole nebavilo a nezajímalo, a hned na to vykládáte, že rodiče mají právo stěžovat si na učitele, kteří nic nenaučí. Položte si tedy jednoduchou otázku: Jak může učitel mít osobní odpovědnost za to, že žák, kterého nebaví historie, nezíská v dějepise kvalitní vzdělání? Pokud se žák plným právem rozhodne nevěnovat se historii, pak je úroveň jeho znalostí důsledkem jeho vlastního rozhodnutí. Lidí, kteří v takové situaci kritizují učitele za to, že se nestaví na řasu, aby zpovykaného žáka uprosil k troše laskavé pozornosti,… Číst vice »

Simona
Host
Simona

Tak já třeba věřím, že pokud bych na určité předměty měla dostatečně podnětného kantora/kantorku, tak že by mne třeba i zajímaly. U dějepisu o tom tedy dost pochybuji, ale jsou jiné, které si myslím, že by mne i bavily.

Kateřina *
Host
Kateřina *

Ta volba je ale vždycky na vás, zda se budete nebo nebudete vzdělávat. Už jako dítě se rozhodujete na základě získaných informací a hodnot vštěpených rodinou. Tam leží ta zodpovědnost. Není to chyba kantorů. Na školách jsem zažila dobré i špatné učitele, ale nikdy by mě nenapadlo svalovat na ně vinu za svou omezenost a neznalost. Kde měl pro mě předmět nějaké opodstatnění a nenacházela jsem to zásadní v průběhu klasických hodin, našla jsem si jiný zdroj informací a vzdělávání. Vždyť člověk se vzdělává především kvůli sobě a ne kvůli učitelům, rodičům, známkám a okolí.

Vašík
Host
Vašík

Trochu vám závidím, protože jsem měl asi tři učitele na ZDŠ, kteří opravdu dokázali zabít jakoukoli snahu všech žáků, dodnes skoro nevěřím tomu, že někdo takový mohl učit, ale jinak to celkem šlo. Samozřejmě tu látku jsem se naučit musel, ale řada spolužáků opravdu rezignovala.

Kateřina *
Host
Kateřina *

Pro mě byl největší a nejhorší střet s učitelkami v MŠ, pak už pohoda :) Je pravda, že během dětství mě také potkalo pár zásadnějších událostí, než řešení nějakých „malicherností“ ohledně učitelů. Za sebe můžu říct, že ke mně se učitelé vždy chovali s respektem a přijali mé nejen prospěchové výstřelky relativně v pohodě. Nicméně nepopírám, že jsem zaznamenala (z mého úhlu pohledu) neadekvátní chování těch stejných učitelů k některým mým spolužákům. Přesto na „pomstě“ takových žáků, že se nebudou učit daný předmět, nevidím nic chytrého a vlastně ani dobrého pro ty konkrétní žáky.

Vašík
Host
Vašík

Já jsem byl celkem dobrý a hodný žák, takže jsem skoro žádné konflikty neměl, ale o to ani tak nešlo. Ti učitelé opravdu učili hrozně, navíc jsem až později zjistil, že to čím jsou cítit, je alkohol. Ne, že by rodiče byli abstinenti, ale tohle byl takový ten hospodský zápach. Ale to bych jim vcelku odpustil, jenže Komenský by při jejich hodinách trpěl, tedy obecně každý rozumný člověk.
Naopak na SŠ jsme měli učitelku, která byla milá, nikdy nezvýšila hlas a nikoho ani nenapadlo rušit, dodnes nevím, jak to dělala.

Václav
Host
Václav

Jinými slovy tedy říkáte, že minimálně v dějepise by Váš zájem na osobě a výkonech kantora nezáležel, a že ve vybraných dalších předmětech si nejste jistá, zda by podnětný kantor stačil pro zajištění Vašeho zájmu. Velmi by mě zajímalo, jak si představujete, že si s něčím takovým kantor poradí, když na svém vlastním příkladu demonstrujete, že když žák nechce, sebelepší kantor s ním nehne.

