FOTO: dav
Pro většinu lidí vzdělávání rovná se školní docházka. Rostoucí počet rodin v Česku ale učí děti doma. Tak jako rodina Evy Matějkové z Prahy. Zatímco někdo se věnuje svým dětem sám, další rodiny domškoláků tvoří volnější či pevnější uskupení a ve vzdělávání dětí si pomáhají.
„Obvykle nás bývá o dost víc, ale dnes několik dětí zůstalo s nachlazením v posteli,“ vysvětluje Eva Matějková, která učí děti doma už sedmým rokem. Je to máma tří dětí – sekundána Matyáše, který chodí v Praze do školy a tou dobou tam zřejmě sedí v lavici, páťáka Ondřeje a třeťačky Kláry, kteří jsou s penálem, učebnicemi a sešity připraveni k práci v obýváku domu, kde s rodiči žijí. Dnes k nim přibyly tři další, Jáchym, Sofie a Berta – věkově mezi třetí a pátou třídou.
„Vítám vás, pojďme začít, dáme si ranní kolečko. Tak s čím kdo přicházíte, o co byste se s námi chtěli podělit?“ ptá se Eva a děti postupně vyprávějí. Jáchymovi rodiče si včera přivezli domů nové auto, Sofie s maminkou nakupovala dárky pro prarodiče, copatá Berta všechny rozesměje historkou, jak její táta strávil celý den instalací nových dveří kvůli kočkám, ovšem ony se je během jediného dne naučily otevírat. Následují v rychlém sledu tři hry s tleskáním a jmény a jde se na matematiku, kterou se tu učí podle Hejného. „Máte všichni nějaký plán, co dělat? Výborně, tak se rozběhněte, najděte si to nejlepší místečko, kde vás nic nebude rušit, a pusťte se do práce. Za hodinu se tady zase sejdeme,“ uděluje Eva instrukce a děti se rozbíhají po domě. Nastává ticho.
Každý rodič učí to, co umí
Rodina Evy Matějkové je součástí volného uskupení zhruba deseti rodin s dětmi v domácím vzdělávání, které žijí v okruhu asi dvaceti kilometrů. Jako komunita podobně založených lidí se rozhodli vzdělávání svých dětí sdílet. Každá rodina věnuje některé dny výuce pouze svých vlastních dětí a na další dny pak vypisuje termíny a témata, kdy uvítá i kamarády z dalších rodin.
„Já jsem sama hodně orientovaná na matematiku, architekturu, výtvarku, takže mám na starost dlouhodobý projekt v této oblasti. Formou exkurzí, výletů nebo práce s různými zdroji děti učím o jednotlivých uměleckých a architektonických slozích. Můj muž je expert na češtinu a dějepis, další tatínek zase dětem dokáže vymyslet úžasné sportovní aktivity, jiní se specializují třeba na biologii,“ vysvětluje Eva. „Každý může dětem předat něco ze sebe, svoji vášeň a odbornost. To je velká výhoda domácího vzdělávání,“ dodává. Jeden týden v měsíci děti věnují takzvanému projektu. Pracují v něm vždy na jednom tématu. Letos tak prozkoumali leteckou a železniční dopravu nebo obnovitelné zdroje energie, na leden se chystá rostlinná a živočišná buňka. „U projektu se sejdou nejen všechny děti, ale i dospělí. Bývá nás klidně kolem třiceti, což už je prostorově docela náročné. Aby nám domácí vzdělávání v této skupině dobře fungovalo, musí fungovat i naše rodičovská komunita,“ vysvětluje Eva.
Vzdělávat svoje děti doma mohou Češi už od roku 2005. Zákon rodinám přikazuje, aby pravidelně docházely s dětmi na přezkoušení do kmenové základní školy, kde jsou zapsány. Už ale neřeší, jakou formou se domácí vzdělávání realizuje – zda rodič učí dítě osobně a sám, nebo zda se k tomuto účelu spojí s dalšími rodinami. Zodpovědnost za vzdělání potomků a jejich výsledky nesou nicméně vždy jejich rodiče, a to i když dětí chodí do takzvané komunitní školy, což je organizovaná neformální vzdělávací skupina, která má znaky školy.
