Je alternativní škola dobrá pro další studium a pro život, nebo ne? Zeptali jsme se několika studentů středních škol, kteří vychodili Montessori sekci ZŠ Na Beránku v Praze a ve své škole pořádají besedy o tom, jak se připravovali na přijímací zkoušky, jakou školu si vybrali a jak se jim tam daří. Nás to taky zajímalo.
“Montessori sekce ZŠ Na Beránku v Praze funguje už 13 let. Samozřejmě sledujeme, kam naši žáci odcházejí,” říká vedoucí montessori větve Mirka Kellovská. Mezi jejich volbami jsou všechny typy středních škol – všeobecná, humanitní i přírodovědná gymnázia, odborné střední školy uměleckého typu i další odborné střední školy s maturitou. „V uplynulých třech letech neodešel ani jeden žák na odborná učiliště,” říká Mirka Kellovská.
Častý problém jiných základních škol, tedy odchod nadaných a motivovaných dětí po prvním stupni, tady příliš neřeší. “Na víceletá gymnázia přecházejí naši žáci jen výjimečně, jedná se o jednoho či dva žáky ročně,“ vysvětluje a dodává: „Jedním z našich cílů je, aby žáci zůstali v našem programu až do devátého ročníku a tím měli možnost dobře poznat sami sebe. Důležitým ukazatelem pro nás je, zda si žáci dokázali zvolit školu podle svého opravdového zájmu.”
Jaký byl pro vás přechod z montessori školy na klasickou střední školu?
Kristýna: Ze začátku mi přišlo trochu zvláštní, jak je třída plná lavic a v těch se musí celý den sedět. Na to jsem si ale zvykla celkem rychle. Na druhou stranu mi přijde, že ty nároky na studenty jsou tam o dost menší. Sedíte, píšete, víc se toho po vás během dne většinou nechce.
Karolína: Myslím, že těžší je přejít z klasiky do montessori než obráceně, protože v klasické škole, jak to vidím já, tak si většinou nemusíte nic dohledávat nebo zjišťovat, učitelé vám to naservírují. Co mně přišlo vážně divné, bylo, že učitelům najednou musím začít vykat a nemůžu jim říct všechno, co mi běží hlavou.
Jaké byly pro vás přijímačky, museli jste se hodně připravovat?
Noemi: Já jsem si vybrala hodně žádanou školu, Gymnázium Na Zatlance, takže jsem byla kolem přijímaček hodně ve stresu. Musím říct, že jsem trochu zanedbávala matematiku a musela jsem se ji pak dost doučit. Proto každému radím, ať se matematiku učí pořádně už od sedmičky, ať má základy.
Karolína: Myslím, že jsem byla trochu líná, měla jsem si dávat vyšší cíle, a taky podepisuju, že jsem se měla víc soustředit na matematiku.
Janek: I já jsem měl s matematikou trochu potíže, víc bych se na ni zaměřil.
Kristýna: Já jsem se přihlásila na přírodovědné gymnázium a problémy jsem neměla žádné. Šla jsem na přijímačky nanečisto, takže jsem měla představu, jak to bude vypadat. U nás je navíc ještě přírodovědná část, a protože mě přírodní vědy fakt baví, tak s tím nebyl problém. To je totiž velká výhoda montessori, že když vás něco zajímá, učitelé vás v tom podporují a můžete si v tom dojít opravdu daleko. To bohužel na střední škole není možné. Kolikrát řešíme něco zajímavého v biologii, chtěla bych se do toho pořádně zabrat a déle na tom pracovat, jenže zazvoní a začne třeba čeština. Není tam prostor na diskusi a vlastní aktivitu, aspoň tak to vnímám já.
V montessori škole se klade velký důraz na vztahy. Jaké máte vztahy v nové škole – s učiteli a se spolužáky?
Kristýna: Někteří učitelé se tváří hrozně důležitě, nic je nezajímá a mluvit se s nimi nedá, jiní jsou úplně v pohodě. Asi to patří k věci, že když máš dvanáct učitelů, tak se mezi nimi najdou horší i lepší. Mrzí mě, že se tam moc nedbá na vztahy ve třídě. Na montessori škole, když je nějaká nepříjemnost, je potřeba něco řešit, tak se prostě zastaví výuka a promluvíme si o tom. Na to na střední není čas. Spolužáci jsou ale naštěstí celkem v pohodě.
Janek: Ve třídě se hodně dělají skupinky, které se mezi sebou prakticky nebaví. Člověk by ani neřekl, že jsme jedna třída. Co se týče učitelů, tak v hodinách se chovají jinde než tady, jsou víc odtažití. Za některými se svými problémy můžeš jít, u dalších to není dobrý nápad.
Noemi: Máme dva třídní učitele, ti se s námi jednou týdně setkávají. Můžeme řešit problémy, plánovat akce a tak. Někteří učitelé jsou odtažití a nechtějí s námi mít nic moc společného, jiní jsou v pohodě a můžeme jim tykat.
Karolína: Spolužáci jsou v pohodě, máme celkem malou třídu, tak je to fajn. S učiteli je to trochu zvláštní. Ve škole jsou spíš přísní a drží si nás od těla, ale když jsme třeba na nějaké akci mimo školu, tak se úplně promění. Jako by měli pocit, že ve škole se s námi nemůžou moc bavit, a venku to z nich spadne.
V čem vám montessori vzdělávání pomohlo? A chybí vám něco?
Karolína: Já mám trochu napjaté vztahy s jednou učitelkou. Myslím si, že je to tím, že mám odsud dost rozvinuté kritické myšlení. Přijde mi, že na klasické škole někteří učitelé fakt nechtějí, abychom přemýšleli. Myslím, že jsem se tady hodně naučila, rozhodně v některých předmětech na střední víceméně jen opakuju, co už dávno vím. Ale navíc musím říct, že hlavně jsme toho tady hodně zažili. Třeba jsme vlastníma rukama na zahradě postavili dům, to je fakt něco, na co nezapomenu nikdy.
Milan: Já jsem rád, že jsem měl tu možnost zažít školu takovou, jaká je tady Na beránku. Dost jsem se naučil, a hlavně jsem se naučil učit.
Noemi: V posledních třech letech základní školy jsme museli pravidelně předstupovat před spolužáky s různými prezentacemi a aktualitami v angličtině. Já jsem povahou dost introvert, takže to pro mě nebylo jednoduché, ale teď to dost oceňuju, protože se opravdu nebojím před někým mluvit. Co vidím, tak spolužáci s tím mají větší problém.
Kristýna: Ano, prezentace a aktuality byly fakt super. Je vidět, že mám odprezentováno víc, než spolužáci, ale už zase tu jistotu ztrácím, protože u nás se prezentace moc nedělají.
Janek: Mě naučila montessori škola hlavně, jak si plánovat čas a jak se učit. Taky jsem tu získal nadšení pro učení, které ve mně zůstává. Na střední se zatím učím dost nazpaměť, a kdybych motivaci neměl už odsud, tak nevím, jak bych ji tam v sobě hledal.
Montessori pedagogika
Jde o alternativní pedagogický směr, který na začátku 20. století vyvinula italská lékařka a pedagožka Maria Montessori. Hlavním heslem montessori pedagogiky je “Pomoz mi, abych to dokázal sám”. Děti často pracují samostatně s využitím pomůcek.Důraz se klade na svobodný rozvoj dítěte, každému je umožněno postupovat vpřed svým vlastním tempem. Velmi důležitý je rozvoj charakteru – spolehlivosti, trpělivosti, zodpovědnosti, ohleduplnosti. Děti se také často věnují přirozeným činnostem, jako je vaření, péče o rostliny a zahradu atd.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
V uplynulých třech letech neodešel ani jeden žák na odborná učiliště,” říká Mirka Kellovská
A to je jako špatně jít na učňák? V dnešní době si šikovný řemeslník dokáže vydělat mnohem více, než nějaký humanista s přírodovědným oborem…
takový humanista může celkem s úspěchem beze strachu z následků ,,okupovat“ Kliniku -nebo držet hladovku za za všechnu bídu světa.
