Ať už tomu říkáme integrace nebo inkluze, klapalo by to, kdyby se změnila jedna věc, říká ředitelka školy

Jana Teriaki, ředitelka spádové základní školy v moravských Morkovicích, kde se vzdělává přes čtyři sta dětí,  mluví o inkluzi v její škole a o tom, co by pomohlo, aby to podle ní fungovalo lépe.

Jak se inkluze projevila ve vaší škole?
Integrovali jsme i dřív, ale takzvaná „inkluze“ z roku 2016 se nás dotkla pozitivně v tom smyslu, že přinesla nárokové peníze. Před tím jsme peníze na asistenty dostávali částečně od kraje, zbytek jsme ale museli řešit z učitelského.

Často je problém v tom, že asistent je do třídy přidělen pouze na poloviční i menší úvazek, což mimo jiné znamená velmi nízký plat.
Aktuálně máme sedm asistentů pedagoga. Jejich úvazek doplňujeme dalšími činnostmi, které mohou pro školu vykonávat, a hledáme na ně peníze i odjinud. Další finance čerpáme z takzvaných šablon, což je zjednodušená administrace evropských projektů. Díky nim taky platíme například školní asistentku – což je jiná pozice než asistent pedagoga – nebo paní učitelku, která vede odpolední školní přípravu. Kraj nám zase platí sedmdesát hodin na začlenění osmiletého vietnamského dítěte, které teď máme v první třídě, protože skoro neumí česky. Má občas v hodinách přidělenou i asistentku, jedna paní učitelka dochází za ním domů, druhá se mu věnuje ve škole po výuce. Díky rozvojovému programu jsme taky mohli nakoupit pomůcky, například komunikační karty.

Co říkáte zapojení speciálních pedagogů v běžných školách?
Školy by speciální pedagogy potřebovaly. Prospělo by, kdybychom v rámci disponibilních hodin – které škola může použít, jak chce – mohli organizovat paralelní vyrovnávací skupiny či třídy vedené speciálním pedagogem. Byli jsme ve Finsku na stáži a tam to takto funguje. V rámci školy mají speciální třídy vedené speciálními pedagogy. Děti se speciálními vzdělávacími potřebami učili běžní učitelé, speciální pedagogové i asistenti, vždy podle potřeby. A každé dítě má svůj vlastní rozvrh.

V naší obci byla dřív speciální škola a některé ze speckařek, učitelek se speciálním pedagogickým vzděláním, pracují teď u nás. Do určité míry tedy máme v tomto ohledu nadstandardní pedagogický personál. Ale někteří – je jich tedy naštěstí menšina –  a to i speckaři, považují „problémové“ žáky prostě za nevychované a nedokáží se vcítit do jejich situace.

Do morkovické školy můžete nahlédnout v jiném článku. Klikněte na fotku.

Hlavní důvod, proč podle vás inkluze u nás drhne?
Problém je v tom, že podpůrná opatření – spojená s „diagnózou“ speciálních potřeb žáka  – mají různou „lhůtu platnosti“, na kterou je vázané financování. Není to tak, že byste měli jisté peníze na rok, od 1.do 1.září. To nám neumožňuje plánovat, najít speciálního pedagoga, postavit mu na některé předměty flexibilní třídu, kam by docházeli žáci, kteří to potřebují. V dané situaci můžeme něco dělat v odpoledních hodinách. Což má svá úskalí, děti i učitelé jsou už unavení. V rámci výuky by to šlo, pokud by škola mohla s penězi disponovat volněji. A jsou tam ještě další komplikace: u nás asistent pedagoga nesmí učit a často na to ani není kvalifikačně vybaven. Taky si nemůžeme moc vybírat, koho přijmeme. To zase souvisí s ohodnocením lidí ve vzdělávání.

Čím by vám ředitelům stát pomohl?
Administrativní vykazování nákladů na inkluzi položku po položce je opravdu náročné. Bylo by daleko lepší, kdyby školy dostávaly peníze v rámci takzvaných „ostatních neinvestičních nákladů“ a samy o nich rozhodovaly. Mohly by být vyčíslené nějakým procentem. Já bych je třeba využila častěji na školení než na pomůcky. Dobrý a vyškolený učitel je základ, důležitější než nějaká pomůcka. A na co je pomůcka, když ji učitel neumí nebo ani nechce používat? Dobrý učitel si pomůcku klidně vyrobí i sám. Ředitelům a školám by rozhodně slušela větší autonomie. Stát může a má čas od času kvalitu školy prověřovat, ale neměl by za námi pořád stát jak hlídací pes.

