Mám dítě s ADHD a učitelé si na něj pořád stěžují. Nosí špatné známky, co doma jde, ve škole nejde, říká maminka

Dítě, které ve škole nestíhá a navíc zlobí. Stresuje učitele, a je samo vystresované. Plus nešťastní rodiče. Příběh jedné maminky, který není neobvyklý. „Učitelé to mají s dětmi jako je můj syn těžké, to vím.  Ale kdyby projevili více pochopení, problémů by bylo nakonec méně,“ domnívá se Věra Frajtová.

Věra Frajtová

Kdy jste zjistili, že syn má problémy?
Když nastoupil do školky, mezi děti. Choval se impulzivně, upozorňoval na sebe, neposlouchal. Paní učitelka si s ním moc nevěděla rady. Trousila poznámky jako, že na školku není zralý, že porušuje školní řád a že je to na vyloučení. Chodili jsme si pro něj s hrůzou, co zas vyvedl. Další rok nastoupil do jiné školky, tam to bylo lepší, paní učitelky si nějak poradily. Ale další rok přišly jiné a už jsme byli zase tam kde před tím. Časem i ony zjistily, jak na něj, ale vždycky když se objevila nová paní učitelka, bylo to zase vše dokola: neposlouchá, zlobí…

Tam mu diagnostikovali ADHD, neboli hyperkinetickou poruchu – hyperaktivnost, impulzivnost, poruchu pozornosti.

Napadlo vás zajít se synem k dětskému psychologovi?
Napadlo to učitelku ve škole, kam syn přišel na den předškoláků. Po návratu mi to jedna z učitelek ze školky řekla mezi dveřmi. Tak jsme se objednali do PPP. Řekli nám ale, že nás vezmou až za několik měsíců, začátkem roku. Mezitím začal školní rok. V poradně pak syna posoudili jako nezralého na školu – v 7 letech – a poslali nás k psychiatrovi. Tam mu diagnostikovali ADHD, neboli hyperkinetickou poruchu – hyperaktivnost, impulzivnost, poruchu pozornosti.

Jaké to bylo ve škole?
První třída byl děs, poznámky lítaly, ze školy pořád nějaké stížnosti, i důtka. Pro nás jako rodiče bylo stresující neustále poslouchat, jaké mají ve škole se synem negativní zkušenosti. Po jednom průšvihu mi paní učitelka dovezla syna domů.

Co se stalo?
Byli se třídou byli na vycházce a syn trefil kamenem spolužáka, nebylo to cílené, ale stalo se. Podle paní učitelky měl celkově špatný den. Byli kousek od našeho bydliště, tak to vzali rovnou k nám.

Jak vidíte syna vy?
Je divoký, dělá věci bez rozmyslu, a pak ho to mrzí. Má to tak i doma, ale my jsme se s tím naučili žít a fungovat a doufali jsme, že totéž se podaří i ve škole. Učitelka to má těžké, neříkám že ne, chápu to, nemůže se věnovat jen jemu. Asistent nevyšel, zkoušeli jsme to.

Je divoký a impulzivní, dělá věci bez rozmyslu, a pak ho to mrzí. Má to tak i doma, ale my jsme se s tím naučili žít a fungovat a doufali jsme, že totéž se podaří i ve škole.

Jak to?
V první třídě se o asistentu uvažovalo, psycholožka se přišla podívat na vyučování, ale syn měl zrovna jeden z dobrých dnů, a tak poradna usoudila, že to paní učitelka zvládne i bez asistenta a padlo to. Vím, že je dost případů, kdy si asistenti se žáky nesednou, tak si říkám, jestli to není takto i lepší, kdo ví. Syn už je teď vyzrálejší a paní učitelka to nějak zvládá, takže asistent snad ani není potřeba.

Kolik je synovi teď?
Je ve čtvrté třídě. Současná paní učitelka je celkem dobrá, umí si s ním poradit, je taková živější a akčnější. Zůstává ale problém s učením. Na vysvědčení teď syn dostal čtyřku z matematiky. Nestíhá časové tempo, výsledky, které má ve škole, neodpovídají tomu, co dokáže udělat doma. Má velký problém zapamatovat si čísla, násobilku si musí pracně vypočítat. Ve škole na to není tolik času jako doma, tak to tam často vzdá. Navíc dostával matematické úlohy jako trest za nevhodné chování. Klidně 50 – 100 příkladů na doma. U dítěte, které už tak matematiku nesnáší, mi to připadalo jako trápení. Tohle se naštěstí již neděje, s paní učitelkou jsme se domluvily, že to bude řešit jinak.

