Lukáš a Lucie Pospíchalovi odjeli do USA v roce 2001 jako mladí manželé po vysoké škole. Chtěli tu rok pracovat a pak se vrátit domů. Místo toho ale dosud žijí ve státě New Jersey, v malém městě Rutherfordu, kousek od New Yorku. Lukáš pracuje na Manhattanu jako manažer marketingu. Lucie, vzděláním učitelka němčiny a latiny, je doma a věnuje se dětem, jedenáctileté Anežce a devítiletému Matoušovi. A takto popisuje, jak to ve škole Anežky a Matouše chodí.
Publikujeme 2.část vyprávění Lucie Pospíchalové o škole v USA, kam chodí její děti Anežka a Matouš. První část najdete na tomto odkazu.
Jak a co se učí
Americké školy dbají hodně na týmovou práci, to se mi líbí. Když učitel vytváří pracovní skupiny, tak dává pozor, aby v nich byly namíchané schopnější a méně schopné děti, a často vybízí ty chytřejší, aby těm méně chytrým pomáhaly. Škola děti vede k tomu, aby tohle byly schopné zpracovat, aby se cítily být součástí skupiny. Někdy jsou i hodnocené jako tým. I školní orchestr má tuhle stmelovací funkcí, spíš než že by bylo cílem, aby se děti opravdu dobře naučily hrát na hudební nástroj.
Na druhou stranu ale děti od jiných neopisují a nenechávají opisovat.
Děti se tu snad od školky učí prezentovat, vystupovat před lidmi. Brzy dostávají samostatné úkoly a musí si samy najít informace na internetu. Od první třídy se učí číst, to znamená, že se učí chápat, co čtou, co tím bylo myšleno. První tři roky jsou na čtení rozdělené do tříd podle toho, jak jim to jde. Ve čtvrtém ročníku je ale zase všechny smíchají dohromady.
Americké školy velmi podporují děti v tom, aby si věřily. Každé dítě je neustále ujišťováno o tom, že je skvělé. Učitelé dbají o to, aby nikdo nebyl odstrčený. Dokonce i během přestávky na oběd má každý určené své místo a to proto, aby někdo nezůstal sám. Hodně se dbá na všechnu možnou prevenci šikany, což je jistě dobrá věc, ale přehání se to. Děti jsou v totálně chráněném prostředí a moc je to nepřipravuje na život.
Učivo se tu dělí na dva hlavní směry: jeden zahrnuje angličtinu, umění a společenské vědy, druhý matematiku a přírodní vědy. V Anežčině třídě učí každý blok jeden učitel a ti se střídají. Škola taky zavedla systém delších tematických bloků, třeba 3 měsíce mají každý den hodinu jeden předmět, pak zase 3 měsíce jiný. Jednotlivé disciplíny se učí v propojení a návaznosti. Taky mají předmět zaměřený na média. Už od třetí třídy se učí psát na klávesnici.
Třídění a míchání
Každý ročník učí jiná skupina učitelů. Učitelé si pak děti na konci roku předávají. Děti ale nepostupují pořád ve stejné třídě. Na konci školního roku se konfigurují nové třídy, děti se v nich namíchají podle mnoha kritérií. Učitelé o tom dlouze debatují. Na konci srpna pak rodině přijde dopis s informací, kdo je nový učitel dítěte a jaká je jeho třída. Dceru to stresuje, protože ji třeba poslali do jiné třídy než její kamarádku. Účelem takového míchání je nedopustit, aby byla v jedné třídě převaha chytrých dětí a jinde zase děti spíš slabší. Ale učitelé míchají děti i podle zdravotního stavu, třeba podle alergií, nebo taky jak se děti mezi sebou snášejí.
V 7. a 8. ročníku se ale pak děti rozřazují naopak podle schopností, podle předchozích studijních výsledků, ti schopnější k sobě podobným. Na to se naše Anežka už těší. Často si nám stěžuje, že se ve škole nudí, protože ostatní děti chápou pomaleji a ona nemá co na práci.
Hodnocení a odměňování učitelů se odvíjí od toho, kolik dětí se ve školních výsledcích zlepšuje a o kolik. Čím výraznější posun u co největšího počtu dětí, tím lépe je učitel hodnocen.
