České děti umí v průměru o dost lépe anglicky než jejich vrstevníci před dvaceti lety. Není ale jisté, zda na tom má zásluhu běžná škola. Spíš se zdá, že ne, a to i přesto, že se žáci s prvním cizím jazykem setkají nejpozději ve třetí třídě minimálně na tři vyučovací hodiny týdně. Další cizí jazyk jim pak přibyde nejpozději v osmičce.
„S manželem máme klasické trauma Čechů střední generace. Oba jsme věční začátečníci v angličtině i v němčině. A tak jsme se rozhodli, že našim dcerám dopřejeme kvalitní jazykové vzdělání,“ říká Petra Svobodová z východních Čech. „Obě děti šly ve dvou letech do bilingvní školky, pokračovaly i v bilingvní škole. Dnes je starší dcera na víceletém gymnáziu, kromě plynulé angličtiny mluví slušně španělsky a začíná s němčinou, mladší je zatím na prvním stupni a učí se tedy anglicky a španělsky. Na obou je vidět, že jim cizí jazyky nepůsobí žádný stres, naopak, jako by se jim s každým jazykem otevíral nový svět.“
Petra s manželem zaplatili za vzdělání dětí už teď mnoho desítek tisíc korun. Ne každý ale má takové možnosti nebo je ochoten peníze takto investovat, a tak se spoléháme na školní výuku jazyků. Čeští školáci se z prvním cizím jazykem musejí podle zákona setkat ve škole nejpozději ve třetí třídě minimálně na tři vyučovací hodiny týdně. Další cizí jazyk jim pak přibyde nejpozději v osmičce. Naprostá většina dětí se na základní i střední škole učí anglicky, druhým nejpopulárnějším jazykem je pak němčina (na SŠ každý druhý student, na ZŠ pak každý čtvrtý), roste zájem o ruštinu a španělštinu, naopak ztrácí francouzština.
Jazyky se učíme… ale naučíme?
Že se tedy české děti ve školách jazyky učí, to je ze statistik patrné. Otázkou ale zůstává, zda se skutečně naučí, nebo spíš zůstávají na úrovni „pasivní znalost“. Podle Marie Horčičkové, zástupkyně ředitele ZŠ Angel v Praze, si rodiče důležitost jazyků dobře uvědomují, ale oficiální vzdělávací politika zatím trochu pokulhává. „Třídy se na jazyky musejí dělit od 25 dětí, takže pokud máte ve třídě dětí 24, je podle vyhlášky naprosto v pořádku učit takovou třídu jako celek. Zapsali byste se do kurzu, kde by sedělo 24 lidí? Pochybuji.“
Pokud se děti na hodiny dělí, podle Marie Horčičkové je situace o mnoho lepší. Přesto by ale rodiče neměli mít od školní výuky přehnaná očekávání. „Je potřeba si uvědomit, že podle společného evropského referenčního rámce by se děti ve druhém cizím jazyce na ZŠ měly dostat na úroveň A1, což v podstatě znamená, že dokážou pozdravit, představit se, nakoupit si základní věci. V prvním jazyce pak dosáhnou na úroveň A2 a maturanti na B1. To znamená, že by měli víceméně plynule hovořit o svém životě, vyjadřovat se v budoucím a minulém čase, vyprávět příběh, vysvětlit své názory, obavy a naděje do budoucna. Nic víc, nic míň.“
Spíš než škola seriál
Jak říká Marie Horčičková, když se má dítě opravdu naučit cizí jazyk, jsou tři hodiny týdně ve škole málo. Ideální je se s cizím jazykem v nějaké formě potkávat denně. „Dřív to byl problém, hlavně mimo velká města, kde člověk na cizince nenarazil a cizojazyčné knihy a časopisy byly drahé. Dnešní děti ale mají možnost hrát na internetu hry, sledovat seriály, ke kterým si dají jen anglické titulky a nasávají hovorové obraty. Pro předškoláky je skvělé klidně i Prasátko Peppa, starší děti pak můžou sledovat pohádky nebo seriály. Jednou si je pustí česky, pak už můžou v angličtině. I moje dcera, která je v páté třídě, sleduje svoje oblíbené youtuberky – a jak se jim snaží porozumět, tak se učí.“
