Česká škola mi dala disciplínu, ale zábavná moc nebyla, říká první česká mládežnická zástupkyně v OSN

„Vděčím české škole za disciplínu, ale podstatné věci jsem se naučila až v zahraničí,“ říká první česká zástupkyně mládeže v mezinárodní organizaci OSN.

Základní škola – šťastné roky, nebo utrpení? 
Kombinace obojího. Šťastné roky to určitě byly, pořád na ně v dobrém vzpomínám. Vděčím české škole za disciplínu, kterou mi dala, za to, že jsem si navykla se učit, i když ty tuny vědomostí, které jsem se musela učit nazpaměť, není samo o sobě není nic, co by člověk později v životě využil. Utrpení spočívalo v tom, že jsem musela dělat hodně věcí, které mě nebavily, stylem, který mě nebavil.

Šprt nebo lajdák?
Já jsem byla hroznej šprt, megašprt. Můj první sen, který si pamatuju, bylo mít samé jedničky na gymplu. Co jsem to byla za dítě, že jsem měla takový sen? Všichni říkali, že to nejde, že gympl je hrozně těžkej a budu ráda, když budu mít trojky. Takže jsem vážně dřela, klidně třeba do půlnoci. A úplně ze své vůle, rodiče mi nic neříkali. Když chceš mít jedničky na české škole, ani to jinak nejde, vždyť toho množství látky, kterou musíš recitovat před tabulí, je šíleně moc.

Oblíbený/neoblíbený předmět?
Bavily mě jazyky, dějepis, zeměpis – učit se o světě. Bavil mě i tělocvik, mám ráda sporty. Co mě vůbec nebavilo – chemie, fyzika. Byla jsem humanitně zaměřená, ale později při studiu v USA jsem si brala třeba matematiku dobrovolně. Ono je to totiž často o přístupu učitele. I na besedách mi čeští studenti často říkají: mě baví tenhle předmět, protože máme dobrého učitele. Chtělo by to víc učitelů, kteří se soustředí víc na studenty, diskutují s nimi a jsou otevření otázkám. Často slýchám, že se děti bojí ve škole něco říct, protože mají pocit, že žádoucí je jen papouškování.

Co nejužitečnějšího jste se ve škole naučila? 
Tu disciplínu, o které už jsem mluvila. Ale celkově víc jsem se toho naučila v Americe. Nejvíc asi na bakaláři, to bylo něco, co mi změnilo život – měla jsem tam velkou podporu učitelů, kvalita výuky byla obrovská, bylo to hodně náročné a měla jsem neustále pocit, že nestíhám. Ale naučilo mě to kriticky myslet, psát, hodně jsme psali, hodně jsme četli. A když jsem dělala přijímací řízení do OSN, tak to byly samé eseje a k tomu 70 vědomostních otázek a všechny prověřovaly moje kritické myšlení. Právě Pomona College, kde jsem studovala bakaláře, vděčím za to, že jsem uspěla.

Kterou zkušenost považujete v životě za nejpřínosnější?
Těch je. Nejvíc asi to, že jsem odjela v šestnácti do zahraničí a byla jsem tam úplně sama. To mi naprosto změnilo pohled na svět. Ale zároveň si uvědomuju, nakolik mě utváří to, že jsem z Mostu. Díky tomu vím, jaké štěstí mám a cítím vděčnost. Třeba za to, že mí rodiče nejsou rozvedení, jak tomu v Mostě často bývá. To mi vždycky dodávalo sílu. A taky za jejich podporu. Doteď si vzpomínám, v jakém šoku byli, když jsem jim po roce v Americe zavolala, že už se nevrátím, že chci pokračovat ve studiu tam. Ale věřili, že vím, co dělám, a dali to.

Zuzana Vuová (26) se narodila v severočeském Mostě. V šestnácti letech odešla do USA, kde dokončila střední školu a vystudovala bakalářský obor na kalifornské Pomona College. Navázala magisterským studiem politologie na London School of Economics. Je první českou mládežnickou delegátkou do OSN. Žila v Libanonu, loni ji pracovní povinnosti zavedly do Keni. Mluví česky, vietnamsky, anglicky, francouzsky, španělsky a učí se arabštinu.  

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

8

 
4 Počet vláken diskuze
4 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
jiri pribyl
jiri pribyl

Nevim zda diskuze spis dotaz Kcemu,proc a komu je takova zastupkyne ci zastupce co tim Cr ziskava.Prosim o konkretni udaje ne vseobecne plkani jako v eu parlamete

Káča
Káča

Slečna to popisuje jako pohádku, odjela studovat do USA a poté rodičům sdělila, že zůstane studovat dál. Prosím pohádky snad patří na jiné stránky. Vzhledem k tomu, že mám osobní zkušenost s náklady studia v zahraničí, tak se patrně jedná o slečnu mimořádně finančně zajištěnou, která své vzdělání zahodila v takové zbytečné organizaci jako OSN. Patrně by byla prospěšnější společnosti při svém vzdělání nějakým smysluplnějším povoláním, než plkáním v OSN.

Dagmar
Dagmar

Vraťte možnost dát hlas příspěvku! Nebo vám to takhle vyhovuje, že většina diskutujících odešla?

Linda
Linda

Já nechápu, proč by měla být škola zábavná??? Je třeba autoškola zábavná??? Nebo zaměstnání bude zábavné??? Jako že přijdu domů a budeme si s manželem vyporavovat, čemu jsme se v práci ten den zasmáli a jak nás tento den v práci obohatil a posunul dál a výš????