Poslanec a člen České pirátské strany Mikuláš Ferjenčík byl šikovný student. „Všechno bylo v pohodě a to si s sebou nesu dál. Dost dětí má naopak stres, nedává to, a od toho se bude odvíjet i jejich sebedůvěra a pohled na svět v dalším životě,“ říká. Jako člen Podvýboru pro regionální školství parlamentu má na starosti základní školy: „Jsem rád, že jsem je vyfasoval, je to nejdůležitější segment vzdělávání“.
Jaká byla vaše školní léta?
Chodil jsem na vesnickou základku v Cholticích. Byl jsem dobrý žák, nadaný, možná trochu lenivý, protože mi všechno šlo samo. Škola byla pro mě fajn. Proti šikovným dětem se to ve škole neotáčí, alespoň na prvním stupni ne. Měl jsem šťastné dětství. S klukama jsme hráli fotbal, jezdil jsem Pardubic do zušky na výtvarku. Hodně jsem četl, bavil mě dějepis.
Od šesté třídy jsem přešel na osmileté gymnázium v Přelouči. Přelouč je malé město, na gymnáziu panovala až rodinná atmosféra. Být panem řídícím bylo prestižní povolání a i pedagogický sbor se myslím vnímal jako místní elita. Roky na gymplu jsem si užil, třída byla skvělá. Měl jsem výbornou paměť, takže jsem se nemusel doma moc učit a známky jsem měl i tak dobré, myslím, že jsem měl po celou dobu studia vyznamenání. Kromě dějepisu jsem měl rád i matematiku, což je možná trochu neobvyklá kombinace. Pamatuji si na skvělého učitele matematiky. Jiní učitelé byli slabší, ale o těch mluvit nechci.
Víceletá gymnázia jsou poněkud atypickým prvkem českého školství. Není mnoho dalších zemí, kde by existovala a byla navíc tak oblíbená. Co si o nich myslíte vy?
Myslím si, že vpustit víceletá gymnázia do systému byla strategická chyba. Jsou to více méně školy pro děti vysokoškoláků, pro děti z podnětného prostředí, pro vytrénované děti. Což jde proti principu rovného přístupu ke vzdělání. V současné době ale nemají bohužel alternativu. České základní školství selhává ve vztahu k nadaným – ale i ve vztahu k těm na chvostu pelotonu. Víceletá gymnázia deficit vůči šikovnějším dětem aspoň nějak kompenzují. Dokud je úroveň druhého stupně nízká, jsou záchranou pro žáky, kteří by se jinak ve škole unudili nebo měli přímo ze života peklo. Cesta je bezpochyby individualizovat výuku na základní škole tak, aby vyhovovala každému dítěti. Já bych třeba zrušil dělení podle ročníků.
Kdybyste nešel na osmileté gymnázium, ale zůstal na základní škole až do konce povinné školní docházky, znevýhodnilo by vás to?
Myslím nijak výrazně. Já i jeden můj spolužák ze základní školy jsme šli studovat matfyz, já jsem ho nedokončil, on ano. Neřekl bych, že mezi studenty, kteří šli až na čtyřleté gymnázium, a námi na osmiletém byl nějaký výrazný rozdíl v úrovni dosažených vědomostí. Přidanou hodnotou víceletého gymnázia může být spíš jakýsi komfort, příjemnější prostředí pro děti, kterým to ve škole jde. Na základní škole mají často nepříjemné stigma šprtů. Pro hodně takových dětí je víceleté gymnázium únik z tohohle stresu. Na druhou stranu na ně může čekat stres jiný, pokud se na gymnáziu ocitnou výkonnostně ve spodní části žebříčku. V takovém případě by se bývaly možná cítily lépe, kdyby zůstaly na základní škole.
Říkal jste, že jste nedokončil studium na matematicko-fyzikální fakultě. Studoval jste ještě něco jiného, co jste dokončil?
Po matfyzu ještě strojárnu a tu jsem taky nedokončil. Pak už jsem se zaměřil humanitním směrem a nedávno jsem dokončil bakalářské studium humanitní vzdělanosti na fakultě humanitních studií. Po nějakých jedenácti letech přerušovaného studia konečně vysokoškolský diplom (směje se).
Chtěl jste mít diplom?