Učitelka prostě konstatuje, kam děti šly. Být řemeslníkem není vůbec špatné, řekla bych naopak. V našich podmínkách si ale skoro všichni rodiče přejí, aby dítě na učňáku „neskončilo“, protože úroveň těchto škol je obecně spíš nízká, prostředí často problematické… Je to škoda, že taková je realita. Řemeslo má i podle mě zlaté dno. Ovšem prakticky to má tyhle zádrhele.
Je naprosto krásně vidět, že pokud jsou děti v optimálním prostředí, není nic problém. Sama bych nechtěla, aby moje dítě šlo na „učňák“. Víte proč? Protože je to smetiště. A smetištěm nemyslím ty chudáky děti. Na současném učňáku se řemeslu nikdo nenaučí. Kolik kvalitně vzdělaných mladých českých učňů jste v poslední době potkala? Lidé, co se naučili řemeslo před padesáti lety něco umí. V současnosti. pokud se chce stát dítě kuchařem, je lepší jet studovat do zahraničí. Paní Kellovská také jasně dokazuje, že pokud má dítě příznivé podmínky, tak může v životě dosáhnout mnohem víc. Škoda, že si tak málo lidí čte knihy M. Montessori. M. Montessori dokázala svou vědeckou metodou zázraky. Proč i tolik let po jasně prokázaných úspěších paní Montessori stále dochází v mnohých školách k neefektivnímu vzdělávání a školy poskytují nevhodné podmínky pro vzdělávání. Paní Montessori se musí podle mě obracet v hrobě z toho, co se v dnešních školách stále děje. Děje se to, co ona popisovala kdysi dávno.
K těm učňům… v Údlicích u Chomutova na oborech kuchař/číšník byli žáci již několikrát vybráni, aby obsluhovali různé sešlosti na Hradě. Mí spolužáci ze základní školy, kteří šli „jen“ na učební obor, tak měli možnost obsluhovat tehdejšího pana prezidenta Klause a jeho zahraniční návštěvy.
Možná , že v Údlicích dostali možnost obsluhovat na Pražském hradě , ale je to o štěstí – záleží kam se dostali na praxi , někteří célé 3 roky jen škrábali brambory aj. Studovala jsem tam , já měla naštěstí dobrou praxi , ale byla to loterie. Jinak úroveň vzdělání totální hrůza ,nás např. spojili s farmářema a ta úroveň byla horší a méně náročná než na prvním stupni základní školy , vyjma několika odborných předmětů.
Pravda, takový absolvent právnické fakulty, který mu dělá kancléře, nebo právníka presidenstské kanceláře mu nesahá ani po kotníky 🙂
„Lidé, co se naučili řemeslo před padesáti lety, něco umí.“
Ano, protože ti z těch dnešních sedmdesátiletých, kteří „něco umějí“, celý svůj dospělý život museli sledovat vývoj svého oboru: všechno, co se za těch padesát let změnilo: nářadí, stroje, měření, materiály, povrchová úprava, ceny, předpisy bezpečnosti práce a hygieny, technologie, …stačí? Třeba „elektrikář“ !? Když se vyučili, taky toho uměli málo i na tehdejší dobu. Byli jenom „vyučení“, následovali tovaryši (i když formálně zrušení) a pak – po letech praxe – mohl dělat mistrovskou zkoušku a nechávat si říkat „pane mistr“.
Musím na toto reagovat, děti z Montessori škol pravděpodobně nepůjdou na „učňák“, protože zastánci tohoto typu škol (a teď nic nehodnotím, jen konstatuji) se obvykle rekrutují z jiného názorového prostředí. Nevím, jakou máte zkušenost s odborným školstvím, ale zobecňovat a nazývat tyto školy smetištěm je velmi přehnané, spousta jejich absolventů se výborně uplatní např. ve strojírenství. Nerada používám argumenty typu – a kdo bude v těch továrnách, pekárnách, kuchyních atd. když půjdou všichni na maturitní obory, ale je to pravda, nehledě na to, že maturitu prostě nezvládnou všichni i kdyby je učila sama paní Montessori.
Je jen málo pekáren, kde Vám upečou dobrý rohlík a je jen relativně málo restaurací, kde neprasí. V současné době je většina učilišť přehlídka ztraceného času. Nejde o to, že by se tam někdo mohl vyučit kuchařem! On se ale na českém učilišti kuchařem nevyučí. Jestli je nechají nakrájet cibuli, tak to je asi tak top činnost. K troubě je nepustí, protože mistři se bojí, aby si neublížili. A bohužel v dnešní době jde na učiliště jen ten, kdo nemá na vybranou.
Nemyslím si, že máte pravdu. Učiliště je smeťák z jednoho prostého důvodu a to myšlenkové rozpoložení společnosti. Učňák nerovná se jsi manuálně šikovný, máš vztah k řemeslu (takto dnes myslí tak dnes tak 10% rodičů a učitelů)… Učňák je v dnešní době o tom, jsi blbej, línej, problémovej na nic lepšího se nehodíš!! – Tak půjdeš na učňák. Myslíte, že k jakémukoli vzdělání/práci by tihle studenti přistupovali lépe ? Obvykle na takhle klackovité děcka platila tvrdost a řád, ale to v dnešní době mistr nemůže udělat, protože by po něm vystartovali rodiče. Rodiče si myslí, že by měl mistr učně zároveň s vařením svíčkové,vychovávat, pozitivně motivovat a převzít roli rodiče, kteří od osudu svého potomka dají ruce pryč a 100% spoléhají na školu. Navíc čekají, že jeden člověk dokáže za hodinu žáky naučit jídlo na úrovni michelinské hvězdy a ještě se každému ze třiceti žáků co má ve třídě bude půl hodiny individuálně věnovat. Dokud se tohle myšlení nezmění, tak může na učňácích učit elita řemesla a mladí nebudou umět nic.
To není pravda.
…..výborně uplatní ve strojírenství 🙂 Ve strojírenství se dobře uplatní strojní inženýři, a to ještě ne všichni. S blbým učnákem se ve strojírenství neuživíte.
Má dcera učeň – cukrářka pravidelně vyhrává soutěže…
Tak to je dobře,že jsou i učńáky,kde to funguje.
To Vám moc gratuluju Míšo, je skvělé vidět, že jsou i výjimky. Vaší dceři přeju mnoho úspěchů do budoucna 🙂
V Lovosicích, bývalý učnák DELI byl také tento obor. Byl dvouletej, a chodilo se tam se zvláštní školou.
Drive se deti posilali primo k mistrum do dilen aby se dite naucilo remeslu a ne do skol a to dneska uz neni. Nejaka kratkodoba praxe nikoho moc nenauci. Navic dneska jdou deti na ucnak aby se nemuseli moc ucit a mohli se flakat, je jen malo tech kteri chteji neco dokazat, ale to taky znamena to, ze budou muset vydrzet chovani tech ostatnich nevychovancu a snazi se naucit jeste nekde jinde.
Paní Polanská, napadla mne jedna otázka. Poslala byste svoje vlastní dítě (to, pro které chcete to nejlepší) na učňák? V té podobě, v jaké ho dnes známe? Děkuji za odpověď.
Dobrý den, v mém komentáři bylo vše, na co se ptáte. Asi to nebylo zcela jasné, tak jsem to ještě upravila. Rodiče mají své důvody, proč nechtějí, aby děti „skončily“ na učňáku. Reagovala jsem na čtenáře, který se ohrazoval, jako kdyby se někdo štítil řemesla. Trochu je pravda i to, nezávisle na podmínkách je obecně vidět touha, aby dítě našlo práci „v kanceláři“, ale je fakt, že učňovské obory neprezentují žádnou atraktivní alternativu. Takže má odpvěď by byla, že by mi nevadilo, kdyby mé dítě dělalo nějaké řemeslo, ale nechtělo by se mi ho poslat na dnešní český „učňák“ (možná existují čestné výjimky).
Děkuji.
