Od 70.let, kdy bývalý učitel a ředitel z Leicesteru Adam Turner začínal, se jeho město radikálně proměnilo. V současnosti víc než 50 % studentů pochází z rodin, kde se nemluví anglicky. Jaké to je učit takto různorodé třídy? Tady je jeho vyprávění.

Když jsem začínal učit, v 70.letech, převážná většina žáků byli bílí Britové, ale za těch pět dekád se to totálně změnilo. Nyní víc než padesát procent žáků těchto škol nemá anglické kulturní zázemí.

Zábavné učení nejen pro zábavu
Vystudoval jsem neobvyklou kombinaci, matematiku a psychologii. Učil jsem děti od jedenácti do šestnácti let matematiku, společenské vědy, a take divadlo. Měl jsem štěstí na školy, které zkoušely nové metody. Leicester jako město tomu byl celkem otevřený, mnoho škol bylo experimentálních, zkoušely se různé inovace.

S novými studenty přišly nové metody vhod
Když se počet žáků z rodin migrantů začal zvyšovat, inovativní pedagogické přístupy přišly velmi vhod. Bylo ještě více zjevné, že učitelé se nemohou omezit jen na výuku akademických předmětů, ale že musí u svých žáků podpořit i rozvoj jejich osobnosti a sociální kompetence. To, že učitelé měli najednou ve třídách žáky z úplně jiné kultury, vyžadovalo, aby se zajímali o jejich komunitu, život mimo školu. Což je nyní pro učitele mimochodem klíčová věc: znát komunitu sídlící kolem škol, ze které žáci pocházejí, její hodnoty a dynamiky, které v ní panují.

Stoupá tlak na vykazování výsledků a to ubírá učitelům prostor
Za posledních patnáct let se velmi zvýšil tlak na školy, co se vykazování výsledků týče. Tím přibylo hodně administrativy a testování žáků. Tenhle kontrolní mechanismus podle mého může mít negativní důsledky, může učitele odrazovat od toho, aby učili podle svého uvážení, aby byli kreativní. A jelikož se testování zaměřuje hlavně na akademické předměty, počet žáků, kteří si volí umělecké předměty, velmi klesá. A přitom právě v kreativních oborech je velký nárůst pracovních příležitostí.

Ve školách je třeba týmového ducha
Britští učitelé, zejména v některých školách, dělají velmi náročnou práci a nejsou za ni adekvátně zaplaceni. Ale podle mé zkušenosti práce i v té nejnáročnější škole může být dobrá, pokud tam panuje týmový duch, duch spolupráce. Jako ředitel jsem za jeden z nejdůležitějších úkolů viděl právě stmelování týmu, působení na učitele, aby se podporovali navzájem. Cítil jsem jako velkou výhru, když se mi podařilo učitele rozmluvit o tom, co je trápí a jak to řešit. Neustále jsme společně ve sboru probírali, jak a co dělat jinak, lépe. Ptal jsem se na jejich návrhy. Velkým rizikem tohoto povolání je, když učitelé zůstanou se svými problémy sami.

Podporovat nadšení a sebedůvěru učitelů
Když jsem měl ve sboru učitele, kteří byli velmi konzervativní, až defenzivní, takové, kteří se na inovace moc netvářili, nekritizoval jsem je ani je nikam netlačil. Jsem velkým zastáncem komunikační metody nazvané ‚oceňující zájem‘. Snažil jsem se vytvořit atmosféru důvěry, ze zájmem jsem se jich vyptával na jejich pedagogické zážitky, třeba na to, čeho si cení nejvíce z minulého týdne. Ředitel jako pedagogický lídr se zodpovědností za výkon učitelského sboru musí umět roznítit v učitelích nadšení a podpořit jejich sebedůvěru.

Rodiče na jedné lodi
Škola by se měla snažit o to, aby uměla vyjít s rodiči. A to se nestane, pokud bude rodiče a jejich děti kritizovat. Škola musí s rodiči najít nějaký styčný bod, základnu komunikace, a teprve pak může začít řešit problémy. Je to na nás, učitelích, umět se vcítit do perspektivy rodiče, a to i tehdy, když ji chceme změnit. Zapojení rodičů do vzdělávání je v dnešní době kriticky důležité.

Na druhou stranu, škola musí mít jasno v tom, jaké jsou její principy, ze kterých neslevuje, a musí umět svou pozici před rodiči obhájit. Každá škola by si měla stanovit svou chartu hodnot a umět ji rodičům komunikovat. Když je tato podmínka splněna, ředitel nebo učitel ví naprosto přesně, co odpoví rodiči, který mu řekne, že nechce, aby jeho syn seděl vedle holčičky, například. Pedagogický pracovník musí rodiče vyslechnout, ale musí umět před ním obhájit autonomii školy a jejích pedagogických přístupů.

Když dětí vnímají konflikt mezi hodnotami ve škole a v rodině, je pro ně těžší se soustředit na učení. Z čehož vyplývá, že škola by měla maximálně usilovat o harmonii ve vztazích s rodiči.

Školy po škole: rivalové, nebo spojenci?
Škola by měla vědět, co se děje v komunitě, ve které děti žijí. V Leicesteru existuje mnoho komunitních škol, kam děti docházejí ve svém volném čase, po škole, učí se zde svůj rodný jazyk nebo náboženství a kulturní tradice svých rodin. Tyto školy jim někdy předávají hodnoty, které jsou v rozporu s hodnotami britské školy a společnosti. Na druhou stranu mohou být dobrým prostředníkem mezi školou a rodiči, protože tyto školy často zakládají a vedou lidé, kteří mají v komunitách autoritu. Je tedy dobré hledat s nimi spolupráci a s jejich pomocí překonávat kulturní rozdíly směrem k většímu porozumění.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let