To potvrzuje i šestnáctiletá Barbora Horáčková, která žije v malém městě ve východních Čechách. Na gymnáziu studuje angličtinu a ruštinu. „Ve škole probíráme gramatiku a slovíčka. Já mám pocit, že se hodně naučím ze seriálů. V posledním roce už jsem se zlepšila tak, že si nemusím dávat ani anglické titulky a prostě rozumím. To mi přijde fajn, protože samozřejmě u nás člověk o cizince moc nezakopne.“
Cestování samozřejmě pomáhá
Dalším oblíbeným způsobem, jak se naučit jazyky, jsou také pobyty v zahraničí. Ideální samozřejmě je vyjet na několik měsíců nebo třeba na školní rok. I kratší výlety mají ale podle Marie Horčičkové smysl. „I takové to běžné rodinné cestování dětem hodně dává. To, co se učí ve škole, se jim najednou přemění v živou komunikační situaci. To, že si samy koupí zmrzlinu nebo se zeptají na cestu, má velký motivační význam. Najednou vidí, že ty hodiny strávené učením slovíček nebo frází měly nějaký smysl.“
Že výjezdy do zahraničí opravdu fungují, potvrzuje i Petra Svobodová. Její starší dcera na vrcholové úrovni sportuje a už několikrát se zúčastnila tréninkových kempů s děvčaty z celé Evropy. „Vidím, že nemá problém navázat přátelství. Má Facebook plný holek ze všech koutů Evropy, tu si píše s někým z Maďarska, tu s někým ze Švédska. Myslím, že je to pro ni ta největší motivace.“
Článek vychází z textu Jen škola cizí jazyk nenaučí zpracovaného pro Akademii LN.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Naučit se v cizím jazyce pozdravit, zaplatit a nakoupit základní věci za cca dva roky? Možná se dám učitelskou dráhu. Tohle já se naučím za týden. Taková výuka je naprosto neefektivní…
S mým synem jsme sledovali v televizi slovenský kurz angličtiny, který byl připraven bezvadně pro nejmladší věkovou skupinu. Já si z toho pamatuji tři věty.Koupila jsem mu také knížky s angličtinou pro děti. Syn začal s angličtinou na základce na prvním stupni a dostal dobrou učitelku, která jim všem dala dobré základy. Pokračoval na osmiletém gymnáziu, kde si chtěl přibrat němčinu, ale už to nešlo, gramatika a to ostatní bylo všechno jinak. Už se do ní nedostal. Z angličtiny maturoval za jedna a angličtinu běžně používal na vysoké a v zaměstnání je to druhý jazyk, ve kterém komunikuje se zahraničními spolupracovníky. Některé děti mají tu schopnost, že se naučí vnímat rozdílnosti více jazyků a dokážou je v životě běžně uplatňovat. Tak jako někdo tíhne k hudbě, jiný k výtvarnému umění a někdo rozumí bezvadně technice. Od toho je ten život pestřejší, že každý z nás umí něco, co ten druhý ne a báječně se to doplňuje. A funguje to v případě, že to co umíme děláme tak dobře, aby si toho ten druhý vážil a uměl to ocenit.
Upřímně si myslím, že schopnost jazyk má každý. Jinak bychom se v dětství nenaučili mluvit. Důležitý je podle mne způsob výuky jazyků. Jsem přesvědčena, že pokud někdo bude denně vystaven nedabovaným filmům, rádiu v daném jazyce, konverzaci s rodilým mluvčím, tak se jazyk naučí. Problém je způsob výuky v českých školách. Sama za sebe přiznám, že pokud bych měla sedět nehnutě v lavici a měla dělat cvičení v učebnici, tak bych se toho asi moc nenaučila. No, rodilí mluvčí byli ze škol, eliminováni, protože nemají pedagogické vzdělání, tak učí paní učitelky, které sice pedagogické vzdělání mají, ale naučí dítě pozdravit, poděkovat a nakoupit. To je pak těžké…
Jestli jste na ZŠ byla schopná pojmout a plynule ovládat tyto základy za týden, tak klobouk dolů. Kolika jazyky hovoříte?
3 jazyky jsem se schopná slušně domluvit. Jedním z toho mluvím plynně. Dalšími dvěma jazyky se dokážu okamžitě domluvit na té úrovni pozdravit, poděkovat a nakoupit. Každopádně nevidím problém přibrat v případě potřeby další jazyky. Znalost angličtiny ale tuto potřebu značně omezuje a v současnosti se raději věnuji rodině.