Učiliště skončily z jednoho prostého důvodu,mistři odborného výcviku kteři něco uměli a naučili byli odejíti (neměli maturitu, učitelské min.,bylo třeba zaměstnat absolventa vys. školy,,syna, vnuka, nebo jiného rodinného přisl.)a vidím to v práci,přijde kluk po škole a nemá tušení jak se drží pilník o základech strojařiny nemluvě.Bohužel.
Ano. Dcera je na cukrářce. Má vyznamenání, vyhrává soutěže. Žádný problém.
A co bude dělat, až skončí?
Vzhledem k tomu, že se na dnešní střední školy dostane i podprůměrný žák, tak to není zase taková bomba a o ničem to nevypovídá.
Na dnešní střední školy se sice dostane asi i žák, který dejme tomu nebude excelovat. Nicméně v dnešní době ze škol vychází děti, pro které je střední škola nedostupná.
Jak jste to myslela s tou nedostupností SŠ?
I v dnešní době jsou děti, které nejsou schopné se na SŠ dostat či ji dokončit. Věřím k tomu, že kdyby tyto děti chodily do „Montessori školy“ měly by v životě mnohem větší šanci obstát.
když se nechce ,je to horší jako když by nemohl. Jsou děcka kterým ani monte ani nic jiného nepomůže.A takové děcka nedokončí ani ten učnák.
Přesně tak. Na učiliště neodešel ani jediný žák, protože dnešní výuka je tak benevolentni, že maturitu udělá každý.
Řešíte pouze příjem a neřešíte podstatu, hlavní informaci…
To je vidět, že máte akorát blbej praslovanskej učnák, protože humanitní a přírodovědné vzdělání je něco jiného. Moje sestřenka má přírodovědeckou fakultu, a vydělává šestimístnou částku ročně v USD. Naproti tomu oficiální příjem řemeslníka je menší, než minimální mzda. A humanitní vzdělání, typicky právnická fakulta, tak na ty se ten pučmidrát nedostane příjmově ani omylem.
Druhá věc je,že srovnávají jablka a hrušky.Je jiné být na základce a jiné na střední.To je rozdíl na každé škole, nejen Montessori.Sami přiznávají,že to, co je nebavilo musí těžce dohánět – matematiku a tyto vědy.Dobří jsou v tom,co je baví, ostatní musí drilovat doma.Obyčejná základka driluje vše, takže na to, co je baví nezbývá tolik času.
Myslím si, že základní škola má rozvíjet každého žáka po všech směrech. Je samozřejmé, děcka mají i svoje různé specifické zájmy . Někdo má nadání víc na matematiku, někdo na výtvarku, někoho hodně baví nějaký aktivní (nebo i pasivní) sport…Podle zájmu se může tomu věnovat mimo školu. V ZŠ nemůže být prostor se při vyučování víc věnovat specifickým zájmům dětí. Podle mne ZŠ má být všestraná, dát co nejlepší z á k l a d n í všestranné vzdělání a dál ať si dítě s rodiči vybere – buď ti nerozhodnutí zatím všeobecnou SŠ, a ti, kteří mají jasno, vyberou školu už s odborným zaměřěním. „Dril“ na základce bych tak moc ani nezavrhovala. ZÁKLADY MUSEJÍ DĚTI PROSTĚ ZNÁT, a to bez drilu a učení nazpaměť prostě nejde – násobilky, vyjmenovaná slova, pravopisné znalosti…aspoň takové základní věci musí znát nazpaměť a umět je automaticky v prakticky využívat. Kdo ty dobré základy nemá, má při dalším studiu i v dalším profesním životě určitě potíže. Žádný kompromis v tomto neuznávám, protože sami vidíme, co vychází poslední roky ze škol s benevolentním přístupem ke všemu. Školství už snad nemůže být horší, i když to dobře placení okecávači samozřejmě nepřipustí.
No když jsem se já před 20 lety hlásila na střední školu, tak jsem také doháněla matematiku. Klasická základní škola. Jsou prostě lidé, kterým matematika tak nejde. Na základce jsem měla pořád dvojku, tak nikdo nic neřešil. A až když přišlo na přijímací zkoušky ukázalo se, že by moje znalosti nemusely stačit, takže bylo třeba řešit doučování. Tedy to, že děti zjistily, že potřebují část učiva doplnit a doplnily si ho je tím pádem v pořádku. A přesně tak, obyčejná základka driluje a nic jiného a proto se řeší, že v 10 letech jsou děti ze školy otrávené, nechtějí tam chodit, nic je nebaví, nic je nezajímá a pořád by seděli akorát u mobilu či počítače, protože musí drilovat spoustu nesmyslů a smysl vzdělání jim uniká.
Co mě na zákadce nebavilo jsem taky musela na střední dohánět, a to jsem byla na klasické základce. To není o tom, že by se to v Montessori neučilo (děcka z Montessori musí mít stejné znalosti jako děcka z klasiky), ale o tom, že pokud to to dítě nebaví, tak se to naučí tak, aby mu to ve škole „stačilo“ a pak třeba na střední zjistí, že kdyby se předtím kouslo a dalo tomu týdně hoďku navíc, tak by teď nemuselo dohánět. Ten základní všeobecný předmět musí mít všichni patnáctiletí stejný, v tomhle problém není. Ale dokážu si představit, že „úča“, která je zvyklá si stoupnut před třídu, odvykládat svoje a pak to slyšet pěkně odpapouškované při zkoušení, bude mít problém se studentem, který kriticky myslí, chce se o problému bavit a zpochybňuje tu absolutní pravdu naserírovanou „součkoučelkou“.
Být dobrý v tom co mne baví – je tak nějak očekávatelné – život nám bohužel poměrně často připravuje výzvy – které mají do našeho vysněného ideálu dost daleko – .Myslím že se s tím vypořádají lidé ,kteří mají již s nějakou tou podpásovkou zkušenost.
Pokud se zabýváte hlavně tím, co Vás baví, máte čas vypracovat se dejme tomu k dokonalosti. Pokud dotáhnete znalost matematiky k dokonalosti o práci nikdy nouzi mít nebudete. Pokud klasická výuka dítě potopí nesmyslnými požadavky, nikdy nemá šanci, aby se vypracovalo tak, jak může v Montessori školách. České školství zašlapalo mnoho talentů. Děti z Montessori škol si v životě poradí (na rozdíl od těch, které někdo devět let v kuse ponižuje). Jen je velká škoda, že kapacita v Montessori programech je velmi omezená, protože spousta lidí háže „alternativním směrům“ klacky pod nohy.
Paní doktorka Montessori byla jistě vyjímečná žena a pomohla mnoha dětem.Ale podle mých zkušeností nezáleží ani tak na typu školy,jako na osobnosti učitele. A nezáleží pak na tom, je -li to škola alternativní,běžná,nebo Montessori. A dobří i špatní učitelé jsou všude.
Ano, Maria Montessori byla výjimečná žena. Na typu školy opravdu závisí. Zatímco na bežné základní škole se dítě za chybu „trestá“ horší známkou, Maria Montessori naopak nabádá s chybou pracovat. „Chybama se člověk učí.“ Pokud se někdo snaží vynutit správné vypracování úkolu pomocí trestů, žák nemůže uspět. Dříve nebo později ztratí přirozenou vnitřní motivaci k učení a začne se učit jen pro známky. Pokud se učíte na prospěch, nenaučíte se nic. Zapomenete velmi rychle.
Jak moc důležité je, na kterou školu dítě chodí ostatně vypovídá i výše uvedený článek. Zatímco v klasické škole jsou učitelé nepříjemní, není jim vhod, pokud se žák ptá či chce diskutovat, v Montessori škole je to běžné. Dítě tam „učitele“ neotravuje, ale je to pro něj partner. Na běžné škole si učitel odučí svou frontální hodinu a běží do kabinetu. Ještě, aby se zdržoval se žáky. Doporučuji Vám přečíst knihy, které napsala Maria Montessori. M. Montessori se ve svém životě zasloužila o mnoho dobrých věcí. Dokázala „nemožné“ s postiženými dětmi, dokázala usměrnit i děti, které dříve nikdo nezvládal. Na její školy se jezdili dívat z celého světa. Kolik učitelů v součanosti reptá, jak to mají těžké? Maria Montessori dokázala, že jde vše. Maria Montessori byla vědkyně, která svou prací žila. Chtěla pro děti to nejlepší. A dokázala jim to dát. A po dnešních učitelích ani nikdo nechce, aby se kompletně vzdali svého vlastního života, jako to udělala M. Montessori. Stačilo by si přečíst několik jejích stěžejních děl, aby možná konečně pochopili, proč je tak škodlivé dávat cifry na vysvědčení a proč soutěživost zabíjí vnitřní motivaci a vůbec proč je její vědecká metoda tak moc úspěšná (na rozdíl od klasické školy, která produkuje mnoho nešťastných lidí, co nevědí co se životem). Velká škoda, že mnoho lidí alternativní směry kritizuje, aniž by si zjistili více podrobností.