Nestíhá časové tempo, výsledky, které má ve škole, neodpovídají tomu, co dokáže udělat doma.

Má syn individuální vzdělávací plán?
Ano, ale nezdá se mi, že by se tím učitelé nějak řídili. Celý tento školní systém se mi zdá nešťastný pro všechny děti. Každé dítě je jiné, bez ohledu na nějaký handikep napsaný na papíře. Syn má výkyvy, jednou umí na jedničku, podruhé mu to vůbec nemyslí nebo je myšlenkami jinde, takže se stane, že do testu nic nenapíše. Ale když ho z toho pak vyzkouším doma, tak to třeba odvykládá bezchybně. Jednou jsme se doma něco učili dvě hodiny a pak přišel ze školy s pětkou.To mi pak přijde jako marná práce a škoda času, a jemu určitě taky. Hodně záleží na tom, jaký má zrovna den…

Pomohlo by podle vás, kdyby syn nedostával špatné známky?
Ano. Známka podle mě není žádný ukazatel toho, v čem jsme dobří, ale špatná známka vás může zviklat. Já na známky moc nevěřím, protože jsem se dokázala ve škole naučit na jedničku nebo na dvojku i věci, kterým jsem vůbec nerozuměla. Patřila jsem mezi ty lepší a poslušné studenty, ale nikde jsem se tam nenašla, neměla jsem čas se věnovat tomu, co by mne skutečně bavilo. Na vysokou už jsem se nehlásila, byla jsem celým školním systémem tak otrávená, že už jsem se nechtěla nic učit, jen si od toho odpočinout. Spousta těch naprosto zbytečných informací mě od dalšího studia odradila. Dnes, když mě něco zajímá, koupím si k tomu odbornou literaturu a nastuduji si to. Na to žádný titul nepotřebuji.

Věřím, že kdyby učitelé věděli, jak na to, syn by to ve škole zvládal lépe. Je to hodně o možnostech a přístupu učitelů. Důležitá je podle mě kladná motivace pedagoga, ta záporná – odsuzování, kritika – naopak dítě ještě víc sesune ke dnu.

Co by ještě podle vás pomohlo situaci řešit?
Věřím, že kdyby učitelé věděli, jak na to, syn by to ve škole zvládal lépe. Je to hodně o možnostech a přístupu učitelů. Určitě by bylo užitečné, kdyby měli ve škole dobrého psychologa a ten pomáhal i jim, nejen žákům. Jsem na sociální síti ve skupině s maminkami s poruchami, ať už ADHD nebo AS. I když jsou ty poruchy v něčem rozdílné, problémy mají děti podobné. Hlavní zásadou je správný přístup k nim. Někteří rodiče byli dokonce donuceni opustit danou školku nebo školu a hledat si jinou. Takže my se máme ještě dobře, nám zatím hrozí vyloučení jen z družiny. A naopak vím zase od kamarádky, která má také syna s ADHD, že díky učitelce vše zvládá bez psychiatra a bez poradny. Důležitá je podle mě kladná motivace pedagoga, ta záporná – odsuzování, kritika – naopak dítě ještě víc sesune ke dnu.

Věra Frajtová vystudovala SPŠ Otrokovice v oboru aplikovaná chemie. Nyní kvůli svým dvěma dětem pracuje na zkrácený úvazek jako pokojská.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

159

 
43 Počet vláken diskuze
116 Počet reakcí v diskuzi
1 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Petra
Petra

Pod toto se klidne podepisi. I pro rodice ditete s ADHD je svetylkem ve tme, kdyz vi, ze v tom není sam. Dekuji

Milan
Milan

Jak já Vám rozumím! Našeho syna chtěli dokonce ze školy vyhodit (ve 3.třídě!). Řešili jsme, psali jsme, diskutovali, ale pořád se to míjelo účinkem. Všechno je o lidech. Byť jsme s vědomím, že syn má ADHD našli speciální školu, přesto jsme měli obrovské problémy, byl to boj s větrnými mlýny. Dnes je synovi už 15, zdá se, že se trochu zklidnil, ale ty začátky ve školce a škole byly velmi, velmi těžké.
Přeji Vám vše dobré, vydržte.

