Domškoláci s přírodninami.

Škola doma v obýváku: Život rodiny s dětmi v domácím vzdělávání. Jak se to dá stihnout? Spojí se s dalšími

Pro většinu lidí vzdělávání rovná se školní docházka. Rostoucí počet rodin  v Česku ale učí děti doma. Tak jako rodina Evy Matějkové z Prahy. Zatímco někdo se věnuje svým dětem sám, další rodiny domškoláků tvoří volnější či pevnější uskupení a ve vzdělávání dětí si pomáhají.

„Obvykle nás bývá o dost víc, ale dnes několik dětí zůstalo s nachlazením v posteli,“ vysvětluje Eva Matějková, která učí děti doma už sedmým rokem. Je to máma tří dětí – sekundána Matyáše, který chodí v Praze do školy a tou dobou tam zřejmě sedí v lavici, páťáka Ondřeje a třeťačky Kláry, kteří jsou s penálem, učebnicemi a sešity připraveni k práci v obýváku domu, kde s rodiči žijí. Dnes k nim přibyly tři další, Jáchym, Sofie a Berta – věkově mezi třetí a pátou třídou.

„Vítám vás, pojďme začít, dáme si ranní kolečko. Tak s čím kdo přicházíte, o co byste se s námi chtěli podělit?“ ptá se Eva a děti postupně vyprávějí. Jáchymovi rodiče si včera přivezli domů nové auto, Sofie s maminkou nakupovala dárky pro prarodiče, copatá Berta všechny rozesměje historkou, jak její táta strávil celý den instalací nových dveří kvůli kočkám, ovšem ony se je během jediného dne naučily otevírat. Následují v rychlém sledu tři hry s tleskáním a jmény a jde se na matematiku, kterou se tu učí podle Hejného. „Máte všichni nějaký plán, co dělat? Výborně, tak se rozběhněte, najděte si to nejlepší místečko, kde vás nic nebude rušit, a pusťte se do práce. Za hodinu se tady zase sejdeme,“ uděluje Eva instrukce a děti se rozbíhají po domě. Nastává ticho.

Každý rodič učí to, co umí
Rodina Evy Matějkové je součástí volného uskupení zhruba deseti rodin s dětmi v domácím vzdělávání, které žijí v okruhu asi dvaceti kilometrů. Jako komunita podobně založených lidí se rozhodli vzdělávání svých dětí sdílet. Každá rodina věnuje některé dny výuce pouze svých vlastních dětí a na další dny pak vypisuje termíny a témata, kdy uvítá i kamarády z dalších rodin.

„Já jsem sama hodně orientovaná na matematiku, architekturu, výtvarku, takže mám na starost dlouhodobý projekt v této oblasti. Formou exkurzí, výletů nebo práce s různými zdroji děti učím o jednotlivých uměleckých a architektonických slozích. Můj muž je expert na češtinu a dějepis, další tatínek zase dětem dokáže vymyslet úžasné sportovní aktivity, jiní se specializují třeba na biologii,“ vysvětluje Eva. „Každý může dětem předat něco ze sebe, svoji vášeň a odbornost. To je velká výhoda domácího vzdělávání,“ dodává. Jeden týden v měsíci děti věnují takzvanému projektu. Pracují v něm vždy na jednom tématu. Letos tak prozkoumali leteckou a železniční dopravu nebo obnovitelné zdroje energie, na leden se chystá rostlinná a živočišná buňka. „U projektu se sejdou nejen všechny děti, ale i dospělí. Bývá nás klidně kolem třiceti, což už je prostorově docela náročné.  Aby nám domácí vzdělávání v této skupině dobře fungovalo, musí fungovat i naše rodičovská komunita,“ vysvětluje Eva.

Vzdělávat svoje děti doma mohou Češi už od roku 2005. Zákon rodinám přikazuje, aby pravidelně docházely s dětmi na přezkoušení do kmenové základní školy, kde jsou zapsány. Už ale neřeší, jakou formou se domácí vzdělávání realizuje – zda rodič učí dítě osobně a sám, nebo zda se k tomuto účelu spojí s dalšími rodinami. Zodpovědnost za vzdělání potomků a jejich výsledky nesou nicméně vždy jejich rodiče, a to i když dětí chodí do takzvané komunitní školy, což je organizovaná neformální vzdělávací skupina, která má znaky školy.

Samostatná práce
Hodina uběhne v naprostém tichu a soustředění. Děti se pak znovu scházejí na koberci v obýváku. Mají sami vyhodnotit, kolik práce udělaly a jak jim to šlo. „Já jsem spokojený, udělal jsem toho spoustu,“ ukazuje Jáchym vyplněné stránky v učebnici Hejného matematiky. „Já jsem si tady s jedním příkladem nevěděla vůbec rady,“ vzdychá Berta a Eva vybízí Jáchyma a Ondřeje, aby jí každý poradil nějaký postup, jak může na zapeklité zlomky vyzrát.

Na návštěvě v Senátu ČR.

„Hejného matematika nám umožňuje, aby šly děti hodně kupředu samy,“ říká Eva. „Samozřejmě, když se setkají poprvé třeba se zlomky nebo s geometrií, potřebují nějaké vysvětlení od dospělého nebo od staršího spolužáka. Hodně času pak ale můžou samy strávit procvičováním,“ doplňuje.