To jste mě nerozuměla.Nekritizuji alternativní směry ve školství. Ale nejsou samospasitelné.I na Montessori škole může být špatný učitel,zrovna tak, jako na jiné.A zdaleka ne na všech běžných základkách se třeba známkuje.Trochu moc paušalizujete.
Takhle hloupy a zaujaty komentar jsem dlouho necetla. Sice vas neznam, ale vim naprosto jasne, ze pracujete spatne, jste lina a nechcete se vzdelavat, neustale jste neprijemna na vsechny okolo sebe. Lide okolo vas jsou kvuli vam nestastni a nevedi, co maji delat se zivotem. Jak muzu o vas psat, kdyz vas neznam a nevim, jak pracujete? Jen pouziji vase slova, ze je velka skoda, ze mnoho lidi kritizuje, aniz by si zjistili vice podrobnosti.
S českým školstvím mám velmi bohatou zkušenost. Pokud by mne osobně české školství nepoškodilo, jistě bych neměla potřebu jej kritizovat. Určitě by pro mne bylo moc dobré chodit do školy, kde bych plně mohla rozvíjet své zájmy a nikdo by mne neponižoval. Bohužel, já jsem tuto možnost neměla. Ze školy umím číst a psát. Je otázka, jestli číst a psát jsem bych se nebyla schopná naučit i bez školy. Vše, co momentálně umím jsem se naučila až po škole. Na rozdíl od dětí v Montessori programu jsem se nenaučila učit ve škole, ale až po škole. Velmi negativní zkušenost se školstvím má i jedno z mých dětí. O velmi špatném přístupu ve školství se dozvídám dnes a denně. Znám vícero lidí, jejichž dětí se chtěly paní učitelky zbavit, protože to nebyly hodné holčičky, které se hlásí, když paní učitelka potřebuje. A když se takové paní učitelky na dítě zeptáte, tak řekne, vše ok, ale co dítě, za celé dopoledne dělalo, nevím! Jsem ráda, že jsem pak pro své děti našla přístav bezpečí, se super učitelkami.
Lenko, pokud někdo bere špatnou známku jako „trest“ a ne jako úroveň svých znalostí či dovedností, pak je něco špatně. Známka má takovou moc, jakou jí my lidé přisuzujeme. Pro mě je to naprosto nepodstatné číslo, díky kterému se ale můžu orientovat v tom, zda dítě dané učivo zvládá a na jaké úrovni. Nejhorší pro mě je „milosrdná lež“, kdy učitel(ka), aby neublížil(a) dítěti, tak mu dá za 1 a ono je třeba na 3-4 (zejména první stupeň). Děti mi domů donesly už i pětky, oslavili jsme to, přijali s vděkem a mákli si. Pomohlo jim to zejména v tom, že se zbavily stresu, že udělají chybu. Už ví, že to jde napravit a každý má nárok na to být někdy nepřipraven a nebo „mimo“. Rodičům by nemělo jít o známky jako takové, ale o to, aby děti probírané látce rozuměly a uměly ji využít v kontextu. Takže náš základ rozhovoru, např. Co máš z matiky? – Za jedna. – Ok, a rozumíš všemu nebo chceš něco procvičit? … Co máš z matiky? – Za tři. – Ok, a nerozumíš něčemu nebo jsi jen neměl svůj den?.. Když je odpověď, že má za 5 – Aha, no tak to už muselo být něco. Proč jsi tu pětku dostal? – Mamko, já se vůbec nemoh soustředit (učitelky si něco vykládaly v rohu třídy při testu) a na nic jsem si nevzpomněl, ale všechno chápu. – Dobře, ale přece jen to zkusíme procvičit, ať máme jistotu oba, jo? Pokud jsme zjistili, že dané látce nerozuměl už předtím, byla to jednoznačně jeho chyba, že si neřekl už před písemkou, abychom vše probrali ještě jednou doma. Ale tohle už se neděje, to byly ty počátky školy, než zjistily, jak to může bez problémů fungovat. Nikde v tom nevidím žádný trest a ani stres, vy ano?
Paní Kateřino *, vy jste poklad! Víc takových rozumných mám!
Pro mne je také známka nepodstatné číslo. Jenže v té třídě to nepodstatné číslo není. Děti vědí, že Pepíček má jedničky a Franta má trojky a tento fakt děti automaticky rozděluje. Navíc trojka mi neřekne, že Franta se snaží seč může, ale líp to nedokáže. Možná, že Franta se na školu připravuje celé odpoledne, ale stejně mu to nepomůže. Pepíček možná po škole hodí tašku do kouta a pro školu nic nedělá, ve škole mu stačí poslouchat. Co mi známka o dítěti řekne? Možná to, že dítě má určité faktické znalosti. neřekne mi ale vůbec nic o tom, jak se dítě ve škole snaží, jak se zapojuje a tak dále. Daleko přinosnější je slovní hodnocení. Slovní hodnocení mi o dítěti řekne mnohem víc, dozvím se z něj, co dítěti ve škole jde a co ne. Současný klasický systém českého školství vede k soutěžení, k dělení dětí na horší a lepší. Děti ale nejsou horší a lepší. Jen některé děti mají talent na matematiku a jiné zase na hudbu. Je škoda potopit nadaného hudebníka jen proto, že mu až tak moc nejde to ostatní.
A myslíte, že bez známek si děti nevšimnou, že jeden je v něčem popředu a druhý pozadu? Ale všimnou, moc dobře (jeden má učebnici matiky 3 a druhý teprve 1, jeden už čte plynule a druhý koktá, jeden s přehledem vypráví o dějinách a druhý se nechytá…). A stejně i v tom montessori se dělají písemky na body a ty body je seřadí úplně stejně jako známky.
Vzhledem k tomu, že vesměs jedou svým tempem ve všech předmětech (ačkoliv předměty jako takové nemají, někdo se v daný okamžik věnuje matice, někdo češtině a jiný zase hlavním městům Evropy nebo posunu tektonických desek, tak nevšimnou. Nedělají se písemky na body, děti si často své práce i samy opravují. Také nemají učebnice. Věřte, že se neporovnávají, vůbec to neřeší :).
Jak to probíhalo u nás.. Kluk se mi už ve druhé třídě zhoršil v matice tak, že na vysvědčení mu vycházela dvojka. Přitom doma všechno uměl, chápal, zvládal opravdu na výbornou. Řekla jsem, že o nic nejde, tak dostane na vysvědčení dvojku. Nejdůležitější je, že to chápe a umí. Svazovalo ho, že udělá chybu. Říkám mu, bojíš se a stejně děláš chyby. Udělej chybu, přijmi horší známku a neřeš to. Teď se na písemky těší, resp. je vůbec neřeší jako stresovou záležitost a z 99 % nosí jedničky (rozhodně je nemá zadarmo). Ale tohle jsem mu musela sdělit a ukázat já jako rodič a nemyslím si, že by to vždycky měla být práce učitele. Z domu má mít dítě nastavené hodnoty. Bez dobrého zázemí to učitel nespasí. Mladší mi teď donesl výsledky za první pololetí.. které bylo oznámkované (samé jedničky) a slovně doplněné. Mimo jiné tam bylo uvedeno pomalu píše, ale krásně. A bylo vystaráno. Už od školky si táhne komplex ze své „pomalosti“. Nyní má opět vše i písemně, a může si připomenout, že je pomalý. Jupíí. Zmínka o krásném písmu opravdu nic nezachránila. Když to převedu, co udělá dítěti menší škodu – facka, nebo neustálé opakování toho, v čem opravdu nevyniká a nikdy vynikat nebude? Navíc, pomalost je jeho součástí, té se nezbaví procvičováním, snahou ani věkem. A učitelka neudělala žádnou chybu. Krásně a citlivě popsala jeho vývoj, ale stačilo jedno slůvko, které znehodnotilo celý progres, který syn udělal. Takže za mě se tím zabývala úplně zbytečně, protože tomu dítěti to radost opravdu neudělalo. Už jsem to tu řešila pod x články, tak se omlouvám za opakování se 🙂
Jenže Kateřino, víte, co je zásadní problém ve spojitosti se špatnými známkami? To, že dítě dostane špatnou známku, ale v učivu se jde obvykle dál. Protože většina dětí dostala lepší. Je doporučeno docvičit doma (což diskriminuje část dětí). Nelze se tím zabývat ve škole. Navíc si obvykle nelze míru zvládnutí otestovat bez známky.
