Tomáš Pinkr učí přírodopis, chemii a matematiku na základní škole Eden v pražských Vršovicích. Možná se to nezdá, ale učit na druhém stupni je celá věda. Didaktická věda: jak správně jednat s pubertálními žáky a jak organizovat výuku, aby se žáci něco naučili a třeba i bez prskání? Mnoho učitelů prostě zatne zuby a učí, jak umí a jak v dané situaci mohou. I když se v daných mantinelech necítí komfortně, nemohou je začít sami zničehonic měnit, to je nad síly smrtelníka. Mohou maximálně tak snít, když si to dovolí. Pana učitele jsme tedy požádali, aby se zasnil a řekl nám, co by na výuce změnil, kdyby to šlo pouhým mávnutím kouzelného proutku. Co by mu zkrátka pomohlo, aby mohl učit tak, jak by chtěl.
Čtyřicet pět minut je málo
Velké omezení je, že hodina má jen čtyřicet pět minut. Jak jste viděli třeba na matematice s deváťáky, chtěli ještě něco dovysvětlit a najednou zvonilo a konec, museli odejít. Znovu se uvidíme až v pondělí a kdoví, jestli na to do té doby nezapomenou. Je to škoda. Struktura vyučování, ve které se rychle střídají různé předměty, je stresující, pro děti i pro nás. Učit v blocích, o tom ani neuvažuji, to by nešlo dát do rozvrhu, ale líbily by se mi aspoň dvě hodiny jednoho předmětu za sebou. I třeba proto, abychom s dětmi mohli na hodiny přírodopisu ven. Jinak se to nedá moc stihnout. Přitom venku se učí dobře. Když je potřeba dětem vysvětlit třeba, co je pilovitý list, stačí ho ukázat, ve třídě musím na to zapnout počítač nebo jim říct „jděte na tuhle a tuhle stránku učebnice“ a to už není ono. Když to jenom trochu jde, ven chodíme. Ale čistého času je to maximálně čtyřicet minut, i méně, zbytek padne na přesuny.
A deset minut je málo na přestávku
Chápu, že cílem je nenatahovat pobyt ve škole, ale deset minut na přestávku je hrozně málo. Těžko se mi přeorientovává z jednoho předmětu na druhý. Když chci v chemii dělat pokusy, potřeboval bych je připravit před hodinou a to v těch deseti minutách, kdy bych měl jít třeba i na záchod nebo se mě někdo něco ptá, prostě nedám. A jiná možnost než vše připravit těsně před hodinou není, některé chemikálie nemohu nechat bez dozoru. Myslím, že přestávky připadají krátké všem, ale bere se to jako danost. Já bych byl pro dvacetiminutové, alespoň před některými předměty. Vezměte si jen to, když vás zastaví nějaký žák a na něco se vás zeptá. Hned je o tři čtyři minuty míň.
Kéž by bylo méně dětí ve třídě
Patnáct by byl ideál, dvacet by bylo ještě snesitelných. Včera z deváté třídy třetina chyběla, bylo jich asi devatenáct, a bylo to hrozně poznat. Třída funguje jinak, a to i když tam stále jsou ti „zlobiví“. S méně žáky můžu výuku i přeorganizovat do skupin a z části dobrých žáků udělám své pomocníky. Zjistil jsem, že si žáci umějí pomáhat docela efektivně a já tomu nebráním, naopak té energie využívám. Někdy mi přijde, že ti, co něco pochopili rychleji, jsou schopni to předat dál lépe, než kdybych to opakoval já. Ale když je hladina rušivých elementů nad určitou hranici, už se mi to nedaří a častěji se omezuji na pouhý výklad. Není to ale moc efektivní. Navíc ne každá třída je uspořádaná pro práci ve skupinách. V některých bychom museli na začátku hodiny šoupat lavicemi. A celkově učím tolik dětí, třeba jen hodinu týdně v různých třídách, že je ani neznám. Pamatuju si ty výrazné, zbytek mi splývá. Někdy jsem rád, když si vybavím jméno, je to vždy tak trochu tápání v mlze.
Je problém věnovat se v jedné hodině dětem různé úrovně. Opravdu zajistit individuální přístup. A přitom bych si to moc přál. Mám ve třídě holku, která si v hodině matematiky čte Puškina v originále. Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě dělá legraci, ale pak mi tu knížku ukázala a já zůstal paf. A nechám ji, ať si dělá, co chce, v matice je napřed. Jen si někdy říkám, že to je škoda, že by měla mít možnost se místo toho rozvíjet, třeba v nějakém volitelném semináři, dělat to, co ji baví, a nemuset si tu hodinu odsedět.
Jak na komunikaci s puberťáky
Často se mi stává, že žáci neposlouchají, co jsem jim řekl, a něco nesplní. Komunikace s nimi je složitá, nevím, jak na to, nikdo mě to neučil. Napíšu jim úkol nebo, co si mají připravit, na web a ještě smskou, a stejně to ignorují. Čemuž na druhou stranu rozumím. Hodně z nich má různé koníčky, sportují, domů přicházejí večer unavení a nechce se jim drtit vzorečky. Matematika v téhle podobě jim stejně k ničemu nebude, co si budeme povídat. Teoreticky by to mělo sloužit k rozvoji jejich myšlení, ale to je teorie, víme, že v praxi to tak není, zůstanou nepolíbení. Prakticky jde o to mít maturitu, mít papír. Systém je prostě teď tak nastavený.
