Eliška Maben žije se svým francouzským manželem a dvěma dětmi v Paříži. „Z toho, co vidím v naší základní škole, moc nadšená nejsem,“ říká. „Adrian se hodně věcí učí nazpaměť. Navíc se tu výsledky – ne tedy známky, ale body – berou hodně vážně,“ dodává. Syn Adrian je ve čtvrté třídě základní školy, dcera Alvys chodí ještě do školky.
Moje děti žijí odjakživa ve Francii a procházejí francouzským školním systémem. Jejich prvním jazykem je také rozhodně francouzština. Syn česky mluví, dcera jen trochu, oba částečně hovoří anglicky. Rozvíjet češtinu jsem se snažila, ale v synově školce jsem dost narazila, tlačili na mě, abychom mluvili výhradně francouzsky, že jinak bude mít později ve škole problémy. Čeština šla tedy bohužel trochu bokem.
Škola podle bydliště, od rána do půl páté
Ve Francii se státní školy striktně přidělují podle spádové oblasti bydliště žáků. Jen v naprosto výjimečných případech je možné požádat o změnu školy. Do soukromých škol se může každý hlásit bez omezení. My jsme spadali do poměrně vyhlášené školy. Nedávno jsme se přestěhovali, ale naštěstí můžeme školu dochodit, i když už tam nebydlíme. Máme to teď zhruba kilometr a chodíme pěšky.
Děti přicházejí do školky i do školy mezi 8:20 a 8:30. Dceru můžu ve školce dovést až do třídy, ale do školy dovnitř nesmím, je kolem ní plot a přísně se kontroluje, kdo jde dovnitř i ven. V pondělí a ve čtvrtek má syn vyučování do 16:30, v úterý a v pátek do 15 hod, ale děti většinou ve škole zůstávají a mají nějaké kroužky nebo kurzy, zase do půl páté. Ve středu se končí už v 11:30.
Rodiče zůstávají stranou
Nemůžu moc srovnávat kvalitu a styl výuky ve Francii a v Česku, přece jen jsem už dlouho pryč. Jeden rozdíl je ale na první pohled vidět – já seděla v klasické lavici se sousedem, u nás sedí děti jakoby v delších řadách, bez mezer. O přestávkách děti bývají venku na dvoře školy.
O atmosféře v naší škole se toho moc říct nedá, je taková nijaká. Rodiče se do chodu školy moc nezapojují, asi spoléhají na to, že když dali dítě do dobré školy, nemusejí se už o nic moc starat. Co slyším od kamarádek, jinde se rodiče zapojují víc. Učitelům se na začátku ani na konci školního roku nenosí květiny a dárky, jako si to pamatuji z dětství já.
Děti i učitelé bývají unavení
Musím říct, že z toho, co zatím vidím v naší základní škole, moc nadšená nejsem. Adrian se hodně věcí učí nazpaměť. Navíc se tu výsledky – ne tedy známky, ale body – berou hodně vážně, protože na nich záleží, jestli se dítě dostane na dobrou střední nebo vysokou školu. Projekty tu moc nedělají. Jen si pamatuju, že si žáci z Adrianovy třídy jednu dobu psali s nějakou jinou třídou v jiném městě.
Školní dny jsou dlouhé a děti chodí domů velmi unavené. Na druhou stranu ale máme poměrně dost volna – po každých zhruba 2 měsících ve škole míváme dva týdny prázdnin, což je bezva.
Myslím, že ty prázdniny potřebují i učitelé. Na francouzské poměry mi přijde, že nejsou nijak skvěle placení, respekt k nim upadá a často kvůli různým škrtům ve financích mívají i víc než 30 dětí ve třídě. To je hodně a o nějakém individuálním přístupu v té chvíli nemůže být řeč. Občas tedy učitelé stávkují.
Národnostně pestré třídy, platba za obědy podle výdělku rodičů
Družinu tu máme, platí se navíc. Platí se i obědy, ale nestojí každého stejně. Cena se počítá podle výdělku rodičů. Někdo platí 10 centů, někdo i 7 euro za oběd. U nás jsou obědy velmi dobré. Nemáme kuchyň, jídlo se dováží, a ze 70% jde o biopotraviny. To není rozhodně všude samozřejmostí.
Známkuje se na body a domácí úkoly záleží na tom, jak si to učitel nastaví. Loni měl Adrian štěstí na učitele, který úkoly domů vůbec nedával, naopak dva roky předtím si nosil domů práce poměrně dost.
Ve škole jsou pomocní učitelé, asistenti a psychologové, kteří pomáhají dětem s poruchami chování nebo učení. Centrum Paříže je tak národnostně pestré, že se dá říct, že vlastně většina z nás jsou imigranti. Nejlepší kamarádi Adriho jsou Číňan, Mexičan, Armén, Američan, Francouz a Portugalec. Máme ve třídě i speciální sociální třídu, pro děti imigrantů, kteří vůbec nemluví francouzsky.