Zatímco v montessori škole pracují žáci na učivu tak dlouho a různými způsoby, dokud ho nezvládnou. Cílem je ono zvládnutí – nikoliv známka. (Mmch, mají výsledek napsaný obvykle z druhé strany pomůcky nebo listu.) A každý žák si ho zvládne v tom čase a pořadí, jak mu vyhovuje. A to je ten zásadní rozdíl.
Cílem v montessori není známka, ale zvládnutí a porozumění.
Jsem si jistá, že nejen u nás na škole funguje doučování. Co nezvládne žák ve třídě a třeba na to nestačí už ani rodiče, má možnost využít doučování – tzn. znovu probrat problematickou látku, procvičit a ověřit bez známkování. Jestli se nepletu, i děti z Montessori musí splňovat úroveň vzdělání předepsanou pro klasické školy. Pak tedy pochybuji, že žák by učivo jednoho ročníku zvládal až v následujícím ročníku a bylo by to v pořádku. Co já vím od známých, tak přesně to se jim totiž stalo s jejich děckem, které navštěvovalo Montessori školu a pak jim nezbylo už opravdu nic jiného, než ho vše doučit doma. Toliko ke škole bez domácí přípravy. Jak už zde bylo napsáno – je to o lidech, nikoli o systému jako takovém.
Moje kamarádka má podobnou zkušenost.Na konci třetí třídy zjistila opravdu závažné nedostatky jak v matematice ,tak v češtině.Navštívila s dcerou i poradnu,aby se ujistila,že dcera nemá třeba nějakou poruchu učení.Nemá. V poradně ji ujistili,že dcera je v pořádku,jen prostě látku neovládá.
Víte, já si myslím, že to není o typu školy, ale o lidech. Když bude mít učitelka, nebo učitel, tak jak je ve světě běžné, ve třídě 15-16 žáků. Tedy tak jak to mají v Montessori, tak i normální učitelka bude mít na dítě víc času, bude mít sílu se na něj usmívat, poslouchat jeho problémy, názory a bude mu partnerem. Dejte učitelce v Montessori 32 dětí a uvidítě ty učební „úspěchy“. Osobně učitelům přeji vysoké platy, ale pokud naše děti mají něco umět, je třeba aby ve třídě bylo méně dětí.
V naší Montessori třídě je 28 dětí a funguje to. Ale souhlas – rozhodně je třeba snížit počty dětí na učitele.
No mě třeba od Montesori odrazují agresivní lidé, kteří ve svém svatém zápalu kydají na klasické školství všechno zlé a nemají ochotu na něm vidět nic dobré, např. jako jste vy, Lenko.
Např. tvrzení „zatímco v klasické škole jsou učitelé nepříjemní…“ – opravdu? Všichni učitelé v klasické škole jsou nepříjemní?A jenom na klasické? Na montesori škole se nemůže vyskytnout nepříjemný učitel nebo učitel někomu konkrétnímu nepříjemný? Nezlobte se, ale to je tak účelová polopravda, že to snad ani není možný. Já třeba dokážu pochopit, že někdo má na školu blbé vzpomínky a respektuju to, ale jednoduše nevěřím, že každý ten učitel je neschopný okoralý lhostejný tvrďák, jak tady píšete.
A že patnáctiletý člověk přijde na klasickou školu a je překvapen, že má vykat učitelům? Co dělal do té doby, když si chtěl koupit rohlíky/pizzu/drogerii/cokoli – to říkal padesátileté cizí prodavačce „dej mi tu šunkovou!“? Nezlobte se na mě, ale to moc nesvědčí o schopnosti vidět realitu tohoto světa. Možná to slečna uvedla jenom jako takovou perličku, ale přeci jenom to o něčem vypovídá.
Dokážu pochopit, že jste měla ve škole nepříjemné zkušenosti. A na montesori přístupu je určitě spousta dobrého, čím by se mohli a měli učitelé inspirovat. Ale zásadně nesouhlasím s tím, abyste nepravdivě a neobjektivně zevšeobecňovala svoji situaci pro celé školství a pro všechny učitele.
Mimochodem, „nešťastné lidi, co nevědí co se životem“ produkují rodiny, ne školy. Dneska se všechno svádí na školu, ta prý má naučit píli, pracovitosti, předat lásku k vědění, schopnost spolupráce, zdravé sebevědomí a smysl života… No, lepší ve škole než nikde a ta škola do toho procesu taky patří, ale podle mě se tohle učí primárně a nejlépe v rodině.
Pani Emo, moc krasne jste to napsala, lide jako Lenka, kteri siri takovou zast na bezne skoly, jsou svym zpusobem nebezpecni a jen skodi. Montessori mam denne v primem prenosu, takze predstavu mam dost slusnou a opravdu i tam to je jen a jen o lidech.
Systém, kde se udělují známky je ve své postatě špatný a velmi zastaralý. To, jak se učí v mnoha českých školách, je jako z dob Marie Terezie. Jenže doba pokročila, víte Emo? Mě je úplně jedno, jestliVy sama strčíte své dítě do klasiky a necháte ho sedět v lavici 6 hodin denně a vystavíte jej spoustu nesmyslným faktům, které si normální smrtelník během pár vteřin dokáže najít na internetu. Na klasické škole se většina děti nenaučí učit a pokud nemají fotografickou paměť, tak většinu těch letopočtů a prvoků zase velmi rychle zapomenou. To, co se děti naučí v Montessori ve větší míře nezapomenou. Na montessori totiž paní učitelka nestojí u tabule a slepě si tam nevykládá látku, která nikoho nezajímá. Na Montessori jsou děti aktivní, aktivně pracují a díky tomu se opravdu něco naučí. Navíc v Montessori se učí tzv. Soft Skills, které jsou pro život a budoucí uplatnění daleko důležitější než znalost toho, kdy byla doba kamenná. Pokud nejste historik, kolikrát v životě jste potřebovala vědět, kdy byla doba kamenná? V mém případě to nikdy nikoho nezajímalo. Kromě školy tedy. Ve škole jsem se ale nenaučila cizí jazyky, to co potřebuji pro svou práci nyní. Zvláštní, že? Studium jazyků mi platili rodiče a v dospělosti jsem investovala značné prostředky já sama. Několik cizích jazyků jsem se naučila mimo školu a v mnohem kratším čase. Ve škole jsem se učila „cizí“ jazyky 9 let!!!!! Na tomto příkladu je krásně patrné, že škola nenaučí nic. Je spousta lidí, kteří měli ve škole jazyky stejnou dobu a neumí také nic. V rámci povinné školní četby jsem nepřečetla jedinou knihu – jsem vášnivý čtenář. Exaktní vědy jsem se ve škole také nenaučila ačkoliv mám pro ně ty nejlepší předpoklady. Za celou školní docházku jsem potkala zhruba 3 učitele/učitelky, kteří mne pro svůj předmět nadchli a kteří u tabule jen slepě nevyprávěli látku.