Paráda, předpokládám, že stejně nadaná jste i ve všech ostatních směrech a žádný pohyb Vám nedělá potíže a určitě byste excelovala i na Olympiádách, případně vystudovala Mat-Fyz s červeným diplomem, ale nemáte to zapotřebí. Gratuluji, jste všestranně nadaná, ale obávám se, že většina běžných smrtelníků může mít limity někde trošku jinde 🙂 Když si to představím, tak jeden Váš týden vychází cca na 3 měsíce školní výuky cizího jazyka (3 hod/týdně), k tomu průměrný počet žáků dejme tomu 15 a občasná nepřítomnost jak jednotlivých žáků, tak i kantora, může celý proces výuky výrazně zpomalit. Opět se tedy ptám, byla jste na ZŠ schopna pojmout dvouletý obsah cizího jazyka ve třech vyučovacích hodinách, tzn. za týden? Pokud ano, věřte, že to opravdu není v možnostech každého dítěte a ani vyučujícího, aby to do každého takto nalil.
Paní Simono, chápu, že rodina je důležitější, jen mám dotaz. než jste si založila rodinu, kolik cizích zemí jste navštívila a svoje jazykové schopnosti při této příležitosti uplatnila a při jaké příležitosti, děkuji vám za odpověď.
Před založením rodiny jsem cestovala hojně do různých zemích na různých kontinentech. Ve vzdálnějších zemích jsem se obvykle domlouvala anglicky, v těch bližších buď místním jazykem nebo anglicky. Každopádně se vždy snažím naučit alespoň nějaké opravdu základní fráze v jazyce dané země. Cestovala jsem soukromě i pracovně a cestovala jsem i s rodiči od malinka (omezeně kvůli režimu). Své jazykové znalosti jsem tedy využila v rámci mé práce (tak je tomu i nyní) a pak v běžné domluvě s místními, při nakupování, cestování. Pokud jsem v ČR, tak si vyhledávám informace na internetu ve vícero jazycích, dívám se na tv v jiných jazycích. Cizí řečí mluvím denně doma i v práci. Snad Vás má odpověď uspokojí.
Kateřino, na ZŠ jsem se toho moc nenaučila, jen pár let jsme měli na AJ cizince, tak to mě posunulo. Řekla bych, že na ZŠ jsem se neuměla učit, takže netuším, jestli bych se naučila na ZŠ level A1 za týden. Není potřeba se čurdit, určitě nemám talent na všechno, nemám hudební sluch, jazyky se učím „přes logiku“ našla jsem způsob, „jak“. Někdo se jazyky zase učí přes hudební sluch. Ten červený diplom na Matfyzu bych být Vámi nikomu ani nezáviděla :-), ne vždy musí být nutně život člověka, kterému ostatní společnost moc nerozumí úplně jednoduchý.
Můj názor je, že jazyk se může naučit každý, jen to dost často znemožní právě učitelka svým přístupem. Vždyť všichni umíme mluvit. Už jeden jazyk jsme se naučili. Ne každý ale denně zpívá a zpěv není také bezpodmínečný k dennímu životu. Pokud jdete do krámu, tak prodavačce nezazpíváte, ale mluvíte na ní rodným jazykem. Jde to jednou? Půjde to i podruhé. Ale stejnou metodou – tedy posloucháním a mluvením. Mluvit česky jste se taky nenaučila v lavici, že jo?
Jen se snažím poukázat na to, že porovnáváte učení se dospělého s dítětem a to ještě za velmi odlišných podmínek. Evidentně je to marné. Jestli jste z mého příspěvku usoudila, že někomu něco závidím, je to Vaše věc 🙂 Mě zase přijde logické, že jak má někdo talent na čísla, může mít zase jiný talent na jazyky, nebo na pohyb a v ostatním pokulhávat. Každý má v sobě flexibilitu učení nastavenou jinak.