Děti vybalují svačiny a Eva je pak na chvíli vyhání na zahradu. Zatím se pouští do přípravy oběda. Když se děti po pár minutách vracejí zvenku, dostávají možnost zahrát si hry. Vybírají Ubongo, které rozvíjí prostorovou představivost, a Story Cubes, kde pracují na své fantazii a vyjadřovacích schopnostech.

Pak se znovu rozcházejí, aby strávily další hodinu prací, tentokrát na češtině. V domě se znovu rozhostí ticho. „Nechodím je kontrolovat, protože bych je zbytečně vytrhávala ze soustředění,“ vysvětluje Eva Matějková. „Smyslem je to, aby si dokázaly uspořádat prostor k učení, nenechaly se z něj vytrhnout, procvičily si látku a byly schopné realisticky zhodnotit svůj pokrok.“

Na přezkoušení si neseme znalosti, dovednosti i výtvory.

Oceň kamaráda i sebe
Nakonec se děti znovu scházejí v kroužku. Mají za sebou 120 minut soustředěné práce, v pokoji voní pečená zelenina s kuřetem.

„Ještě než si dáte oběd, tak mám pro vás jeden speciální úkol. Rozdám vám teď papírky, a vy na ně napište nějakou věc, za kterou byste chtěli v tomto roce ocenit souseda po své pravici. S čím vám pomohl, kdy se hezky zachoval, a podobně. Máte pět minut.“ Děti se sklání, soustředěně píší. Je vidět, že ocenit ostatní není problém. Ale co když by měly napsat ocenění sami sobě? „Já si dost často myslím, že jsem k ničemu, takže to by byl trochu problém,“ shrnuje za všechny jedna z holčiček. „Starat se o druhé je určitě bezva, ale někdy je potřeba opečovat trochu i sám sebe, všímat si svých úspěchů a umět se za ně ocenit,“ klade dětem na srdce Eva a pětice žáků usedá k obědu. Pro některé z nich si pak přijdou rodiče, další pokračují na kroužky.

Dobré výsledky bez písemek a známek
Mají děti z domácího vzdělávání srovnatelné výsledky s dětmi s dětmi, které se učí ve škole? „Chodíme na pravidelná přezkoušení, odkud naše děti odcházejí s výbornými výsledky a hrdé na své pokroky, nejstarší syn v pohodě studuje na osmiletém gymnáziu. Ve škole se hodně času věnuje nácviku psaní a počítání, což s individuální péčí děti zvládnou velmi rychle, takže pak zbývá spousta času na pokusy, exkurze a další akce,“ vysvětluje Eva Matějková. „Ze začátku může být náročné ustát to, že jste najednou za vzdělání svých dětí zodpovědná úplně sama. Ale když kolem sebe máte komunitu stejně naladěných lidí, pak z vás najednou tlak spadne a užíváte si to, jak vám děti rostou a rozvíjejí se před očima beze stresu z písemek, zvonění, známek. Navíc získají skupinu dobrých kamarádů, se kterými tráví čas, a je pro ně přirozené si pomáhat.“

Učili jsme se o mezinárodní vesmírné stanici.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

15

 
4 Počet vláken diskuze
11 Počet reakcí v diskuzi
1 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Lea
Lea

Obdivuji všechny rodiče,kterří toto dokáží a myslím, že je rozumné se při tom spojit do určitých komunit.Asi je to snadnější ve velkém městě.Často pomáhám nejstaršímu vnukovi (4. třída) s úkoly,ale na tohle bych si netroufla.Hlavně ani nemusím,protože chodí do skvělé školy.Ale fandím.

Káča
Káča

To je fajn, když si to vybrali. Jen by mě zajímalo, jestli matce či otci provozující toto domácí vzdělávání nechybí jejich vlastní povolání. Je moc krásné se obětovat pro vzdělání svých dětí, ale tento rodič těžko dosáhne na důchod a co bude dělat až děti vyrostou? Hledat práci s odůvodněním, naposledy jsem pracovala před 15-ti lety, tedy nemám žádnou praxi. Nebo bude očekávat, že ho jeho děti budou živit? Zahrnovat děti výčitkami, obětovali jsem se pro tebe? Já své děti miluji, vše pro ně, ale má to jisté hranice.

Zdena
Zdena

Já tímto tak nadšená nejsem . Pracuji ve škole jako učitelka a myslím si , že škola má daleko více možností než doma rodiče . Máme krásně a kvalitně vybavené třídy , spoustu drahých a velmi pěkných pomůcek na každý předmět – což se rodičům sotva vyplatí pořizovat doma , když jejich dítě stále roste a potřebovalo by věci nové a nové , to se vyplatí jen škole . Co třeba mapy , zeměpisné atlasy , globusy , mikroskopy , hudební nástroje , sbírky přírodnin – kamenů , motýlů , brouků , vycpaných zvířat , školní knihovna – kde jsou… Číst vice »

lea
lea

Dětí v domácím vyučování přibývá a já se tomu ani moc nedivím.Základní školství přešlapuje na místě,učitelé stárnou a noví se tam moc nehrnou.Změnám brání často i neochota něco měnit,tak i nedostatek učitelů. Rodiče,kterým na vzdělání záleží,to nemají lehké.Soukromé školy jsou drahé,nejsou všude a vzniku nových škol často brání samo ministerstvo nebo i místní zastupitelstvo.Já tomu prostě přestávám rozumět.Hlavně ,že všechny strany před volbami hlásají,jak preferují vzdělání.