Děti v Belgii, včetně těch našich, se učí klidně i čtyři jazyky, říká bývalá zpravodajka České televize Eva Hrnčířová

Eva Hrnčířová odešla – jako mnozí další – do Bruselu za prací. Dělala tu stálou zpravodajku České televize. V současnosti je na mateřské s půlročním Teodorem, pětiletá dcera Emma a dvanáctiletý syn Tobiáš tu chodí do školy, manžel pracuje jako konzultant pro české a slovenské firmy.

První díl vyprávění o bruselských školách čtěte zde

V Belgii žijeme už přes 11 let. Do Bruselu jsem byla vyslaná jako zpravodajka České televize, tehdy jsme se sem stěhovali ve třech s ročním chlapečkem. Po ukončení mojí práce jsme se tady rozhodli ještě nějakou dobu zůstat, no a jsme tu stále a je nás už pět. Tobiáš chodí od tří let do Mezinárodní Montessori školy v Bruselu, Emma tam začala chodit, když jí byly dva roky.

Škola je bilingvní, takže v ní oba mluví anglicky a francouzsky. Ve třídě jsou vždy alespoň dva učitelé, jeden mluví výhradně anglicky, druhý francouzsky. Jsme česká rodina, takže s mluvenou češtinou nemají problém. Díky tomu, že v Bruselu žije početná česká komunita, mají i české kamarády a chodíme na české akce.  Tobiáš nějaký čas navštěvoval Českou školu bez hranic, kde se o víkendu děti učí češtinu – pravopis i gramatiku, ale taky českou historii. Teď se učí češtinu doma.

Jedna země, nejméně dva vyučovací jazyky, to je Belgie
Belgický systém vzdělávání je v mnohém specifický. Belgie je zemí, kde se mluví dvěma naprosto odlišnými jazyky – vlámsky a francouzsky. Už od prvního stupně se frankofonní Belgičané učí vlámsky a obráceně, brzy se přidává i angličtina. Myslím, že Belgičané v průměru mezi Evropany mluví nejvíce jazyky právě díky bilingvní zemi, v Bruselu ale ani tři nebo čtyři jazyky nejsou výjimkou. Mezinárodní soukromé školy ale obvykle učí angličtinu a pak francouzštinu. Naše děti se tedy vlámsky neučí, Tobiáš si na druhém stupni přibral němčinu.

Ve třídách jsou dva až tři učitelé. Obvykle někdo z nich mluví anglicky a někdo francouzsky.

Školství je naprosto v pravomoci jazykových společenství, takže ve frankofonních školách to může vypadat o dost jinak než ve vlámských třeba v Antverpách. V Bruselu se dají najít školy vlámské, ale převažují frankofonní. V nich se nepořádají žádné přijímací zkoušky na střední školy. Po prvním stupni, tedy po šesté třídě, tu žáci skládají tzv. CEB, Certifikát základního vzdělání, což je centrální zkouška frankofonních škol z francouzštiny, matematiky a něco z historie a přírodních věd. Není moc těžká, většina dětí ji v pohodě udělá a pak postoupí do druhého stupně.

Školy v Belgii jsou bez přijímaček. Ukaž, jestli na to máš
V naší škole, která ovšem nefunguje podle belgického systému, Tobiáš přešel plynule z “primary” do “middle school”, tedy z prvního stupně na druhý. Klasické přijímačky nejsou ale dokonce ani na vysoké školy. Každý má právo to zkusit a v prvním ročníku ukázat, jestli na to má nebo ne.

Klasické přijímačky nejsou ale dokonce ani na vysoké školy. Každý má právo to zkusit a v prvním ročníku ukázat, jestli na to má nebo ne.

Spádové školy obecně v Belgii fungují, i když to není jediný rozhodující faktor. Někdy se ale rodiče stěhují i kvůli tomu, aby děti dostali do dobré školy. V zásadě jsou buď školy komunální, nebo katolické. A pak samozřejmě soukromé, jako je ta naše. V Bruselu navíc tisíce dětí chodí do Evropské školy, která je pro děti euroúředníkůa diplomatů.