Doučování
Když některé děti zaostávají za zbytkem třídy, učitelé si je během hodiny berou na stranu, do oddělené místnosti, a tam se jim speciálně věnují. Pak jsou taky odpolední skupinové doučovací hodiny, zaměřené na nějaký předmět. Vedou je zase učitelé. Kromě toho jsou mimo školu kroužky, ale de facto zaměřené na to, co se učí ve škole, třeba matematické nebo literární. A pak mají některé děti soukromé doučování s tutory, ale to je dost drahá záležitost a osobně takové rodiny neznám. Tutory si často pořizují bohatší a zaměstnaní rodiče, kteří nemají čas na to, aby se dětem věnovali sami. Některé domácí úkoly totiž účast dospělého jaksi předpokládají. Děti třeba mají vypracovat projekt, který sami dokážou zvládnout jen na úplně základní úrovni a nic se při tom nenaučí. Když to s dcerou dělám já, můžu ji navést určitým směrem, nutí ji to přemýšlet.
Třídní schůzky
Na začátku školního roku škola rodiče pozve na ´Back to school night´, volně přeloženo jako večerní schůzka po prázdninách. Tam se rodiče seznamují s třídním učitelem a školními aktivitami pro tento školní rok. Rodiče dostanou spoustu papírů, kam vyplňují informace o potomkovi, v čem je dobrý, jakou má povahu a tak.
Vlastní třídní schůzky jsou pak v listopadu. Jsou to individuální schůzky rodiče nebo rodičů dítěte s učitelem a probíhají během dne. Den a půl se ve škole neučí a učitelé se jen scházejí s rodiči, na každého mají patnáct minut. Klasifikace a školní výsledky se tu řeší soukromě, nikoli před ostatními dětmi nebo rodiči a rodiče se navzájem moc nesvěřují.
Během roku pak už žádné školou organizované setkání rodičů a učitelů zaměřené na prospěch dětí nebývá. Rodiče mohou požádat učitele o individuální schůzku a ten jim ochotně vyhoví.
Malé děti pořád pod dohledem
V Americe malé děti nesmíte nechávat samotné, a to ani doma. Takže vůbec nepřipadá v úvahu, aby dítě během prvních tří školních let mohlo jít do školy nebo ze školy samo. Učitelka ho nevypustí ze školy, dokud se neujistí, že si pro něj přišel někdo, koho zná. Na konci výuky vyvede učitelka děti v řadě ven a rodiče si děti rozebírají po jednom tak, že učitelka opravdu kontroluje pro každé dítě zvlášť, komu ho předává. Když se rodič opozdí, dítě s učitelkou na něj čeká v kanceláři, po patnácti minutách škola rodičům telefonuje. Od čtvrté třídy je to ale už volné, děti vycházejí samy a učitelé se nestarají o to, zda na ně někdo čeká, nebo ne. Děti pak už domů chodí samy, nebo ve skupině, anebo je pořád vozí rodiče, protože to přece jen mají daleko. Dcera to má domů pěšky asi dvacet minut, takže v zimě ji vozím, když je hezky, tak chodí sama. Syn je ještě na základní škole, pro toho jezdím vždy.
Přijímací zkoušky
Po střední škole děti jdou na high school, což je obdoba české střední školy. Americká střední škola – middle school – odpovídá českému druhému stupni základní školy. V našem okrese – county – je sedm výběrových středních škol. Na tyto výběrové školy se skládají přijímací zkoušky, na běžnou spádovou střední školu žádné přijímačky nejsou. Na nějakou střední školu tady jdou v podstatě všechny děti bez výjimky.
Přijímací zkoušky na výběrovou střední školu jsou z matematiky, dále se píše sloh a také motivační slohová práce – proč na tu školu dítě chce jít. Pokud projde tímto testováním, dalším stupněm výběru je pohovor. Výběrové školy jsou pro celý okres a v příjímacím procesu se zohledňuje zastoupení jednotlivých měst. Každé město má určitou kvótu přijímaných studentů. Teď už zavádějí i kvóty podle národností, aby všechny místa neobsadili superpilní Asiaté.
Začátek, konec, přestávky
Každý školní den je dost dlouhý a pořád stejný, začíná i konči ve stejnou dobu. Anežce začíná škola v 8.15, Matoušovi v 8.30. Oba končí zhruba ve tři, Anežka před třetí, Matouš pět minut po třetí hodině. To, že škola končí tak pozdě, se mi moc nelíbí. Když ještě děti dostanou domácí úkoly, což teď od páté třídy u Anežky tak je, stává se, že pro sebe nemá žádný volný čas.
V americké škole nejsou přestávky, tak jak jsme na ně zvyklí z české školy. Hodiny ani nejsou nijak výrazně oddělené, nezvoní se, během krátkých přestávek na svačinu učitel zůstává ve třídě. Děti tak nemají moc příležitostí, jak se volně bavit mezi sebou.
