Ankety v médiích ukazují malou znalost historie mladých Čechů. Jsou průkazné? Tato a další otázky kolem výuky dějepisu

Občas přijde v médiích na přetřes, že děti neumí dějepis, a dřív uměly. To když se třeba zveřejní anketa k nějakému výročí, jako to bylo loni, kdy bylo těch kulatých hned několik: 1918, 1948, 1968… Odtud je zkratka k závěru, že v tom selhává škola. Je to pravda? A jak by vůbec výuka dějepisu na základních a středních školách měla vypadat? O tom se debatovalo na květnovém kulatém stole pořádaném Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (SKAV) a informačním centrem EDUin.

O čem svědčí ankety? A jsou média ke školám nefér?
Podle pozvaných hostů není možné na základě televizního zpravodajství usuzovat o kvalitě výuky předmětu. Pavel Ostap, učitel dějepisu a ředitel ZŠ Chelčického z Prahy 3, se nebojí říct, že ho zpravodajství o školství doslova děsí. „Ve škole jsme si s dětmi pouštěli youtubera Kovyho. Tvrdil, že se ve školách neučí dějiny 20. století. Žáci sami z toho ale byli zmatení. U nás ve škole se totiž tomuto období věnuje celá devítka.“

A jak tvrdí Petr Koubek z Národního ústavu pro vzdělávání, dynamika médií je taková, že si spíš všímají toho, když někdo něco neumí, než toho, když to dobře ovládá. „Moje neteř chodí na gymnázium v Českých Budějovicích. Jedna místní televize u nich před školou před nějakou dobou natáčela podobnou anketu. Velká část studentů odpověděla správně, ale nakonec se vysílaly hlavně odpovědi těch, kteří nevěděli. Chápu, že společnost se potřebuje nad něčím pohoršovat, ale média o znalosti dějepisu opravdu nevypovídají nic.“

Od vyjmenování letopočtů k historickému myšlení
„Dějepis může naučit všechno, dají se do něj dostat snad všechna průřezová témata a klidně se na něm dá učit i matematika,“ tvrdí historik a učitel dějepisu Milan Ducháček. „Problém ale je, že na to absolutně není čas.“

Podle Kamila Činátla z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) je hlavní problém v tom, že mezi rodiči, ale ani mezi učiteli, rozhodně nepanuje shoda o smyslu dějepisu. Podle Rámcového vzdělávacího plánu je dějepis „předávání otevřených otázek, a nikoliv uzavřených odpovědí“ – čemuž ale výuka ve velké části  českých škol příliš neodpovídá. Například v západních zemích je přitom už delší dobu patrný odklon od znalostí k dovednostem a takzvanému „historickému myšlení“, které klade důraz na to, aby dějepis nebyl založen na faktografii, ale spíš na práci s prameny a přemýšlení o historických trendech a událostech. „K čemu je vůbec lidem nějaká představa o historii? Kromě toho, aby měli nějaký základní přehled, tak jim může zkvalitnit život a volný čas. Třeba když vyjedou někam na dovolenou nebo na výlet, tak aby si uměli představit, jak to kde v minulosti vypadalo,“ podotkl Kamil Činátl.

O takzvaném badatelském přístupu k výuce dějepisu velice zajímavě mluví Alan Mc Cully, který byl v loňském roce hlavním hostem a řečníkem na konferenci Ústavu pro studium totalitních režimů  Dějiny ve veřejném prostoru. Rozhovor najdete zde.

ÚSTR už několik let vyvíjí a v testovacím režimu poskytuje webovou aplikaci HistoryLab. Ta dějepisářům nabízí praktická cvičení do hodin založená na studiu autentických historických pramenů, jako jsou fotografie, mapy, dokumenty nebo videa. Jak tvrdí Kamil Činátl, podobné aplikace představují šanci pro učitele i děti, aby si našli k dějepisu svou cestu.

Ale rodiče…
Častou brzdou podobných posunů ale bývají rodiče, kteří si z dob své školní docházky nesou vzpomínky na vzorné vyjmenovávání husitských bitev a raných Přemyslovců. „Když učíme děti hlavně přemýšlet a upouštíme od faktů, tak za námi chodí znepokojení rodiče a říkají: víte, já teď nevím, jak se s tím dítětem mám učit? Tak, jako to berou oni, jsme to my nebrali! Jsme z toho nejistí, a to nám není příjemné,“ sdílí zážitky z praxe historik a učitel Milan Ducháček.