Nejdříve jsem si myslela, že jste, paní Lenko, jen slepě zaujatá. Ale vy jste k tomu všemu ještě zlá a vedete hloupé řeči. Diskuze s vámi nemá smysl, protože vám jde jen o to, abyste nalila co nejvíce špíny na něco, o čem nemáte potuchu. Jen jste chodila do školy.
Jen jsem chodila do školy? Aha.
S těmi cizími jazyky souhlasím,Lenko,ale nemyslím,že je to ve všech monte školách nějak výrazně lepší.A to z jednoho prostého důvodu.Na škole neučí kvalitní učitelé jazyků,prostě proto,že je škola nemůže zaplatit.Sama jistě víte,jak drahé je studium jazyků.Dobří lektoři učí soukromě v různých kurzech a kroužcích,protože se jim to vyplatí.Proč by chodili učit do škol za mnohem menší peníze?
Nepravda, v USA nejlépe mluví španělsky děcka, které měly měly jako Au Pair děvče z Latinské Ameriky. Obvykle bez nějakého zvláštního vzdělání, a určitě ne pedagogickým.
Pokud paní učitelka dítě ve škole ponižuje či ho jinak poškozuje, tak je úplně jedno, jak se chová rodina. Jsou osvícené rodiny, které v takovém případě pro dítě najdou školu, kde panují normální poměry. Jen ve svém okolí mám děti, které byly ponižovány učitelkou, protože byli příliš veselé, příliš živé, učitelka neplnila svou povinnost a nevykonávala činnost, kdy měla, učitelka ztratila dítě na školním výletě a ani si toho nevšimla, učitelka se chtěla zbavit dítěte, protože má Adhd (doporučeno – jděte tam, kde jsou všechny děti ADHD). Toto jsou jen případy, které jsem zachytila ve svém okolí na malém počtu dětí.
Trefa do černého, to je podstata Montessori a Waldorských škol v českém prostředí. Mám dojem, že zastánci těchto alternativ dvakrát denně klečí na koberečku, a třískají čelem směrem, kde je paní Montessori pochovaná.
Zkuste odpovědět, jaké procento nositelů Nobelovy ceny má obyčejnou základku, a jaké Montessori 🙂
Existuje v ČR Montessori škola, kde se neplatí školné?
Ano, jsou i státní montessori čkoly nebo běžná škola má sekci montessori.
Nikoli státmí, ale spíše veřejné, prosím. Zřizovatelem je obvykle nějaká municipalita, kraj. nikoli stát.
Dobry den, obvykle se v podobnych diskuzich nerealizuji, proto odpustte mou tezkopadnost. Naprosto souhlasim s tim, co jiz nekdo drive uvedl, totiz ze zalezi predevsim na osobe ucitele a postoji rodicu. Ja mela na 2.stupnu ZS uzasnou matikarku, pro me to tenkrat byla uz stara pani, ale u tabule jsem klidne dostala stejnou znamku jako nejvetsi tupoun ve tride, protoze kazdemu dala takovy priklad, na ktery by mel stacit. Ja s ambicemi na budouci studium jsem resila jinou uroven nez blb, co sotva zvladne stat se zednikem. Motivovat dite k reseni ukolu (v jakemkoli oboru) dokazi a (meli by dokazat) i ucitele na vseobecnych skolach. Rozvijet v diteti, co ho bavi, by meli hlavne rodice. Trida nemuze ustrnout u trepek, protoze to 3 zaky bavi, ale je treba dat detem prehled, co by mohlo zajimat i nekoho jineho. Je to take o toleranci. V Rakousku casto ucitel pokracuje ve vykladu az po te, co vsichni latku pochopi. To pak ty schopnejsi brzdi a nudi. Zadny typ skoly bych a priory nezavrhovala. Jako ve vsem je dulezita pestrost pristupu, kterou dokazi casto poskytnout i obycejne ZS.
Prosím opravte větu“Zeptali jsme se měkolika studentů středních škol“ tak aby byla správně… v tomto případě forma dehonestuje obsah.
Díky moc.
Ve sporu o učilištích pod článkem je zásadní logický nesoulad. Mám za to, že je celkem přirozené, že z Montessori školy děti na učňák neodejdou. Stačí se podívat na to, kdo jsou jejich rodiče. Vždycky to budou spíše humanitně zaměření lidé, kteří o vzdělání svých dětí přemýšlí a kteří ho plánují, hledají alternativy, vědí, že na něm musí spolupracovat.
Jelikož většina Montessori škol je placená, nebo se tam aspoň dává nějaký příspěvek, také to musí být dostatečně finančně zabezpečení, spíše úspěšní lidé. Rodičů „od pásu“, prodavačů a drobných zemědělců je tam určitě minimum. Děti si pak logicky spíše vyberou budoucnost v podobném směru jako rodiče, kladou si cíle, plánují, chtějí něčeho dosáhnout. Není to tedy rozhodně zásluha ani „vysvědčení“ školy a není nutné se tím chlubit.
To není kritika Montessori škol ani této konkrétní jedné. Jejich vizitkou je spíše to, že o nich jejich žáci hezky mluví, že mají pocit, že jim škola dala něco do budoucna a cítí se připraveni na životní výzvy.
Maria Montessori dosáhla velkých úspěchů i s postiženými dětmi, s dětmi se sociálním znevýhodněním. Nicméně souhlasím, že na Montessori školy jsou většinou děti rodičů, kterým na vzdělání svých dětí záleží a obvykle to nejsou sociálně vyčleněné děti.
Velmi přesné
Věříte tomu, že když by byly některé základní školy se stávajícím systémem placené, dosáhly by „naprosto“ stejné výsledky? a zároveň kdyby byly školy Montessori zadarmo, byly by špatně hodnoceny?
Není to spíše o tom, že děti škola baví, učivo jim je zprostředkováno zábavnou / zajímavou formou?
Tím ovšem nevyvracím Váš názor, souhlasím s ním avšak ne v celém rozsahu. Již nyní na našich dětech 3 a 1 rok vidíme, že zábavný a především pro ně zajímavý přístup, který reaguje na jejich podněty, nálady,… je vítězství pro obě strany 🙂
Moje dítě jde po montessori škole na učňák. Čeština a jazyky všeobecně jsou ně velmi náročné, zato je manuálně zručné a má výbornou prostorovou představivost.
A jsem moc ráda, že bylo tolik let na montessori škole – bez toho, aby někdo neustále předhazoval špatné známky, srovnával se spolužáky a vyžadoval domácí přípravu na zkoušení a písemmky.
Víte, já si myslím, že to není o typu školy, ale o lidech. Když bude mít učitelka, nebo učitel, tak jak je ve světě běžné, ve třídě 15-16 žáků. Tedy tak jak to mají v Montessori, tak i normální učitelka bude mít na dítě víc času, bude mít sílu se na něj usmívat, poslouchat jeho problémy, názory a bude mu partnerem. Dejte učitelce v Montessori 32 dětí a uvidítě ty učební „úspěchy“. Osobně učitelům přeji vysoké platy, ale pokud naše děti mají něco umět, je třeba aby ve třídě bylo méně dětí.
Dovolím si úplně nesouhlasit. Ano méně dětí více možnosti se věnovat. Zároveň je to ale o tom nemít „naprosto striktní pravidla“, přes která nejede vlak a sledovat soustředění dětí atd…
Ano,souhlasím,pane Josefe.To by opravdu hodně pomohlo.I tady se k tomu už několik učitelů vyjadřovalo,v článku,co by si přáli a co by jim pomohlo v jejich práci.
Kde ve světě je běžné 12-16 žáků ve třídě? Tedy kromě řecka na papíře.