Školní hodiny bývají v celé Belgii velmi podobné. Začíná se v 8:30 nebo v 9:00. Emma je ve školce do 15: 30, Tobiáš teď na střední škole až do čtyř. Tak je to čtyři dny v týdnu. Středa je na všech školách krátká a děti jdou domů už před obědem, kolem půl jedné, a odpoledne mají často nejrůznější kroužky.

Není důležité, kde ses narodil
Pakliže člověka, který se přistěhoval do jiné země a žije v ní, považujeme za imigranta, pak je naše škola školou imigrantů. Drtivá většina rodin pochází z jiných zemí než je Belgie. Výraznou část taky tvoří děti, které přišly do Bruselu na několik let kvůli práci svých rodičů a po pár letech zase mizí jinam.

Škola je mezinárodní doslova a do písmene, jsou tu děti z celého světa. Od USA až po Japonsko, samozřejmě velká část dětí je z Evropy. Emma se kamarádí s Elizou původem z Maďarska a Laurou, která je napůl Portugalka a napůl Holanďanka. Tobiášův nejlepší kamarád je napůl Číňan a napůl Belgičan. Děti spolu běžně mluví jak francouzsky, tak anglicky.

Ve škole mých dětí se považuje za bohatství, že děti pocházejí z jiných kultur a odmala se vzájemně obohacují.

Oblíbená školní výtvarná aktivita Emmy – malování vlajek.

Pokud jde o to, že děti pocházejí z jiných kultur, tak v téhle škole se to považuje za bohatství, ve kterém mohou odmala vyrůstat.  Už ve školce každé z nich bezpečně pozná vlajku svojí země a kreslí ji i ty ostatní. Na mapách světa si děti ukazují, odkud kdo pochází. Na společné party matky připravují jídla typická pro tu kterou kulturu. Pro tyhle děti je zcela běžné, že na prázdniny každý odjíždí do svojí země a berou to myslím podobně, jako když my jsme jezdili za babičkami 20 km od našeho města, jen tyhle je mají o něco dál.

U nás ve škole vychází zhruba 10 – 15 dětí na jednoho učitele. Moje dcera je ve třídě 26 dětí se dvěma učitelkami. Jedna je francouzsky mluvící Belgičanka, druhá anglicky mluvící Řekyně. Můj syn má 27 spolužáků a tři “třídní” neboli stále přítomné učitele, a ti mluví už s dětmi vícero jazyky. Pro zajímavost, jeden je Němec (mluví s dětmi anglicky, německy, francouzsky), druhý napůl Brit a napůl Ital (mluví anglicky, francouzsky) a třetí Belgičanka, která vyrostla v bilingvní anglicko-francouzsky mluvící rodině. Je to trochu Babylon, ale kupodivu se v tom děti orientují a přepínat z jednoho jazyka do druhého je pro ně odmala úplně přirozené. A časem člověk přestane řešit odkud kdo je, protože to přestává být důležité.

28

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
6 Comment threads
22 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
13 Comment authors
BarzaLucie KocurováTomasJitkaTereza Recent comment authors

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Eva
Host
Eva

Je to vzdělávání postavené na úplně jiném principu. Zajímalo by mně, jak to mají děti s nabídkou učiva, jestli nové poznatky přijímají výkladem učitele, nebo mají zadané téma, ve kterém můžou samostatně pracovat. Výborné je, že přirozenou cestou přejímají a umí se dohovořit nejméně dvěma jazyky. To asi někdy chybí v našich školách. Tam kde mají učitele, který velmi dobře umí jazyk a vede děti tak, že ta probraná látka mimo nové učivo, slouží už jako dovednost ke správné běžné komunikaci a děti umí používat v běžné řeči, tak aby se stávala zautomatizovanou dovedností, tam mají děti skoro na 100%… Číst vice »

