Tomáš Feřtek dramaturguje a někdy i píše detektivky pro Českou televizi. Dlouhá léta pracoval jako reportér týdeníku Reflex. A ještě dávno předtím, jako kluk, nastoupil do učení jako elektromechanik. Jak vzpomíná na učiliště? A opravdu dobrý řemeslník nepotřebuje maturitu?
Proč jste šel po základní škole na učňák, a ne na gymnázium?
Bavíme se o druhé polovině sedmdesátých let. Tehdy byla maturita výjimečná záležitost a gymnázium něco dost vzdáleného. Ale myslím, že to hlavní bylo, že já jsem moc nevěděl co a rodina usoudila, že elektrotechnika a manuální práce mají budoucnost. Tak jsem se začal učit mechanikem elektronikem. Čtyři roky, obvykle týden na učilišti, týden ve škole. Školu jsme měli v Praze 10 ve Vršovicích, učňák Na Vidouli, to je Praha 5 Košíře. To tehdy byl naprostý okraj města, za ním jen pole.
Jak byste svou zkušenost učně popsal, její slunné i stinné stránky…
Otravné bylo to dojíždění. Vstávat ráno před pátou, hodinu autobusem přes celé město a v půl sedmé šlapat tmou dvacet minut do kopce. My jsme byli učni s maturitou, takže dost stejní jako studenti běžné průmyslovky. Docela v pohodě. Dodnes se se spolužáky občas vidím. Škola byla hlavně nuda a stres, ale takové byly tehdy všechny školy. Horší bylo samotné učiliště. Mentalitou taková vojna, kde máte na rukávě našité frčky podle ročníku, kontrolují vám vlasy nad límec a jestli jste si umyl ruce. Základem vzdělávacího procesu byla buzerace a učňovskou odpovědí sprosťáctví a snaha ulejt se, kde to šlo. A ulejvat se, to mně nějak z principu nikdy moc nešlo. Takže jsem zrovna nebyl třídní sociální hvězda.
Škola byla hlavně nuda a stres, ale takové byly tehdy všechny školy. Horší bylo samotné učiliště. Mentalitou taková vojna, kde máte na rukávě našité frčky podle ročníku, kontrolují vám vlasy nad límec a jestli jste si umyl ruce. Základem vzdělávacího procesu byla buzerace a učňovskou odpovědí sprosťáctví a snaha ulejt se, kde to šlo.
Takže vás to nebavilo.
Já jsem do patnácti hodně modelařil a k manuální práci mám obecně velmi pozitivní vztah. Takže nemůžu říct, že by mě to nebavilo úplně. Hodně se tam dělaly černé zakázky. Jeden mistr si třeba stavěl plachetnici a celý učňák skoro rok vyráběl součástky pro jeho loď. Různé excentry a svorky na lana. Nebo jsme ve velkém pro mistry a jejích známé vyráběli zesilovače, barevnou hudbu a podobně. Na tom se dalo hodně naučit. Takže když se pracovalo, bylo to dobré. Všechno ostatní bylo dost nesnesitelné.
Čím?
Na učilišti tou nablblou vojenskou buzerací. Když jsme pak přišli do fabriky nebo na montáže, tak hlavně permanentní přízemností, vulgaritou a neochotou těch starších vůbec pracovat. Tehdy se hodně mluvilo o dělnické cti, ale já brzo nabyl dojmu, že dělnická čest je ve skutečnosti jen kombinace nízkého sebevědomí, třídní nenávisti a nulové informovanosti o čemkoli. Pro mě to byla dobrá zkušenost. Opravdu rychle jsem si udělal jasno, kde rozhodně nechci v životě skončit. V jistém smyslu byla chyba spíš na mé straně. Svými zájmy jsem tam moc nepatřil.
Bylo těžké se pak dostat na vysokou školu?
