Běžný životní styl je v Hongkongu hektický i pro děti: škola, kroužky, doučování, říká česká maminka

Kateřina Prentice pochází z jižní Moravy. Během studií na obchodní akademii i po maturitě pracovala jako modelka. Se svým manželem Geoffem, který pracuje v bankovnictví, se seznámila v Londýně. Tady se také vzali a narodily se jim tu obě děti – Lucas (8 let) a Emma (6 let). Rodina se před pěti lety přestěhovala do Hong Kongu. Geoff tu pracuje jako manažer, Kateřina je v domácnosti a obě děti navštěvují základní školu Kellett British International School.

Letošní první školní den Lucase a Emmy v Hong Kongu. Oba mají na sobě povinnou uniformu.
Letošní první školní den Lucase a Emmy v Hong Kongu. Oba mají na sobě povinnou uniformu.

Můj manžel je Američan, takže doma se mluví hlavně anglicky. Češtinu není jednoduché zachovat nebo rozvíjet, taky proto, že do Česka nejezdíme moc často. Já na děti mluvím napůl anglicky, napůl česky. Lucas obvykle odpovídá v angličtině, Emma, ačkoliv je mladší, tak se snaží mluvit česky víc. Naštěstí nás rodina v Hong Kongu pravidelně navštěvuje, a to pak s babičkou a dědou děti mluví českými slovíčky s anglickou gramatikou a výslovností – ale domluví se v pohodě. Ve škole se učí také mandarínskou čínštinu.

Tady v Hong Kongu jsou státní školy zdarma, ale chodí na ně jen místní. Je to také proto, že se na nich učí v kantonštině a mandarínštině. Na soukromých školách se učí v angličtině a mandarínštině. Na většinu lepších základních škol se dělají přijímačky. Čtyřleté děti si ve skupince hrají s dalšími dětmi, učitelé tam jsou s nimi a pozorují je. Pak je nechají něco namalovat, popovídají si s nimi, a mezitím probíhá rozhovor s rodiči, proč si vybrali konkrétně tuto školu. Na střední a vysoké školy jsou samozřejmě přijímačky daleko drsnější, ale protože našich dětí se to ještě dlouho týkat nebude, tak to moc neřešíme.

Do školy se jde ve 4 letech a ve školní uniformě
Naše škola se nachází asi deset minut autem. Vozím je já nebo řidič. Některé děti jezdí s chůvami nebo školním autobusem. Studuje tam asi 1300 dětí od 4 do 18 let ve dvou kampusech – v jednom jsou děti mladší, ve druhém starší. Začíná se takzvanou reception class, kam jdou čtyřleté děti, a v našem kampusu pak jsou děti do 6. třídy. V ročníků jsou 3 třídy zhruba po 21 dětech. Protože je škola britská a učí se v ní podle britských osnov, jsou tu také povinné uniformy v kombinaci červené, bílé a šedé.

Školní den začíná o půl deváté a končí v 15:15. Pak dětem začínají kroužky, které trvají do 16:30. Syn má po škole šachy, astronomii a fotbal, dcera tanec. Mimo školu pak oba chodí na tenis, Lucas na programování a Emma na jógu a na koně.

Děti ve škole nesedí v lavicích, ale ve skupinkách po šesti u velkých stolů. Výuka se vede formou aktivní diskuse, kdy učitel dává otázky a děti na ně hledají odpovědi. Musí se hlásit, když chtějí něco říct, ale třeba na záchod si můžou zajít kdykoliv.

Projekty, eseje, výchova ke zdraví
Ve škole se neznámkuje, systém hodnocení funguje tak, že je nastavená požadovaná úroveň znalostí, a dítě buď exceluje, dosahuje požadovaného levelu, nebo je pod ním. Nemají tu ani klasické písemky, pouze z pravopisu (spellingu) a matematiky se jednou týdně píše test, kde nejlepší škóre je 10 z 10. Děti hodně pracují na různých projektech, píšou eseje v angličtině a čínštině, samozřejmě na úrovni, v jaké se zrovna pohybují, takže ti nejmenší píšou pár vět a nejstarší už třeba několik stránek. Hodně se tu dbá taky na různé vyrábění, malování, hudbu, secvičují se divadelní představení.

Na schůzkách s rodiči jsou k nahlédnutí portfolia.

Škola pořádá pravidelné schůzky s rodiči, na nichž si můžeme popovídat o tom, jak se dětem daří, a taky si můžeme prolistovat jejich portfolia. Kolikrát jsem až překvapená, jaké věci probírají. Soustředí se tu hodně i na zdravý životní styl, na psychickou i fyzickou pohodu dětí.

Domácí úkoly dostávají děti od druhé třídy jednou týdně a mají zhruba 3-4 dny na to, aby je vypracovaly. Většinou bývají z jazyků a matematiky. Úkol může být na papíře i na počítači. Co se týká technologií, tak děti v nultém ročníku – reception class– mají ve třídě iPady, starší děti pracují spíš v počítačové učebně. V každé třídě je interaktivní tabule, na níž učitel dětem promítá to, co má na obrazovce. Svoje tablety a telefony děti do školy nenosí. Ty naše mají iPady prakticky od narození, ale používají je minimálně. Mají pořád co dělat a po tabletu ani nevzdechnou. Když o tom přemýšlím, tak je vlastně používají jen na cestách, aby se nenudily v letadle.