Učiva je moc
Učiva je moc, a tak probíráme vše rychle a povrchně, žákům to jde jedním uchem tam a druhým ven. Zase, vychází se z toho, že mají ve škole dostat dobrý vzdělanostní základ a všeobecný přehled, ale výsledky tomu neodpovídají. Jak je učiva příliš hodně, nestíhá se upevnit. Na druhou stranu se časem plýtvá, protože probíráme podobné jevy, jen z trochu jiné strany, v chemii, přírodopise, biologii. A ani ne časově blízko u sebe, takže žáci z toho ani nemají výhodu. Něco se dozvědí ode mě, ale už si to nespojí s tím, co jim říká za půl roku kolegyně. Domlouvali jsme se, že aspoň zkusíme učivo synchronizovat, aby se probíralo souběžně to, co k sobě patří. Vím, že někde se učí s ohledem na mezipředmětové vztahy, ale to je úplně jiná organizace výuky, kterou si nemůže vymyslet jeden učitel. Z mého pohledu je to obrovsky náročné, byť mi to dává smysl. Stejně jako učit víc tak, aby si děti přicházely na věci samy. Zkusil jsem to jednou dvakrát a výsledek byl poněkud rozpačitý, a přitom příprava byla velmi náročná. Na tuhle výuku věřím, ale není jednoduché to za současného stavu a aniž by mě to stálo hodiny příprav „překlopit“. Člověk jako by musí začít od konce, ne jak je zvyklý.
Dva učitelé ve třídě, paráda
Jak moc si pomáháme s kolegy? Občas se radíme, zejména s kolegy pracovního týmu Člověk a příroda, který vedu. S ostatními spíš při náhodných příležitostech, když se potkáme na chodbě, nebo v kabinetě. Jsme tady ve škole řekl bych takový střed, není to nulová komunikace, ale ani kdovíjaká. Já bych byl pro ještě týmovější spolupráci. A pro párové učení.
Dva učitelé ve třídě, aspoň někdy, to by bylo super. Zažil jsem to v rámci jednoho výběrového řízení, ve kterém jsem se hlásil na alternativní školu. Měli jsme odučit dvě hodiny ve dvou, takže jsme se připravovali společně a bylo to hrozně fajn. Samotnou výuku jsem ale tehdy v tom konkurzu moc nezvládal. Já byl zvyklý z vysoké školy, kde jsem pracoval před tím, na takový ten styl „tady mluvím já, vy jste potichu“. Ten náraz na „alternativní“ žáky, kteří takto nefungují, byl velký, nevěděl jsem, co s tím. Třeba jsem nedokázal pochopit, jak je možné dopustit, že když dítě nechtělo dělat, co jsem připravil, tak nemuselo, tam taková volnost existuje. Z konkurzu jsem tehdy odstoupil, bylo to nad mé síly v daném stavu, ale neříkám, že se mi to nelíbilo. Měl jsem možnost vidět, jak to dělali zkušení učitelé, a ono to funguje. Takže vlastně proč ne. Mně se vlastně ten demokratický přístup líbí.
Tomáš Pinkr je absolventem antropologie a genetiky člověka na přírodovědecké fakultě a je v závěru studia učitelství biologie na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Na katedře učitelství a didaktiky přírodovědecké fakulty pracoval jako administrativní pracovník a částečně jako učitel kurzů první pomoci. Nyní je třetím rokem učitelem na druhém stupni základní školy.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Díky za zajímavý rozhovor, škoda, že nebyl delší. Bylo by dobré, kdybychom si s kolegy mohli lépe vyměňovat zkušenosti. Mockrát mi pomohlo vidět ostatní kolegy v praxi a mluvit s nimi o tom, jak pracovat s dětmi. Práce se skupinou mi přijde jako jeden z nejdůležitějších aspektů našeho oboru. Další věc je to propojení předmětů a čas na jejich výuku.
Díky Vám oběma, je vidět, že nad problémy přemýšlíte, chcete něco zlepšit a udělat pro děti zase školu zajímavou, jste mladí a máte před sebou dlouhou cestu. Když Vás bude víc s takovýmto přístupem a chutí něco změnit, třeba se zase bude obracet školství k lepšímu. Držím Vám palce ať se Vám daří co nejvíc. Dětem Víc takových učitelů, ty je potřeba si hýčkat a nechat prostor pro dobrou práci.
Pan učitel je velmi rozumný,i jeho názory.Kéž bychom měli takových učitelů víc a dokázali je ohodnotit a podpořit.Pan učitel si mohl přát daleko víc,ale neudělal to.Ví, že moc toho udělat nelze,protože prostě ten systém je špatně.Ale i tak se dá udělat pro děti mnoho dobrého.
Kéž by těchto „učitelů“ nebylo, pak by nebyl národ tak hloupý.
Na prvním stupni, kde nedochází k tak početnému střídání učitelů, se dají provozovat bloky po 90ti min snáz. U nás to tak probíhalo a děti ani nepoznaly, že se věnují daným předmětům déle. Naopak, zmírnila se nervozita a stres, že se nestíhá. Zajímalo by mě, jestli je zakázáno na druhých stupních nebo i středních školách mít spojené dvě hodiny, které na sebe tématicky navazují. Udělat to jako ozvláštnění výuky, pak jsou dva kantoři, dva předměty a dvě hodiny s dvojnásobkem žáků 🙂
Zakázáno to asi není,Kateřino, ale už třeba zrovna dvojnásobek žáků v jedné třídě, by asi byl trochu problém.Myslím,že existují školy,kde to jde praktikovat, např. školy Scio to dělají.Tam není ani problém třeba přeskupovat žáky podle zájmů a vědomostí. Ty jsou ale soukromé.U státních prostě narazíme na systém a „zvyklosti“ a ty se překonávají velmi těžko. Ale jde to.Jak píšete,začínají se objevovat první vlaštovky,ale mají to ve státním školství obtížné.
Děkuji za rozhovor, bylo to velice podnětné. Pan učitel by se nad sebou měl zamyslet, nejprve mě vyděsil pohled na fotografii žáků a učitele, všichni mají tepláky. Pro mne katastrofa, neumíme se ani vhodně oblékat. Myslí si tedy osazenstvo třídy, že jsou na hřišti? Tvrzení učitele, že dětem budou vzorečky ze základní školy k ničemu je šokující, ale už jsem to pochopila. Pan učitel nemá vystudovanou aprobaci matematika a má tu drzost jí učit a ještě o tom mluvit. Už se nedivím katastrofální úrovni vzdělání v této zemi.