Poledni přestávka je čtyřicet minut, z toho je dvacet minut oběd a dvacet minut rekreace. Obědvá se v tělocvičně, kde jim pro ten účel personál rozloží lavice. Ani při obědě nejsou děti samy, dozor nad nimi vykonávají paní, kterým se říká lunch ladies. Na oběd nechodí celá škola najednou, chodí se po ročnících, ale stejně je to spousta dětí pohromadě, které musely celé dopoledne mlčet, takže teď logicky všechny mluví a je tam rušno. Mé děti si stěžují, že paní na dozor pořád někoho okřikují a dokonce jim kolektivně ubírají minuty na přestávku, pokud se nějaký stůl na povel neztiší. To mi přijde nefér a šla jsem kvůli tomu i za ředitelkou.
Když je hezky, jdou děti po obědě na hřiště u školy, když je počasí špatné, jsou uvnitř. Někdy jim pouští televizi, což se mi taky vůbec nelíbí.
A jak to je s češtinou u naších dětí?
My na děti mluvíme česky a neustále je přemlouváme, aby nám odpovídaly taky česky, což se jim moc nechce, protože nám vyprávějí o něčem, co prožily v jiném jazykovém prostředí, spíš se jim vybavují anglická slova. Čtou anglické knížky, anglická literatura je rozsáhlá, je z čeho vybírat, česky by jim čtení šlo hůř a bojím se, že by je třeba přestávalo bavit. Prostě na ně tlačíme, co to jde, ale musíme si dávat pozor. Už se mi taky stalo, že mi dcera řekla: „Když to nechceš slyšet anglicky, tak já ti to ani nebudu říkat.“
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Síla, zlaté české školství.
A co se zeptat na vas ICE,jak to mate z SSN? mate prac.povoleni? V USA je 14 milionu illegalu,taky jste mezi nimi?Jste se asi nejak pozapomeli,poradte jak se da sehnat prac.povoleni?
Moc nechapu, jak se tento dotaz tyka nasi zkusenosti se skolstvim v USA, ale pro Vas klid–ano, jsme tu legalne, mame green card. S pracovnim povolenim neporadim, je to docela tezke a je s tim hodne papirovani. Manzel sem prisel pouze na internship rok po skole (nas puvodni plan byl zustat v USA 1.5 roku) a v dobe sveho internshipu zacal dobrovolnicit v jedne firme, ktera ho pak najala, protoze se jim libila jeho prace. Ale jednoduche to neni. Musi se dokazovat, proc je cizinec na tu praci lepsi nez mistni American, pokud si pamatuju dobre.
Jak jsem psala v minulem komentari, vsude je neco lepsi a neco horsi. Nektere skoly jsou kupodivu v USA i s ucivem napred, maji lepsi pomucky, e-ucebnice, ktere si deti stahnou, ma to i audio, coz si napr. science / biologii/ dite pusti, ono mu to prednasi / jakoby to rikal ucitel/ a dite u toho treba kresli nebo si prohlizi doprovodne obrazky, videa atd. Mela jsem to stesti, asi i na rozdil od Lucie a Lukase z tohoto prispevku, ze jsem mohla porovnat vzdy stejny rocnik v obou statech, jelikoz syn delal obe skoly soucasne, resp. do ceske skoly jsem se s nim hlavni predmety ucila a v cervnu delal tzv. komisionelni zkousky v CR. Mel tedy vzdy 4 vysvedceni z USA a jedno na konci roku i z CR. Nekdy se stalo, napr. v 6. tride mel totoznou historii / soucast social studies/ s dejepisem v CR, coz bylo od doby ledove, pres Mezopotamii, Egypt, Recko, Rim, ale v CR ucebnice mela 90 stranek, v USA ucebnice 370 stranek, vic zajimavosti, obrazku, navic tam brali Japonsko, Mongolsko, spodni Nil, kmeny Germanske a Kelty. Ucebnice papirove / kdyz nejsou do onoho predmetu e-ucebnice jeste na stazeni/, tak maji jednu knihu ve skole a jednu doma, takze netahaji tolik kg v batohu. Maji tam jen par bloku A4 a nejake psaci potreby a nejake foldery, tj. proti CR maji deti v USA na prvnim stupni batoh jako pirko.
