Někdo by se měl zastat slabších žáků, kteří se snaží. Systém je vůči nim nespravedlivý, říká Pirát Mikuláš Ferjenčík

Poslanec a člen České pirátské strany Mikuláš Ferjenčík byl šikovný student. „Všechno bylo v pohodě a to si s sebou nesu dál. Dost dětí má naopak stres, nedává to, a od toho se bude odvíjet i jejich sebedůvěra a pohled na svět v dalším životě,“ říká. Jako člen Podvýboru pro regionální školství parlamentu má na starosti základní školy: „Jsem rád, že jsem je vyfasoval, je to nejdůležitější segment vzdělávání“.

Jaká byla vaše školní léta?
Chodil jsem na vesnickou základku v Cholticích. Byl jsem dobrý žák, nadaný, možná trochu lenivý, protože mi všechno šlo samo. Škola byla pro mě fajn. Proti šikovným dětem se to ve škole neotáčí, alespoň na prvním stupni ne. Měl jsem šťastné dětství. S klukama jsme hráli fotbal, jezdil jsem Pardubic do zušky na výtvarku. Hodně jsem četl, bavil mě dějepis.

Od šesté třídy jsem přešel na osmileté gymnázium v Přelouči. Přelouč je malé město, na gymnáziu panovala až rodinná atmosféra. Být panem řídícím bylo prestižní povolání a i pedagogický sbor se myslím vnímal jako místní elita. Roky na gymplu jsem si užil, třída byla skvělá. Měl jsem výbornou paměť, takže jsem se nemusel doma moc učit a známky jsem měl i tak dobré, myslím, že jsem měl po celou dobu studia vyznamenání. Kromě dějepisu jsem měl rád i matematiku, což je možná trochu neobvyklá kombinace. Pamatuji si na skvělého učitele matematiky. Jiní učitelé byli slabší, ale o těch mluvit nechci.

Víceletá gymnázia jsou poněkud atypickým prvkem českého školství. Není mnoho dalších zemí, kde by existovala a byla navíc tak oblíbená. Co si o nich myslíte vy?
Myslím si, že vpustit víceletá gymnázia do systému byla strategická chyba. Jsou to více méně školy pro děti vysokoškoláků, pro děti z podnětného prostředí, pro vytrénované děti. Což jde proti principu rovného přístupu ke vzdělání. V současné době ale nemají bohužel alternativu. České základní školství selhává ve vztahu k nadaným – ale i ve vztahu k těm na chvostu pelotonu. Víceletá gymnázia deficit vůči šikovnějším dětem aspoň nějak kompenzují. Dokud je úroveň druhého stupně nízká, jsou záchranou pro žáky, kteří by se jinak ve škole unudili nebo měli přímo ze života peklo. Cesta je bezpochyby individualizovat výuku na základní škole tak, aby vyhovovala každému dítěti. Já bych třeba zrušil dělení podle ročníků.

Kdybyste nešel na osmileté gymnázium, ale zůstal na základní škole až do konce povinné školní docházky, znevýhodnilo by vás to?
Myslím nijak výrazně. Já i jeden můj spolužák ze základní školy jsme šli studovat matfyz, já jsem ho nedokončil, on ano. Neřekl bych, že mezi studenty, kteří šli až na čtyřleté gymnázium, a námi na osmiletém byl nějaký výrazný rozdíl v úrovni dosažených vědomostí. Přidanou hodnotou víceletého gymnázia může být spíš jakýsi komfort, příjemnější prostředí pro děti, kterým to ve škole jde. Na základní škole mají často nepříjemné stigma šprtů. Pro hodně takových dětí je víceleté gymnázium únik z tohohle stresu. Na druhou stranu na ně může čekat stres jiný, pokud se na gymnáziu ocitnou výkonnostně ve spodní části žebříčku. V takovém případě by se bývaly možná cítily lépe, kdyby zůstaly na základní škole.