Pro současnou práci ho nepotřebuji, ale nevylučuju myšlenku, že bych šel v budoucnu učit, a tak je dobré mít alespoň bakaláře. Ostatní vzdělání se pak dá doplnit, ale bude už na čem stavět. A ta škola je dobrá, bavilo mě to. Mix sociologie, ekonomiky, antropologie a historie. Dobrý vzdělanostní základ.
Vy byste chtěl být učitelem? Zatím to u nás není prestižní povolání, a plat taky spíš nízký…
Peníze pro mě nikdy nebyly silným motivátorem. Podle mě to je hezké a pohodové povolání. Mimochodem, přítelkyně učí na prvním stupni. Dva měsíce prázdnin, to se mi zdá jako sen (směje se). Práci učitelů chápu lépe od té doby, co vedu dětský kroužek deskových her a zábavné logiky. Dokážu si lépe představit její náročnost. Když mám v kroužku i třeba jen jedno hyperaktivní dítě, je to hned o dost komplikovanější, natož když má někdo třídu o třiceti dětech a z toho je hyperaktivních pět deset. Dobré je, že v kroužku jsou spolu děti různého věku.
Co jste si ze školy celkově odnesl nejlepšího?
Asi optimismus. Všechno bylo v pohodě a to si s sebou nesu dál. Dost dětí má naopak stres, nedává to, a od toho se bude odvíjet i jejich sebedůvěra a pohled na svět v dalším životě. Je to škoda. To jsem si vlastně taky odnesl, tu druhou stranu mince. Jak je náš systém nespravedlivý. Jak odměňuje děcka, jako jsem byl já, kterým to jde samo, a neocení ty, kterým to třeba tolik nejde, ale snaží se. Myslím, že by se jich někdo měl zastat. V téhle souvislosti mi přijde dost nehorázné, jak někdo prohlásil, že je naprosto v pořádku, aby čtvrtina studentů u maturity propadla. Dělejme něco, aby nepropadali.
Mnoho lidí si naopak myslí, že tahle selekce je správná, že zajišťuje hodnotu vzdělání. Jinak řečeno, maturitu nemá mít každý. Proč vlastně je v české veřejnosti tak silný hlas po tom, aby vzdělávání bylo selektivní?
Souvisí to s všeobecným trendem transformace vzdělání od elitního k široce dostupnému. Myslím, že silné emoce do toho vnáší, že tohle lidé vnímají jako hyperinflaci vlastního úspěchu: co jsem si já vydřel, by mělo být najednou na dosah ruky? Nepřemýšlejí o společenské výhodnosti rozšíření vzdělání. Vnímají spíš to, že titul už nebude taková vzácnost a komodita, jak to bývalo.
Nedostatky českého vzdělávacího systému jsou již celkem dobře popsány, ale změna k lepšímu je pomalá, proč to tak je, podle vás?
Vzdělávací systém je poznamenaný určitou setrvačností. To se projevuje v tom, jak pomalu se ho daří reformovat, ale i třeba v tom, jak učitelé vnímají a hodnotí žáky. Když vás nějak zaškatulkují, je těžké se dostat ze škatulky ven. Vybavuji si pár takových příkladů. Spolužák míval trojky, pak se do toho pustil a začal studovat, ale učiteli hodně dlouho trvalo, než si toho všiml, než ho převedl z kolonky „trojkař“, do kolonky „dvojkař-jedničkář“.
Kterou zkušenost považujete ve svém životě za nejpřínosnější?
Nebudu zabrušovat do osobních sfér a zůstanu u těch pracovních. Když jsem seknul s matfyzem, čtyři měsíce jsem pracoval jako zahradník. To byla výborná zkušenost. Doporučoval bych všem lidem zažít, jaké to je pracovat rukama. Ne občas na chalupě, ale mít takovou práci. Člověk si na tom uvědomí, že po dvanáctihodinové šichtě opravdu chybí mentální kapacita přemýšlet o něčem složitějším. To je jedna věc. Na druhou stranu mně to ale připadalo jako krásná práce. Přijedete někam, kde je jen rumiště, a za týden je tam zahrada…
Mikuláš Ferjenčík je poslanec PSP ČR za Pardubický kraj a v letech 2014–2018 zastupitel hlavního města Prahy za Pirátskou stranu. Pochází z Českých Budějovic, mládí strávil v Cholticích u Pardubic. Studoval na gymnáziu v Přelouči Díky stipendiu nadace Open Society Fund dva roky strávil na Brentwood School v Essexu ve Velké Británii, kde složil i tamní maturitní zkoušku. Bakalářské studium zakončil na FHS UK.
