V regionech si pěstujeme ghetta, víceletá gymnázia přispívají k rozdělení společnosti, Česku chybí koncepce rozvoje vzdělávacího systému, brzy nám ujede vlak, řekl v DVTV expert na školství Bob Kartous.
Citoval také z každoročního auditu společnosti EDUin. Podle něj je jediným čistým pozitivem fakt, že došlo k politické shodě na tom, že je nutno zvýšit platy učitelům. „Jinak se vedou spory o marginálie, podstata problému se neřeší,“ míní Kartous.
Největší riziko vidí v rozvírajících se nůžkách mezi regiony . „Na jedné straně je Praha, která je v oblasti vzdělávání relativně saturována, a vedle toho máme kraje – karlovarský, ústecký a severomoravský – kde je největší množství žáků s nejhoršími výsledky, největší procento nedokončeného vzdělávání. Tyhle kraje by potřebovaly výraznou pomoc, ale té se jim nedostává, a to nejen v oblasti vzdělávací politiky.“
Česká republika si tak podle něj pěstuje budoucí ghetta a zadělává si na velké problémy. „Konkurenceschopnost České republiky, která stojí na levné pracovní síle, zmizí během několika let.“
Podívejte se na celý rozhovor v DVTV:
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Díky za lidi jako je pan doktor Kartous. Skvělé, skvělé…..
O tom co se děje v oblasti školství si člověk , který v tomto rezortu pracoval, položil otázku. Proč není možné dosáhnout jiných řešení, těch, která by naše školství nasměrovala k tomu lepšímu, aby nebylo všechno rozdrobené a dělané útržkovitě, co se zrovna hodí, nebo se podaří. Nemluvím už o boji učitelů za zvýšení platů, který se vede již delší řadu let. Vždycky se o něm moc mluví a vypadá to na veřejnosti, že učitelé snad chtějí něco na co už nemají nárok. Vidím problém taky v tom, že za jeden rok fukčního období není možné aby ministr školství vstřebal všechnu problematiku a mohl navrnout některá zlepšení. Protože, než se stačí trochu rozkoukat, tak odchází z funkce. Nevím jaký získá přehled o stavu školství za jeden rok. Najela jsem si pro informace na stránky Ministerstva školství a srovnávala. Od roku 1969 do roku 1975 se ve funkci ministra vystřídali 3 lidé, od roku 1975 do října 1988 dva ministři, od roku 1988 do roku 1992 tři ministři. To bylo ještě v období československé federace. Po vzniku samostatné České republiky od července 1992 do 13 prosince 2017 to bylo 17 ministrů. Takže trochu počtů – 1969 – 1975 , 6 let 3 ministři – průměr 2 roky funkce. 1975 – 1988 2 min. 13 let průměr 7let funkce. 1988 – 1992 4 roky, tři ministři – prúměr 1rok 3 měsíce. poslední období 1992 – 2017 25 roků – 17 ministrů + 2 pověření řízením. Průměr 1.rok tři měsíce. A to je jedno čtvrtstoletí. Když počítám docházku do školy devět let Když spočítám, že každé dítě během své docházky vystřídat sedm ministrů, chudáci děti, než si zvykly na jednoho, tak už tam byl druhý a každý požadoval a preferoval něco jiného. Pokládám otázku, je to pro naše školství přínosné?