S různou úrovní žáků se pracuje tak, že je každá třída na každý předmět rozdělená na čtyři skupiny, přičemž s tou nejšikovnější se probírá to nejsložitější učivo a ostatní skupinky pak následují. Je to pro učitele asi dost náročné, ale na druhou stranu učitel s dětmi nebývá ve třídě sám, obvykle mají jednoho až dva asistenty. Ve škole jsou také specialisti, kteří pomáhají dětem s různými poruchami učení a soustředění. Kdo má potíže, může chodit do školy o půl hodiny dřív a využít nabídku doučování. Ve škole jsou také tety, které ve třídách udržují pořádek, převádějí děti ze třídy do třídy, nebo těm nejmladším třeba pomáhají na záchodě.

Častým tématem je zdravý životní styl.

Družina není potřeba, všichni máme chůvy a pomocnice v domácnosti
Děti mají jednu velkou přestávku v 10:30, kdy si snědí svačinu a můžou si vyběhnout na hřiště. Pauza na oběd má půl hodiny, zase si ve třídě snědí oběd a můžou si jít hrát ven. Obědy si nosí v lunchboxech. Nedají se ve škole nikde ohřát, takže v létě mají hlavně sushi, ovoce, sendviče nebo saláty, a v zimě používají takové termosky, které jim třeba rýži nebo těstoviny udrží relativně teplé. Družina není potřeba, rodiny prakticky všech našich známých zaměstnávají takzvané helpers, což jsou většinou Filipínky, které jim uklízejí, vaří a starají se také o děti a domácnost.

Atmosféra ve škole je opravdu velmi přátelská, děti jsou tu vedeny ke slušnému chování a ohleduplnosti. Spolužáci pocházejí doslova z celého světa a velmi časté tu jsou smíšené rodiny. Nejlepší kamarádi našich dětí jsou z rodin Angličana a Japonky, Švéda a Číňanky, Singapurce a Australanky atd.

Se zapojením rodičů se počítá
Rodiče se tu do dění ve škole zapojují velmi aktivně a škola s nimi počítá. Každá třída má dva takzvané class parents, a já jsem ve třídách obou dětí jedna z nich. Představuji takovou spojku mezi školou a rodiči. Role class parents spočívá v tom, že hledáme dobrovolníky, kteří by děti doprovodili na výlety a exkurze. Ty se konají zhruba jednou za měsíc až dva. Taky pomáháme se školním vařením, které je jednou týdně, při školních představeních řešíme kostýmy a make-up, vypomáháme na vánočních koncertech a dalších akcích školy. Pořádáme také spoustu dobročinných akcí. Škola má vlastní charitativní organizaci, kterou také řídí rodiče. Pořádáme různé jarmarky, pečeme a prodáváme pizzu, jednou za rok se koná velký školní ples. Charita je na Kellett British International School velmi důležitá.

Musím říct, že úroveň vzdělání mi v naší škole v Hong Kongu připadá opravdu vysoká. Líbí se mi také atmosféra, která ve škole vládne, a to, že jsou žáci vedení nejen k učení, ale také k hodnotám. Vím, že se o asijském školství vyprávějí hororové historky, jak jsou děti přetěžované a páchají sebevraždy, když se nedostanou na vysněnou školu. Myslím, že se to ale týká hlavně žáků ze státních škol, i když naši kamarádi z asijských zemí běžně dětem platí navíc ještě soukromé učitele, aby se víc naučily. Jeden Lucasův spolužák má každý den po škole sport a pak ještě hodinu výuky s tutorem. Já uvažuju, že dětem zaplatím ještě extra výuku čínštiny, ale zatím mi připadá, že toho mají až dost. Životní styl je tady obecně dost hektický a náročný, všichni jsme v jednom kole od rána do večera, ale tak to tady prostě funguje. Jako většina našich známých si ten blázinec kompenzujeme častým cestováním, ke kterému Asie nabízí dokonalé podmínky.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

16

 
3 Počet vláken diskuze
13 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
bětka.báthory
bětka.báthory

Tj aby inkluze fungovala, v Hongkongu soukromá škola s dobrým renomé musí zaměstnávat v každé třídě učitele, jednoho-dva asistenty a několik tet (chůvy a dohled v jednom). Plus VŠ specialistu pro děti s problémy.

Zatímco české ministerstvo školství očekává, že tohle všechno zastane jedna kantorka, maximálně s jednou pedagogickou asistentkou. Soudruzi nepochopili, že funkční inkluze je vzdělávací luxus, ne standard. A pak se hrozně diví, že se rodiče i pedagogové proti inkluzi bouří!

Sylvia Kotercova
Sylvia Kotercova

Diskuse je o inkluzí,zazila jsem to před 11lety,kdy můj syn autista zacal chodit do ZŠ s asistentem, nám to hodně pomohlo,a to mnel střední těžkou mentální retardaci, postupem času jsem si také udělala kurz asistent pedagoga a pracovala jsem .Dneska můžu ze své zkušenosti říct,ze vse záleží na přístupu ředitele, učitele a asistenta jak spolu spolupracují, pokud jeden z nich ma negativní přístup k inkluzi tak to nefunguje.Je to vše v lidech buď chtějí nebo ne.

Káča
Káča

Paní to velice pěkně popsala. Rodiče dětí v Asii už na základních školách velice dbají na vzdělání a neváhají zajistit doučování. Škola začíná sice o půl hodiny déle, ale trvá do 15,15. V Čechách nemyslitelné. Co dělají čeští rodiče? Jsou schopni hnát školu k soudu, když mají děti úkoly. Hází neúspěch na pedagoga, místo toho, aby začali u sebe, resp. svém přístupu ke vzdělání dítěte. Inkluzi jsme dohnali do nesmyslných detailů – doporučuji zprávy ČT minulý týden. Holčička zcela zjevně neschopná zvládnout 1. stupeň základní školy ve 3. třídě má zvláštní učebnice (sotva čte) a učí se sice ve třídě… Číst vice »