Václav
Host
Václav

„na jednoho učitele vychází 10 – 15 žáků. Je to myšlenka hodná k tomu, aby se o něčem podobném možná uvažovalo i u nás“

ono se to ví i u nás… ale pokud chcete mít ve třídách 10 dětí místo 30, pak logicky potřebujete třikrát více učitelů… dokud nebudeme mít tolik učitelů k dispozici, můžeme o ideálních velikostech tříd leda tak snít

a od toho se odvíjí další věci – třeba prostá logika, že když máme ve třídě 30 dětí, nemůžeme je učit bohulibým způsobem, který ovšem funguje, pokud máme třídy o 10 dětech

Káča
Host
Káča

Nemůžeme mít tolik učitelů protože penězi plytvame. Na naší základní škole o 200 žácích již máme 9 asistentů žáka a pedagogů. To mi opravdu nepřijde normální.

Multiskeptik Multiskeptikovič
Host
Multiskeptik Multiskeptikovič

„Myslím, že vaše děti nejsou ničím ochuzeny, ba naopak v tomto prostředí s dětmi jiných národností, získají spoustu nového a mohou srovnávat.“

Spíš by mě zajímalo, co je na tom pravdy, že v Belgii je toho ke „srovnávání“ ještě více než v Rakousku nebo Německu, viz konkrétně poučné video o vídeňské kantorce s 25 lety praxe níže…

Vídeňská učitelka mluví o potížích s dětmi přistěhovalců

Tereza
Host
Tereza

Na video jsem se bohužel nemohla podívat, ale hádám, že ve Vídni bude potíž s dětmi emigrantů a válečných a ekonomických uprchlíků. Protože je rozdíl mezi dítětem muslima, který ve válkou zničené Sýrii sám dostudoval tak možná základní školu, a dítětem zpravodajce nebo vládního velvyslance, u nichž se automaticky předpokládá vysoká úroveň vzdělání a inteligence, a tedy diametrálně odlišný přístup k dětem vůbec….

Multiskeptik Multiskeptikovič
Host
Multiskeptik Multiskeptikovič

Nedokážu si sice moc představit, co může zabránit shlédnutí videa z Youtube, ale budiž…;-) Obecně jste se nicméně trefila, má to však ještě jiný aspekt (i s odhlédnutím od tragické kvality výuky)… Co myslíte, jak se asi bude cítit osamělé rakouské dítě (nedejbože děvče) ve třídě plné negramotných a mohlo by se říci z pohledu západní civilizace i pakulturních „mladíků“? Nebude to náhodou mít dopad třeba na šikanu, resp. obtěžování? Doporučuji se na videa podívat, není to sice prý tak intelektuálské jako četba agitačních brožurek dotovaných z projektů EU, ale je to určitě názornější a realitě bližší…

Lea
Host
Lea

Děti chodí do státní školy,nebo soukromé?Z článku jsem to nevyčetla.Pouze věta“ Škola nefunguje podle běžného belgického systému“ ,by mohla napovědět. Pak bychom ale měli srovnávat soukromé školy.

Tereza
Host
Tereza

Je tam zmíněno že jsou v soukromé-
Spádové školy obecně v Belgii fungují, i když to není jediný rozhodující faktor. Někdy se ale rodiče stěhují i kvůli tomu, aby děti dostali do dobré školy. V zásadě jsou buď školy komunální, nebo katolické. A pak samozřejmě soukromé, jako je ta naše.

Chce to jen dávat trošku pozor :-)

Lea
Host
Lea

Máte pravdu,moje chyba

Lea
Host
Lea

Cktěla jsem tím říct,že i u nás jsou soukromé školy se srovnatelným přístupem k dětem .A jak jste už zmiňovala,i tam chodí děti rodičů s odlišným zázemím.