Jsem za každou informaci na víc, která pomáhá rozvíjet osobnost a rozšiřovat okruh vědomostí, ale ruku na srdce, kdo z běžných smrtelníků krom +/- , násobilky, procent, trojčlenky a měrných jednotek běžně využívá vzorečky v životě? Už taky něco pamatuji a můžu zodpovědně prohlásit, že jsem ještě nikdy nepotřebovala – měřítka map, mocniny, odmocniny, shodnost a podobnost trojúhelníků, nebo využití pojmu množina všech bodů dané vlastnosti k charakteristice útvaru k řešení polohových a nepolohových konstrukčních úloh. Myslím si, že tvrzení pana učitele se zakládá na pravdě, i když může znít poněkud šokujícím způsobem. Nevím, jestli např. obvodní lékař také běžně používá shodnost a podobnost trojúhelníků při vyšetřování rýmečky, ale budiž. Každopádně učit by se to mělo, protože člověk nikdy neví, kam ho osud zavane a co v životě ne/bude potřebovat.
Tak pan učitel mluvil o vzorečcích a na základní škole se užívá mnoho vzorečků. Také nejsem zastánce toho učit se vzorečky zpaměti, ale musím si je umět vyhledat, ale hlavně j je umět použít. To je takový základ, aby ze mne nebyla nepoužitelná opička. Protože pak například jako zedník dokážu spočítat kolik cihel budu potřebovat na stavbu rodinného domu. Nebo to snad bude odhadovat? Tak to Vám blahopřeji, najměte si takového zedníka a on Vám objedná například trojnásobné množství na stavbu než potřebujete. To bude opravdu fajn. Matematika základní školy je opravdu základem. Jinak pro lékaře, je matematika stěžejní, ač se to tak nezdá. Doporučuji se seznámit s novými přijímacími podmínkami pro přijetí na lékařskou fakultu. Ale zatím se zdá, že žákům říkáme “ můžeš být idiot, stačí kvalitní wifi připojení“. Tak asi tak
To, že něco musíte ovládat u přijímaček, neznamená, že to následně využijete v praxi. Takže ano, aby člověk mohl být přijat na lékařskou fakultu a studovat, měl by ovládat matematiku na určité úrovni, ale fakticky to nemusí znamenat, že pak vše, co na škole měl bude aplikovat i v praxi. Ve finále říkáme obě to stejné, jen asi každá v trošku jiném rozpoložení. Vy se pohoršujete nad skandálním prohlášením učitele, který pouze konstatuje fakt. Nikde ale není zmínka, že by to ty děti odmítal učit. Jen by chtěl změnit přístup, aby se množství informací stihlo i ukotvit a právě mělo přínos v tom, že získané vědomosti dokáží děti v budoucnu i použít.
Učitel by neměl kapitulovat před žáky, měl by vyžadovat předepsané znalosti. Ano máte pravdu, látky je mnoho, odučí se, ale nikoli řádně procvičí. Tedy žák by měl samozřejmě věnovat škole i volný čas. Víte proč jdeme s vědomostmi rapidně dolů, protože před žáky ustupujeme. Dle hesla idiotovy stačí kvalitní wifi připojení.
Tak tedy tenhle PAN učitel rozhodně nekapituloval.Naopak.
Podle mých informací tedy zedníci cihly neobjednávají,ale kdyby náhodou,určitě mají takové praktické zkušenosti,že by to jistě zvládli. Nakonec,pan učitel zedníky neučí.
Promiňte mi tu moji poznámku. zadívala jsem se do nabídky módního časopisy, kde manekýnky předváděly krásné modely, i když odpustím někdy nesprávně položený šev, nebo něco křivě zapraveného. Ale když jsem uviděla jeden z modelů, říkala jsem si, horní část jde na společenskou akci, dolní do tělocvičny. takže co chcete po dětech. Ono vědomosti nejsou jen v krásném oblečení. Naše generace taky odchodila v teplácích a kolik mám spolužáků vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaných. Na vzornou úpravu si potrpěla naše učitelka na základní škole, neměla rodinu a její manžel dobře vydělával, proto si mohla dovolit ke kostýmu zlaté doplňky i hřeben měl zlatou rukojeť. Ale všechna čest, naučit uměla. Do tělocvičny však nikdy nechodila. Ale naučila nás lásce k divadlu. Měla ráda kulturu a nebála se podniknout s námi v sedmé třídě výlety do Brna do Divadla na operu. Díky ní mám zážitek z onoho rušného období 68 roku. Byl to jeden ze zájezdů na podzim a Smetanova Libuše která zněla naplněnému divadlu do dětských uší dokázala to, že ti nespořádaní mladí při závěrečné árii Libuše jako jeden muž vstalo a za bouřlivého potlesku až do konce aplaudovalo. Takže takový jsme byli v našich dětských letech. není důležité, jak se člověk obléká, ale jak dokáže něčemu ty mladé naučit.
Všechno někde začíná. Mým dětem bych nikdy nedovolila vyrazit do školy v teplácích, brala bych to jako urážku učitelského ústavu. Jinak já už také něco pamatuji, ale opravdu si nepamatuji, že by někdo chodil do školy v teplácích, pravděpodobně, pokud by mě maminka chtěla poslat do školy v teplácích, brečela bych a do školy bych nedošla. Mé děti by ani nenapadlo obléci si do školy tepláky. Není potřeba mít mnoho peněz proto, abych chodila slušně oblékaná, stačí opravdu málo. Víte mám velkou úctu k Elišce Haškové – Coolidge to je dáma každým coulem. Má pravdu, první dojem je vždy nejdůležitější. Pokud začnu s výchovou včas bude to mít výsledky. Já bych žáka v teplácích poslala domů pro slušné oblečení, včetně těch, na kterých bude obrovský nápis.