Především je ale podstatná trochu jiná věc – vše, co říkáte, svědčí o Vašem očekávání, že motivaci ke studiu Vám má dát škola. Co Vaše vlastní vnitřní motivace?

Vašík
Host
Vašík

Ale vy se přece neučíte pro učitele,ale pro sebe, když to nedokážete vy, měla byste to aspoň naznačit svým dětem.

Václav
Host
Václav

Pojem vlastenectví panu Činátlovi z ÚSTRu asi nic neříká, stejně jako přísloví, že kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat. Člověk by řekl, že znát vlastní historii je snad daleko důležitější, než jen proto, abyste si při návštěvě hradu měli o čem povídat.

A prosím, přihlaste se všichni ti, kdo jste se na škole učili vyjmenovávat římské císařské dynastie, jak tu popisuje pan Ducháček. Tohle mi totiž připadá jako další účelové přehánění.

diego
Host
diego

Nemusíme znát římské dynastie,ale káždý čech by měl znát historii své země.V Polsku děti mají dějiny své země už ve druhé třídě a všichni poláci jsou na svou zem hrdí.Za to naši učitelé neučí pravdivě historii,protože sami neví co mají učit a tak dnešní mladí ví z historie prd.

Petr Majevský
Host
Petr Majevský

Jenže je tady další věc,a tou je výchova v rodině.Snad v každém národě se děti učí být hrdé na svůj národ a k tomu je znalost historie nutná.Jenže v českých poměrech platí,že všechno ze západu je lepší,než naše a je třeba někomu lézt do pozadí.V USA by si nikdo nedovolil vychovat dítě v posměšném poměru ke svému státu.Tady se to považuje za blbost.Je nutno zalézt do něčí řitě a snažit se z toho získat co nejvíc pro sebe.Národ přece Češi nepotřebují!(To jsou názory některých studentů VŠ).Není třeba se učit češtinu,když se stejně bude mluvit anglicky a podobné zhovadilosti.Já se omlouvám… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

Jenže k tomu, aby mohl být člověk hrdý na svůj národ, potřebuje znát své dějiny a to pokud možno pravdivě.
Já jsem nikdy neučil své děti posmívat se vlastnímu státu a asi ti nedělá skoro nikdo, ale pokud se nevyrovnáme sami se svými dějinami je to dost těžké.
Žádný národ neprožíval nikdy jen dobrá období, ale proč idealizovat některé události, které se odehrály jinak, než se praví v dějepisu nebo lépe řečeno, než si lidé myslí.

Jiří
Host
Jiří

Plně souhlasím s p. Majevským, že národní hrdost českých občanů v této zemi je úplně ve psí a že se pojí pouze s heslem používaným při různých sportovních událostech „Kdo neskáče, není Čech!“
Je nutné, aby naše děti a mladí lidé zřetelně a jasně mluvili česky a nekomolili slova. Je naprosto nutné, aby na českých pěveckých soutěžích mladých pěveckých talentů zaznivaly melodie a písně především v českém jazyku a nikoliv v angličtině. Angličtina se sice postupně stává univerzálním světovým jazykem, ale žijeme v českém státě a tady je třeba, abychom si češtinu co nejdéle podrželi.

Vašík
Host
Vašík

S tou národní hrdostí to zase nepřehánějte. Jsme prostě poměrně malý národ uprostřed Evropy a historie s námi občas docela mávala. Přesto jsme si udrželi jazyk i národní povědomí a už to je myslím v tomto prostoru skutečnost hodná určité hrdosti. Problémem ale je, že si neumíme udělat pořádek ve vlastních dějinách. Každý národ nebo stát si své dějiny více či méně glorifikuje, ale každý takový národ má své světle i tmavší kapitoly a je celkem hloupé myslet si, že je nějaký národ dokonalý. Národní zájmy je oblíbené heslo politiků, kteří ale sledují spíš vlastní zájmy než ty národní, takže… Číst vice »