Samostatná práce
Hodina uběhne v naprostém tichu a soustředění. Děti se pak znovu scházejí na koberci v obýváku. Mají sami vyhodnotit, kolik práce udělaly a jak jim to šlo. „Já jsem spokojený, udělal jsem toho spoustu,“ ukazuje Jáchym vyplněné stránky v učebnici Hejného matematiky. „Já jsem si tady s jedním příkladem nevěděla vůbec rady,“ vzdychá Berta a Eva vybízí Jáchyma a Ondřeje, aby jí každý poradil nějaký postup, jak může na zapeklité zlomky vyzrát.
„Hejného matematika nám umožňuje, aby šly děti hodně kupředu samy,“ říká Eva. „Samozřejmě, když se setkají poprvé třeba se zlomky nebo s geometrií, potřebují nějaké vysvětlení od dospělého nebo od staršího spolužáka. Hodně času pak ale můžou samy strávit procvičováním,“ doplňuje.
Děti vybalují svačiny a Eva je pak na chvíli vyhání na zahradu. Zatím se pouští do přípravy oběda. Když se děti po pár minutách vracejí zvenku, dostávají možnost zahrát si hry. Vybírají Ubongo, které rozvíjí prostorovou představivost, a Story Cubes, kde pracují na své fantazii a vyjadřovacích schopnostech.
Pak se znovu rozcházejí, aby strávily další hodinu prací, tentokrát na češtině. V domě se znovu rozhostí ticho. „Nechodím je kontrolovat, protože bych je zbytečně vytrhávala ze soustředění,“ vysvětluje Eva Matějková. „Smyslem je to, aby si dokázaly uspořádat prostor k učení, nenechaly se z něj vytrhnout, procvičily si látku a byly schopné realisticky zhodnotit svůj pokrok.“
Oceň kamaráda i sebe
Nakonec se děti znovu scházejí v kroužku. Mají za sebou 120 minut soustředěné práce, v pokoji voní pečená zelenina s kuřetem.
„Ještě než si dáte oběd, tak mám pro vás jeden speciální úkol. Rozdám vám teď papírky, a vy na ně napište nějakou věc, za kterou byste chtěli v tomto roce ocenit souseda po své pravici. S čím vám pomohl, kdy se hezky zachoval, a podobně. Máte pět minut.“ Děti se sklání, soustředěně píší. Je vidět, že ocenit ostatní není problém. Ale co když by měly napsat ocenění sami sobě? „Já si dost často myslím, že jsem k ničemu, takže to by byl trochu problém,“ shrnuje za všechny jedna z holčiček. „Starat se o druhé je určitě bezva, ale někdy je potřeba opečovat trochu i sám sebe, všímat si svých úspěchů a umět se za ně ocenit,“ klade dětem na srdce Eva a pětice žáků usedá k obědu. Pro některé z nich si pak přijdou rodiče, další pokračují na kroužky.
Dobré výsledky bez písemek a známek
Mají děti z domácího vzdělávání srovnatelné výsledky s dětmi s dětmi, které se učí ve škole? „Chodíme na pravidelná přezkoušení, odkud naše děti odcházejí s výbornými výsledky a hrdé na své pokroky, nejstarší syn v pohodě studuje na osmiletém gymnáziu. Ve škole se hodně času věnuje nácviku psaní a počítání, což s individuální péčí děti zvládnou velmi rychle, takže pak zbývá spousta času na pokusy, exkurze a další akce,“ vysvětluje Eva Matějková. „Ze začátku může být náročné ustát to, že jste najednou za vzdělání svých dětí zodpovědná úplně sama. Ale když kolem sebe máte komunitu stejně naladěných lidí, pak z vás najednou tlak spadne a užíváte si to, jak vám děti rostou a rozvíjejí se před očima beze stresu z písemek, zvonění, známek. Navíc získají skupinu dobrých kamarádů, se kterými tráví čas, a je pro ně přirozené si pomáhat.“
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Obdivuji všechny rodiče,kterří toto dokáží a myslím, že je rozumné se při tom spojit do určitých komunit.Asi je to snadnější ve velkém městě.Často pomáhám nejstaršímu vnukovi (4. třída) s úkoly,ale na tohle bych si netroufla.Hlavně ani nemusím,protože chodí do skvělé školy.Ale fandím.
To je fajn, když si to vybrali. Jen by mě zajímalo, jestli matce či otci provozující toto domácí vzdělávání nechybí jejich vlastní povolání. Je moc krásné se obětovat pro vzdělání svých dětí, ale tento rodič těžko dosáhne na důchod a co bude dělat až děti vyrostou? Hledat práci s odůvodněním, naposledy jsem pracovala před 15-ti lety, tedy nemám žádnou praxi. Nebo bude očekávat, že ho jeho děti budou živit? Zahrnovat děti výčitkami, obětovali jsem se pro tebe? Já své děti miluji, vše pro ně, ale má to jisté hranice.