(Rozhovor vznikl pro Akademii LN a vyšel tam v rozsáhlejší podobě)
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Asi tím myslí kolegu Pikala, před Klause , holt musí se chránit navzájem…
Myslím, že se děje pravý opak – slabší žáci nejen že nestačí na tempo a obsah výuky, táhnou dolů i ty průměrné a nadaní už nemají šanci vůbec. Kdysi, tuším v osmdesátých letech, na některých školách fungovaly tzv. vyrovnávací třídy, do kterých se přeřazovali na nějakou (potřebnou) dobu nestíhající žáci. Nechodily tam děti patřící do zvláštní školy, ale spíš třeba po dlouhé nemoci, pomalejší či hravější. Bylo jich pár ve třídě, učitelka se jim věnovala mnohem víc než v běžné třídě (a tam jich bývalo i 35) a obvykle po jednom školním roce přešli bez problémů do původní třídy. Nebylo by lepší takovéto řešení místo tlupy asistentů?
Je to začarovaný kruh. Výborní žáci jsou považováni za šprty a tak jdou raději na víceletá gymnázia mezi sobě rovné. Na základce pak zůstanou průměrní, kteří tím pádem vyniknou a stávají se šprty a podprůměrní, které nic a nikdo netáhne nahoru. Z důvodů diskriminace je nelze seskupit do vyrovnávacích tříd, ani nijak jinak vyřadit, aby se mohl změnit přístup k jejich výuce. Díky integraci naopak učitel musí snížit svoje očekávání ve třídě, stejně tak musí zaměřit výklad látky dle těch nejslabších. Šprti tak opět jsou na chvostu zájmu, nudí se a nakonec vzdají touhu něco se dozvědět úplně, nebo opět přestoupí na víceleté gymnázium. Atd, atd, atd….
Ten začarovaný kruh lze rozbít,ale jsou k tomu nutné alespoň tři podmínky-změna organizace výuky,kvalitní a odhodlaný učitel a podpora vedení šloly.Ani to,vzato kolem a kolem,nestojí moc peněz.Měli jsme šťěstí a můj vnuk nastoupil do úplně běžné základní školy,kde právě začala v první třídě učit takto osvícená učitelka.I podporu vedení měla.S obrovským osobním nasazením začala učit jinak.Podařilo se jí vytvořit kolektiv nejen z dětí ve třídě,ale i zjejich rodičů.Ujišťuji Vás,že se žádný žák ve třídě necítí méněcený nebo nedoceněný,pozornosti se dostává všem,děti hodně pracují ve skupinách, pomáhají si navzájem,nadaní i nestíhající mají individuální úkoly,domácí úkoly umožňují výběr. Vypadá to jako idyla,že. Není.Vedení školy i učitelka podcenili jedinou věc. Kolegyně,které se začaly postupem času bát toho,že třeba taky budou muset změnit svůj poněkud zastaralý a pohodlný model výuky.Jak to probíhalo se mi ani nechce popisovat.Ředitel školy nevydržel tlak ped. sboru a nakonec i zastupitelstva a odstoupil.Paní učitelka vydržela ještě rok. Ale nevzdala se! Podporována nebývale aktivními rodiči svých žáků, zakládá od příštího roku svou školu,zatím jako odloučené pracoviště dalšího osvíceného ředitele. Kvalitních základních škol opravdu nemáme moc,ale kvalitní učitelé existují,ale potřebují podporu nás všech. Stěžovat si nestačí.A já osobně budu této paní učitelce za své poněkud hyperaktiví a moc ukecané vnouče už nadosmrti vděčná.