Václav
Host
Václav

Jsme sice poměrně malý národ a občas jsme se ocitli ve vleku okolností, to je pravda. Většinu své historie jsme ale byli i tak významnými hráči evropské politiky. Byli jsme úspěšní v politice, vědě a objevech, ve sportu a v mnoha jiných oblastech. A jako každý národ máme i tmavé kapitoly dějin, se kterými se musíme vypořádat. Rozhodně ale máme na co být hrdí. I když udržení jazyka a národní identity už není co bývalo. Dnešní politika zvládla za pár dekád to, co se Habsburkům nepovedlo ani za čtyři staletí. Musíme ale vědět, na co můžeme být hrdí, a umět… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

My dva se asi shodneme skoro na všem, minimálně u tohoto tématu, ale já obecně nemám moc rád slovo hrdý. Mám svůj národ rád a oceňuji, že toho celkem dost zvládl, ale raději používám výraz „vážím si“ nebo „mám k němu úctu“ ( i když v poslední době…). Prostě jsem jeho členem vlastně bez vlastního přičinění a slovo hrdý si nějak odpouštím, trochu mi připomíná slovo pyšný.
Problém ale je, že si spíše s tím postojem dost lidí neví rady, někdo to přehání a někdo skoro zatracuje.

Václav
Host
Václav

Jistě. I mě slovo hrdý poněkud evokuje představu vlastních zásluh na tom všem., co náš národ dokázal. Ale věřím, že v případě tohoto slova jde jen o úhel pohledu, respektive o sémantiku. Za samotné členství se kredit nedává, ale i tak můžete cítit hrdost, že jste součástí národa, který má pestrou minulost, a který nezapadl v dějinách, či neměl jen určité slavné období, než jeho sláva pohasla, jako se to stalo jiným národům. :-) A ano, spousta lidí s tímto neumí zacházet. Podle mě je to právě tím, že věci jako národní identita, vlastenectví apod, nejsou nadále pro většinu lidí… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

Ale je o tento problém vůbec zájem? Příspěvek paní Simony výše tak trochu naznačuje, přístup značného počtu lidí k dějinám, prostě je to nezajímá.
Já nezájem o národní identitu necítím, ale bohužel názory jdou ode zdi ke zdi, nějaký zlatý střed i třeba s rozdílnými názory na některé události nevidím a nejsem si jistý, zda tu v tomto směru vůbec je nějaký celospolečenský zájem.

Václav
Host
Václav

Jak říká pan Ondráček – výuka může být sebekvalitnější, ale vždy bude záviset i na studijních kvalitách žáků. A dějepis, a to ani historie vlasti, dnes u mladých zrovna neboduje. Vlastenectví je něco, co dnes Čechy bere hlavně u hokejového mistrovství, rozhodně ne něco, kvůli čemu by dobrovolně sedli k učebnici, nebo aspoň k té wikipedii, aby si o své vlasti něco přečetli.

Vašík
Host
Vašík

Jak víte, že děti v Polsku znají své dějiny a jak víte, že znají skutečné dějiny?

pavel
Host
pavel

Také si myslím, že se nikdo neučil vyjmenovávat římské dynastie-to se asi autor snažil být zajímavý. Osobně bych nelpěl na datech, to je zbytečné, ale děti by měly mít přehled alespoň ve stoletích- aby např. bitvu u Kresčaku nesituovaly do 18. století- ale když ji nasměrují do 15. století, to už bych bral, i když to bude o století víc. A hlavně je podle mě dnes problém v tom, že se jako houby po dešti vyrojili všelijací samozvaní rádobyhistorici, kteří přinášejí “ objevná, dlouho nám utajovaná fakta“, která přitom nejsou nic jiného, než směsicí blábolů a lží. Pokud se jim… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

Tak zrovna u té bitvy u Kreščaku bych to bral jako dost velkou chybu, která nerozlišuje dobu před Husity a po ní. Šlo o opravdu významné události, které výrazně změnily situaci v českém království., zatímco bitva u Kreščaku se nás dotkla jen smrtí Jana Lucemburského. Ale to je jen můj osobní názor, někdo to může vnímat jinak.

