Boje mezi žižkováky a vinohraďáky, skvělí třídní učitelé, vášeň pro počítače a jazyky, která mu zůstala. Takové jsou vzpomínky na školní léta senátora Pavla Fischera. A později strach, že studia můžou kdykoli skončit. „Naše rodina nesouhlasila s režimem, chodil jsem do skautu, účastnil se aktivit, které vyvolávaly zájem estébáků. A tak jsem o to zodpovědněji zkoušel přistupovat k učení, chtěl jsem studovat, přičemž vyhodit mě mohli v podstatě kdykoliv.“
Znamenala pro vás škola šťastné roky, nebo spíš utrpení?
Jako dítě jsem vyrůstal na pražských Vinohradech, ale stejně jako někteří kamarádi ze sousedství jsem chodil do školy na Žižkov. Třída tak byla rozdělená na dva tábory a dovedete si představit, jakou soutěživost to v nás podněcovalo. Bylo to zábavné. Na školu mám veskrze dobré vzpomínky a s některými spolužáky, dokonce i s pedagogy, se vídáme dodnes.
Byl jste pilný žák, nebo spíš lajdák?
Moje maminka byla učitelka a podněcovala ve mně a v mých sourozencích zvědavost. Táta přednášel, a tak nás v celé řadě předmětů trápil svými důslednými otázkami. Rodiče nás vedli k tomu, abychom si uměli nejen obhájit svůj názor, ale také vyslechnout mínění toho druhého. Za to jsem jim dodnes vděčný. Občas se pro mě situace zkomplikovala: naše rodina nesouhlasila s režimem, chodil jsem do skautu, účastnil se aktivit, které vyvolávaly zájem estébáků. A tak jsem o to zodpovědněji zkoušel přistupovat k učení, chtěl jsem studovat, přičemž vyhodit mě mohli v podstatě kdykoliv.
Co vás ve škole bavilo, a co nebavilo?
Bavily mě všechny předměty, na které jsem měl dobré učitele. Osobnost pedagoga je klíčová. Zajímaly mě počítače, jazyky – a obojí mi zůstalo. Líbilo se mi, když se humanitní a přírodovědné předměty prolínaly, ale to přišlo spíš později, na střední a vysoké škole. Na vysokou mě poprvé nevzali, pracoval jsem pak jako dělník, a napodruhé jsem namísto přírodovědy zkusil humanitní obor. Možná můj čerstvý dělnický původ byl významným plusem, tak jsem uspěl. Dnes poměrně často přednáším a diskutuji se studenty. A to si ohromně užívám.
Co nejužitečnějšího jste se ve škole naučil?
Měl jsem to štěstí, že jsem si ze školy odnesl smysl pro fair play. V období totality to nebylo samozřejmé, ale já jsem měl štěstí na třídní učitele. Velkou roli sehrála také moje rodina. Doba byla v některých ohledech nesmyslná a nespravedlivá, ale my jsme věděli, že na to nejsme sami a že jsou věci, o kterých se mimo rodinu nesmí mluvit.
Kterou zkušenost považujete ve vašem životě za nejpřínosnější?
Těžko jmenovat jedinou. Silné bylo, když jsem se stal otcem. Hodně jsme se doma s dětmi smáli. A dodnes se raduji z toho, kolik legrace člověk s dětmi zažije.
Pavel Fischer se narodil v Praze, pracoval jako dělník i jako diplomat ve Francii a Monaku. Byl také poradcem prezidenta Václava Havla. Od roku 2015 pracoval jako ředitel Ústavu empirických výzkumů STEM. V roce 2017 kandidoval na prezidenta ČR, v říjnu 2018 byl zvolen senátorem za Prahu 12. Je činný i v neziskovém sektoru.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
No tak hlavně že mohl vystudovat vysokou, tak ho zase tak STB nesledovalo, postavení měl hezké a zajisté bude kandidovat za pár let opět na prezidenta, mě ale připadá hodně kariéristický, nic víc, ten pro lid nebude, zato bohatí jej budou milovat. Mluvit umí, to se naučil ale dobře.
další chudáček co se měl za komunistů špatně.Hlavně,že mohl vystudovat,to mu komunisti nevadili
Vidíme to s manželkou stejně, prázdné líbivé fráze. Dnes je každý disident, ale ti skuteční se poznají tak, že se tím nechlubí. Dělníka snad tehdá po skončení oboru a SŠ dělala většina národa. Nedostal se na VŠ, tak na to asi neměl jako mnozí, co se taky nedostali. Rok dělal rukama, pak se dostal na míň náročné studium, tak jakýpak dělník. To si z nás někdo tady dělá legraci. S tím skautem je to taky vyložená lež, před převratem by si to nikdo s dítkami nelajsnul. Fischer ale asi ví moc dobřen na koho cílí, dnešní třicátníci už tyhle věci nezažili na vlastní kůži, je lehčí jim něco namluvit. Z Fischera máme už od začátku dojem neupřímného člověka a nepřejeme si takové lidi v rozhodovacích funkcích v politice a veřejné sféře!
Ale možná se pletu. Když tady redakce zveřejňuje takové informace, ať nám dokladuje pronásledování Fischera STB a jeho fotku ve skautské uniformě, rádi se poučíme.
Jste mě rozesmál.Vy jste tedy musel být hrdina.Já jsem byla skautkou už v sedmdesátých letech,všichni nebyli poserové.A pana Fišera si osobně moc vážím,jako člověka i jako politika.Kéž bychom měli takových víc.A Vám doporučuji,ať příště nedáváte na „dojem“ a něco si o tom člověku nejdřív zjistěte,než ho začnete veřejně kritizovat. Redakce ,ani pan Fišer,Vám nemusí nic“ dokladovat“,to je Váš problém.
Šmarjá děvče, to jste chodila do pionýru, hnědá košile, šáteček, nášivky, odznáček, jsem čestný, kamarádský, pracovitý, aby se taky jeden nesplet, když je to skoro to samý. Hádám Fischera znáte od prezidentakých voleb a soudíte jenom podle předvolební agitky, předtím jste nevěděla, že existuje. Moje zlatá, néni všechno zlato, co se blejská.
Do pionýra jsem nechodila nikdy,ani do SSM.Do skautu ano.
Někteří se mají dobře za každého režimu…jen musí mlet o tom jak byli utlačovaní…přitom to není žádná pravda..ale pouze kalkul…
Maminka učitelka, synek předmětem zájmu estébáků…zapoměl dodat proč?! Jaké složky StB? A že dělal poradce Havlovi, tak to je spíš znakem pro nedůvěryhodnost. Oblbovat může mladé culíky.
O každého kdo studoval v zahraničí se zajímala STB a za nějaký slib to umožnila.