Jana
Jana

Paní mi mluví z duše. Toto jsem si prožila se synem taky a bylo to děs a hrůza. Změna základní školy hodně pomohla. Pokud narazíte na učitele neznalého věci, jste vyvrhelem pro celou školu a vlastně pro školu špatný rodič. Přeji hodně štěstí a musíme bojovat za naše děti.

Kristina Mužíčková
Kristina Mužíčková

Sama mám syna s ADHD, kterému je již 18 let a prakticky od 3 let zažíváme, nepochopení, neakceptaci a despekt ze strany škol. Po 15 let jsem vymačkaná jako citron a to není ještě v naší cestě za vzděláním konečná meta. Všem přeji mnoho sil.

Biba
Biba

Chápu všechny rodiče, je to naprosto vyčerpávající, boj nikdy nekončí, podaří se malý krůček a příští den je to vše, zpět, kde bylo. Chápu i učitele, mají to těžké, sama mám VŠ ped.+ spec. ped., takže vím, o čem mluvím, bohužel i z vlastní zkušenosti. Pevné nervy rodičům i učitelům! Kéž by v dnešní uspěchané době bylo více času na mezilidské vztahy:-(

Radana
Radana

Mám syna s ADHD ve druhé třídě. Již od školky má asistentky. První rok ve školce to asistentka nezvládala a syna mi po 3 měsících vyloučili, prý se neadaptoval. Další rok dostal jinou a ta ho zvládala. Poslední rok ve školce měl zase jinou a taky v pohodě. Ve škole mu to jde na dobře, v matice i češtině je nadprůměrný. Jen má velký problém s jemnou motorikou, nemá rád výtvarku atd. Také se umí zatvrdit, nic s ním pak nepohne a bývá občas dost zlý – nadává sprostě a pro ránu nejde daleko.Má individuální plán učení, plno úlev… Ale…… Číst vice »

Danča
Danča

No my máme jiný problém, kluk chodí do třídy kde je 5 kluků ADHD. Problém je, že jsou neukázněný, rozjařený a dělají si co je napadne. No a můj syn blbne s nima. Problém je, že když něco vyvedou dostane poznámku jen ten můj, který nemá papír od psychologa. Nedokážu mu vysvětlit, proč to odnese jen on. Nechápe to. Ostatní zlobí bez trestu a on to odskáče. Připadá si ukřivděně. Je to opravdu jen o přístupu učitele. Synovec má ADHD a je z vesnice. Přistup je tam jiný, protože jich je méně ve třídě. A taky s tím chtějí něco… Číst vice »

Tehir
Tehir

Sama jsem chvíli pracovala jako učitelka a musím upřímně říct, že takové děti jsem nezvládala. Škola vás na realitu nijak nepřipraví a poučky z knížek jsou v tomhle případě na nic.
Když máte ve třídě jednoho akčního žáka s potřebou pohybu, mluvení a rychlého střídání aktivit, dalších pět naopak potřebuje ticho, klid a poměrně dlouhé soustředění bez vyrušování, jste v koncích. Pak tam je dalších dvacet s jinými, ne tak výraznými individuálními potřebami. To jsou největší chudáci, protože na ně se prakticky nikdy nedostane. A vy nevíte, jak jim pomoct, protože neustále hasíte jen ty nejhorší problémy.

Markéta
Markéta

Jako padagog bych se chtěla zastat učitelů, kteří vzkutku nemají při běžné výuce čas se neustále zabývat dětmi s poruchou jako je ADHD, AS, autisty a pod. Víte jak taková třída pak vypadá a jak se v ní učí, když znenadání začne autista mlátit děti židlemi a ohrožovat je na zdraví jen protože ho zrovna něco vykolejilo? Nejsem psycholog ani specialista, abych se těmito dětmi a jejich neustálými výstřelky zabývala. Tohle všechno bych směřovala na ministerstvo školství, které teď všechno inkluzuje. Takže běžné zdravé děti chodí dohromady s těmi, kteří potřebují jiný přístup a péči. Dřív od toho byly specializované… Číst vice »