Václav
Host
Václav

Myslím, že pan Pavel chtěl říct, že by datum bitvy u Kresčaku vztahoval ke stoleté válce jako takové a ne k událostem v jiných zemích. A protože stoletá válka se protáhla až do patnáctého století, by byl ochotný přimhouřit oko a uznat patnácté století jako velmi přibližné datum jedné z jejích bitev, a nelpěl by tolik na faktu, že Kresčak byl první velkou bitvou stoleté války už ve století čtrnáctém. A když už jsme u těch souvislostí. Kresčak se nás zřejmě opravdu dotkl „jen“ smrtí Jana Lucemburského, byť takto napsáno toto vyjádření velmi podhodnocuje dopady jeho smrti na naši vnitřní… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

Zrovna ale tuhle událost posuzuji spíše z hlediska Čechů. Země, kterých se tato válka netýkala, tuto událost možná ani v dějepisu nezaznamenaly.
Co se týče smrti Jana, z hlediska bitvy neměla vůbec žádný význam, mírně nadneseno, šlo v té chvíli spíš jen frajeřinu ve ztracené bitvě. Tedy o té bitvě jsem četl několikrát a obecně to prohráli hlavně tou frajeřinou.
Pravda ale, že tohle se v dějepisu asi neučí.

Václav
Host
Václav

Jan Lucemburský jel do té bitvy hned z několika důvodů. Boj rozhodně nebyl jedním z nich, protože byl slepý. Účast Čech na bojích zajistili jiní čeští šlechticové, například Jindřich z Rožmberka. Nebyla to ale ani frajeřina, i když chápu, že to z Vaší strany byla jenom nadsázka. Jeho přímá účast v bojích, navzdory faktu, že nebyl bojeschopný, byl podle většiny historiků velmi dobře propočítaný kalkul. Do určité míry šlo o zvolení vlastního způsobu smrti, protože jako slepec nemohl ani bojovat, ani vládnout. Hlavně ale šlo o diplomatický tah, kdy chtěl otevřeně, byť symbolicky, podpořit nároky francouzského krále, čímž se mu… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

Popisujete to celkem přesně, u mě to byla opravdu nadsázka, včetně té „sebevraždy“.
Pochopitelně každá zpráva o podobné bitvě bývá subjektivní, ale podle všeho by možná stačilo počkat až přestane pršet a nebude tolik bahna, ale to jim asi rytířský kodex nedovolil. Nakonec o pár desetiletí později najížděli stejně zmateně rytíři na vozovou hradbu.

Václav
Host
Václav

Teoreticky to stačit mohlo, ale v dobách středověku to nebylo tak jednoduché, jako dnes. Když jste měli na krku tisíce lidí, k tomu další tisíce zvířat (každý rytíř měl vícero koní jen na boj, další táhli výzbroj, zásoby, proviant atd), každý se na místo bitvy plahočil týdny, každý chtěl aspoň jednou denně jíst, k tomu na straně Francouzů stáli námezdní Janované, kteří očekávali žold za každý den ve službách krále… Logistika válečných operací nebyla tak flexibilní, jako dnes. Tenkrát nebylo tak jednoduché si říct, že dneska prší, takže útok odložíme na pozítří. Když se tenkrát střetly armády, tak se všechny… Číst vice »

pavel
Host
pavel

Ano, v podstatě tak jsem to nějak myslel.

Libor
Host
Libor

Jaký je problém vyjmenovat tři Flaviovce? To není dějepis, to je všeobecné vzdělání: Koloseum, zničení židovského státu v Judeji. Vespasián – peníze nesmrdí, jeho syn Titus a pak zlý Domitián, kterého zavraždili. Naši dnešní mladí se to neučí a nejsou k tomu vedeni, aby mysleli v souvislostech. U nás v literatuře odkazovali na dějepis, v dějepise na zeměpis a my jsme uměli myslet. Pod každým jménem jsme si někoho představovali a uměli ho zařadit do kontextu, lokality jsme uměli najít na mapě. Dnes už se bojím žádat, aby něco moji studenti vymysleli, protože nemají oporu v vzdělání a vymýšlí hlouposti.… Číst vice »