Eliška Maben odešla do Francie před osmnácti lety. Celou dobu se věnuje modelingu. S manželem Martialem, který pracuje jako ředitel francouzské pobočky mezinárodní IT firmy, vychovávají v centru Paříže devítiletého Adriana a pětiletou Alvys.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
vazena pani ja mam velice dobre …..spis spatne skusenosti …po dobu 10 let sme bidleli na Ibiza a deti chodili do soukrome skoly ktera byla dotovana a rizena z francie …..Alex jeste v 11 letech ani neumel plynule cist ae Zoe ta se ani nenaucila nasobilku pri hodinach misto aby sedeli na zidlich tak mohli sedet na lavicich a profesorum takali volali je jenom za jejich jmeno …. ale jeste to nebylo strasne protoze bylo ve spanelsku a tam je edukace lepsi nez ve franciii ….ohledne to vsak asi kazdy stat v evrope je lepsi nez ve Francii .Pak manzelka odjela do Francie ou les enfants dochodily skolu ale tragedie …..jenom doufam ze vase deti nechodi do skoly a nejakim bonnlieu de une grande ville sem bych nikdy deti nedal ………jestli zijete ve francii tak vite jak to tam chodi ……ja tam bidlel protoze sem mel v Geneve entreprise tak sem bydlel ve Francii ale v takovi zemi bich nechtel bydlet i kdyby me platili ………….ja sem vyrustal za komancu jsem dite husaka ….ale kdys to srovnavam la Francie to je zeme bez volnosti nic to je dictatura ……odejdete dokud mate cas
preji hodne stesti …..ah kvuli francouskim dyplomum jsou zeme v evrope ze je neberou vazne …. treba svicarsko ….tam kdys reknete ze mate francouski diploms tak vam reknou ze neuznavaji ……..ve spanelsku se jenom francouskou znackou na aute me tady udavali za parkovani a tak ……..francouzi maji spatnou povest
Paní Eliško, nevím a neznám francouzský systém ve školách. Ale jeden poznatek ověřený u nás. Zakladatelem oboru logopedie profesorem Milošem Sovákem je, že malé dítě je schopno vstřebávat v dvojjazyčných rodinách obě řeči, aniž by to mělo mít za následek nějaké problémy. Mám to autenticky z jeho úst. Z přednášky o logopedii. Bavili jsme se o řeči mluvené a zvládnutí běžné hovorové řeči ve dvou jazycích. Můj syn už v raném dětství poslouchal pořady s angličtinou a v ZŠ navázal s výukou a zvládl bez problémů gramatiku obou jazyků. Takže nemusí být pravdou, že by měl z francouzštinou mít problémy?
Deti zvladaji vice jazyku najednou. Pani ucitelku ve Francii bych poslala nekam a doma mluvila na deti jen cesky. Znam velke mnozstvi rodin, jejichz deti mluvi ve 3 letech plynule dvema i trema jazyky a ve skole nemaji sebemensi problem.
Souhlas,také se té učitelce divím a nedala byc na ni
Jsem prekvapena, ze jim pani verila. Mela verit zdravemu rozumu. Mam dvojjazycne deti. Zijeme v Anglii, ma zkusenost, a zkusenost pratel zijicich v Nemecku je presne opacna… mluvit od narozeni materskym jazykem, cesky. A jen cesky. V okamziku, kdy dite zacne zit socialne v mistni spolecnosti (cizojazycne), ten mistni jazyk se nauci do nekolika mesicu plynne, a dokonce jej budou od te chvile zcela uprednostnovat pred jazykem, kterym se mluvi doma. Tak to je vzdycky a je to prirozene. Pokud deti doslova nenutite mluvit doma, s vami a mezi sebou jen cesky, ten druhy jazyk cestinu kompletne prevalcuje. Ucitelka ve francouzske skolce byla byt zcela nekompetentni, nebo se chovala jako typicka Francouzka…. hakliva na francouzstinu.
Presne tak, spravna ucitelka by nikdy netrvala na tom, aby se s ditetem mluvilo doma vyhradne jednim jazykem. Kazdy vi, ze jazyky rozviji mozek, deti se uci rychle a nemaji v tom vubec zmatek. Mluvim z vlastni zkusenosti, muj starsi syn mluvi plynule 4-mi jazyky, mladsi „jen“ tremi. ve skole nemaji zadne problemy, prave naopak, vsechno zvladaji skvele.
Vnučka rovněž ve čtyř letech plynně mluví dvěma jazyky a teď se začala učit další. Nemá s tím nejmenší problém.
Je to pravda,pani Evo mnohokrát ověřená.K tomu přidává i svou zkušenost.Moje dcera od narození mluvi dvěmi jazyky,tak jsme byly domluvené s manželem.Jsem Bulharka ,a mluvila jsem na ni bulharsky,manžel a jeho rodina-česky.Nejenže neměla problémy ve škole,naopák.Učila se rýchle a snadno dálší jazyky,dnes jich ovládá několík.Takže neposlouchát nesmysly a neošidít dítě o materštinu a možností,které z toho plynou.