Děkuji paní Simoně za odpověď. Potvrdilo se mi, to, co nám při přednášce v logopedickém kurzu řekl zakladatel logopedie u nás, profesor Sovák. Dítě je schopno vstřebávat více jazyků, když se je učí bezprostředně v rozhovoru s rodiči, kteří mluví každý jiným jazykem. pojmenovávají jednu věc, dvěma jazyky a dítěti to nepřipadne vůbec divné. Vy jste měla tu možnost, že jste už od malička s rodiči cestovala a přirozenou cestou nabírala ostatní jazyky, bez biflování gramatiky. malé dítě, na to že je malé, má velké možnosti v učení a proto si spoustu věcí zapamatovává, přirozenou cestou poznání, ani ne učení. Jestli jste zvládla i gramatiku těchto jazyků a dokážete komunikovat i písemnou formou, jste dobrá. Zkuste si tuto metodu výuky třeba na vlastních dětech a poznáte, do jaké míry je schopno na začátku vnímat jazyk v hovorové podobě, tedy slovní komunikaci a zda vám bude rozumět, když s ní začnete probírat gramatiku. Je výborné, když se při cestách v zahraničí dokážete domluvit několika jazyky, ale pokud jazyk používáte v psané podobě jako bezpodmínečnou součást svých pracovních dovedností, musíte zvládnout i tu gramatiku. Takže pokud to máte takhle, jste dobrá. Dítě, které se setkává s novým jazykem až na základní škole a nemá dobrou motivaci, gramatika mu ubírá chuti se jazyk učit. Znám děti romské, které frajeří, že umí anglicky, zkoušely to na mně, ale kdybych po nich chtěla slova napsaná, nevím, jaký by byl výsledek. Třeba by mně překvapily.
Ráda bych podotkla, že do deseti let jsem se žádný cizí jazyk učit nechtěla a ani neučila. Rodiče na mě mluvili od malinka česky. Nicméně uznávám, že podnětné prostředí spojené s častým cestováním určitě vliv mělo.
Jsem stále přesvědčena, že cizí jazyk se může naučit každý a myslím, že i velmi rychle. Vždy záleží jen na tom, jak se daný cizí jazyk vyučuje. Pokud se s dětmi odstěhujete do Německa a děti dáte do německé školy/školky, tak se plynně německy neučí velmi rychle. Takže problém určitě nebude v dětech, ale v něčem jiném. Když v ČR zaplatíte dětem individuální kurz s rodilým mluvčím, který na ně bude mluvit pouze cizí řečí, tak se také jazyk naučí rychle. Nicméně pokud dítě chodí do školy, kde sedí nad učebnicí a sem tam do textu doplní nějaké slovo, tak mluvit prostě nebude. Je to logické a jednoduché. Jsou země, kde mluví většina obyvatelstva více než jedním jazykem. Myslím si, že vysvětlení není to, že my jsme tady hloupější, jen se jazyky učíme neefektivně. V Nizozemí se anglicky domluvíte prakticky s každým. Stejně jako ve Skandinávii. Místo toho, abychom říkali, že někdo nemá buňky na jazyk bychom měli hledat cestu k tomu, aby si cizí jazyk osvojilo co nejvíce lidí. Buňky na jazyk máme všichni.
Některé děti to neumějí v 9 letech ani česky. Ale každopádně učitelů je stále nedostatek a jazykářů zvlášť, takže hurá do školství… Za dva roky toho lze stihnout víc a děti to zvládají, 3 hodiny týdně, tzn. 135 minut času ovšem není příliš, pokud se jazyku doma nevěnují a učení je nezajímá. Tudíž některé to nezvládnou ani za 5 let.
Asi bych brala tu úroveň A1 u toho druhého jazyka.Ale tak nějak se mi zdá,že ani u toho prvního to není nijak výrazně lepší.Alespoň u mých dětí kdysi, to byla prostě jedna velká bída,ale to bych pochopila,protože moc angličtinářů tenkrát opravdu na školách nebylo.V současnosti mohu zatím jakž takž posuzovat jen základní školu,jak to vypadá na středních teď, opravdu nevím.Ale na těch základkách to podle mě velká sláva nebude.A není divu.Třídy se dělí až od 25 dětí a moc kvalitních angličtinářů se také na zš nevyskytuje.Proč by tam také chodili, když na různých placených kursech ,kroužcích atd. si vydělají mnohem víc, za méně práce a s dětmi,které to zajímá.Ale je to opravdu drahé a mnoho rodičů si to prostě nemůže dovolit. Docela by mě zajímalo,jak to tedy dělají v jiných zemích,kde je úroveň alespoň angličtiny v populaci nesrovnatelně vyšší.
Náš třetí syn má na ZŠ angličtinu od první třídy. V první a druhe jsem si říkala, že je to jen taková zábava. Čekala jsem, že ve třetí třídě začne dril, tj. slovíčka atd. Jsne ve čtvrte třídě a ještě se slovíčka neučil natož, aby z nich psal petiminutovku. Přesto anglicky mluvi a angličtinu má moc rád. Je to jiný styl výuky dětem jazyk nikdo neznechuti a má to úspěch. Moc se mi to libi.