Říkal jste, že jste nedokončil studium na matematicko-fyzikální fakultě. Studoval jste ještě něco jiného, co jste dokončil?
Po matfyzu ještě strojárnu a tu jsem taky nedokončil. Pak už jsem se zaměřil humanitním směrem a nedávno jsem dokončil bakalářské studium humanitní vzdělanosti na fakultě humanitních studií. Po nějakých jedenácti letech přerušovaného studia konečně vysokoškolský diplom (směje se).

Chtěl jste mít diplom?
Pro současnou práci ho nepotřebuji, ale nevylučuju myšlenku, že bych šel v budoucnu učit, a tak je dobré mít alespoň bakaláře. Ostatní vzdělání se pak dá doplnit, ale bude už na čem stavět. A ta škola je dobrá, bavilo mě to. Mix sociologie, ekonomiky, antropologie a historie. Dobrý vzdělanostní základ.

Vy byste chtěl být učitelem? Zatím to u nás není prestižní povolání, a plat taky spíš nízký…
Peníze pro mě nikdy nebyly silným motivátorem. Podle mě to je hezké a pohodové povolání. Mimochodem, přítelkyně učí na prvním stupni. Dva měsíce prázdnin, to se mi zdá jako sen (směje se). Práci učitelů chápu lépe od té doby, co vedu dětský kroužek deskových her a zábavné logiky. Dokážu si lépe představit její náročnost. Když mám v kroužku i třeba jen jedno hyperaktivní dítě, je to hned o dost komplikovanější, natož když má někdo třídu o třiceti dětech a z toho je hyperaktivních pět deset. Dobré je, že v kroužku jsou spolu děti různého věku.

Co jste si ze školy celkově odnesl nejlepšího?
Asi optimismus. Všechno bylo v pohodě a to si s sebou nesu dál. Dost dětí má naopak stres, nedává to, a od toho se bude odvíjet i jejich sebedůvěra a pohled na svět v dalším životě. Je to škoda. To jsem si vlastně taky odnesl, tu druhou stranu mince. Jak je náš systém nespravedlivý. Jak odměňuje děcka, jako jsem byl já, kterým to jde samo, a neocení ty, kterým to třeba tolik nejde, ale snaží se. Myslím, že by se jich někdo měl zastat. V téhle souvislosti mi přijde dost nehorázné, jak někdo prohlásil, že je naprosto v pořádku, aby čtvrtina studentů u maturity propadla. Dělejme něco, aby nepropadali.

Mnoho lidí si naopak myslí, že tahle selekce je správná, že zajišťuje hodnotu vzdělání. Jinak řečeno, maturitu nemá mít každý. Proč vlastně je v české veřejnosti tak silný hlas po tom, aby vzdělávání bylo selektivní?
Souvisí to s všeobecným trendem transformace vzdělání od elitního k široce dostupnému. Myslím, že silné emoce do toho vnáší, že tohle lidé vnímají jako hyperinflaci vlastního úspěchu: co jsem si já vydřel, by mělo být najednou na dosah ruky? Nepřemýšlejí o společenské výhodnosti rozšíření vzdělání. Vnímají spíš to, že titul už nebude taková vzácnost a komodita, jak to bývalo.

Nedostatky českého vzdělávacího systému jsou již celkem dobře popsány, ale změna k lepšímu je pomalá, proč to tak je, podle vás?
Vzdělávací systém je poznamenaný určitou setrvačností. To se projevuje v tom, jak pomalu se ho daří reformovat, ale i třeba v tom, jak učitelé vnímají a hodnotí žáky. Když vás nějak zaškatulkují, je těžké se dostat ze škatulky ven. Vybavuji si pár takových příkladů. Spolužák míval trojky, pak se do toho pustil a začal studovat, ale učiteli hodně dlouho trvalo, než si toho všiml, než ho převedl z kolonky „trojkař“, do kolonky „dvojkař-jedničkář“.