čéče, a kde žiješ nyní, čeština je skoro pasé a hodně prokládaná „Lapla France zakulé“
Jak jste dlouho mimo ČR? A co má společného s Vaši „vytříbenou“ čestinou to, že jste „Husákovo“ dítě? Takhle nemluví emigranti ani po 60 letech.
Husákovy děti většinou zvládají gramatiku, kde je váš problem.
Pane Romane, jen konstatuji, že jako Husákovo dítě, jste té češtině moc nedal. Je ostuda, když člověk už v první generaci zapomene svou rodnou řeč.
Obdivuji, že ač nejste prokazatelně absolventem českých škol, pustil jste se do komentáře v češtině. Přiznám se, že i mně dělá mnohdy problém, i když mám v ČR vystudovanou střední i vysokou školu a můj rodný jazyk se od českého příliš neliší.
No a teď k tomu, co píšete – není nikde ideální školství. Tam kde se učí méně tvrdě, tam se „děti“ umí nakonec o sebe víc postarat, dokáží se prosadit, probít životem. Tam kde se memoruje, tvrdě zkouší a tlačí na víkon, dostávají se i chytří mladí se širokým rozhledem do situací, že si nevěří a radši nedělají nic, aby něco nezkazili. Osobně jsem poznala české i slovenské školství, v rodině máme ještě absolventy maďarských, polských, jugoslávských (dnes kosovských) VŠ a syn chodí zatím na 1.stupeň německé školy. No a všude je něco špatně. Důležité není, co se děti naučí ve škole, ale jaký vzor dostanou od rodičů a dalších blízkých, aby z nich vyrostli schopní a ohleduplní dospělí.
PS: český vysokoškolský diplom taky v zahraničí neuznávají (není to problém jen Francie)
Dobrý den, jen reaguji na to, že pokud budou děti mateni dvěmi jazyky, budou mít problém. Z vlastní zkušenosti vím a mám to opravdu z první ruky, příklad mých dvou synů. Děti jsou jak houba a nasaji bez problémů určitě dva „mateřské“ jazyky. Konkrétně u nás česky v českém prostředí a arabsky doma s tatínkem. Dnes je klukům 15 a 12 a absolutně žádný problém ani s češtinou ani arabštinou – žádné pletení jazyků… Jen je potřeba dle mého dodržovat od útlého dětství respektive narození: jeden rodič jeden jazyk – děti pak sami pochopí s kým a jak. Dnes opravdu nepoznáte že by i arabština nebyla jejich jazyk, plnohodnotně jako čeština. Takže s názorem paní učitelky ve Francii absolutně nemohu souhlasit a myslím si že je škoda dětem jazyk druhého rodiče nedopřát.
moji dceri je 5,zijeme 2 roky ve svedsku.manzel na ni od narozeni mluvil anglicky,ja cesky.on je sved pracujici v prace,ale pak se chce vratit sm,tak mala zacala skolku ve 3 letech tady.mluvi plynule cesky,anglicky i svedsky .nic se ji neplete.ted je v predskolni tride a jsem nadsena,ale to od nastupu do skolky.
Moje děti jsou dvojjazyčné a nemají žádný problém. Navíc je dokázáno, že billingvita podporuje vývoj mozku, děti totiž používají obě hemisféry současně a tudíž mají výhodu ve výuce dalších cizích jazyků. Nejsou žádní geniové, jen si odmalička zvykají na rozdíly mezi dvěma jazyky a ty další jazyky jim jdou jednodušeji. Francouzi jsou na svůj jazyk poněkud ješitní. To je celé.
Mluvte si na své děti svou mateřštinou a učitelce nevěřte.
Ta paní se chlubí nebo si stěžuje?
Smutné, že se paní spokojí s vysvětlením učitelky, že dvojjazyčnost dítěte může znamenat problém ve škole. Typické, francouz nebude mluvit jinak jež francouzsky i kdyby uměl deset jazyků. Tedy nepochybně ochudila děti i o kontakt s českou částí rodiny, nebo se všichni naučili francouzsky. Nechce se mi moc věřit tomu, že to bylo na popud učitelky. To vše v dnešní době, kdy se neustále omílá, že nízký věk je pro učení jazyků nejlepší?
Ta učitelka v MŠ je totální blbka. Ono je to nutno chápat tak, že lidé velkých národů žijí v bludech, že jsou nejlepší na světě a tím pádem i jejich světový jazyk je nejskvělejší prostředek k dorozumění s lidmi celého světa. Francouzi jsou kapitola sami pro sebe, namyšlení žabožrouti. Jejich vzdělávací systém není zárukou, že s jejich vzděláním uspějí i jinde ve světě. Tím nechci říci, že je špatné umět francouzsky. Dle mého názoru je to jazyk pěkný a libozvučný.
At je paní štastná že nemá děti v České škole já s ní mám jen špatné zkušenosti.Moje děti žijí v Irsku a musím říct že škola , kterou navštěvoval od kamaráda syn je to Čech tak s tou školou byli jeho rodiče Češi moc spokojeni i mě se líbila.