Článek mi přesně dokresluje můj názor, který zastávám…žáci z Montessori jsou „nezačlenitelní“ do normálního života…pokud jsou vyučováni k otevřeným „názorům“, nevykání učitelům a nesezení na židli při vyučování, ať se někdo zamyslí nad tím, v jaké společnosti žijeme…v naprosto odlišném světě, kde se Vyká, neříká se názor typu „jsi mi nesympatický“ a kde se sedí ve třídě i v zaměstnání na židli…co chtějí Tito žáci děalt dál? „Normální“ žáci z normálních ZŠ jsou mnohem lépe začlenitější do běžného života v ČR…
Mame rok 2019 ne 1968… Nevim na zaklade ceho hodnotite, pripadne v jake spolecnosti se pohybujete ale to co pisete jiz davno neni pravda…
Zažila jsem období, kdy jsem měla možnost slyšet názory vyučujících na učňovských školách v okresním městě. Vyjadřovali se k otázkám, co to přinese, když se sloučí dvě zcela odlišná učňovská střediska. Že půjde kvalita dolů. Bylo to období, kdy se dost podstatně snižovaly počty žáků, ročníků narozených dětí. Rušily se mateřské školy, protože bylo míň dětí. Teď se hledají prostory, nebo se staví nové, protože nikdo nedomyslel, že taky může přijít doba, že dětí bude víc a míst bude málo. Proto se to podepsalo také na učňovských školách. Teď se napravují chyby z tehdejšího období. Patnáct, dvacet let uteče jako voda. Někdy se přestává myslet dopředu. A je to taky dobou. Už tím, že se požaduje skoro všude středoškolské, nebo vysokoškolské vzdělání se jaksi mladí, kteří na tohleto vzdělání nedosahují dostali do role méně požadovaných. Možná, že mají někdy víc šikovné ruce, jak ti co mají vzdělání. Ale už chybí ti, kteří by je řemeslu naučili i když z těch žáků nebudou nikdy ani filozofové, či doktoři. Měli bychom se naučit vážit si manuelní práce a umět ji taky zhodnotit. I když takový řemeslník musí u té své práce taky přemýšlet, ale prakticky, ne vědecky.
Rozumím, takže požadujete, aby zedník za hodinu melouchu vydělal totéž, co absolvent lékařské fakulty za celý den, což byl modus operandi před rokem 1989? Myslíte si, že je ještě nějaká další země na světě, kde se tak málo liší mzda nekvalifikovaných manuálů od těch kvalifikovaných?
Mozna ze prave tito „nezaclenitelni“ zaci (patrim mezi ne a jsem na to pomerne hrda) jsou ti, kteri diky svemu modernimu a smysluplnemu vzdelani spolecnost zmeni k lepsimu. Protoze tenhle, podle vašich slov, odlisny svet, kde se vyka, nerikaji uprimne nazory a kde se jen tupe sedi na zidly, bez jakekoli pridane hodnoty neni misto, kde chci zit a kde chci videt v budoucnu sve deti. Takze si myslim ze takovychto skol, ze kterych vychazeji sebevedomi a neznudeni lide by melo jen přibývat pokud se jako spolecnost chceme nekam posunout.
Dobře a co s těmi, kteří na dosažení vyššího vzdělání nemají, jako v žádném případě nijak nechci zlehčovat a naopak fandím těm, kteří na vzdělání mají a chtějí něco dokázat. Pak otázka inkluze zase zůstane na státních školách. protože nadané děti hledají výběrové školy. Je velmi dobře, že se děti mají chuť učit, posunout se někam dál. proto jsem se chtěla zeptat, je na této škole možnost zařadit dítě, které má nějaké postižení.
Montesori školy se u nás liší. Obecně je ale montessori výuka vhodná pro inkluzivní vzdělávání již svými samotnými principy. Ve spoustě montessori škol jsou integrované děti, poradnská opatření a podpora tam paltí a funguje stejně jako všude jinde.
🙂 už Vás vidím až nastoupíte do práce. Jste tam první den, potkáte na chodbě ředitele a vybafnete na něho „je čau ty jsi Franta, že? jo a na tu dnešní poradu se Ti mohu víš co…na to fakt nemám čas“….no tak to bude hodně sebevědomé:-) Jen mě mrzí, že u toho nebudu. Paní Anděla to bohužel napsala tak jak to je, a přestavte si že já ač nejsem až tak stará tak cizím (starším i mladším) vykám, neupřímné názory sice neříkám (většinou) ale zase někdy je mlčeti zlato (ono takové sebevědomé moudro je někdy opravdu lepší si nechat pro sebe) a ano na poradách, školeních apod. tupě sedím na židli. A co víc podobné zásady slušného chování požaduji i po svých dětech.
Lidé, jako Bill Gates, Jeff Bezos atd. absolvovali Montessori vzdělání a očividně v životě nemají žádný problém. Na rozdíl od těch, co absolvovali klasickou školu, kde je ponižovali a od učení je velmi rychle odradili. Bill Gates ani nedokončil VŠ a přesto se v životě dokázal krásně uplatnit. Toto jsou jen příklady dvou úspěšných lidí, absolventů Montessori. Je jich mnohem víc. Klasické vzdělání produkuje vystresované lidi, kteří většinu toho, co jim ve škole vtloukali do hlavy už zapomněli. Známkuje je, rozděluje je na blbé a chytré. A často dá nálepku „blbý“ i tomu, kdo je velmi chytrý. Bohužel.
Žádný dostupný zdroj to Vaše tvrzení s Billem Gatesem a Jrffem Bezosem neuvádí. Můžete tuhle svou fabulaci nějak doložit? Co znám, tak povětšinou jsou absolventi těch Montessori zašití někde ve veřejném sektoru, nebo neziskovkách. Obdobně, jako jejich rodiče.
Je škoda, že se vyjadřujete k něčemu, o čem nic nevíte. Ano, v Montessori žáci tykají učitelům, mohou říct nahlas svůj názor. Přesto ve třídě panují poměrně striktní pravidla (na kterých se žáci spolu s učitelkou dohodnou) a musí je dodržovat. Mám srovnání s oběma systémy a v klasické je to volnější. V klasické zpravidla stačí si to odsedět, v monte musí žáci vyvíjet mnohem větší aktivitu.
Na druhou stranu, Vy Andělo, neumíte ani číst. To se ta klasická škola u Vás moc nevytáhla. Ty děti říkaly, že si na to musely zvyknout, ne že je to pro ně neřešitelný problém. Takže prostě přišly do styku s novými pravidly, chvíli si zvykaly (tak jako si každý člověk musí zvyknout na změnu v životě, práci apod.) a nakonec se celkem bez problémů přizpůsobily. Já tam nikde nevidím že by tyhle děti byly nezačlenitelné, nebo že by učitelům říkaly názory typu „jsi mi nesympatický“. Můžete mít jiný názor než učitel, který není založen na Vašich osobních vzájemných sympatiích nebo antipatiích.
monte je dobrá věc ,ale ve větším městě jako škola pro děti které na to mají a které to zvládnou.Určitě není pro všechny ,třeba jako jazyková škola.Ale zavádět monte v obci kde je ve škole 100 děcek, které jsou různě nadané a mají různé přednosti co se učení týče je podle mně scestné.
Tak zrovna přesně tam se to hodí nejlíp. Protože na rozdíl od klasické základky, kde všichni jedou stejným tempem, které vyhovuje průměru, ti chytřejší se nudí, zatímco ti pomalejší v tom plavou, si v Montessori tempo určuje každý žák sám a proto se v jedné třídě dají vzdělávat i žáci s velmi rozdílnými akademickými předpoklady.
To máte pravdu Terezo,ale otázka je,jestli by rodiče v obci takovou školu chtěli a byli ochotni za ni i platit.
Montessori školu klidně může zřizovat obec. Existují již montessori školy zřizované obcí, nebo školy s montessori prvky i na malých obcích. Právě montessori počítá již s věkově smíšenými třídami.
Co na montessori školách je opravdu dobré,jsou některé pomůcky,a to už od mš. Pomůcky pro vytváření matematických představ a základy psaní jsou velmi názorné a dětem hodně pomáhají. Ale některé jiné principy třeba v mš ,zas tak moc nechápu,třeba absenci „normálních “ hraček, prostor pro volnou hru atd.
Po škole jsem šel na učňák, protože jsem měl trojky a na střední školu jsem nedostal doporučení. Po vyučení jsem při zaměstnání vystudoval SVVŠ a potom i vysokou školu – obojí s vyznamenáním!