Helena
Helena

Mluvíte mi z duše. Máme dcerku (8,5 roku) s ADHD a také jsme si prošli velkými problémy. Začalo to už ve školce, kde se to střídalo podle toho, jaké měla učitelky. První rok měla úžasné učitelky a to bylo super. Další rok se jim učitelky vyměnily a nastalo doslova peklo. V dalším roce jsme se přestěhovali a tím změnili i školku a zase super, ale předškolní rok opět výměna učitelek opět peklo. Malá se pak hrozně těšila do školy – a opět zklamání. Nesedly si navzájem s paní učitelkou a z upovídané a veselé holčičky se nám během 2 týdnů… Číst vice »

Martin
Martin

Mám 18 letého syna s ADHD. Na základní škole to „vydržel“ do 6 třídy. Učitelé pro něj neměli žádné pochopení. Naštěstí se nám povedlo po dost dlouhých peripetiích umístit syna od 7 třídy na speciální školu. Tam se začal cítit o hodně lépe. Už nebyl ten „nejhloupější“ vyvrhel, jak ho téměř všichni učitelé za původní „klasické“ ZŠ prezentovali. V nové škole se mu podstatně zvedlo sebevědomí i touha učit se a zlepšovat se. Nerozumím tomu, proč jsou dnes děti „nuceni“ za každou cenu k inkluzi. Jsem po těchto zkušenostech jednoznačně proti ní.

Markéta
Markéta

Jako pedagog si dovoluji ještě přidat pár poznámek….Učím ve 3.tř. a kromě jednoho žáčka s ADHD je zde navíc pár dětí, které jejich rodiče jaksi pozapomněli vychovat. Je to vážně síla a často se stane, že jdu z hodiny úplně, úplně vyčerpaná. Neučíme, vychováváme. Někteří rodiče tolik zanedbali péči o děti, že k nám chodí sami do školy a žádají o radu, co se svými potomky mají dělat, že je neposlouchají. To je, co? Za další: že jsou děti hloupější než dříve? Ano, často. A proč? Protože se nemusí o nic snažit. Vše mají, vše se jim podstrčí až pod… Číst vice »

Tomáš
Tomáš

Za našich časů byli tihle ADHD prostě blbci. Neznělo to tak vznešeně, ale bylo to přiléhavější. Tyto děti jsou jiné, vyžadují speciální péči a být ve třídě s větším počtem těchto jedinců musí být peklo jak pro žáky , tak pro učitele.

KATARINA
KATARINA

VÝCHOVA dětí s ADHD,vychovala jsem dvě děti,které byli ADHD,jedno učitelka tak stimatizovala,že ho odmítla učit a ředitelce oznámila,že radši odejde ze školy,výsledek byl ten,že najednou dítě začalo vadit všem učitelkám,když jsem se ptala co tak hrozného dělá,tak mi bylo sděleno,že neustále sebo mele,komíhá nohama ,vrtí se a jí.Bez mého vědomí aniž by se mnou někdo mluvil,dítě poslali k psychiatrovy na vyšetření,výsledek byl ten,že pan doktor nám sdělil,že dítě je velmi inteligentní a že na vyšetření by měla být poslána paní učitelka s ředitelkou.No,tak to byl mazec!Dopadlo to tak,že dítě bylo šikanováno ze stran učitelek,když konečně ukončila základní školu ,nastoupila na… Číst vice »

Hana
Hana

Prožívali jsme s naším synem také tak vše, co píšete. My jsme měli obrovské štěstí na paní učitelky i pana ředitele na základní i střední škole. Jim patří dík, že jsem se nezbláznila :-) Jinak dnes je vše v pohodě, časem se vše urovná – to pro povzbuzení.

Alena
Alena

Ještě si dovolím jednu poznámku.
ADHD mají v papírech napsáno i děti, které jsou prostě jen nevychované a doma nezvladatelné. A pak nastává ten největší problém….jak se pak k takovému dítěti chovat.