Paní Káčo, nebudeme vést debatu o tom jak se do školy oblékat. Myslím si že u tohoto článku je spíš důležité, jak se noví mladí učitelé staví ke své profesi, o co jim v této práci jde a hlavně jestli budou mít podmínky u této práce vytrvat v současných době. Někde to opravdu není lehké. Objevuje se v článcích, že jim chybí vzájemné konzultace, aby si mohli porovnávat své výsledky,co se v praxi osvědčuje a jak to dobré aplikovat do své práce. Taky jsem byla v začátcích ráda, když jsem mohla pozorovat práci jiných a mluvit o tom. Zajímavá zkušenost byla i s mladými nadanými praktikantkami. V této práci se člověk pořád učí. Protože se mění doba, technika, lidé a hlavně pořád a to je dobře, nám rostou nové děti. Mají nové podmínky a ty je nutno přijímat oběma stranami. Malých i dospělých. V životě se vyskytuje mnoho zajímavého a je škoda ho jen tak proplouvat.
Díky Evo
Ne to určitě nebudeme, ale mė dítě mít učitele v teplåcich by se mne zcela urcite udivenė zeptalo co to je. Naposled nevěřil vlastním očím , když si vesničani vyndali řízky na muzikálu. Jinak jsem také z vesnice.
Paní Eliška Hašková na té škole ale naštěstí neučí,Vás by nejspíš uklidnilo jen to,aby žáci a raději i učitelé, chodili povinně v uniformách.Ale o tom to fakt není.
Ne uniformy v teto zemi mít nemůžeme, protože by nejspíš byl jeden dodavatel na základě zmanipulovaneho výběrového řízení. Je fajn se ráno při odchodu z domova podívat do zrcadla a jsem ráda,že u nás je to pravidlem ale máte pravdu mnohem horší je,že pedagog nemá vystudovanou matematiku a učí ji.
Možná jste si nestačila všimnout,ale učitelů je nedostatek. Prostě nejsou.Kdo tam má tedy tu matiku učit,školník?
Paní Kateřino, na druhém stupni (za generací mých rodičů, generace mé i mých dětí) většinu třídy postihlo něco, čemu se říká puberta. Oblékali jsme si podivné oblečení, nosili jsme podivné účesy. Rodiče i učitelé nad tím s povzdechem kroutili hlavou, ale věřte, že je to naprosto normální. Maminka také lamentovala, že jsem celé prázdniny šetřila na drahé rifle, které vypadaly, jako by je někdo vytáhl z popelnice (po letech jí musím dát za pravdu). Člověk chtěl být výstřední a zároveň napodobovat své vrstevníky ve věcech, které byly považovány za moderním. V tomhle věku to bohužel není o tom jak vypadáte, ale jak se v tom cítíte. Nad čím se za deset let vaše děti budou bavit 🙂 To, že pan učitel nemá vystudovanou matematiku na druhém stupni základní školy podle mě ničemu nevadí. Pokud máte alespoň trochu logického myšlení (což člověk s vystudovanou chemií patrně má), tak to ničemu nevadí. Když se koukám na osnovy matematiky a její neustále se snižující úroveň, troufám si říct, že jí zvládne odučit průměrně inteligentní středoškolák. Důležitá je srozumitelnost výkladu a umět děti nadchnout (nebo alespoň zaujmout). Klidně i v teplácích
To se tedy necháte snadno vyděsit,Káčo. Mě také děsí katastrofální úroveň vzdělání v této zemi,ale za to mohou učitelé úplně opačného typu a stylu práce,než je pan Pinkr.
Je uzasne, jak rychle mate jasno. Za“katastrofalni“ uroven vzdelani v teto zemi mohou ucitele! Premyslim, jake myslenkove pochody Vas dovedly k tak jednoznacnemu soudu o stavu skolstvi a jeho vinicich. Je mi z takovych vykriku smutno.
Myslím si, že za úroveň vzdělávání nenesou zodpovědnost jen učitelé. Doba přinesla mnoho změn a zapomnělo se na to, že je nutné tuto změnu dobře nastavit a kantory na to připravit. Zapomnělo se na na to, že je třeba aby šlo ruku v ruce vzdělávání nových učitelů s novými ŠVP , zpočátku se mladí učili na školách při praxi, až po pár letech se všechno jak se říká usazuje. Nelze všechno přelomit přes koleno, jak se říká. Někteří, ze starší generace kantorů, kteří byli zvyklí na jiné metody, nemají už tolik sil a tvořivosti, jako mají mladí, ale svou práci mají rádi a chtějí ji dělat. Jestli jsou učitelé, kterým záleží na něčem jiném a ti ještě jsou, ty nepřevychováme. Jen je to škoda pro ty děti. Proto mají tak rozlišné vzpomínky na vzdělávání.
Dobře,ať je po Vašem,pane učiteli.Vlastně bych mohla říct,že střílím do vlastních řad.Ale opravdu jsem za svůj život potkala mnohem víc špatných učitelů,než mě bylo milé.Ale viníků je samozřejmě víc Opravdu to mám všechno vyjmenovávat? Od špatné vládní politiky,která dává do školství hanebně málo peněz,po MŠ a jeho věčně se střídající ministry?Odpovídala jsem Káče,která tady neřešila názory a metody pana učitele,ale jeho oblečení a oblečení žáků.
Katastrofou jsou amatérští učitele (neaprobovani ) a rodiče, kterým je jedno jak přistupují k docházce jejich děti Učitel vás nemá nahrazovat.
Souhlasím s paní Káčou. Učit ve škole v teplácích a o několik čísel větším triku „na spaní“ je vysoce nevhodné. Není to nepodstatné. Takto bychom jednoho dne mohli být svědky toho, že učitel či žák budou jíst oběd rukama – nu což, o vnější dojem přece nejde, živiny se nám do těla dostanou tak jako tak. Takový přístup vypovídá o úpadku kultury, na které je tato společnost vystavěna.