„Kvalitních základních škol opravdu nemáme moc…“
No jestli přistupujete ke vzdělání podobně jako zdejší paní Fialová, která zcela vážně tvrdí třeba to, že násobilka je zbytečný přežitek, pak je naprosto pochopitelné, že si musíte hledat nějakou „speciální“ školu, kde se Vám podobné názory nebudou snažit vyvracet. Těžko za to ale vinit základní školy…
Prosím přestaňte komunikovat s ostatními tímto způsobem. Budu na tom trvat, ve Vaší nepřítomnosti měla diskuze úplně jinou náladu a úroveň. A nejde o to si notovat, ale o respekt. Kdo to nechápe, nemá na našich stránkách co dělat. Přejeme si tu mít zónu respektu a to i respektu k jinému názoru. Což vy neprojevujete nebo jen velmi málo. Prosím, vezměte si to k srdci.
A co přesně vám vadí, paní Polanská? To, že jsem použil ironii, nebo to, že jsem citoval vaši kolegyni?
Pokud jste můj příspěvek četla, pak chápete, že jsem použil ironii, abych zdůraznil, že pokud někdo nechce respektovat základní pravidla, na kterých je založen současný standardní systém výuky, pak se nesmí divit, že mu tento systém nevyjde vstříc.
Ironie je regulérní řečnická forma, která má v komunikaci svou roli. Lze se jí tedy vyhnout, nelze ji však zakazovat.
Nikde jsem nepsala o žádné „speciální“ škole,jde o běžnou státní zš.Psala jsem jen o vynikající učitelce,kterou opravdu obdivuji. Co Vám tak na tom vadí,že musíte používat „ironii“?
Ironii jsem použil kvůli Vašemu vyjádření, že je tu málo kvalitních škol. Toto tvrzení považuji na ničím nepodložený nesmysl, jehož záměrné šíření poškozuje image našeho školství a ponižuje všechny učitele, včetně těch, které Vy sama chválíte. Pokud se musíte ptát, co je na takovém jednání špatné, pak nejste ochotna slyšet odpověď.
A co Vás opravňuje k jistotě,že Váš názor je jedině ten správný?
Proč do toho motáte moje názory? Teď se přece bavíme o těch Vašich.
Vy mě opravdu bavíte ,Václave.Zkuste třeba článek“Dnešní děti už do osnov nenacpeme“, je také na tomto fóru.
Ten článek jsem četl, a pokud si myslíte, že Vám může pomoct doložit pravdivost Vašich slov, tak Vás musím zklamat. Takže se i nadále ptám – kde jste k tomu naprosto nepodloženému a společensky nebezpečnému nesmyslu přišla?
Doufám, že se dobře bavíte. Zábava na úkor těžce pracujících lidí ve školství musí být povznášející.
Já se nebavím,na úkor těžce pracujících lidí ve školslství,to by mě ani ve snu nenapadlo,psala jsem ,že Vy mě bavíte.Čtu docela dost často zdejší příspěvky,protože mě zajímají názory jiných lidí ke zdejší tématice.Proto vím, že to není tak dlouho,kdy jste tu psal,že normální rozumný člověk tu nemá co dělat a Vy tu diskutujete jen proto,že jste nemocen a nemáte nic důležitějšího na práci.Nemoc přetrvává?Tak to Vám přeji brzské uzdravení.
Rozhodl jsem se chápat to tak, že mi bez přímého porušení pravidel chcete naznačit, že nejsem rozumný člověk, protože jsem se vrátil. Mno, nečekám, že někdo jako vy se svou mánií na pomluvy dokáže docenit, jak velký problém je hnisavý zánět středouší, na který nezabírají atb, takže se vám to nebudu ani pokoušet vysvětlit. Prostě si kopněte a nebojte, paní Polanská vás má ráda, takže vám tu za porušení pravidel nic nehrozí. Kdybyste se ale konečně uráčila mi odpovědět, kde jste přišla na to, že máme tak málo kvalitních základek, bylo by to fajn. A pochopte prosím, že na tak závažné obvinění vám nebude stačit jeden článek, kde „jedna paní povídala“.
Jaké pravidlo jsem porušila?Chcete snad popřít svá vlastní slova?
Já bych vám to nakonec i rád řekl, ale paní Polanská se zbláznila a znemožňuje mi napsat jakýkoliv další příspěvěk, bez ohledu na to, jestli porušuje pravidla, nebo ne.
Pozn. redakce: Přestaňte tu bláznit. Vaše příspěvky, kterými si řešíte osobní averze, budou i nadále padat do spamu. Zůstanou příspěvky, které se aspoň zhruba drží tématu, ty ponecháváme.
