Děti v Belgii, včetně těch našich, se učí klidně i čtyři jazyky, říká bývalá zpravodajka České televize Eva Hrnčířová

Eva Hrnčířová odešla – jako mnozí další – do Bruselu za prací. Dělala tu stálou zpravodajku České televize. V současnosti je na mateřské s půlročním Teodorem, pětiletá dcera Emma a dvanáctiletý syn Tobiáš tu chodí do školy, manžel pracuje jako konzultant pro české a slovenské firmy.

První díl vyprávění o bruselských školách čtěte zde

V Belgii žijeme už přes 11 let. Do Bruselu jsem byla vyslaná jako zpravodajka České televize, tehdy jsme se sem stěhovali ve třech s ročním chlapečkem. Po ukončení mojí práce jsme se tady rozhodli ještě nějakou dobu zůstat, no a jsme tu stále a je nás už pět. Tobiáš chodí od tří let do Mezinárodní Montessori školy v Bruselu, Emma tam začala chodit, když jí byly dva roky.

Škola je bilingvní, takže v ní oba mluví anglicky a francouzsky. Ve třídě jsou vždy alespoň dva učitelé, jeden mluví výhradně anglicky, druhý francouzsky. Jsme česká rodina, takže s mluvenou češtinou nemají problém. Díky tomu, že v Bruselu žije početná česká komunita, mají i české kamarády a chodíme na české akce.  Tobiáš nějaký čas navštěvoval Českou školu bez hranic, kde se o víkendu děti učí češtinu – pravopis i gramatiku, ale taky českou historii. Teď se učí češtinu doma.

Jedna země, nejméně dva vyučovací jazyky, to je Belgie
Belgický systém vzdělávání je v mnohém specifický. Belgie je zemí, kde se mluví dvěma naprosto odlišnými jazyky – vlámsky a francouzsky. Už od prvního stupně se frankofonní Belgičané učí vlámsky a obráceně, brzy se přidává i angličtina. Myslím, že Belgičané v průměru mezi Evropany mluví nejvíce jazyky právě díky bilingvní zemi, v Bruselu ale ani tři nebo čtyři jazyky nejsou výjimkou. Mezinárodní soukromé školy ale obvykle učí angličtinu a pak francouzštinu. Naše děti se tedy vlámsky neučí, Tobiáš si na druhém stupni přibral němčinu.

Ve třídách jsou dva až tři učitelé. Obvykle někdo z nich mluví anglicky a někdo francouzsky.

Školství je naprosto v pravomoci jazykových společenství, takže ve frankofonních školách to může vypadat o dost jinak než ve vlámských třeba v Antverpách. V Bruselu se dají najít školy vlámské, ale převažují frankofonní. V nich se nepořádají žádné přijímací zkoušky na střední školy. Po prvním stupni, tedy po šesté třídě, tu žáci skládají tzv. CEB, Certifikát základního vzdělání, což je centrální zkouška frankofonních škol z francouzštiny, matematiky a něco z historie a přírodních věd. Není moc těžká, většina dětí ji v pohodě udělá a pak postoupí do druhého stupně.

Školy v Belgii jsou bez přijímaček. Ukaž, jestli na to máš
V naší škole, která ovšem nefunguje podle belgického systému, Tobiáš přešel plynule z “primary” do “middle school”, tedy z prvního stupně na druhý. Klasické přijímačky nejsou ale dokonce ani na vysoké školy. Každý má právo to zkusit a v prvním ročníku ukázat, jestli na to má nebo ne.

Klasické přijímačky nejsou ale dokonce ani na vysoké školy. Každý má právo to zkusit a v prvním ročníku ukázat, jestli na to má nebo ne.

Spádové školy obecně v Belgii fungují, i když to není jediný rozhodující faktor. Někdy se ale rodiče stěhují i kvůli tomu, aby děti dostali do dobré školy. V zásadě jsou buď školy komunální, nebo katolické. A pak samozřejmě soukromé, jako je ta naše. V Bruselu navíc tisíce dětí chodí do Evropské školy, která je pro děti euroúředníkůa diplomatů.

Školní hodiny bývají v celé Belgii velmi podobné. Začíná se v 8:30 nebo v 9:00. Emma je ve školce do 15: 30, Tobiáš teď na střední škole až do čtyř. Tak je to čtyři dny v týdnu. Středa je na všech školách krátká a děti jdou domů už před obědem, kolem půl jedné, a odpoledne mají často nejrůznější kroužky.

Není důležité, kde ses narodil
Pakliže člověka, který se přistěhoval do jiné země a žije v ní, považujeme za imigranta, pak je naše škola školou imigrantů. Drtivá většina rodin pochází z jiných zemí než je Belgie. Výraznou část taky tvoří děti, které přišly do Bruselu na několik let kvůli práci svých rodičů a po pár letech zase mizí jinam.

Škola je mezinárodní doslova a do písmene, jsou tu děti z celého světa. Od USA až po Japonsko, samozřejmě velká část dětí je z Evropy. Emma se kamarádí s Elizou původem z Maďarska a Laurou, která je napůl Portugalka a napůl Holanďanka. Tobiášův nejlepší kamarád je napůl Číňan a napůl Belgičan. Děti spolu běžně mluví jak francouzsky, tak anglicky.