Více věcí v článku poukazuje na to, že si jeho autor neumí dobře zorganizovat výuku, není důsledný. Pokud učitel organizaci dobře nezvládá, na výsledcích se to projeví. Pak se samozřejmě může nabízet prostor pro stížnosti typu: žáků hodně, učiva hodně, času málo. Navíc učit tři aprobace, z nichž přitom v jedné zřejmě není příliš dobrý, je poměrně náročné. Je to však vždy volba dotyčného. Souhlasím, že člověk by se měl zamyslet především sám nad sebou dříve, než si začne stěžovat, co všechno je špatně. V druhém kroku pak nad tím, jak funguje tato společnost. Ono totiž snižování obsahů učiva a nároků na žáky povede k větší nevzdělanosti obyvatelstva, tudíž v důsledku k horšímu ekonomickému stavu státu. A v konečném výsledku bychom zde pak jednoho krásného dne mohli mít ve třídách ne třicet, ale padesát žáků. Tedy diskuse o zlepšování školství ano, ale s lidmi, kteří se na věci dokážou dívat reálně, s nadhledem a především z pozice dobrých zkušeností.
A kde takové lidi vidíte?
Paní Leo, podle všech vašich slov jste učila na mateřině. Potvrďte mi, jestli je to tak i u Vás, nebo jste to dělala jinak. Já jsem svoje normální oblečení při příchodu převlékala a dávala na sebe právě to tričko a volné kalhoty, protože hned od rána jsme s dětmi něco dělali. taky cvičení bylo na denním programu a při svačině se sem tam něco vylilo, nebo rozmazalo z pomazánky. taky po výtvarce bylo znát, jestli to byly barvy, křídy, či lepidlo a pod. něž jsem oblékla 20 dětí na vycházku někdy se dalo tričko ždímat, především v zimním období. Převlékání na vycházku, při špatnějším počasí i na botech bylo vidět že šly děti kolem. Rovněž tak na rukávech. Když jsem někdy viděla paní učitelku na vycházce v lodičkách v kabátě na módní přehlídku, tak jsem si říkala, že na hřiště asi nejdou. Ono učitelé na základce už to mají jiné, chápu paní Káčo, že děti se mají vychovávat i po stránce oblékání, ale mně jsou milejší kluci na obrázku, než když vidím holky zmalované, načesané, s rudými nehty, kterým víc záleží na tom jak vypadají, než na tom co mají v sobě. U kluků se to dá taky poznat v dnešní době.
Máte pravdu , většina z nás to dělala stejně.
„A kde takové lidi vidíte?“
Paní Leo, převážně ve škole. A nebývají to ti, co píšou různé články, zejména o tom, co všechno nefunguje. Je to logické: Pokud svou práci dělám dobře a jsem spokojený s výsledky, nemám potřebu ventilovat problémy na internetu či jinde.
Pokud se váš dotaz týkal oblékání, sama za sebe mohu říct, že jsem se naštěstí s nevhodně oblečenými učiteli či kolegy dosud nesetkala. Tedy kromě návštěvy dvou alternativních zařízení, kde měly učitelky oblečení s viditelnými dírami. (Podotýkám, nejednalo se přitom o módní styl, jako třeba „potrhané“ jeansy.)
Paní Brandtnerová,tento web byl zřízen převážně proto,aby zde rodiče,učitelé i širší veřejnost mohla diskutovat o problémech našeho školství.Nebo snad chcete tvrdit,že naše školství žádné problémy nemá?Mě naopak udivuje Vaše neomylné konstatování,že pan učitel nedělá svou práci dobře,že ji nezvládá.To jste usoudila pouze z toho,že na přání autorky odpověděl,co by změnil,kdyby to šlo. Podle mého byl ještě hodně skromný. Věděl dopředu,že ty změny hned tak nenastanou,zvláště ne do doby,dokud ve školství bude dávána přednost lidem,jako jste Vy.
Paní Leo, já jako zásadní problém našeho školství vidím učitele, co dobře nezvládají výuku. Ať už jsou jejich důvody jakékoliv. Protože schopné učitele považuji za naprostý základ vzdělávání. Tento učitel si stěžuje na školský systém, já to vidím jinak. Basta fidli. A je úsměvné, že já podle vás z obsáhlejšího textu článku nemohu vydedukovat nic o jeho autorovi, nicméně vy jste schopna mě ze dvou mých komentářů zhodnotit doslova fatálně. Nicméně mi prosím alespoň nevkládejte do úst to, co jsem neřekla.
Za další poněkud úsměvnou věc považuji, že se často u alternativně laděných jedinců či skupin setkávám s požadavkem práva na vlastní názor. Pokud ale někdo vysloví vlastní, nicméně nesouhlasné stanovisko či náhled na problematiku, je oheň na střeše. A to i přesto, že svůj postoj třeba argumentačně doloží. Což naproti tomu mnohým alternativcům velice často chybí – jak tak pozoruji. Pak se nedivte, že se různé tzv. alternativní přístupy setkávají s tak velkou nedůvěrou veřejnosti.
Jediné, na čem se shodneme ,že schopný učitel je základem vzdělávání.Ovšem,co si pod tímto pojmem předtavujeme,asi už shodné nebude.Není to žádné neštěstí,i lidé mnohem chytřejší,než jme my dvě,v tom nemají úplně jasno.On byl sice vytvořen dost podrobný materiál ,něco jako „kodex dobrého učitele“,ale to je čtení z oblasti sci-fi.Naše školství by potřebovalo rozumnou vizi ,která by přežila víc,než jednoho ministra a ne současný systém“flikování“,kdy to jeden zavede a druhý zruší.Jsou země,které už pochopily,že bez úplné reformy školství se neobejdou,chtějí-li patřit k úspěšným a prosperujícím státům.Podle toho taky vychovávají a podporují své pedagogy.My takovou zemí rozhodně nejsme.
Ve školách se musí zase učit. Ne se poflakovat a ať všechno odřou učitelé. Do doby, kdy tu budou zasahovat do školství amatéři jako Eduin a podobní a společnost jim to bude tolerovat, nikam se nepohneme. Tyhle spolky akorát navádějí k hlouposten takové jako je učitel v článku. Tomu můžeme jen z celého srdce popřát ať se ze své naivity probere.