Na druhou stranu, jak dodává Pavel Ostap, ředitel ZŠ Chelčického v Praze 3 a učitel dějepisu, k budování historického povědomí rodiny dříve přispívaly víc. To se dnes už ale v podstatě neděje: „Když se dětí zeptám, jestli s rodiči navštěvují památky, jestli dostávají k Vánocům knihy, jestli doma s rodiči mluví o výročích, tak hlavou kývají maximálně dvě děti. Pro rodiče je historie hezký koníček pro starší lidi, nic víc. Je to vidět i na tom, že řeším stížnosti prakticky na vše, ale na úroveň výuky dějepisu si zatím nikdo nestěžoval.“

Vyjmenovat Flaviovce? Netřeba
Jak říká Milan Ducháček, potíž je mimo jiné v tom, že se mnohé děti ještě stále učí dějepis hlavně z učebnic, které jsou psány chronologickým způsobem. Navíc během školní docházky v podstatě „proletí historii od opic po rozpad Československa, a to hned třikrát. Zejména v případě studentů učilišť a průmyslovek s menší hodinovou dotací tento způsob absolutně nedává smysl.“ A co by si podle Milana Ducháčka měly děti ze školní výuky dějepisu odnést? „Měli by třeba být schopni odlišit kvalitní heslo na Wikipedii. Vidět v historických stavbách nějaké vzpomínky na středověk, mít pojem o odkazu římského práva. Určitě nemusejí umět třeba vyjmenovat Flaviovce.“

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

98

 
10 Počet vláken diskuze
88 Počet reakcí v diskuzi
2 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
umfa
umfa

Je fajn, že učitelé už tu a tam pochopili, že učit a zkoušet dějepis metodou událost – datum je šílené a zbytečné. Bohužel to vypadá, že spousta rodičů by ráda, aby se děti učily nazpaměť a po školách to vymáhají. Není v jejich představě větší prohřešek, než když dítě neví kdy byla bitva na Bílé hoře :-) Při tom je daleko důležitější vědět co bylo před tím, co bylo po tom a klást si u toho otázku, jestli tu bitvu skutečně vyhráli „oni“ nebo jestli jsme to náhodou nebyli „my“ ;-)

Lea
Lea

Učit dějepis tady byla docela dlouhou dobu poměrně riziková záležitost. Proto se nemůžeme divit, že minulé generace měly jakýs takýs přehled „od opic tak maximálně po vznik republiky „a i to už jen tak letem světem.Když jsem kdysi sledovala zápisky své dcery z dějepisu, bylo mi jí dost líto. Z těch nesouvislých dat a událostí nemohla být nikdy v obraze.U vnuka se mi zdá ,že už je to trochu lepší. Tak budeme doufat.

Simona
Simona

A zase rodiče – můžou úplně za všechno! Co když třeba rodiče historie nezajímá? Mě dějepis nikdy nebavil, na druhou stranu mě bavily jiné věci, které třeba učitele dějepisu nebaví. A víkendové objíždění památek a zábavních parků je především záležitost ČR, jinde se zas až tak moc nejezdí, protože se budují rodinné vztahy. A v tom má ČR dost co dohánět. Dítě totiž pro svůj harmonický rozvoj nepotřebuje objíždět české hrady a zámky, ale potřebuje mít harmonické zázemí. Osobně bych určitě uvítala, aby učitelé přestali soudit, co všechno rodiče dělají špatně, pak se totiž možná změní i přístup rodičů k… Číst vice »

Václav
Václav

Pojem vlastenectví panu Činátlovi z ÚSTRu asi nic neříká, stejně jako přísloví, že kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat. Člověk by řekl, že znát vlastní historii je snad daleko důležitější, než jen proto, abyste si při návštěvě hradu měli o čem povídat.