Ne, nároky tehdy byly nízké. A pokud byla nějaká překážka, tak spíš politická, začátkem osmdesátých let se hodně kádrovalo. Půl roku jsem byl na elektrofakultě ČVUT, pak jsem se konečně vzpamatoval, začal o sobě rozhodovat sám a šel na peďák, studovat češtinu a občanku. Vysokou školu má ostatně hodně mých spolužáků z učňáku. Někdo práva, někdo ekonomku, dost je tam inženýrů. Velká část té třídy jsou profesně úspěšní lidé.
Změnila se podle vás učiliště od doby, kdy jste se učil vy, a jak?
To mohu posoudit jen omezeně. Něco z přímé zkušenosti, něco z odborných studií nebo ze zkušenosti kolegů. Určitě jsou mnohem větší rozdíly. V sedmdesátých a osmdesátých letech zas tak velký rozdíl mezi učněm a průmyslovákem, respektive ani gymnazistou, nebyl. Dneska jsou ty rozdíly zásadní. A řekl bych, že jsou velké rozdíly i mezi jednotlivými učilišti. Minimálně k části z nich se chováme jako k odpadkovému koši vzdělávacího systému. A učitelé to tam mají těžké. Přitom za to zase tak moc nemohou. Problémy, které sklízíme na učilištích, vznikají na základní škole.
Problémy, které sklízíme na učilištích, vznikají na základní škole.
Co by učňovskému školství prospělo?
V rozumných vzdělávacích systémech se investuje především tam, kde je problém. Nejlepší učitelé jdou právě na vyloučené či jinak obtížné školy. To neděláme, do téhle části populace moc neinvestujeme, myslíme si o ní, že jsou to nevzdělavatelné a ztracené existence. Čímž je přesně do tohoto stavu dovedeme. To za prvé.
Za druhé začíná být jasné, že nutným základem každého vzdělání musí být jeho všeobecná část. Slušně zvládat praktickou matematiku a základy němčiny či angličtiny dneska opravdu potřebuje i pokrývač. Ale kvalitní všeobecnou část vzdělání poskytují učiliště a střední odborné školy jen výjimečně.
A konečně, myslím, že bychom měli otevřít možnost učit se řemeslo i těm, kteří se pro to rozhodují později než v patnácti. Lépe řečeno v patnácti tam mnozí nejdou z vlastní volby. V osmnácti už by uvažování o tom, jaká manuální profese by mě bavila, bylo podstatně zodpovědnější.
Otevřít možnost učit se řemeslo i těm, kteří se pro to rozhodují později než v patnácti. V patnácti tam mnozí nejdou z vlastní volby.
Pořád se mluví o tom, že být dobrým řemeslníkem je lepší než být průměrným vysokoškolákem, tak proč o řemesla není zájem?
To je v českém prostředí takový evergreen. Rodiče se rozhodují racionálně. Říkají si, že důležité je, aby jejich dítě mělo maturitu, aby se pak mohlo svobodněji rozhodovat, co chce v životě dělat. A v tom mají pravdu. A zase tak malý zájem o řemesla není, pořád platí, že u nás jde na učiliště třetina populace. To je v Evropě i ve světě nevídané číslo, na tom se podepisuje naše silná průmyslová tradice. Pokud je problém s některými řemeslnými profesemi, jako je čalouník, pasíř, truhlář a podobně, nabízejme možnost si tu profesi osvojit později. Jak jsem říkal, v patnácti se pro ni rozhodne málokdo. O pět deset let později už je to něco jiného. Ale takový člověk nebude chodit tři roky na učiliště, kde se s ním nebude zacházet s respektem. V tom věku už se buzerovat a ponižovat nenechá.
Jsou lidé, kteří tvrdí, že řemeslník potřebuje znát řemeslo, maturitu nepotřebuje. Co si myslíte vy?Změnila se podoba řemesel v technologické době?