Také se obávám, paní Leo, že bychom se neshodly na tom, kdo je schopný učitel. A kdybych měla trochu navázat na předcházející komentář pana Karla, neshodnu se na tom taktéž s pedagogickými populisty, které i já považuji v podstatě za laiky.
A kdože nás to tady zachrání? Spásný reformátor? To možná až v době, kdy bude společnost zodpovědnější a přestane tolerovat právě to zmíněné diletantství. Do té doby by měl každý začít především sám u sebe, vážit si toho, co má (my se tady vůbec nemáme špatně), neničit hodnoty, které před ním vybudoval někdo jiný kvůli nějakému fantasknímu příslibu domnělých zářných zítřků. Rozvíjet se podle svého uvážení a možností, držet se zdravého rozumu a neskočit na vějičku různým fanatickým aktivistům a teoretikům, protože to skutečně nikam nevede. Jenom k rozbředlosti systému a nízké vzdělanosti, jak to můžeme bohužel pozorovat a zažívat v současné době.
„Ve školách se musí zase učit. Ne se poflakovat, a ať všechno odřou učitelé.“
Pane Karle, oni už i rodiče jsou velice často dost naštvaní, když jejich děti neustále neproduktivně ztrácejí čas po různých projektech, akcích a výletech, a nic se nenaučí. Navíc je to stojí opravdu hodně financí. Děti ve škole často nezískají dobré návyky, naopak je mnohdy ztratí. To vše často ve jménu tzv. inovativní pedagogiky. Nicméně věřím, že je to jen takové přechodné horší období, dojíždějící důsledek socialismu.
Paní Brandtnerová,nikdy jsem netvrdila,že se máme v současné době špatně.O to víc mne udivuje,že naše země si stojí v řebříčku zemí podle podílu hodnot HDP,celkově vydávaných na školství v Evropě na bezkonkurenčně posledním místě.To se Vám zdá v pořádku?S podfinancováním celého vzdělávacího systému souvisí i stav personálního obsazení ve školách.Stoupá průměrný věk učitelů,klesá podíl mužů učitelů a někde chybí učitelé úplně. Za to že se naše školství nepropadlo ještě hlouběji,múžeme poděkovat jen „srdcařům“,kteří to dělají jako poslání a o kterých se tady často píše.Vy k nim rozhodně nepatříte.
To, co píšete, je nesmysl. Zrovna nedávno toto jeden ekonom vyvracel. A myslím, že ekonomika není váš obor, že? Jenom přebíráte jednostranné informace.
Jinak, Leo, co se týče problematiky školství, připadá mi, že jste snad ve škole nikdy nebyla. Promiňte, pro mě je to s vámi zbytečná diskuse. Není v mých časových možnostech vysvětlovat druhému úplné základy a vyvracet dezinformace.
Najít na internetu tabulku poměru výdajů HDP na školství ,na to nepotřebuje být člověk ekonomem,tím jsem skutečně nebyla.Ale učitelkou ano a to dlouho.Nikdo Vás nenutí se mnou diskutovat,jen Vaše ego.
Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….
Pro dobro žáků v této zemi doufám, že nikde neučíte ani se na to nechystáte….
Některé pocity s vámi sdílím, chápu, že vám tyto věci chybí. Mně osobně se tyto tužby vyplnily. S kolegyní učíme paralelní tandemovou výuku v blocích, které na sebe tematicky navazují. Tandemově vždy učíme dvě třídy pro jeden společný blok. Bloky jsou tvořeny na tři týdny. Samozřejmě máme na výuku 45 min, ale nějak nás to díky tematickému celku neomezuje. Kromě toho mám k dispozici projektovou výuku na 4 hodiny v jednom dni v týdnu. Přestávky ani nemusíme mít, protože děti mají během dne čas kdykoliv si popovídat, napít se, zajít si na záchod, projít se ve vyhrazeném prostoru a přitom nikoho neomezovat či ohrožovat, ba dokonce jsou zapojeny ve výuce a plní výukové cíle. To vše bez striktních opatření. Důležité je strukturovat čas na to, kdy mluví učitel a kdy mají děti dost prostoru na sdílení pocitů a pracovní činnost.
Přál bych vám, abyste se nadále pokoušel prosazovat tyto malé změny, které mohou zlepšit celý systém, ať už budete kdekoliv. Snad vám někdo vyjde vstříc.
Nad příspěvkem pana Raquasa mě napadá, že moc dobré reakce na různé zprávy nebo názory jsou ty reakce, které se ptají „Jak je tohle možné? Jak jste toho dosáhli?“ – pokud se mi to líbí. Anebo reakce „Proč tohle tak děláte, k čemu dobrému tím míříte? A na co věříte, že je důležité?“ Myslím, že takové reakce by nám společně hodně pomáhaly líp porozumět tomu, o čem diskutujeme. Líp než odsudky toho, co já mám jinak, a líp než pouhé „chválení“ toho, co já mám stejně.
Už v 70. letech přišli reformátoři školství v Anglii na to, že pokud se má dosáhnout nějaké změny k lepšímu, musí ta vůle, ta snaha a taky to chápání být zároveň na třech úrovních: nahoře v řízení resortu, uprostřed mezi řediteli a šéfy nižších školských institucí, i „dole“ mezi učiteli a rodiči a dětmi. Když to trojí zároveň nejede, nikam se nedojede. Ale to je náramně těžké, a ani civilizovaná země jako bývala Anglie, to nemusí zvládnout (a taky s reformami měli velké boje a nesnáze – a jestli ho mají lepší než my, to se dá sotva posuzovat, když ty kultury jsou tak moc odlišné).