A prosím, přihlaste se všichni ti, kdo jste se na škole učili vyjmenovávat římské císařské dynastie, jak tu popisuje pan Ducháček. Tohle mi totiž připadá jako další účelové přehánění.

pavel
pavel

Také si myslím, že se nikdo neučil vyjmenovávat římské dynastie-to se asi autor snažil být zajímavý. Osobně bych nelpěl na datech, to je zbytečné, ale děti by měly mít přehled alespoň ve stoletích- aby např. bitvu u Kresčaku nesituovaly do 18. století- ale když ji nasměrují do 15. století, to už bych bral, i když to bude o století víc. A hlavně je podle mě dnes problém v tom, že se jako houby po dešti vyrojili všelijací samozvaní rádobyhistorici, kteří přinášejí “ objevná, dlouho nám utajovaná fakta“, která přitom nejsou nic jiného, než směsicí blábolů a lží. Pokud se jim… Číst vice »

Libor
Libor

Jaký je problém vyjmenovat tři Flaviovce? To není dějepis, to je všeobecné vzdělání: Koloseum, zničení židovského státu v Judeji. Vespasián – peníze nesmrdí, jeho syn Titus a pak zlý Domitián, kterého zavraždili. Naši dnešní mladí se to neučí a nejsou k tomu vedeni, aby mysleli v souvislostech. U nás v literatuře odkazovali na dějepis, v dějepise na zeměpis a my jsme uměli myslet. Pod každým jménem jsme si někoho představovali a uměli ho zařadit do kontextu, lokality jsme uměli najít na mapě. Dnes už se bojím žádat, aby něco moji studenti vymysleli, protože nemají oporu v vzdělání a vymýšlí hlouposti.… Číst vice »

Karel
Karel

Já myslím,že výuka dějepisu je důležitá i třeba kvůli tomu,aby obyvatelé naší republiky věděli,že na severovýchodě našeho státu je hlavně Slezsko a nepletli to se severem Moravy. Spoustu lidí ani pořádně neví,že Slezsko je součástí našeho státu už od dob Lucemburků. Samozřejmě tehdy bylo několikanásobně větší,ale i ten zbytek je stále součástí naší republiky a je s Moravou (i s Čechami) rovnocenný a není to žádný kus Moravy jako třeba Haná. A jenom pro úplnost – o většinu Slezska přišla Marie Terezie,pak po 1.světové válce při vzniku ČSR ubylo půl Těšínska a přibylo Hlučínsko. Bohužel minulý režim si republiku rozdělil… Číst vice »

Ivo Ondráček
Ivo Ondráček

I s dobrou hodinovou dotací a kvalitními učiteli bude výuka dějepisu narážet na stejný „problém“ – žáky :) Můžete probírat jakýkoli předmět postaru nebo inovativně, benevolentně nebo vyžadovat striktní kázeň v hodinách. Stále ve výsledku ze školy odejde 30 žáků, z nichž 5 umí na výbornou, 20 něco mezi dvojkou-čtyřkou a 5 žáků odejde zcela nepoznamenaných a maximálně vám odpoví „sme neprobíraly todleto“. :) Nechť si každý vzpomene na sebe a své spolužáky – kdo uměl, kdo neuměl a kdo „prolezl s odřenýma ušima“. Každý jste je měl ve třídě, ať už jste ročník 1930, 1970 nebo 2000.

Tony Trojan
Tony Trojan

Klasika. Proč znát dějiny? Otázka na kterou neumí odpovědět učitelé dějepisu a přitom je to prosté. Dějiny znamenají poučení pro naše současné konání. Kdyby třeba Hitler znal historii, tak by nikdy netáhnul do Ruska v zimě. Věděl by, že tuto chybu spáchal již Napoleon, proti kterému byla použita stejná taktika spálené země. Samozřejmě příkladů existuje mnoho, ať už v oblasti válčení či v matematice, dějepisu či sociologii. O to by mělo jít učitelům. Zároveň by se mělo diskutovat o věrohodnosti pramenů a jak by se v této situaci zachovali jednotlivci. Zaprvé by to mělo morální význam a za druhé by… Číst vice »

Pavel
Pavel

Malá znalost historie našich dětí, tak to nás tíží, ale přátelé bude opravdu lepší když si nic nebudou pamatovat či se učit, protože celých posledních sto let pořád dějiny k obrazu svému překrucujeme.Tak např. hrdina Žižka byl ve skutečnosti lapka (tehdejší oslovení pro zloděje a vraha), husité byli dle dnešního historického pohledu povstalci, kteří by i dnes měli problém s armádou. Ryšavý nepřítel Zikmund., proč, když to byl syn nejlepšího čecha, který ani tak moc čechem nebyl.Pamatujete, jak jsme se učili, jak ti „chudáci“ museli platit desátky.Kdyby tak dnes byly daně jen 10 procent! nebo všudypřítomný názor, jak že se… Číst vice »