jo, jeste jsem chtela Lucku a jeji rodinu pozdravit a poprat hodne uspechu ….a taky pohodove vanocni svatky a detem hodne darku ! at od st. Clause nebo od Jeziska, na tom detem nezalezi. Komentar od Sasanky berte s rezervou, my vime, jak je to tezke s urady a ambasadami, ze kdo studuje, je dobry ve svem oboru, umi obstojne jazyk, ozeli svoje kamarady a pribuzne, po letech driny a odrikani / s detmi bez babicek/ se mozna dostavi uspech….je to risk a nekdy mala sance, ze to vyjde a budete uspesni, prece jen jste zvenci, urcite ale nasleduje zavist, a to z vlastnich rad … pritom nikdo nevi, ktera bije….hazi nas potom do jednoho pytle s ilegalama, kteri maji zakladku, pujcili si i na tu letenku a pak v USA uklizi v noci supermarkety…. nemohu rict, ze jsou lini, dokonce maji i odvahu, protoze riskuji vezeni a deportaci, ale takto zit je pod uroven a radi se k lidem z tretiho sveta ….. zkratka nekdy je opravdu na miste pouzit, co rikaval muj deda: kdo umi – umi, kdo neumi – cumi !
Zdravim do New Jersey, zili jsme tam, s ted uz manželem, tez par let a procestovali kusy krasne země tam. Jen bych rada podotkla, ze ne kazdej ilegal, jak pisete ma jen zakladku a asi nic moc neumi, když po nocích dela v supermarketu. My oba jsme delali rukama a presne v takovym obchode zacinal i muj manzel, nez se dostal k stavebnicke praci, pres ruzne kontakty, které clovek teprve postupne ziskava. Smutne je, ze musi clovek pracovat ze zacatku tez pro ilegaly, ale jen z titulu, ze uz vi, jak krajana obrat a vydělat na nem nez se staci rozkoukat sam a odejde mu. Ale nemyslim si, ze jsou uspesni jen ti s vysokoskolskym vzdelanim a kancelarskym povolanim. A ani si nemusi zit pod uroven. Zname spoustu lidi (s green card ci bez), ted uz mají rodiny a jediny co je odlisuje, ze rodiny z cech jezdi za nimi, jelikož oni sem nemohou (nebo jen jednou za par let, jelikož je vyjde levneji pobyt na HAvaji) a jak rikate obetovali tomu sve pratele i ty rodiny. Jsou slusni, pracuji, mnohdy tvrde, ale dobre si ziji a muzou si dovolit auta a kdeco, i když skoro vse na půjčky, asi jako většina americanu.. My jsme se tam zabydlovat nechteli, jelikož sme Americkou predstavu života nesdileli a prave kvůli zalozeni rodiny, odjeli a zijeme si velice dobře i zpet v Cesku, dům vlastníme a skoly si muzeme tez vybrat ac nebydlime ve velkym meste, na pripadnou jakoukoli univerzitu, je to oproti USA všude, co by kamenem dohodil. Nikdy bych si nedokazala představit, aby dite muselo prozit POUZE v te US kulture a nedej boze, i ztratilo svůj jazyk. Ale uz za nas tam bylo plno ceskych skol a spolku, a ty i presto, ze uz ta pospolitost není takova, stále funguji a rodice, co opravdu chteji, tak ani o jazyk a o kulturu jejich deti prijit nemusi. Lze to videt v poradech a dokumentech v tv, kdy emigranti před 50-60 lety skvele ovladaji jazyk do ted i s jejich rodinami a berou to jako vyhodu umet „exoticky jazyk“. a kde jaka ceska sportovkyne do rozhovoru (s prominutim) meči jak americka koza.
Zacatky jsou všude tezke, preji vsem uspech, at uz jako manager nebo jako zednik, oboji je potřeba!
Mám v ČR již druhé dítě na mezinárodní škole. Vzdělávání probíhá v anglickém jazyce. Chápu váš problém s dcerou. Můj syn píše v angličtině perfektní eseje. Říkají, že je nadaný. Nicméně s češtinou to bylo špatné. Je pro něj snazší komunikovat v angličtině. Zaplatila jsem studenta, který ho doučuje a najednou se to začíná zlepšovat. Jsem velmi ráda, že ho nemusím dávat do české státní školy a že moje starší dcera mohla na této škole studovat. Systém hodnocení je zde spravedlivější, přístup učitelů je partnerský. Existují zde poměrně jasná pravidla a jsou uznávány základní hodnoty.
Děti mají společné aktivity a pořád jsou jako třída v kontaktu prostřednictvím zpráv na internetu. Občas si domluví nějakou společnou akci sami a jdou si zahrát nějaké hry. Možnost komunikace mají poměrně dobrou. V hodinách o problémech, které studují, o přestávkách mezi sebou a na oběd mají také hodinu.
Naštěstí už i u nás vznikají soukromé školy, kde se děti opravdu těší a i ty slabší jsou pochváleny a mohou ze sebe vydat to nejlepší.