Dívám se na ty reakce v příspěvcích nahoře, a říkám si, jak by bylo hezké, kdyby je diskutéři položili jako svou otázku, pomocí níž se chtějí od druhého poučit. Hm. Tomu učím své student(k)y učitelství, ale chápu, že mezi již vystudovanými občany je spíše malé procento těch, kteří se k světu stavějí tak, že se vlastně chtějí dál poučit. Hádám, že je takovému postoji jejich rodiče a učitelé málo učili – je to totiž něco, co není shůry dáno, ale co se v apatyce nakoupit dá.
Určitě je to náramně těžké.A docela se mi zdá ,že u nás v současné době takřka nedosažitelné.Ale přesto,myslíte ,že má smysl se pokoušet změnit alespoň ve svém okolí“to dole“?A protože nemám moc příležitostí mluvit s profesorem na pedagogiké fakultě,dovolíte,abych se na něco zeptala?Jaké jsou Vaše skromné sny,co by se mělo na PF změnit,aby odtamtud vycházeli opravdu kvalitní učitelé?
Učit je dívat se na svět s růžovými brýlemi na nose a vidět něco tam, kde nic není, to by měli nakupovat v jiné apatyce.
Velmi“ hluboká myšlenka“.Jste-li stejný Karel,co reagoval na článek o panu Fišerovi, už jsem Vám tam odpovídala.
Děkujeme dr. Hausenblasovi za tento podnětný příspěvek a za to, že nás čte. Na tomto panu učiteli nejvíc oceňuji upřímnost a ochotu sdílet, sdílení otazníků je velmi vzácné a jeho upřímnost ho vystavuje kritice lidí, co vše vědí nejlíp, tedy zdánlivě. On si na to nehraje, ale jelikož tohle není častá veřejná pozice, lidé jsou z toho článku zmateni. Jsem moc ráda, že k němu svolil, a vážím si ho za to.
Paní Polanská, úplně stejně bychom mohli říct, že vše ví nejlépe, tedy zdánlivě, i pan Pinkr a pan Hausenblas – pokud chcete diskusi směřovat takto. Mohla byste se alespoň pokusit být jako moderátor diskuse nestranná. I vy se zřejmě ještě máte co učit.
Nevím, proč jste se v tom našla zrovna Vy, můj komentář byl obecný a stojím si za ním, je to velký problém naší společnosti, tohle všeználkovství a křiklounství, kritika kohokoli, kdo jde upřímně s kůži na trh. Pan Pinkr se tedy rozhodně nestavěl do pozice někoho, kdo vše ví. Ani se nikam necpal. Po určitém váhání mi sdělil, co si myslí, že ho omezuje. A jestli nestranností myslíte měřit stejně hulvátství a slušnosti, někomu, kdo klade otázky, a někomu, kdo vykřikuje, tak to po mně nechtějte. Jo, a každý se máme co učit, bylo by divné, kdybychom neměli.
Paní Polanská, přestaňte si vymýšlet, je to ostudné. V mém komentéři nic nenasvědčuje tomu, že bych „se v tom našla“, reaguji velice obecně. Napsat kritickou zpětnou vazbu považujete za hulvátství? Vy za hulvátsví totiž evidentně považujete především jiný názor než ten váš. Vystupujete velice agresivně a ještě z toho obviňujete druhé. Nedivím se proto vašim četným konfliktům, které jsou zde v diskusích zaznamenány.
Přečetla jsem si svůj příspěvek znovu a nepřijde mi agresivní, Vaše reakce mě překvapují. V této debatní zóně se diskutuje celkem dobře, klima je tu dobré. Jsou zde stovky komentářů a mnohé kritické a není s nimi problém. Problém nastává, když se někdo snaží dehonestovat třeba respondenty nebo jiné diskutující. Občas se to stane a v tom případě se snažíme zasáhnout. Vyzvala jste mě z nějakého důvodu k nestrannosti v souvislosti s totálně slušným příspěvkem dr. Hausenblase a já jsem Vám odpověděla, že nestrannost neznamená, že vše má stejnou platnost a váhu, nevím proč bych zasahovala proti někomu, kdo nikoho neurazil. Nevím, co myslíte tím, že si vymýšlím, o ničem konkrétním jsme se nebavily. To už je asi takové novodobé klišé, říct někomu, že si vymýšlí nebo že lže. A tímto bych to uzavřela.
Ukončení naší diskuse považuji za rozumné. Případní čtenáři si jistě sami udělají názor,
Nicméně bych se ještě vyjádřila k zmíněnému komentáři diskutujícího Hausenblase. Nedostatek nestrannosti projevujete už jenom poklonkováním jeho osobě. Nějaký váš známý? Domnívala jsem se, že právě diskuse je demokratické prostředí, kde za každého mluví jeho slova, názory, nikoliv jakási protekce. Ke kvalitě jeho příspěvku: Jsou zde narážky na jakési účastníky diskuse. Pokud je člověk kritický, měl by být konkrétní, pouze to je konstruktivní cesta. A především – navážet se do rodičů, v tomto případě i učitelů, druhých, jejich výchovy, je vždy velká neomalenost. A kde bere ten člověk jistotu, že jeho postoje jsou ty správné? Trochu to naznačil v reakci diskutující Karel, pokud jsem tedy správně pochopila jeho krátký komentář. Jestliže ano, také se totiž kloním k posuzování na základě kritického myšlení.
Tedy to jen na doplnění, protože jste se o tomto příspěvku vyjádřila jako o „totálně slušném“.
Pan Hausenblas je autorita ve vzdělávání, osobně ho prakticky neznám. Nevím, proč jeho slušný příspěvek vidíte jako „navážení“ zrovna vy, která nešetříte slovy jako „nesmysl“ atd. a jste ve svých komentářích velmi razantní, až nevybíravá. Ale to už tak bývá.
Paní Polanská, předně, „razantní“ jsou v první řadě často zdejší články, velice často silně jednostranně pojaté.