Nyní moje vnoučata chodí do Montessori školy a školky – prostě protože jejich rodiče to považují za přínos a mají na to. Upřímně řečeno, asi by jim i mně vadilo, kdyby po škole šli na řemeslo…
Montessori rozvíjela svou myšlenku ..pomoz mi, abych to dokázal sám.. na práci s dětmi s postižením. Měla velmi empatické cítění a chtěla pomáhat. Pomáhala cizím dětem. Jenže jsem se dočetla z popisu o jejím životě, že sama své dítě, které asi nepošlo z manželství, ale z lásky, předala jinam. Vzala si chlapce k sobě až už měl 14 let. Život přináší různé kotrmelce. Ale dětství svého dítěte zaměnila za svou práci, dá se říct kariéru. Vím, že pomoc dětem s postižením, je věc náročná a je to teď možné porovnávat právě u nás s inkluzí. Montessori až dokončila svoji práci v oblasti s těmito dětmi, chtěla si ověřit, jak by tyto metody fungovaly v práci s dětmi bez postižení. Okolnosti její práci přerušily. Začala pracovat až po válce. Šla za svým cíle a dotáhla to vysoko a je uznávána vynikající vědkyní. Porovnávám dvě vyslovené věty .. pomoz mi, abych to dokázal sám,, a dvě slova ,, já sám,, nebo,, já sama,,. Tendence malých dětí bývá, nechej mi to, já ti dokážu, že to umím sám a pomoc nepotřebují. Pomoc potřebovaly děti s vadnou výslovností a děti s postižením. Malým dětem dejte příležitost a pomoc potřebovat nebudou.
Ale to SVVŠ jste dodělal za bolševika, a dali Vám maturitu za správný třídní původ, že? Jinak byste totiž zvládal shodu podmětu s přísudkem.
Nedovedu si představit, že bych se ve třídě, kde je cca 25 lidí se všemi srdečně a radostně přátelila. Totéž platí o učitelích – svěřovat se učitelům s nějakým problémem, tedy pokud se netýká učiva, mi přijde dost divné, ty děti asi přišly z dětského domova. Pokud jsou děti z montessori takto naladěny, tak by snad ani do jiného kolektivu neměly přechátet a raději pokračovat v dalším studiu na střední škole stejného typu. Na odborné učiliště se jim nechce, takže z nich asi budou skvělí politologové, analytici ničeho a další významní „inteligenti.“
Vidím, že v debatě zaznívají názory na to že si žáci s kantory tykají. Já mám zkušenost s malými, protože někdy je těžké malému špuntovi vysvětlovat, že jinému člověku než mámě a rodině má vykat, když do teď celá rodina byla kamarádská a doby, kdy děti svým rodičům vykaly, ty jsou už dlouho pryč. Ale nesetkala jsem se s rodiči, kteří by to nevnímaly. Paní učitelce musíš říkat jinak, tak se to neříká. V poslední době jsem měla radost z toho, že dítě mně bere téměř za rodinného příslušníka a nebojte, to vykání naskočilo nějak samo, rodiče byli důslední. A já taky. Protože už mi nastoupily i děti mých dětí, přesto, že jsem je měla jako malé, respektovala jsem, že jsou rodiče a vykání bylo samozřejmé. vychováváme příkladem. Přesto, že se děti pořád hlásí, nikdy jsem neslyšela, že by mi tykaly, nebo jim to ani nepřišlo. Ta důvěra na tykání, s tou jsem měla problémy i s mými kolegyněmi, až nastala ta správná doba, tak to nějak vyplynulo z pracovních témat a já na tykání přistoupila. U mně to bylo až na poznání, jestli tomu člověku můžu důvěřovat. Tykání jsem brala a beru jako důvěru člověka k člověku. Mělo by to být oboustranné.
Já myslím, že o tykání a vykání to opravdu není.My jsme Evo starší generace,ta byla prostě na vykání ve škole zvyklá.Ale já jsem pracovala i se staršími dětmi v různých kroužcích ,nebo na táborech a tam mně děti tykaly a vůbec ničemu to nevadilo.A d nes třeba na některých školách žáci svým učitelům tykají a jejich autoritu to nijak neohrožuje.Tu buď máte,nebo nemáte a žádné vykání to nespraví.
Víte paní Leo, zkušenost v životě mně naučila, že pokud vedu rozhovor s člověkem, který si jak se říká nevidí do pusy, tak raději držím odstup a nenechám se zbytečně urážet. Až když člověka poznám, vím , že jeho chování odpovídá těm hodnotám, které já mám nastaveny, vůbec se tykání nebráním. Měla jsem dvě blízké kolegyně, věkem, jedné jsem sama ze zásady vykala i když mi po deseti letech tykání nabízela a u té druhé to nějak vyplynulo samo sebou. Ono je to zásada respektuj a budeš respektován. Někteří ji neuznávají.
Opravdu to není o tykání a vykání. Lze tykat s respektem a vykat ošklivě. V montessori jsou prostě nastavené vztahy jinak – a jsem tomu ráda. Děti se učí vnímat a vyjadřovat svoje pocity a názory. A s respektem vyslechnout jiné. A věřte, že se jim to i pak hodí.
Je to všechno krásné. Jsem taky ráda, když se naučí děti kultivovaně vyjadřovat svůj názor, mají mezi sebou pěkné vztahy a dají se pěstovat všechny potřebné dovednosti. Jenže, a už to zaznělo i v předešlých názorech, já jsem si to měla možnost ověřit. Je velký rozdíl, když máte třídu 30 dětí a třídu 16 dětí. taky záleží na jejím složení. Vím, že jsem jeden školní rok měla v tom velkém počtu, děvčat asi jen do deseti. Takže jesti mají v Montessori školách ověřené podmínky práce s počtem 30 dětí a daří se jim plnit všechno téměř na sto procent a mají-li tam taky děti, které o učení nemají třeba již takový zájem, tak smekám klobouk a zkušenosti učitelů bych ráda slyšela, nebo četla. Bylo by to pro srovnání zajímavé.
Evo, jsou různé montessori školy a různí učitelé… Měla jsem děti i v montessori škole, kde bylo 27 dětí ze dvou ročníků. Ve škole, kam chodí nyní, je strop 24 dětí na jednu třídu – věkově smíšené trojročí. Kapacita je naplněná. V obou školách jsou v každé třídě i děti s PO.
V jednom Vám musím dát plně za pravdu. Jestli se práce daří je jenom a jenom na lidech, kteří ji dělají. Tak jako je dobrá švadlena, může být i dobrý učitel. Jestli je špatná švadlena se pozná hned, protože vám ty šaty může zkazit. Jaký je učitel se pozná až za určitý čas. Záleží, jaký mají zájem rodiče poznat, kdo jeho dítě učí. A jsou taky spokojení a nespokojení rodiče. Opravdu je to v lidech.
Jako redakce jsme se moc radovali z toho, jak je tato debata kultivovaná. I studenti, kteří v anketě promlouvají, nejsou vyhranění ani zaujatí, sdílejí svou zkušenost. Některé z posledních příspěvků debatu zbytečně přiostřily. Prosím, buďme tu jedna debatní komunita, která se navzájem neosočuje a snese jiný názor. Debatovat se dá zpříma, a přitom s respektem, bez urážení a podpásovek a silných slov. Vraťme se k tomu. Díky!
Otevřená diskuse nemuže být komunitou, najdete si obecné pojmy aspoň na wiki.
Kde zas vidíte osočování? -vy ho vidíte úplně ve všem. Když článek ponižuje manuální práci, ucební obory, nemůže se nikdo protestům divit, takovým diskutujícím díky!
Kdo zde ponizoval manualni praci, muzete mi pripomenout? Ja to nevidela. Ponizovani tu netrpime, ani kdyz se to tyka prace:).
Paní Polanská, to ponižování se projevuje tak, že dnes už není vedoucí úloha dělnické třídy zakotvena v ústavě, a platí se za kvalifikaci, nikoli urozenost a třídní příslušnost jako před 1989.
Tak, poslat dnes dítě na učiliště se celkem těžké. Například okrese Olomouc není jediné. Všechna bývalá učiliště se dnes jmenují „Střední odborná škola“.