Příští týden máme v plánu zveřejnit rozhovor s touto maminkou, dělá projektantku na volné noze.
Já tímto tak nadšená nejsem . Pracuji ve škole jako učitelka a myslím si , že škola má daleko více možností než doma rodiče . Máme krásně a kvalitně vybavené třídy , spoustu drahých a velmi pěkných pomůcek na každý předmět – což se rodičům sotva vyplatí pořizovat doma , když jejich dítě stále roste a potřebovalo by věci nové a nové , to se vyplatí jen škole . Co třeba mapy , zeměpisné atlasy , globusy , mikroskopy , hudební nástroje , sbírky přírodnin – kamenů , motýlů , brouků , vycpaných zvířat , školní knihovna – kde jsou slovníky , audio a video nahrávky , beletrie , multimediální tabule , dataprojektory , počítačová učebna , chemická laboratoř – kdo si tohle může všechno pořizovat domů ? A v neposlední řadě je nejlepší , když dítě každý předmět učí opravdový odborník – aprobovaný učitel v daném oboru ( s využitím všech těchto moderních pomůcek ) .
Podle toho, co jsem četla v článku, vzdělávají děti tak do páté třídy, dál už jeden chlapec dochází do jiné školy a stejně se setká s realitou. Taky opravdu záleží na tom jaká je to škola, jaký způsob výuky a jak kvalitní mají učitele. Takže s tím co si malé dítě prochází od první třídy a zvyká si, že musí plnit úkoly zadané v tu danou dobu, zpracovat písemnou práci, je zkoušen, tak jako ostatní ve třídě a přede všemi, tyhlety pocity si starší zpracovává až v šesté třídě. Záleží, jak je na situace, které jsou zkouškou taky psychickou, zvládne před novým kolektivem a dokáže se vyrovnat s případným nezdarem.
Tohle opravdu nezvládne každý.Ale zdá se mi,že každý rodič má právo vzdělávat děti tak ,jak uzná za vhosdné.A nikdy jsem ještě neslyšela,že by takto vzděláváné děti ,něco v běžné škole nezvládly.Psychiku mají naopak v pořádku.
Vycpaná zvířata? Brouci a motýli?Do zš jsem chodila už opravdu dávno,ale nepamatuji se ,že by i tehdy někdo něco takového používal.A počítačová učebna,diaprojektor,audio a videonahrávky? Snad ta chemická laboratoř,ale nevím,na prvním stupni se nepoužívá ani dnes.
Ale jo, doba pokročila. Audio a video pro cizí jazyk je docela běžná pomůcka i na prvním stupni. Dataprojektor, interaktivní tabule, PC, to všechno už může být neustále k dispozici, když je tím třída vybavena. Nemusí se kvůli tomu zřizovat „učebny“. Jeden z našich synů má takto vybavenou třídu. Mají tam lavice i koberec pro práci (nejen) v kolektivu. Co mi na tom ale přijde nejlepší, to je jejich paní učitelka, která umí veškeré zařízení používat a využívat smysluplně, ve prospěch svých žáků. Co se článku týče, tam je asi největší devizou to, že jednotlivé předměty učí lidé, kteří jsou pro ně zapálení. To udělá opravdu hodně. Vidím to u nás doma. Když si mají děti prohlížet knihu zvířat se mnou, je to takové vlažné. Jakmile k tomu sednou s tatínkem, hned jsou dotazy a dohledávání dalších informací a rozvíjí se neskutečná diskuze, které jen nechápavě, ale s úsměvem přihlížím 🙂
Vyslovila jste něco, jak se říká, trefila jste hřebíček na hlavičku. Když přijde do třídy kantor, který už ode dveří dává svým pohledem najevo, že to bude zase zajímavé, tak je to ono. Když má ale pohled říkající, tak na vás dnes zrovna nemám náladu, může se stavět na hlavu, tak ten zájem nikdy nebude. V dřívějších dobách se říkávalo ,, umí to podat,, a vědělo se oč kráčí.