Proč si podle vás inkluze získala ve společnosti tak špatnou pověst?
Inkluze nejde dělat s učiteli, kteří mají v hlavě jinou školu. Pokud převládá model, kdy učitel táhne celou třídu výkladem od tabule, je to pro něj za současné situace tak náročné, že z toho logicky vyvozuje, že to je nemožné. Což tak není. Jen se inkluze těžko napasovává na klasickou běžnou školu. Je to vše o lidech a o jejich flexibilitě. Systém se nemění paragrafy, ale ochotou lidí. Mělo by to začínat na pedagogických fakultách. Ale třeba i výběrem praxe studentů pedagogiky.

Máte v okolí speciální školy a pro jaké případy jsou podle vás užitečné?
Nejbližší taková škola je v Kroměříži, asi 25 km odsud. Podle mě ale není reálné ani žádoucí, aby se děti se vzdělávacími problémy jezdily vzdělávat mimo obec. Jednak by je to vydělilo z komunity, kde žijí a budou žít. Odcizilo by je to od vrstevníků, od sousedů, které budou potkávat v obchodě nebo na ulici. Za druhé jejich rodiče to ani nejsou schopni logisticky zajistit, takže by to vedlo k velkým absencím, proti kterým i tak bojujeme. Až na hraniční případy je lepší, když děti zůstanou ve své spádové škole. Máme tu pár žáků s LMP, lehkým mentálním postižením, což je označení žáků s nižší inteligencí, o které je největší spor, zda patří do běžné, nebo speciální školy. My je vzděláváme u nás. Mají individuální plán a snížené požadavky na výstupy.

Mnoho odpůrců inkluze poukazuje na to, že inkludované děti v kolektivu běžných dětí trpí, že se dá maximálně dosáhnout toho, aby byly tolerovány, ale vždy budou ve třídě izolované a ostatní děti je neberou. Jak to vidíte vy?
Mají nižší status, to ale platí i o dětech jen pomalejších nebo z chudých rodin. A bylo to tak vždycky. Teď jsou prostě jen větší rozdíly mezi jednotlivými rodinami i dětmi. V jedné třídě jsou spolu děti, které by se jinak už asi nepotkaly. Společnost se víc a víc stratifikuje. Hodně důležité jsou proto mimoškolní a zážitkové akce, spaní ve škole, výlety, outdoory, adaptační pobyty, dále takzvané „výchovy“, práce rukama, zahrada – tu již druhým rokem budujeme. Máme venkovní učebnu i louku, plánujeme park. Prostě aby škola byla co nejvíc komunita, nejen místo, kde se sedí v lavicích a prokazuje schopnost pobrat „učivo“.

Inkluze se navíc týká i nadaných žáků…
Přesně tak. Paradoxně, problémy mohou i u nich vypadat podobně. Neoblíbenost ve třídě, sabotáž výuky… Ti slabší mají pocit nedostatečnosti, ti nadaní se zase nudí… Musíme neustále hlídat, co se děje na obou stranách spektra.

Jana Teriaki vystudovala management cestovního ruchu, jazyky a pedagogiku. Učila angličtinu na střední i jazykové škole, tlumočila a překládala, pracovala jako manažerka. Po mateřské dovolené s dvěma syny nastoupila jako učitelka angličtiny na základní školu v Morkovicích, kde následně vyhrála konkurz na uvolněné místo ředitele.

 (V širší verzi vyšel rozhovor v Akademii LN. Ředitelka tam popisuje například to, jak pracuje se sociálně slabými a nefunkčními rodinami nebo jak se rozhodli snížit počet žáků na druhém stupni. Můžete si ho přečíst zde).