Ve škole mých dětí se považuje za bohatství, že děti pocházejí z jiných kultur a odmala se vzájemně obohacují.

Oblíbená školní výtvarná aktivita Emmy – malování vlajek.

Pokud jde o to, že děti pocházejí z jiných kultur, tak v téhle škole se to považuje za bohatství, ve kterém mohou odmala vyrůstat.  Už ve školce každé z nich bezpečně pozná vlajku svojí země a kreslí ji i ty ostatní. Na mapách světa si děti ukazují, odkud kdo pochází. Na společné party matky připravují jídla typická pro tu kterou kulturu. Pro tyhle děti je zcela běžné, že na prázdniny každý odjíždí do svojí země a berou to myslím podobně, jako když my jsme jezdili za babičkami 20 km od našeho města, jen tyhle je mají o něco dál.

U nás ve škole vychází zhruba 10 – 15 dětí na jednoho učitele. Moje dcera je ve třídě 26 dětí se dvěma učitelkami. Jedna je francouzsky mluvící Belgičanka, druhá anglicky mluvící Řekyně. Můj syn má 27 spolužáků a tři “třídní” neboli stále přítomné učitele, a ti mluví už s dětmi vícero jazyky. Pro zajímavost, jeden je Němec (mluví s dětmi anglicky, německy, francouzsky), druhý napůl Brit a napůl Ital (mluví anglicky, francouzsky) a třetí Belgičanka, která vyrostla v bilingvní anglicko-francouzsky mluvící rodině. Je to trochu Babylon, ale kupodivu se v tom děti orientují a přepínat z jednoho jazyka do druhého je pro ně odmala úplně přirozené. A časem člověk přestane řešit odkud kdo je, protože to přestává být důležité.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

28

 
6 Počet vláken diskuze
22 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Eva
Eva

Je to vzdělávání postavené na úplně jiném principu. Zajímalo by mně, jak to mají děti s nabídkou učiva, jestli nové poznatky přijímají výkladem učitele, nebo mají zadané téma, ve kterém můžou samostatně pracovat. Výborné je, že přirozenou cestou přejímají a umí se dohovořit nejméně dvěma jazyky. To asi někdy chybí v našich školách. Tam kde mají učitele, který velmi dobře umí jazyk a vede děti tak, že ta probraná látka mimo nové učivo, slouží už jako dovednost ke správné běžné komunikaci a děti umí používat v běžné řeči, tak aby se stávala zautomatizovanou dovedností, tam mají děti skoro na 100%… Číst vice »

Lea
Lea

Děti chodí do státní školy,nebo soukromé?Z článku jsem to nevyčetla.Pouze věta“ Škola nefunguje podle běžného belgického systému“ ,by mohla napovědět. Pak bychom ale měli srovnávat soukromé školy.

Anna
Anna

Ono je velice snadné neřešit, odkud kdo je, když je každý odjinud. Až budou ve třídě o 27 českých dětech z jednoho města (a o jedné učitelce z téhož města) 2 žáci, kteří nemají s těmi 25 dalšími společné ani pojem o střídání ročních období, natož jazyk, písmo, zvyky, tradice, tak to tak snadné nebude. (Nebo spíš není, jelikož mluvím ze vyprávění.)

Hedvika
Hedvika

Vycházela jsem z 8.tř. v r. 1960. Ve třídě nás bylo 46, z toho většina nás dojížděla z okolních vesnic. A neměli jsme problém s uplatněním v dalším životě, jsou z nás inženýři, lékaři, učitelé, zdravotní sestřičky… dnes již pravda dávno v důchodu. Škola v nás dokázala probudit touhu po vzdělání, snahu o co nejlepší uplatnění. Když chodila do školy moje vnučka, ten, kdo se na vyučování připravil, byl za „šprta“… Není to o počtu žáků, alespoň to není to nejdůležitější

Jitka
Jitka

…mějte odvahu napsat výši platů, které v Bruselu(stát ve státě v EU) autorka článku a její partner dostávají…a k tomu veškeré bonusy na život…je trapné vyslovovat se obecně k něčemu ( školství ČR) z pozice finanční a servisní(náhrady jízdného ,příspěvek na bydlení atdatd) na kterou běžný občan Čr vůbec nedosáhne…

Barza
Barza

Skolsky system je jedna vec a pristup ucitele druha, ktera muze v mnohem nedostatky systemu napravit. Mam deti ve statni skole v Rakousku. Na konci prvni tridy u dcery 1/2 holcicek plakala, ze ucitelku cele prazdniny neuvidi, jakoby se loucily navzdy. Trida jela ve 4.rocniku na 5 dni na skolu v prirode, kazdy rok 1x prespavali ve skole, v 1.tride byli asi 5x v zoo, podle toho co zrovna probirali, chodili bruslit. Syn (ve stejne skole) jede nyni ve 3.tride poprve a naposledy na skolu v prirode, jen na 3 dny, co kdyby to nektere deti bez rodicu nezvladly? Prvni… Číst vice »