Dana
Dana

Přeji rodičům s ADHD hlavně pevné nervy. Synovi je již 26 let. Do 12let to bylo pro všechny utrpení ☺. Pak se vše začalo pomalinku zlepšovat. Syn byl ve třech školkách. Opravdu záleží na přístupu učitelů, ale i spolužáků (rády na něho vše svedli). Osvědčil se nám menší kolektiv na prvním stupni a ve vyšších ročnících individuální přístup (zkrácené vyučováni). Také se osvědčila důslednost (to, co řeknete dodržte).

Milan Hladký
Milan Hladký

Lidi, opravdu věříte, že lidstvo za posledních 30 let natolik zdegenerovalo, že je tak moc dětí s ADHD ? Nebo je to v 90% případů jen móda a berlička rodičů, jak omluvit to, že mám nevychované dítě ? Já si tedy myslím to druhé. Jinak by lidstvo při takovém vývoji poruch muselo do 100 lety vyhynout.

Milan
Milan

Ať žiji zločinné inkluze, beztrestný to výplod chorých mozků! Zvyšováním učitelských platů se toto zvěrstvo nevyřeší, nemůže.

Iva
Iva

Přesně tohle jsme se synem (30) prožívali. Ale v té době nikdo o ADHD nevěděl. Bohužel tato porucha pubertou neskončila. Ve škole ho chtěli dát do vyrovnávací třídy s tím, že se svojí roztěkaností, nepozorností a vyrušováním na učení nestačí. Když dostal jen ředitelskou důtku, tak jsme slavili. Strašně moc jsme mu s učením pomáhali, vystudoval střední školu a za 14 dní má promoci.
Vydržte

Lenka
Lenka

Dcera chodí do třídy, kde jsou čtyři žáci s různými poruchami učení a jedna cizinka (mongolka – neumí snad dvě věty česky), celkem je žáků ve třídě 27. Aby učitelka vyhověla nárokům matek, které si neustále stěžují, že se dětem s poruchami málo věnuje, dopadá to tak, že ostatní děti se vlastně neučí vůbec a jen si něco dopisují, dokončují, čtou apod. samostatně, jejich povinnost je hlavně chovat se tiše. To znamená, že tíže nového učiva visí ze 100% na rodičích aby vůbec děti něco uměly. Snad potom i ten tlak učitelů na vyšší ohodnocení pak neseme jako rodiče s… Číst vice »

Michaela
Michaela

Přesně toto mám doma, kdo nezažil nepochopí. Je to neustálé, opakující se, pomalu žádná změna.. Kdo nezná, odsoudí ho jako nezvladatelného pomalu až retardovaného nebo rozmazleného nevychovance.. Ale i on se trápí, mrzí ho důsledky svého chování,ale neumí to předvídat a pak se trápíme oba.. Ve škole má fajn paní učitelku, přišla na to, jak na něho. Ale nevím zda ho pochopí i na druhém stupni. Ted je ve čtvrté třídě. Bojím se toho.. Syn je ted momentálně na léčení, zkusila jsem ho dát na léčení aby se zarežimoval dostal jiné návyky.. Plno lidí mě za to odsoudilo, ale u… Číst vice »

Jitka
Jitka

Je skvělý, když v tom člověk není sám. Aktuálně teď řeším odmítání ADHD syna ze strany tchánstva, rozhovor jim posílám a koupila jsem jim i knížku http://www.adhdkrystof.cz – je hodně důležitý, že oboje jsou Češky, na zahraniční věci moc neslyší…

Káča
Káča

Na problém vzdělávání žáků s postižením se každý dívá pouze ze svého úhlu pohledu. Chápu rodiče dětí, kteří potřebují jiný přístup a rozumím jejich snaze je vzdělávat v běžném vzdělávacím zařízením. Na druhou stranu chlapec se kterým chodí syn do školy s ADHD bil děti již ve školce, někdy je i pokousal. Dnes je v základní škole někdy nezvladatelný, děti si stěžují, že ji například „pokazil tělocvik“. Musí být po jeho, jinak je zle i když má asistentku. A určitě se nedá říct, že by byla asistentka neschopná. Ostatním dětem se to také nelíbí a je to nespravedlivé vůči ostatním.… Číst vice »