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

28

 
7 Počet vláken diskuze
21 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Lea
Lea

Systém se nemění paragrafy,ale ochotou lidí.Proč ne.Lidé by i ochotní byli,ale veškerá snaha vyjde vniveč,nejsou-li pro ni vytvořeny základní podmínky.A to nejsou.Přeplněné třídy,nedostatek specialních pedagogů,neproškolení učitelé i asistenti,pedagogické poradny nezvládají……..a je toho víc.Teď se všichni diví,že to leckde vůbec nefunguje,taky je to drahé-zjistili na ministerstvu.Bude se to muset nějak omezit.I paní ředitelka v článku píše,že se to těžko napasovává na klasickou běžnou školu.Takhle si inkluzi opravdu nikde nepředstavují.Tam,kde to funguje, to dělají jinak.

Pro
Pro

Přesně tohle je mor školství. Šílená představa určité skupiny pedagogů a „odborníků“ , která se naplňuje a tím poškozuje nejen školství jako takové, ale i ty tzv. znevýhodněné děti (nemluvím o tělesně hendikepovaných) i ty, říkejme jim normální žáci, kteří se musí omezovat a často trpět přítomností asistentů a prazvláštních ohledů na ty „jiné“. Obrovské peníze, které tento experiment provázejí, snaha o zviditelnění se a pokrytectví jsou hlavními motory této tvz. inkluze. Navíc ve třídách kde je kolem třiceti žáků a poměrně striktně nadefinovaný objem učiva jde o holý nesmysl. Učím 14 let, nevystudoval jsem management a naštěstí ani jazyky.… Číst vice »

bětka.báthory
bětka.báthory

Prosím mohla byste sdělit, kolik % dětí z morkovické školy rodiče vzali po ohlášení jejího spojení se speciální školou a kolik jich odešlo během 1. roku od tohoto sloučení? Zvýšil se od uzákonění inkluze, nebo klesl počet případů šikany řešených vyučujícími a/nebo vedením školy? Jaký podíl tvoří „normální“ a „inkludované“ děti mezi původci a mezi oběťmi šikany? O kolik vzrostl/poklesl počet žáčků morkovické školy přijatých na víceletá gymnázia? Ptám se na víceletá gymnázia, protože úspěšnost 15letých při zkouškách na SŠ nemá vypovídací hodnotu o kvalitě výuky na ZŠ – vždy se najde SŠ, která ochotně přijme i toho nejlínějšího flákače,… Číst vice »

Realista
Realista

Vážení, žasnu nad pokřiveným výkladem nosné myšlenky společného vzělávání v publikovaném članku. Stejně tak nad použitou terminologií LMP = lehká mozková porucha. Bohužel dilatantství ve vzdělávacím procesu ve školách nepřipravených na společné vzdělávání je velmi častým jevem, stejně jako zde, kde neovládají základni speciálně pedagogické postupy ani triviální teminologii. Bravo :-(((

Jarek
Jarek

Podle mě je to úplný nesmysl a plýtvání prostředky které by mohly být využity jinde. Fakt nevidím žádný přínost v tom, když různé opožděné, nebo postižené děti ruší nebo brzdí ostatní jen proto, aby se mohli rodiče pochlubit že jejich dítě chodí to normální školy. Stojí to opravdu velké peníze a z toho dítěte stejně nikdy žádný přínost pro společnost nebude. Zato společnost díky němu může přijít o nadaného vědce, doktora nebo jiného specialistu jen proto, že jako dítě přišel díky těmto nesmyslům o motivaci. Kdybych já jako dítě měl ve škole jedno nebo i více postižených spolužáků, kteří by… Číst vice »

luanna
luanna

… klobouk dolů je vidět, že paní ředitelka má vše docela zmáknuté, asi široko daleko jediná, ale vše se točí kolem peněz, tady se chtějí věci dělat rádoby vše v souladu se zákony, které ovšem stát neumožní dodržovat, nejspíš by stát chtěl , aby lidé pracovali s nadšením zdarma, inkluze je složitá věc nebude vyřešena ani za deset let a nejde dělat od 1.ledna a od – do, což si nikdo neuvědomuje spíše nechce, přehodí práci na někoho dole, aby se starostí zbavil … 30 let se tady řádně nepracuje a teď hrrr najednou … jdeme do toho co neumíme

martin vaněk
martin vaněk

Celý článek by se dal shrnout do jediné věty: koho chleba jíš…