Anna
Host
Anna

Ono je velice snadné neřešit, odkud kdo je, když je každý odjinud. Až budou ve třídě o 27 českých dětech z jednoho města (a o jedné učitelce z téhož města) 2 žáci, kteří nemají s těmi 25 dalšími společné ani pojem o střídání ročních období, natož jazyk, písmo, zvyky, tradice, tak to tak snadné nebude. (Nebo spíš není, jelikož mluvím ze vyprávění.)

Václav
Host
Václav

Tohle se v českých debatách o školství děje vcelku pravidelně – za každou cenu aplikovat zkušenosti ze zahraničí a neřešit kulturní a společenské odlišnosti, které mnohdy rozhodují o tom, zda bude tenhle experiment fungovat. A očekávatelný neúspěch svalit na někoho jiného.

Lea
Host
Lea

Měla jsem dojem,že se bavíme o belgických školách.

Hedvika
Host
Hedvika

Vycházela jsem z 8.tř. v r. 1960. Ve třídě nás bylo 46, z toho většina nás dojížděla z okolních vesnic. A neměli jsme problém s uplatněním v dalším životě, jsou z nás inženýři, lékaři, učitelé, zdravotní sestřičky… dnes již pravda dávno v důchodu. Škola v nás dokázala probudit touhu po vzdělání, snahu o co nejlepší uplatnění. Když chodila do školy moje vnučka, ten, kdo se na vyučování připravil, byl za „šprta“… Není to o počtu žáků, alespoň to není to nejdůležitější

Kateřina *
Host
Kateřina *

Když se moji kluci chystali do první třídy, těšili jsme se všichni společně, jak to bude super, co všechno se naučí, jakou budou mít paní učitelku, co je čeká a nemine, samá pozitiva a že pokud se objeví nějaká překážka, poradíme si s ní. Ale všichni z našeho okolí „Jéé, ty jdeš do první třídy? No to bude otrava! To se určitě netěšíš na všechny ty domácí úkoly a nudný učení.“ Bohužel nepřeháním. Kluci na ně vždycky koukali jak telata na nový vrata, protože nechápali ten negativismus. Pokud je takto naočkovaná většina dětí vstupujících do první třídy, co je asi… Číst vice »

Lea
Host
Lea

Všechny děti se do první třídy těší.Alespoň většinou. Je to jejich přirozenost.Bohužel je to většinou brzy přejde. Většinou do Vánoc. Opravdu si netroufnu odhadnout,kolik procent dětí má štěstí a padne na schopnou a rozumnou učitelku. Jinak máte pravdu. Upadá systém i společnost.

Eva
Host
Eva

Paní Leo, nemůžeme házet všechny učitele do jednoho pytle. Já jsem byla na začátku školního roku v říjnu ve dvou prvních třídách, obě paní učitelky usměvavé, děti spokojené a v té jedné byly ruce pořád nahoru i u dětí u kterých bych to nečekala. Byly to děti se kterými jsem začínala v MŠ. Teď jsem mluvila s jednou holčičkou, samozřejmě bude jednička. Společnost je taková, jakou si ji děláme. Chodila jsem do školy, když jsem měla předškoláky, podívat se jak jim to jde. Nenarazila jsem na učitelku, která by dětem nerozuměla. Rodičům akorát vadilo, když posuzovali, jakým tempem učitelky učivo… Číst vice »

Lea
Host
Lea

Opravdu bych si nedovolila házet všechny učitelky z prvního stupně do jednoho pytle. Naopak,ani u mojí dcery to tak nebylo,ale to už je třicet let.Paní učitelka z první třídy byla skvělá a moc nám oběma pomohla. Ovšem u těch ostatních je to už diskutabilní. A mimochodem, opravdu poznáte z jedné návštěvy, jaká ta učitelka má kvality?A vnuk? Lepší učitelku jsem v životě nepotkala.

Eva
Host
Eva

Z jedné návštěvy ne. jednu znám už více let, právě z těch návštěv ve škole a ta druhá nová, přesvědčila svým přístupem a taky jsem se ptala na to jakou zkušenost s touto paní učitelkou mají druzí.