Eva
Eva

Pročítám se zaujetím všechny příspěvky, srovnávám s tím, co jsem já sama ve své práci zažila. Většina příspěvků je z období, kdy už děti začaly chodit do Základní školy. Pracovala jsem s dětmi v mateřské škole. Většinou se mi podařilo zvládnout s doporučením a návrhy na Individuální plán pro dítě, na co se zaměřit, v čem dítě podporovat. U jednoho případu mi už ale moje schopnosti přestávaly stačit a tak jsem požadovala po matce vysvětlení, nebylo mi dopřáno, potom jsem žádala o pomoc SPC. Pracovnice SPC přijela, pozorovala, vedly jsme rozhovor a já chtěla vyjádření, o jakou poruchu jde a… Číst vice »

Jorimi
Jorimi

Můj syn má také ADHD a ještě Aspergera. Vše je o přístupu k dítěti. Učitelé to často nezvládají. Psychologové na školách taky většinou ne. Jsou to pro ně nové věci, na které nejsou připraveni (i když tu jsou tyto poruchy odjakživa, jen se jim říkalo zlobení). Pak hodně záleží na tom, jestli má učitel zájem na tom pomoci, nebo ho to radši a vůbec nezajímá. Hlavně, když ostatní děti jsou hodné (jako ovce).

Věra
Věra

Mám kluka ADHD ve čtvrté třídě, v pěstounské péči. Malotřídní škola, 4.a5.třída dohromady. A učitelky to perfektně zvládají! Předem jsem je připravovala, čekali, že to bude horší. Třídní učitelka dobře pracuje s kolektivem. Synek je pomalejší v počítání, chce neustálé ujišťování, nedokáže pracovat sám, a spolužák, jedničkář, co to má spočítané, tak mu vždycky pomáhá. Učitelka řekne rychlejším dětem, ať mu pomohou, zkontrolují mu práci apod. A i když je syn třídní „šašek“ a chce na sebe strhávat pozornost, občas v hodině nepracuje, občas chodí po třídě, občas nechtěně ublíží silnou ránou míčem v tělocviku nebo do někoho vrazí, nebo… Číst vice »

Veronika
Veronika

Dobrý den, chápu, že jste v náročné situaci a že je to náročné pro vás rodiče, pro chlapečka i pro učitele, ale trochu mi chybí i ohled na jeho spolužáky, kteří nemají specifické potřeby, ale také se chtějí učit a také potřebují pozornost a péči učitele. Chápu, že si přejete pro syna to nejlepší, zároveň podle mne toho od učitelů a klasické školy chcete moc. I učitel je jen člověk a pokud má ve třídě 20 dětí a více, musí svoji pozornost rozdělit mezi všechny a věnovat se všem. Jak k tomu přijdou další děti, které mají také právo na… Číst vice »

Veronika
Veronika

Nacpema ADHD děti do prostředí, které je pro ně absolutně nevhodné, a pak si hrozně stěžujeme, že jsou problémy. Děti jsou nešťastné, učitelé nespokojení, rodiče háďat zoufalí a ostatní rodiče naštvaní. Všeobecně dostupná alternativa neexistuje. Systém, ve kterém je normální mít 30 prvňáčků ve třídě, je zrůdnost sama o sobě, i bez ADHD dětí. Jednotlivá podpůrná opatření spíše jen hasí největší problémy, jádro problému se prakticky neřeší. Bez změny celého systému, který selhává v mnoha směrech, to sotva půjde vyřešit. Do té doby si akorát jednotlivé strany budou vyčítat, kdo za to víc může, a hádat se, na bedrech koho… Číst vice »

Zuzana
Zuzana

Máme také syna ADHD, ve čtvrté třídě, tedy 10 let. Narodil se jako 3 dítě po delší „pauze“. Proto jsme jeho chování v předškolním věku připisovali tomu, že jej prostě celá rodina „jen“ velmi milovala. Že je to asi jinak zjistila paní učitelka ve druhé třídě ( v první třídě byl hodně nemocný a „vyučování“ tak probíhalo doma a on měl výborné výsledky – toto těmhle dětem nesmírně vyhovuje). Ale zdraví se zlepšilo, za to zvládání školy se naopak zhoršilo. V současné době syn bere léky, nemáme asistenta – byť se škola snažila pro to něco udělat – ale nevyšlo… Číst vice »

