Napůl šťastné roky, napůl utrpení, říká psychiatr Radkin Honzák o letech strávených ve školních lavicích. Každopádně mu byly inspirací pro vlastní pedagogické působení. „Ze školy jsem věděl, že dobrý kantor dokáže i z nestravitelné látky připravit chutné pokrmy. A to jsem – doufám – uplatňoval, když jsem učil,“ říká
Základní škola: byly to šťastné roky, nebo utrpení?
Půl napůl: do třetí třídy jsem chodil do obecné školy, která patřila pod Francouzské gymnázium v Dejvicích, které bylo bezvadně vedené a od čtvrté třídy výš – psal se rok 1948 – jsem přešel do jednotné školy podle Zdenka Nejedlého, což bylo něco příšerného. Čím? Úplně vším.
Byl jste šprt nebo lajdák?
Obecnou školu jsem zvládal lehce, na měšťance mě to většinou bavilo, na jedenáctiletce (což bylo cosi místo gymnázia a trvalo to tři roky – těch osm se započítávalo kontumačně) se mnou lomcovala puberta, takže jsem spíš doháněl resty, než systematicky šprtal. V 10. třídě jsem měl „napínáka“ z ruštiny ve třetím kvatálu. Napínák, to bylo něco jako napomínání k větší píli, vlastně taková čtyři mínus. K maturitě už jsme všichni dřeli a já taky.
Co vás ve škole bavilo/nebavilo?
Nebavila mě ruština a deskriptivní geometrie, nešlo mi ani kreslení a bylo mi z toho trapně.
Co nejužitečnějšího jste se ve škole naučil?
Že dobrý kantor dokáže i z naprosto nestravitelné látky připravit chutné pokrmy, po kterých žactvo s radostí skočí. A to jsem (doufám) uplatňoval, když jsem učil.
Kterou zkušenost považujete ve vašem životě za nejpřínosnější?
Že když se člověk naučí překonávat strach, zjistí, že tady zas není tolik věcí, kterých by se měl bát.
Radkin Honzák je psychiatr, publicista a vysokoškolský pedagog – přednáší na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a na Fakultě sociálních věd. Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství v Praze. Je autorem mnoha populárně-naučných publikací ze svého oboru, za svůj blog získal letos literární cenu Magnesia Litera. Mezi své zájmy řadí lidi a psa Bobinu.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Líbí se mi Vaše odpovědi. Jednoduché, stručné a výstižné. žádná výtka učitelům, že Vás to či ono nenaučili. Ale hodnocení sebe sama, jak jste přistupoval ke svému vzdělání vy sám. Ve svých věkových etapách školního věku jste přistupoval ke vzdělávání tak jako mnohý z nás. Až ve starším věku jste si uvědomil, že něčím chcete být a jestli se to má stát, musíte pro to něco udělat. V současné době je to právě opačné vedení dětí, musíš mít maturitu, titul, abys něčím byl. A když to nejde, svádí se to na kantory. Jenže ono by to mělo být trošku jinak. Ty se musíš učit a o svoje vzdělání se starat, abys něčím byl. To co se vytrácí je právě ta zodpovědnost sama za sebe. Jestli chci něco dokázat, tak pro to musím něco udělat. Naučit se rozpoznávat, na co mám a o čem si myslím, že budu chtít v životě dělat. I člověk, který pracuje manuálně se musí správně orientovat ve své profesi.