Kateřina *
Host
Kateřina *

Omlouvám se, ale učitelka není „bůch“. Rodiče jsou základ a je velmi zcestné si myslet, že za všechno může jen učitelka. Na vztah jsou VŽDYCKY potřeba dva (minimálně). Je velmi těžké mít pozitivní přístup bez předsudků k dítěti, které např. neustále žaluje na ostatní, ponižuje, lže, nespolupracuje… chce to čas a někdy na to ten prostor opravdu není, aby i to dítě zjistilo, že jak na něj reaguje okolí, je jen odrazem jeho chování. Zažili jsme u syna ve třídě, že došlo ke střetu osobností žák x učitel. Situace se vyhrotila tak, že rodiče raději přemístili dítě do jiné školy.… Číst vice »

Eva
Host
Eva

Taky jsem probírala negativa chování dětí. Dávala jsem si otázky, proč takto dítě reaguje, co je podnětem pro jeho chování. Ve velké většině byly chyba ve vztazích v rodině, nebo dítě mělo nějaké problémy a tímto způsobem na sebe upozorňovalo. Měla jsem ve třídě chlapce. Kliďas, kamarád, nijak nevybočoval, choval se jako ostatní děti. Najednou přišla změna, dítě začalo být agresivní, kamarádství se začalo vytrácet. Šla jsem po jádru věci, nakonec se ukázalo, že problémem byly dost velké změny v rodině. Až se problém, naštěstí dobrým směrem vyřešil, chlapec se uklidnil. Vzpomínám si, že jsme měly také v náplni práce,… Číst vice »

Jitka
Host
Jitka

…mějte odvahu napsat výši platů, které v Bruselu(stát ve státě v EU) autorka článku a její partner dostávají…a k tomu veškeré bonusy na život…je trapné vyslovovat se obecně k něčemu ( školství ČR) z pozice finanční a servisní(náhrady jízdného ,příspěvek na bydlení atdatd) na kterou běžný občan Čr vůbec nedosáhne…

Tomas
Host
Tomas

… myslíte, že od někoho dostáváme „bonusy na život“, náhrady jízdného, příspěvek na bydlení??? od koho?

Lucie Kocurová
Host
Lucie Kocurová

Nechápu váš dotaz. V článku se nic s ničím nesrovnává. Proč by pro článek o belgickém školském systému bylo potřeba zmiňovat výši platu kohokoliv?

Eva
Host
Eva

Paní Jitko, to není o ,,bonusech na život,, ty nedostáváte, o ty se musíte přičinit sama . Jaké požadavky na svůj život máte, takovou jste si vytvořila životní úroveň a o tu se musí také přičinit každý sám.

Eva
Host
Eva

Nevracím se k debatě o článku. Ale vracím se k fotografii v úvodu. Jsou to šťastné a spokojené děti. Mám ráda tyhle momenty. Myslím, že děti si zaslouží, aby mohly prožít pěkný život. Je na nás, na každém rodiči, jak své děti na tento život připraví.

Barza
Host
Barza

Skolsky system je jedna vec a pristup ucitele druha, ktera muze v mnohem nedostatky systemu napravit. Mam deti ve statni skole v Rakousku. Na konci prvni tridy u dcery 1/2 holcicek plakala, ze ucitelku cele prazdniny neuvidi, jakoby se loucily navzdy. Trida jela ve 4.rocniku na 5 dni na skolu v prirode, kazdy rok 1x prespavali ve skole, v 1.tride byli asi 5x v zoo, podle toho co zrovna probirali, chodili bruslit. Syn (ve stejne skole) jede nyni ve 3.tride poprve a naposledy na skolu v prirode, jen na 3 dny, co kdyby to nektere deti bez rodicu nezvladly? Prvni… Číst vice »

Eva
Host
Eva

Píšete samé pravdivé věci, máte náhled se kterým souhlasím. A ten závěr mi něco připomíná, jen před několika lety a možná, že se z toho vyloupla i inkluze. Ale to by chtělo probrat jinak. Možná mi rozumíte.