Jája
Jája

„Ale když ho z toho pak vyzkouším doma, tak to třeba odvykládá bezchybně.“ Paní učitelko, on už si všechno opravil, jen ten dějepis mu nejde… :)

Milan
Milan

Trochu jsem z té diskuse rozpačitý, ne-li smutný. Většina z vás vidí pouze svůj pohled, buď rodiče dítěte s „problémem“ nebo učitele z druhé strany nebo dokonce rodiče dětí, které „problémy“ nemají. Řešení je evidentně v toleranci nebo chcete-li v přijmutí odlišností každého jedince a jak už jsem psal, VŠE JE V a O LIDECH. A bohužel toto je odraz doby a stavu společnosti.
Přeji všem vše dobré.

Lucie
Lucie

Dotaz na AP – není náhodou Asistent pedagoga už podle názvu asistentem PEDAGOGA? Ne tedy že by dítě se SVP mělo mít „svého“ asistenta, nebo že by se dvě děti měly „dělit“ o jednoho asistenta….Ale že by principiálně neměl být učitel ve třídě sám, ale měl by spolu s AP se o třídu postarat – domluvit se, co a jak budou připravovat za aktivity, aby to celé fungovalo pro všechny? Pro ty, kteří potřebují chvilku klid na práci, i pro ty, kteří líp pracují ve dvojici, nebo ty, kteří potřebují skákat po hlavě? Pak by asi mohlo fungovat i to,… Číst vice »

lenka Štípková
lenka Štípková

dobrý den.mám to podobně s 10-letým synem.je ve třetí třídě a propadává z matematiky,češtiny,angličtiny.učitelé se smilovali a synovi dají pětku snad jen z matematiky.má z psycho.vyšetření diagnis.diskalkul.disgraf.apod.doma ho k učení nedonutím spíš se učím za něj.nic ho z učení nebaví,v diktátech píše třeba všude samé měkké i nebo tvrdé .y.je obyčejné zš.ukoly nám trvajíi dvě hod.má doučování ve škole a ted nově i v knihovně a to ho docela zajímá.jinak si ze všeho dělá legraci,ničí sešity,děraví je nebo si do nich maluje tanky a pod.věciopakovat třetí třídu nemůže,opakoval první ze zdravotních důvodů.p.uč.ekla že v srpnu bude dělat zkoušky a půjde… Číst vice »

Ilu Eli
Ilu Eli

Hyperaktivní chování je reakcí na stres z nadbytku. Psychiatr Leon Eisenberg po 40 letech výzkumů řekl, že ADHD je fiktivní choroba – je to reakce na špatný životní styl. Pomoc je snadná – nedávejte dětem rafinovaný cukr, protože se v těle stane toxickým a vyvolává negativní reakce i v mozku. A navíc cukr vytváří v dítěti přetlak rychlé energie. Představte si např. přístroj, do něhož se pustí vyšší napětí – začne jiskřit a bouchne – no a to se přesně děje s dítětem, které sní najednou vysokou dávku energie. Má potřebu se toho pnutí zbavit, tak začne jiskřit = zlobit,… Číst vice »

Honza
Honza

Sám jsem měl ADHD, sedět 45 min tiše na zadku pro mne bylo utrpení – asi jako když jste svázaní do kozelce s roubíkem v hubě. Přes to všechno jsem neměl známky tak špatné, lepší průměr, z okruhu kluků jsem v podstatě patřil ke 3 nejlepším ze třídy.. číst a psát jsem uměl ještě před nástupem do školy, takže jsem se v prvních ročnících spíše nudil. Na střední to bylo o trochu lepší, ale nejvíc mi prostě vyhovovala VŠ. Ten přístup: „nebaví vás přednáška? žádný problem, támhle jsou dveře, naučit se vše můžete doma sám“ – pro mne naprosto ideální.… Číst vice »

mini
mini

Sama mám dítě s ADHD a jsem učitelka. Jsem vděčna za všechny osvícené učitelky(učitel nebyl osvícený žádný), které se synovi věnovaly a respektovaly jeho vadu. Dnes je synovi 30 a jeho školní léta byla pro mne i učitele noční můrou. Po zkušenostech bych tolik netlačila na pilu, více bych syna nechala vyběhat pro nadměrnou energii. Syn vystudoval, má dobrou práci, stará se o rodinu a nadbytek energie věnuje další práci a sportu. Celou dobu cítil, že ho miluji a stojím za ním, což neosvícení pedagogové nechápali. Poslouchala jsem řeči, že jsem učitelka a neumí si poradt s vlastním dítětem. Kdo… Číst vice »