Umfa
Host
Umfa

Pro me to problem byl. Ucit se nazpamet jmena a data – katastrofa. Chapat souvislosti – pohoda a radost z poznani :-)

Jiří
Host
Jiří

Bohužel, musím Vás v určité věci zklamat. Celá řada informací, které člověk v základní škole získává, JE DOSLOVA PECKOU NA PAMĚŤ. Informací je opravdu hodně – cizí jazyk, dějepis, zeměpis, přírodopis, fyzika, chemie, matematické znalosti a pravidla, základy informatiky a k tomu rozvíjená čeština. Toho všeho je opravdu hodně. Ale tady nejde o to si tuto hromadu informací pamatovat až do smrti, tady jde o tolik potřebný trénink paměti pro život, Ona ta hlava především v dětství a v mládí je schopna se roztrénovat na tolik, že později ve věku 25 – 30 je schopna samostatné tvořivé činnosti, které je… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

Trénink paměti to samozřejmě je, ale když si umíte dát dějinné události do souvislostí, vlastně si toho zase moc pamatovat nemusíte.
V zásadě jde o to pamatovat si opravdu významné historické změny, vědět jejich zásadní příčiny a případně si je dát do souvislostí s událostmi u nás.

Václav
Host
Václav

Při učení se v souvislostech se hodně projevuje právě to využití asociací, kdy vám mozek aktivně pomáhá. Asociace jednak synergicky posilují vazby mezi jednotlivými „vzpomínkami“ a jednak při vybavení jedné takové vzpomínky pomáhají mozku snáze přejít od této vybavené vzpomínky k dalším, které s ní mají spojitost. V reálu pak stačí v podstatě pamatovat si základní kostru „příběhu“ a hlubší detaily se vybaví automaticky. Jako v případě zmíněné bitvy u Kresčaku. Nejdřív si vybavíte jeden základní fakt, že tam bojovali Angličáci s Frantíky. Pak si díky filmu Příběh rytíře vybavíte, že mezi Angličany se objevil i známý Černý princ, a… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

Popisujete to přesně, i když Černého prince znám z povídky v Malém čtenáři z doby někdy okolo roku 1900 a poměrně (snad) podrobný popis bitvy z knihy Na věky věků. Domnívám se ale, že to ze školy nemám, spíše z nějakých románů, což je další problém, protože současná mládež a nejen mládež už skoro nečte.

Václav
Host
Václav

No tak já si třeba z hodin dějepisu pamatuju, že za císaře Tita došlo k prvnímu celonárodnímu povstání Židů, a že ti Židé, kteří se bránili v pevnosti Masada, nakonec spáchali hromadnou sebevraždu, aby nepadli Titovi do rukou.

Z hodin latiny si zase pamatuju, že Koloseu se říkalo také Amphitheatrum Flavium, takže Koloseum bych si s tímto rodem spojit dokázal. Stejně tak bych si asi vzpomněl i na jméno Titus Flavius Vespasianus.

Ale rozhodně bych si netroufnul vyjmenovávat kteroukoliv dynastii, snad kromě českých králů a knížat.

pavel
Host
pavel

Pane Libore, tři Flaviovce bych nevyjmenoval také a vůbec se za to nestydím, ač absolvent gymnázia. A víte proč? Protože mě římské období nikdy moc nebralo, a tudíž jsem detaily vypustil z hlavy. Za to vím třeba přesně, kdo byl Boso z Fictum, Konrád z Vechty, Jan Lukán-a negůglím prosím, to by bylo pod úroveň. Myslíte si, že mám také právo říci, že to není problém si zapamatovat a patří to ke všeobecnému vzdělání? Tím prosím narážím jen na vaši první větu, s ostatním s vámi souhlasím. Dějiny jsou příliš obsáhlé a každý si najde svůj objekt zájmu, u mě… Číst vice »

Jiří
Host
Jiří

Vážený pane, o Flaviovcích jsem se něco málo dověděl, až v 1. ročníku SVVŠ v předmětu LATINSKÝ JAZYK. A to jen proto, že pan profesor Říha nechtěl být ve své výuce až příliš suchý.