Velmi dobří jsou právě řemeslníci, kteří mají maturitní středoškolské vzdělání. Často umí lépe komunikovat se zákazníkem, jsou flexibilnější, lépe zvládají řízení. No a mně se maturita dost hodila, jinak bych musel zůstat tam, kde jsem rozhodně zůstat nechtěl. Ale na to se asi neptáte. Instalatér potřebuje maturitní vysvědčení, pokud si chce založit instalatérství. Což asi není zase tak nečekaná ambice u řemeslníka, že? A za druhé řemeslník potřebuje umět napsat obchodní dopis bez chyb, potřebuje praktickou matematiku, potřebuje cizí jazyk, aby se byl schopen domluvit s dodavatelem. To všechno jsou věci, které by měla zahrnovat ta společná část maturity. Můžeme dál diskutovat, jestli tomu budeme říkat maturita, ale ty znalosti a dovednosti úspěšný řemeslník potřebuje zcela jistě. Bez nich se stává špatně placenou, zneužitelnou, vydíratelnou a nekvalifikovanou silou využitelnou leda tak v montovně. Se všemi následky, které to pro demokratickou společnost potenciálně má.
Řemeslník potřebuje umět napsat obchodní dopis bez chyb, potřebuje praktickou matematiku, potřebuje cizí jazyk, aby se byl schopen domluvit s dodavatelem. To všechno jsou věci, které by měla zahrnovat společná část maturity. Můžeme dál diskutovat, jestli tomu budeme říkat maturita, ale tyto znalosti a dovednosti úspěšný řemeslník potřebuje zcela jistě.
Dokáží vůbec učňáky řemeslníky připravit? Nedávno jsem v nějakém článku četla, že jsou oblíbené hlavně obory, jejichž absolventi pak nastupují do výroby velkých firem.
To neumím v úplnosti posoudit. Některá učiliště to určitě umí. Ale některá to mají těžké. Přicházejí k nim těžce demotivované děti, které si už někdy od deseti let připadají ve škole jako opovrhovaný vzdělávací „zbytek“, který je odvelen k manuální práci, protože pro nic jiného se nehodí. Takoví lidé školu nesnášejí a zrovna velkou iniciativu ve vlastních životech neprojevují. Opravdu není náhoda, že v průzkumech opakovaně vychází učňovská populace jako významně nesnášenlivá, frustrovaná a xenofobní. Ale tam jsme ji dostrkali my, tak si na ni nestěžujme.
Tomáš Feřtek je vyučený elektromechanik a tři roky student Pedagogické fakulty UK. V letech 1991 – 2007 byl reportérem a šéfreportérem týdeníku Reflex. Od roku 2007 změnil profesi a jako dramaturg se specializuje na detektivky, pro které někdy i píše scénáře. Pracuje externě pro Českou televizi a souběžně jako mediální konzultant EDUin o.p.s. Je autorem několika pedagogických příruček a turistických průvodců pro rodiny s dětmi – je totiž zálibou chodec a cyklista. Žije v Jankově u Benešova a má tři dospělé děti.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Ale tam jsme ji dostrkali my, tak si na ni nestěžujme.
———-
Jestli něco bytostně nesnáším, tak tento způsob že …my… Já jsem nikoho nikam nedostrkal. Mimochodem, i můj syn má průmyslovku.
No to já bych také mohl říkat, že já osobně ne. A asi by to byla pravda. Ale žijeme zkrátka v demokratické společnosti, kde se nějak podílíme na veřejných rozhodnutích, tedy i na veřejné vzdělávací politice. A ta opravdu tu učňovskou populaci dostrkala do situace, kdy je pro učitele obtížné s učni pracovat, a zároveň si na úroveň učňů neustále stěžujeme. Takže mně přijde ten plurál na místě.
Žasnu, autor nebyl schopen dokončit pedagogickou fakultu (zvládl 3 roky) a píše pedagogické příručky? No to musí mít učitelé radost, zeptám se pedagoga u nás doma. Ten zvládl pedagogickou fakultu a fakultu aplikovaných věd. Už přesně vím, co mi řekne. Předpokládám, že je tedy autor v pedagogice samouk.