Dobrý den Zdeno, Vy jste stále ještě v minulém století/tisíciletí. Syn (7 má třída) má domácí vzdělávání, a musim vám říct, že se každý den s radostí přihlašuje sám od sebe na online hodiny, které vedou kvalifikovaní lektoři, už žádné nucení ráno dnes musíš do školy, a hlídání jestly je mu opravdu blbě nebo to jen dělá. V případě že je třeba opravdu fyzicky vidět zbírku minerálů, ći motýlů, jde se do muzea, a nechci se dotknout vaší školní zbírky, ale jsem si zcela jist že na muzea nemáte (najčasteji využíváme Národní, Technické a Zemědělské, výlety do Prahy neuškodí). Možná tomu nebudete věřit, ale mapy, jsou dostupné komukoliv připojenému k internetu v kvalitě a s detaily o jakých se vám v tištěném atlasu nikdy ani nebude zdát. Jediné co mne mrzí je,že se musí stále učit dle třídy a ne jeho znalosí, doufám že ale v budoucnu se bude díky možnému spojení všech dětí online, vzdělávat na jednotlivé předměty dle své úrovně (syn by kldině zvládal matiku a fyziku na středoškolské úrovni, zatimco pomalejší skupina na čj kde by byl na urovni 6té třídy by mu prospěla).
Nevím co by mu mohlo v normální škole chybět? Nezájem některých kantorů učit, přestávky, pobíhání po budově? Šikana? Školní blafy (pravda, dnes už to jídlo celkem ujde). Jediné co se doma na rozdlí od školy nenaučí je kouřit a pít alkohol se spolužáky, a abych vám pravdu řek, jsedm tomu rád.
Je pravdou ,že ne všichni rodiče si to mohou dovolit, ale z vlastní zkušenosti vám mohu zdělit že pokud to jde, tak domácí vzdělávání vede.
P.S.: Fakt máte ve škole ještě funkční meotar (neboli data projektor)?
P.P.:S Jsem neskutečně rád, že díky domškole syna opět vzdělávání baví, což se projevilo nejen na jeho snaze se něco dozvědět ale i prospěchu
Dobrý den pane Jane,
přihlaste se tedy prosím se svým synem na online lekci češtiny, prospěje vám oběma. Zřejmě totiž syn své schopnosti v této oblasti zdědil po Vás.
Díky za radu pane/paní K B,
ještě bych potřeboval poradit, v čem mi lepší znalosti čj pomůže?
Třeba v tom, že když má někdo doma domškoláka a sám přitom nezvládá český jazyk na úrovni ZŠ – prvního stupně, nepůsobí to moc důvěryhodně. Je to stejné, jako by učitel autoškoly měl každou chvíli dopravní nehodu. Jinak nerozumím vašemu postesknutí, že se „musí“ učit v závislosti na třídě. Výhodou domškoláků je přece to, že si určují vlastní tempo, zejména, co se rozvoje znalostí týče. Pokud už Váš syn zvládne učivo středoškolské, co mu brání mít nastudováno? Jestli nestíhá český jazyk, tak to je jiná, tam zase musí zabrat o to víc, pravda, ale nechápu, jak může být brzděn v rozvoji. Zmiňujete nějaké online kurzy, takže syn je doma a sleduje přednášky na počítači?
PS: Zkuste si „vygůglit“ dataprojektor.. doba pokročila a nemusí to být vždy jen meotar 😉
Mám jen obavy, aby z něj nebyl v životě vlk samotář. Až bude mít patnáct a víc, bude se taky děvčatům přihlašovat přes internet? Vzdělaný možná bude, ale bude sám. A to pro život taky není dobré.
Dětí v domácím vyučování přibývá a já se tomu ani moc nedivím.Základní školství přešlapuje na místě,učitelé stárnou a noví se tam moc nehrnou.Změnám brání často i neochota něco měnit,tak i nedostatek učitelů. Rodiče,kterým na vzdělání záleží,to nemají lehké.Soukromé školy jsou drahé,nejsou všude a vzniku nových škol často brání samo ministerstvo nebo i místní zastupitelstvo.Já tomu prostě přestávám rozumět.Hlavně ,že všechny strany před volbami hlásají,jak preferují vzdělání.
Prosím jak zhruba musí být velký dům nebo byt aby bylo možné si v něm zřídit domácí vzdělávání, ale nejen to, prostě aby bylo možné zřídit něco jako domácí školu, kde se dá spolupracovat s více rodiči a může tam docházet cca do 5ti děti? Zatím jsem úplně v počátcích uvažování o tomto tématu. Dům máme cca takhle veliký https://www.eurobydleni.cz/domy/rodinny-dum/prodej/ jako ten 4+kk co tam je k nahlédnutí. Předem moc děkuji za info.