Kterou zkušenost považujete ve svém životě za nejpřínosnější?
Nebudu zabrušovat do osobních sfér a zůstanu u těch pracovních. Když jsem seknul s matfyzem, čtyři měsíce jsem pracoval jako zahradník. To byla výborná zkušenost. Doporučoval bych všem lidem zažít, jaké to je pracovat rukama. Ne občas na chalupě, ale mít takovou práci. Člověk si na tom uvědomí, že po dvanáctihodinové šichtě opravdu chybí mentální kapacita přemýšlet o něčem složitějším. To je jedna věc. Na druhou stranu mně to ale připadalo jako krásná práce. Přijedete někam, kde je jen rumiště, a za týden je tam zahrada…

Mikuláš Ferjenčík je poslanec PSP ČR za Pardubický kraj a v letech 2014–2018 zastupitel hlavního města Prahy za Pirátskou stranu. Pochází z Českých Budějovic, mládí strávil v Cholticích u Pardubic. Studoval na gymnáziu v Přelouči Díky stipendiu nadace Open Society Fund dva roky strávil na Brentwood School v Essexu ve Velké Británii, kde složil i tamní maturitní zkoušku. Bakalářské studium zakončil na FHS UK.

(Rozhovor vznikl pro Akademii LN a vyšel tam v rozsáhlejší podobě)

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

25

 
5 Počet vláken diskuze
20 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
asdf
asdf

Asi tím myslí kolegu Pikala, před Klause , holt musí se chránit navzájem…

Marta
Marta

Myslím, že se děje pravý opak – slabší žáci nejen že nestačí na tempo a obsah výuky, táhnou dolů i ty průměrné a nadaní už nemají šanci vůbec. Kdysi, tuším v osmdesátých letech, na některých školách fungovaly tzv. vyrovnávací třídy, do kterých se přeřazovali na nějakou (potřebnou) dobu nestíhající žáci. Nechodily tam děti patřící do zvláštní školy, ale spíš třeba po dlouhé nemoci, pomalejší či hravější. Bylo jich pár ve třídě, učitelka se jim věnovala mnohem víc než v běžné třídě (a tam jich bývalo i 35) a obvykle po jednom školním roce přešli bez problémů do původní třídy. Nebylo… Číst vice »

lida
lida

Je to začarovaný kruh. Výborní žáci jsou považováni za šprty a tak jdou raději na víceletá gymnázia mezi sobě rovné. Na základce pak zůstanou průměrní, kteří tím pádem vyniknou a stávají se šprty a podprůměrní, které nic a nikdo netáhne nahoru. Z důvodů diskriminace je nelze seskupit do vyrovnávacích tříd, ani nijak jinak vyřadit, aby se mohl změnit přístup k jejich výuce. Díky integraci naopak učitel musí snížit svoje očekávání ve třídě, stejně tak musí zaměřit výklad látky dle těch nejslabších. Šprti tak opět jsou na chvostu zájmu, nudí se a nakonec vzdají touhu něco se dozvědět úplně, nebo opět… Číst vice »

Jarda
Jarda

Školu zrušit..matky nechat s mladšími dětmi doma…učit pomocí nejlepších interaktivních mediálních pomůcek( you tube,video nahrávek,atd)… starší děti učit pomocí středisek volného času ,kde se již zaměří na svoji budoucnost.Ve škole je a bylo ,že si učitelé vybrali svoje miláčky,což bylo pár vyvolených a na ostatní kašlali..i kdyby jste jim dali 100 tisíc měsíčně stejně děti nic nenaučí..

Duška
Duška

Záleží to dost na kantorovi – já vždy nejvíc cenila snahu. Lepší známku dostal ten, který do přípravy vložil více a nebylo mu až tak shůry dáno, než jedničkář, který to odflákl a udělal to levou zadní, ale dětem jsem to vždy vysvětlovala. Také i ten podprůměrnej celkem rychle začínal nabírat tempo a ten kdo to flákal a myslel, že dostane zadarmo tempo ztrácel. Ale také jsem hledala, čím zaujmout – kdo je v čem dobrý, abych vzbudila zájem o předmět. Učila jsem jak humanitní, tak přírodovědné a technické předměty. Všude to jde.