Šachista David Navara má všestranné zájmy. Už na základní škole měl: bavila ho nejen matematika, jak by se dalo očekávat, ale také český jazyk i cizí jazyky, nebo dějepis. Dnes rád čte sociologickou literaturu. Jediné, co ve škole nemusel, byl tělocvik. „Zbytečně mi ho znechutila učitelka, která rozdávala pětky za hod granátem,“ říká David Navara.
Základní škola: byly to šťastné roky, nebo utrpení?
Spíše šťastné roky, i když život nebývá černobílý. Chodil jsem do výběrové matematické třídy na ZŠ Uhelný trh, z pěti otevřených tříd ta naše u přijímacích zkoušek z matematiky a z českého jazyka dosáhla nejlepších výsledků. V tomto kolektivu jsem se cítil velmi dobře.
Byl jste šprt nebo lajdák?
Ani jedno, ani druhé, i když k tomu prvnímu jsem měl blíže. Prospěchem jsem patřil v rámci silné třídy k průměru, v lepších výsledcích mi bránily časté nemoci a občasné výjezdy na turnaje. Snad ani jednou jsem nepoužil tahák (kromě těch výslovně povolených), ale získané vědomosti mi o to pevněji utkvěly v hlavě.
Co vás ve škole bavilo/nebavilo?
To se s postupem let také měnilo. Bavila mne mimo jiné matematika, někdy český jazyk, v závěru základní školy dějepis, konkrétně moderní dějiny. Na střední škole pak cizí jazyky i několik dalších předmětů, mé zájmy se v průběhu let výrazně měnily. Příliš mne nebavil například tělocvik, přestože pohyb je samozřejmě užitečný. Ten předmět mi dost zbytečně znechutila vyučující, která v páté třídě dávala pětky za hod granátem. Přitom jsem nikdy v životě nepotřeboval házet granátem, chci žít v míru a mám pocit, že v dnešních válkách je schopnost orientovat se v informacích mnohem důležitější.
Co nejužitečnějšího jste se ve škole naučil?
Učit se. V životě dost využívám znalostí cizích jazyků, češtiny i elementární matematiky. Složitější matematika zase měla příznivý vliv na mé logické myšlení.
Kterou zkušenost považujete ve vašem životě za nejpřínosnější?
Z těch školních? Několik špatných známek po přechodu na čtyřleté gymnázium mne přesvědčilo o tom, že bych přípravu měl brát podstatně vážněji. A to nejen ve škole, ale i za šachovnicí a jinde.
David Navara je šachista patřící do světové špičky. Šachy začal hrát v šesti letech, ve 14 letech získal titul mezinárodního mistra, velmistrem se stal šest dní před svými 17. narozeninami. Absolvoval matematickou třídu na pražské základní škole na Uhelném trhu. Po gymnáziu se dostal na čtyři vysoké školy, vybral si studium logiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mluví šesti jazyky. Má rád odborné sociologické knihy, historické televizní dokumenty a horskou turistiku.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
To, co popisujete u té učitelky tělocviku, je typický případ selhání učitele (učitelky). Učitel má učit. Ale učitelka, o které píšete, neučila. Místo toho jen hodnotila. A nejen to. Když viděla, že je něco špatně, nechala to tak. A ono to bylo pořád špatně a ona pořád špatně hodnotila, a tak plynul rok za rokem. Takové chování nejen, že je pro žáka ponižující, ale učitel také neuvěřitelně plýtvá časem žáka – vlastně mu znemožňuje se něco naučit. Že to potom vede ke znechucení předmětu žákovi, je vcelku jasné. Jinak to ani dopadnout nemůže. Ta učitelka vlastně tímto způsobem vykonala opak toho, za co byla placená a co měla dělat.