Jak víte, že nebyl schopen? Svět je plný talentovaných lidí, které škola přestala bavit, a dosáhli velkých profesních úspěchů i bez titulu, ale chodí po něm i hodně absolventů pedagogických fakult, kteří nejsou moc dobří učitelé, o tom, že by mohli napsat nějakou příručku, ani nemluvě. Opravdu si myslíte, že aby někdo rozuměl vzdělávání, musí mít pedagogickou fakultu? Legrační. Berete „fakultu“ jako jediný vzdělávací zdroj a „samouk“ je slovo, které používáte jaksi pejorativně. To jste ale dost daleko od znalosti toho, jaké cesty ještě vedou ke vzdělání. Což v dnešní době platí dvojnásob. Není tu žádný monopol na pedagogické ani jiné vzdělání. Tímto a podobnými komentáři, kterými se snažíte podrýt autoritu autorů nebo zpovídaných, prozrazujete jen tu velkou neznalost. Asi je snadné něco vypustit takto do komentáře na internetu a neodvážila byste se mluvit stejně v přítomnosti expertů, tím spíš, kdybyste zjistila, že studovali něco jiného, než na co jsou teď experti. Vysokoškolské studium by mělo lidi naučit kriticky myslet, to je základ pro jakoukoli expertízu. Odbornost se v životě buduje.
Možná stojí za to upřesnit, že ty knížky nejsou ani tak pedagogické příručky, nepovažuji se za učitele, ale zabývají se vzdělávací politikou. Což je něco jiného a v tomhle oboru vám pedagogická fakulta moc nepomůže. Ale jinak máte pravdu, já mám hodně profesí a ve všech jsem to, čemu říkáte samouk. Netvrdím, že je to jediná a nejlepší cesta, ale mně se to dost osvědčilo. A mí zaměstnavatelé také nemají nic proti.
Děkuji za doplnění redakcí uváděného životopisu. Už jsem to pochopila. Moc tomu nerozumím, děláte pedagogické příručky, ale vlastně to pedagogické příručky nejsou. Pak by asi stálo za to, zkontrolovat, co o Vás redakce píše. Tedy studoval jste tři roky a pak jste zjistil, že Vás to asi nebaví. To je opravdu pěkné. Moc trpělivosti asi nemáte, škoda, že jste nevytrval, ve 4. a 5. ročníku je na pedagogické fakultě je pedagogika a psychologie. Jsem moc ráda, že jste nechtěl být doktorem nebo řidičem s povoláním. Možná by jste si to v půlce studia také rozmyslel. No potěš koště. Je vidět, že dnes může každý kecat do všeho. To se má Váš zaměstnavatel opravdu čím chlubit, vzděláním elektromechanik, autor detektivek a odborně píše o školství. Ach jo.
no co říci autor je v.l už jenom věta nároky na vš byly nízké pokud si dobře pamatuji a v té době co autor popisuje jste měli trojky za základce na maturitu jste mohli zapomenout byli jste prostě hloupý a elektrotechnická vejška jak říká pan autor –
nároky byly nízké znamená to že byl but protekční spratek a nebo angažovanej svazák a že nedotáhl nic do konce a ted se živí pomlouváním a rádoby smolením pro čt a pisálkováním nějakých pouček už říká něco o jeho povaze prostě lehkoživka jak se patří – dnes když koukám jak vypadá vzdělání a úroven absolventů vysokých škol je to katastrofa jak řekl jeden vysokoškolský pedagog na na čt 24 80% dnešních studentů by podle měřítek vzdělanosti neměli nárok za minulého režimu na maturitu natož na titul proto byli zrušeny státní maturity a když bylo opět zavedeno tzv. maturitní minimum tak všichni řvali proti tomuto a tomu odpovídá i naše hodnocení v žebříčku vzdělanosti a vysokých škol jak v evropě tak celosvětově – jen tak dovětek když synova spolužačky z víceletého gymnázia byla na dvouměsíčním školním pobytu ve spojených státech zde v čr měla z matematiky trojku holt některým holkám to nejde no a v té naší vzorové americe se na ní chodili koukat že dokáže z paměti velkou násobilku mocnit na druhou a dokonce počítat rovnice o dvou neznámých byla tam za matematickou hvězdu no a ted hlupci můžete kritizovat