Vašík
Host
Vašík

Není to všeobecné vzdělání a pro chápání dějin v souvislostech je to naprosto bezvýznamné.
Stejně tak byste mohl vyjmenovat anglické nebo francouzské krále, dynastie v Číně nebo někde jinde, ale dokud si je nedáte do souvislosti s nějakou významnou událostí nebo přeměnou, je to jen zajímavost pro lidí, kteří se o to skutečně zajímají nebo informace pro vědce.

Karel
Host
Karel

Já myslím,že výuka dějepisu je důležitá i třeba kvůli tomu,aby obyvatelé naší republiky věděli,že na severovýchodě našeho státu je hlavně Slezsko a nepletli to se severem Moravy. Spoustu lidí ani pořádně neví,že Slezsko je součástí našeho státu už od dob Lucemburků. Samozřejmě tehdy bylo několikanásobně větší,ale i ten zbytek je stále součástí naší republiky a je s Moravou (i s Čechami) rovnocenný a není to žádný kus Moravy jako třeba Haná. A jenom pro úplnost – o většinu Slezska přišla Marie Terezie,pak po 1.světové válce při vzniku ČSR ubylo půl Těšínska a přibylo Hlučínsko. Bohužel minulý režim si republiku rozdělil… Číst vice »

Petr Majevský
Host
Petr Majevský

Nejlépe by bylo,aby se to opět rozdělilo na ještě menší kousky.Pak budou všichni spokojení a budou živit další tisíce státních úředníků.

Ivo Ondráček
Host
Ivo Ondráček

I s dobrou hodinovou dotací a kvalitními učiteli bude výuka dějepisu narážet na stejný „problém“ – žáky :) Můžete probírat jakýkoli předmět postaru nebo inovativně, benevolentně nebo vyžadovat striktní kázeň v hodinách. Stále ve výsledku ze školy odejde 30 žáků, z nichž 5 umí na výbornou, 20 něco mezi dvojkou-čtyřkou a 5 žáků odejde zcela nepoznamenaných a maximálně vám odpoví „sme neprobíraly todleto“. :) Nechť si každý vzpomene na sebe a své spolužáky – kdo uměl, kdo neuměl a kdo „prolezl s odřenýma ušima“. Každý jste je měl ve třídě, ať už jste ročník 1930, 1970 nebo 2000.

Tony Trojan
Host
Tony Trojan

Klasika. Proč znát dějiny? Otázka na kterou neumí odpovědět učitelé dějepisu a přitom je to prosté. Dějiny znamenají poučení pro naše současné konání. Kdyby třeba Hitler znal historii, tak by nikdy netáhnul do Ruska v zimě. Věděl by, že tuto chybu spáchal již Napoleon, proti kterému byla použita stejná taktika spálené země. Samozřejmě příkladů existuje mnoho, ať už v oblasti válčení či v matematice, dějepisu či sociologii. O to by mělo jít učitelům. Zároveň by se mělo diskutovat o věrohodnosti pramenů a jak by se v této situaci zachovali jednotlivci. Zaprvé by to mělo morální význam a za druhé by… Číst vice »

Umfa
Host
Umfa

Přesně tak. Dějepis má učit o invariantách lidského chování. To ostatní jsou fakticky jen více či méně zajímavé ilustrační príběhy.

pavel
Host
pavel

Ale on by do toho Ruska táhnul, protože 1) nevěřil by, že se stejná situace bude opakovat, 2) technika, výzbroj se od té doby podstatně změnila 3) a hlavně pocit vlastní neomylnosti by mu nedovolil uvažovat jinak. Znát dějiny je dobré, ale upřímně- kolik lidí se z nich poučilo?