A opakuji, kritizovat něčí rodiče, rodinu, je opravdu neslušné. Také protože je dotyčný vůbec nezná. Navíc, jak může vědět, co druhé formulovalo? To nepozná takto od boku nikdo, ani ti nejlepší psychologové. Tedy mě pan H. rozhodně o nějaké své odbornosti nepřesvědčil.
Ale ne, paní Polanská, nejsou zmateni.Jen je pro ně jednodušší nehodnotit obsah článku ,ale vnější vzhled žáků i učitele.Je to povrchní hodnocení,které s obsahem článku vůbec nesouvisí.Rozumní lidé to rozeznají.Vážím si ho za to také.
Problematika dresscodu je v současnosti ve školství diskutované téma.
Také si vymýšlíte, diskutující, kteří toto téma zmínili, se zároveň vyjádřili i k obsahu článku.
Ve školství je v současnosti hodně diskutovaných a mnohem důležitějších témat ,než „dresscod“Byla bych docela ráda,kdybychom nic jiného řešit nepotřebovali.To, že to nechcete vidět,na věci nic nezmění.
Jestliže pro vás to není důležité téma, pro někoho jiného zřejmě ano. Je někde nějaký seznam priority témat ve školství? Pokud se podle vás nejednalo o zajímavý námět, neměla jste se k němu vyjadřovat.
Nicméně mohli jsme se tu bavit i o jiných věcech, dejme tomu těch viditelných z fotografií. Například proč má jeden žák při výuce sluchátka, jiný se povaluje po lavici, mladá slečna nohu téměř na stole… To není obrázek z běžné třídy. Nebo proč žáci sledují výuku z nepřirozeného úhlu, respektive i tabule je v nepřirozeném úhlu? To totiž může zapříčinit bolest hlavy, nesoustředěnost, v dlouhodobém horizontu dokonce poruchu zraku. Zajímalo by mě, co by na to řekla interní či školní inspekce. Ale já zapomněla – není inspekce taky ta zlá instance, proti které se musí bojovat?
Jsem ráda,že jste školní inspekci zmínila.Poznala jsem jich dost.S některými byla radost diskutovat,některé se prostě musely „přetrpět“.Vy patříte k těm druhým.
Paní Leo, nápodobně, s vámi si taky jeden moc dobře nepopovídá. A s inspektory to platí i obráceně. Také jistě navštěvují třídy/školy, kde je radost posedět, a jiné, co jim pokazí dobrou náladu – když už to chcete hrotit takto do černobíla. Ale občas se začínám i obávat, abychom tady kromě dvou vámi uvedených typů ještě nakonec jednou neměli i třetí: inspekci, co se zděšením prchla ze školy.
Toho bohdá nebude ,paní Brandtnerová,duše inspektorky se nezapře,ta bude „hodnotit “ až do skonání věků.
Tak jsem se dnes ráno probudil a jako manžel učitelky, se kterou tak nějak přirozeně řešíme školní problémy, jsem se zamyslel, jak by asi vypadal výlet profesora Zelí s jeho žáky do ZOO.
Dnes už nevím jak se ta povídka Grossmana a Šimka jmenovala, ale dokážu si představit jak by asi tato akce vypadala dnes.
No k smíchu by to nebylo.
Začalo by to prosbou rodičům o peníze na vlak a vstup do ZOO. Akce by samo sebou probíhala v době školní výchovy ( tedy ne biflování a teorie, ale praxe, po které tolik „odborníků přes školství “ volá).
Někteří rodiče by nezaplatili s tím, že prostě nemají, jiní by ani na mejlové připomínání učitele nereagovali, ti další by své dítě omluvili z docházky z důvodu nemoci (to je dnes možné a někteří žáci toho dost často zneužívají právě v den, kdy se píše nějaká písemka. Chytrý učitel pak musí nachystat jiný test, či prověrku, líný, či hloupější učitel se pak diví, že žák má po dlouhé době z dodatečné, stejné práce za 1 !).
Žáci, kteří na poznávací výlet nejedou a do školy přijdou pak musí být umístěni do jiné třídy.
Ti šťastnější, kteří ještě ke všemu přinesli souhlas rodičů s výletem pak odjíždějí s pedagogem vlakem do světa. Uhlí raději pominu, i bez něj je to složité. Na uhlí by dnes nevlezl nikdo.
Přichází cesta vlakem, kdy profesor má velký problém uhlídat žáky, aby nic nezničili. Záchod je však pro něj neuhlídatelný. V ZOO pak ruce mezi mřížemi klece pro zvěř, zakázané krmení a pod. Pedagog je po celou dobu výletu jednou nohou v kriminále.
Neposední žáci celou dobu ruší výklad profesora a ti, které to zajímá z výkladu nic nemají.
Při návratu se profesor nemůže na nádraží dopočítat žáků.
Někteří se trousí k nádraží se zmrzlinou až po odjezdu vlaku.
Nakonec výlet dopadl dobře, žáci přežili, profesor bude také za pár dnů psychicky v pořádku.
Jen tu hodinu, co byl v tom týdnu tento pedagog suplovat za kolegu nedostane zaplacenou, protože výlet se do pedagogické činnosti prostě a jasně nepočítá. Snad že je to takový ten učitelský odpočinek.
Pěkně jste to, pane Zdeňku, shrnul, ale u té exkurze jste zapomněl na další administrativu, jako je žádost o povolení akce, písemné zpracování programu a zajištění akce, písemné přípravy pro kolegy, kteří odučí vaše hodiny, když vy se budete flákat na výletě, dále SMS rodičům z vlastní kapsy(Mobily děti mají, ale vždy jaksi bez kreditu!), když se kvůli nějakému opozdilci musíte vracet pozdějším vlakem, následuje písemné hodnocení akce a konečně neplacené suplování ne v jedné hodině, ale v počtu tolika hodin, kolik jste jich díky výletu neodučil, nebo kolik jich do konce týdne stihnete. Pokud se rozhodnete vice toto nepodstupovat, je vám naznačeno, že nepodporuje moderní výukové postupy. A jede se dál. Naštěstí teď už beze mě.😊