Jana
Jana

Ano, školství je zkostnatělé. Školství je o výkazech, tabulkách, ale o čas investovaný do samotných dětí se naši úředníci nezajímají. Pokud je dítě vychované, dokáže respektovat, co po něm dospělí chtějí, dá se tato diagnóza dobře zvládnout. Ale musí být vůle na straně školy, dítěte i rodičů. A velký problém nastává v představách všech stran. Někteří učitelé nejsou diskusi vůbec nakloněni, i přesto že jsou ve škole kvůli našim dětem. Na druhou stranu mě zaujala věta o znechucení naším školstvím…z takového důvodu si neudělat VŠ? Tomu nevěřím, kdo chce dojít ke svému cíli, překoná různé překážky, stačí chtít. Vzdá takto… Číst vice »

lasicak
lasicak

vazene damy.Zil jsem s pritelkyni ktera mela syna s diagnostikou adhd jinak receno nevychovanyho grazlika kterymu jen podstrojovala,sedel vecne u pocitace ,nechodil do skoly sikanoval deti i moji pritelkyni.zamykal ji dvere nepoustel ji domu a vsude delal neporadekudelato.na jedne strane strasne nervy pri souziti s takovym smradem,na druhe strane se zeptejte sebe nebo kamaradek jAKE JSTE MELI DOMA POVINNOSTI A CO SE DELO KDYZ TO NEBYLO PODLE OREDSTAV RODICU?TED MAJI DECKA JEN SAME PRAVA A ZADNE POVINNOSTI! vPAMATUJTE SE A PRESTANTE CPAT DECKA RITALGINEM ATD ABY JSTE JE UTLUMILI ADHD JE JEN VELKEJ KSEFT PRO FARMACEUTICKE SPOL.kOUKNETE NA YOUTUBE HROZOVLADA… Číst vice »

Lenka
Lenka

Dobry den vsem,kteri maji i nemaji deti ADHD a toto tema je zajima.Moje zkusenosti s prvni skolou,kterou syn navstevoval do 5 tridy jsou tristni. Prestoze,syn ma ADHD s poruchou pozornosti, mel IVP plan,temer kazdy tyden se vyskytla poznamka v ZK,ze je nepozorny,s necim si hraje, nedava pozor a mnoho jinych podobnych poznamek. Neustale jsem chodila do skoly a zapisy z jednani bych si mohla zaramovat. Zjednodusene receno,dite bylo neustale trestano za to,ze je ADHD.Zmenila jsem synovi skolu a mohu jen potvrdit,ze je to vzdy na uciteli,jaky zvoli k diteti pristup.Syn nyni chodi do skoly rad,je spokojeny,ze ho nikdo netresta za… Číst vice »

Stanislava
Stanislava

Moc držím palečky. Vím, jaké to je. Mám syna se silným ADHD a schizoidní poruchou osobnosti. Navíc je velký individualista a nesnese moc dětí kolem sebe. Poznámky na denním pořádku…

Iveta
Iveta

Obecně si myslim že je problém ve škole kde je příliš dětí na jednoho učitele.A nekdy mi opravdu pripada ze jsou ucitelé málo školeni na tuto problematiku.

Petra Miksová
Člen
Petra Miksová

No nevím, nechci maminku z rozhovoru nijak shazovat, ale trochu mě zaráží přístup, s jakým se staví k synovým problémům. I když třeba nechtěl spolužákovi ublížit kamenem, rozhodně se nemůže vymlouvat na to, že „měl celkově špatný den“. Takhle to prostě nemůže fungovat. Jak bude svoji agresivitu řešit například v dospělosti? Vůbec nezávidím jeho budoucí partnerce. To jako jednou přijde k té mamince a řekne například, že jí její syn několikrát uhodil. A ona na to odpoví: „Nezlob se na něj Maruško, on měl asi celkově špatný den a určitě to nemyslel vážně. Musíš se s tím naučit žít a… Číst vice »