Václav
Host
Václav

Pánové, ten příklad s Hitlerem není úplně nejšťastnější. Hitlerovy plány útoku na SSSR byly vyšinuté, nerealistické a po vojenské stránce dost nepochopitelné, ale počítaly s tím, že SSSR padne po několika týdnech blitzkriegu, tedy nejpozději na začátku podzimu, a že tedy na zimní boje na území SSSR nedojde.

Pokud bychom si z tohoto období měli odnést nějaké ponaučení ve smyslu zmíněného přísloví, spíš bych se podíval na to, jakým způsobem se Hitler dostal k moci, abychom někdy v budoucnu neudělali stejnou chybu, jako tenkrát Němci.

pavel
Host
pavel

No, on to měl ekonomicky dost dobře promyšlené, což mnozí jeho generálové nechápali a málem mu to vyšlo- ovšem otázkou je, jak by to pokračovalo dál-ani pád Moskvy by válku nerozhodl a nejpravděpodobněji by trvala déle.

Václav
Host
Václav

Podle mě ekonomicky výhodné tahy dělal na začátku války – třeba obsazení Porýní (uhlí) a Československa (průmysl). V době útoku na SSSR ale dělal strategické a ekonomické chyby. Vyhlazoval obyvatelstvo obsazených území, která pak nedokázal dobře využít k zásobování fronty (nedostatek lidí, odboj). Neudržel strategicky a ekonomicky významné oblasti (ropná pole na Kavkazu). A dopouštěl se chyb ve vojenské strategii, které celé tažení prodražily jak finančně, tak zbytečnými ztrátami na životech. Nepochopení jeho generálů bylo zcela zasloužené. Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby tyto chyby nedělal. Podle mě by ani tak nedokázal sám porazit celý SSSR. Možná koordinací útoků… Číst vice »

Pavel
Host
Pavel

Malá znalost historie našich dětí, tak to nás tíží, ale přátelé bude opravdu lepší když si nic nebudou pamatovat či se učit, protože celých posledních sto let pořád dějiny k obrazu svému překrucujeme.Tak např. hrdina Žižka byl ve skutečnosti lapka (tehdejší oslovení pro zloděje a vraha), husité byli dle dnešního historického pohledu povstalci, kteří by i dnes měli problém s armádou. Ryšavý nepřítel Zikmund., proč, když to byl syn nejlepšího čecha, který ani tak moc čechem nebyl.Pamatujete, jak jsme se učili, jak ti „chudáci“ museli platit desátky.Kdyby tak dnes byly daně jen 10 procent! nebo všudypřítomný názor, jak že se… Číst vice »

Vašík
Host
Vašík

Dějiny jsou takové, jaké si je buď vymyslíme nebo aspoň hodně upravíme, pamětníci nejsou a kroniky jsou napsané tak, jak se k dané situaci stavěl kronikář. Většina úspěchů jednoho obvykle znamenala neúspěch někoho jiného, takže objektivní názor prostě existovat nemůže. Vladař v jedné zemi oslavovaný je v sousední zemi nenáviděn, takže vlastně záleží na tom, co si z toho sám vyberete.
Co se týče desátků, ty se platily církvi, vrchnosti se platilo také a navíc byla robota, takže to zase tak velká sláva nebyla.

pavel
Host
pavel

Teď nevím, zda to s tím Žižkou ironizujete či nikoliv, nicméně pravdou je, že nepřátelství Rožmberkovi řádně opověděl, tudíž nemožno ho nazývat lapkou. Bohužel husitské hnutí bude náš národ asi ještě dlouho rozdělovat- a je s podivem, že je to téma pořád citlivé, i když od té doby uběhlo přes šest století.

Vašík
Host
Vašík

Z hlediska válek, které ale v té době probíhaly vlastně permanentně, je pro část lidí důležité, zda jsme tehdy vyhrávali nebo prohrávali, navíc zrovna v tomto případě může být těžké se rozhodnout, kdo bychom v té době byli vlastně my. Pokud byste bydlel v katolickém městě, asi byste z Husitů moc odvázaný nebyl.
Jisté je, že Čechy těmi válkami hodně utrpěly a už to pak nikdy nebylo ono.