Paní Polanská, nehodláte-li jednat konstruktivně, nedáváte mi jinou možnost, než vás a s vámi i zbytek redakce v plném rozsahu ignorovat. Skrývejte si klidně dál své osobní útoky za redakční poznámky.
Školu zrušit..matky nechat s mladšími dětmi doma…učit pomocí nejlepších interaktivních mediálních pomůcek( you tube,video nahrávek,atd)… starší děti učit pomocí středisek volného času ,kde se již zaměří na svoji budoucnost.Ve škole je a bylo ,že si učitelé vybrali svoje miláčky,což bylo pár vyvolených a na ostatní kašlali..i kdyby jste jim dali 100 tisíc měsíčně stejně děti nic nenaučí..
No až do konce první věty jsem měl za to, že žertujete. Třeba youtube jako příklad kvalitní pomůcky k výuce je hodně povedený joke. Bohužel jste pak začal urážet učitele (to s těmi penězi) a hned bylo jasné, že to myslíte vážně.
BTW – jako učitel bych si také vybral své oblíbence a klidně to zde veřejně přiznám. Učil bych jen ty, kdo projevují trochu zájmu a pozitivně reagují na výuku. Dnes je v módě tvrdit, že dítě nedávající pozor je selháním učitele, který si jeho pozornost nedokázal získat, ale to jsou nesmysly. Jde především o selhání rodinné výchovy a tu učitel nahradit nemůže ani za milion měsíčně.
Ano, výchova je určitě důležitá, ale učitel je jako kniha. Buď je pro mne zajímavý a chci mu naslouchat a nebo usínám po prvních pár větách. Bez ohledu na výchovu, bohužel. Pamatuji si učitele, který drmolil slova ve stejném tempu a stejném tónu celou hodinu. Ať jsme se snažili sebevíc, nešlo to. Tím nechci říct, že učitel má hrát dětem divadlo, ale troška dynamiky ještě nikomu neublížila. 🙂
S tím naprosto souhlasím. Přednášející by měl umět přednášet a je jedno, zda přednáší na základní škole nebo na TEDexu. To ovšem není jen záležitost zajímavého výkladu. Ona práce s dětmi je dnes o mnoho těžší, než bývala dříve. Nemají základní návyky, znalosti ani dovednosti, nemají úctu k autoritě, nemají zájem o svět kolem sebe. Zato jsou ale od rodičů vybaveni názory toho typu, že mají svá práva, že úcta k autoritě učitele je komunistický nesmysl a že násobilka je přežitek. A navrch mají ještě od kdejakého angažovaného pa-psychologa papíry na hlavu, které jim mají usnadnit průchod školou tak, že učiteli nařídí, že nesmí onu ratolest zkoušet ústně ani předem neohlášenými přepadovkami (to není nadsázka, takové papíry skutečně existují).
Záleží to dost na kantorovi – já vždy nejvíc cenila snahu. Lepší známku dostal ten, který do přípravy vložil více a nebylo mu až tak shůry dáno, než jedničkář, který to odflákl a udělal to levou zadní, ale dětem jsem to vždy vysvětlovala. Také i ten podprůměrnej celkem rychle začínal nabírat tempo a ten kdo to flákal a myslel, že dostane zadarmo tempo ztrácel. Ale také jsem hledala, čím zaujmout – kdo je v čem dobrý, abych vzbudila zájem o předmět. Učila jsem jak humanitní, tak přírodovědné a technické předměty. Všude to jde.
1) Známka není odměna či trest. Je to ukazatel, který má žákovi ukázat, kde má mezery. Její použití na ocenění snahy je tedy základem všeho špatného, co je na známkování kritizované. Snaha se má chválit či jinak ocenit, ne známkovat.
2) Možná, že ten jedničkář práci fláká právě proto, že jeho snahu, na rozdíl od snahy jeho spolužáka, nikdo neocení. Nespravedlnost v kantorově hodnocení má velmi rozkladný vliv na pracovní a studijní výkony. Zkuste raději dávat náročnější úkoly a pak chválit ocenitelnou snahu. Uvidíte, že pak přestane přípravy flákat. Pamatujte, že on nemůže za to, že od Vás nedostává úkoly, které by pro něj představovaly výzvu – za to můžete Vy, tak ho za to netrestejte tím, že nad jeho výkony budete mávat rukou.