Šárka Baran s dcerou Alexandrou a synem Jaroslavem.

Jak to chodí ve Walesu očima české maminky: Do školy už ve čtyřech letech, družina neexistuje, zato se ve škole společně snídá

Rodina Baranových žije už třináct let v jižním Walesu. Šárka pracuje jako asistentka učitele pro děti se speciálními potřebami, Jaroslav je obráběčem kovů. Sedmiletá Alexandra a třináctiletý Jaroslav navštěvují místní školy. „První stupeň je dost jiný než v Česku – děti se učí hrou anebo hodně prakticky, vše je mnohem víc propojené. Když se probírá kniha Karlík a továrna na čokoládu, děti zkouší i malovat čokoládou nebo testují, jak rychle se který druh rozpustí.“

Do Walesu jsme se přistěhovali, když byly synovi tři měsíce. Bylo to docela dobrodružství, šli jsme za manželovou dobrou pracovní příležitostí a taky tu tehdy žila moje maminka. Sedmiletá dcera už se narodila tady. Obě děti mluví anglicky a částečně velšsky, česky pouze rozumí. Velština je ve školách povinná už od začátku docházky. Jelikož nemáme v okolí nikoho dalšího, kdo by česky mluvil, rozvíjet jejich znalost češtiny není jednoduché a tlačit na ně nechci. Dcera momentálně češtinu absolutně odmítá. Syn má podstatně pozitivnější přístup, nevadí mu například koukat na filmy v českém jazyce a snaží se i číst.

Dcera chodí do spádové školy kousek od domova, vozím ji já cestou do práce. Měli jsme na výběr několik škol, ale jelikož syn do této školy chodil taky a vždycky jsme s jejich přístupem byli spokojeni, rozhodování bylo jednoduché. Je to malá a velice přátelská škola.

Do školy už ve čtyřech letech
Povinná školní docházka začíná ve Walesu dříve než v Čechách. Děti mají povinnost nastoupit do školy, tzv. „Primary school“, první čtvrtletí po svých pátých narozeninách. Často ovšem začínají ještě mnohem dříve – od tří let má většina dětí nárok na 30 hodin týdně ve školce a od čtyř let mohou děti nastoupit do přípravné třídy, která je součástí školy.

Tam si samozřejmě hlavně hrají, nikdo na ně netlačí, nesedí v lavici od rána do odpoledne. Pomalu se začínají učit barvy, tvary, písmena, číslice a podobně. Spousta dětí v tomhle věku stejně neudrží pozornost dlouho a klasické učení by vlastně ani nebylo možné. I tak je to pro ně unavující, neexistuje tam spánek po obědě jako v českých školkách. Moc dobře si pamatuji, jak syn usínal hned, jak jsem ho ze školy vyzvedla. Dcera ne, ta je plná energie pořád.

Školky tady nejsou tak rozšířené jako v jiných evropských státech, díky rané povinné školní docházce nejsou tak potřeba, ale jsou hlavně dost drahé. U nás v okolí jsou soukromé školky, které přijímají děti většinou od tří měsíců až do pěti let, každá školka si věk určuje sama. Častější jsou takzvané childminders– něco jako chůvy, které se starají o děti ve svých vlastních domovech.

Druhý stupeň až do šestnácti let
Jako pozitivum tak časného nástupu do školy vidím hlavně podporu rozvoje dítěte. Děti si potřebují hrát v kolektivu svých vrstevníků, potřebují ke svému vývoji socializaci. Krom toho, že je to pomoc pracujícím rodičům – soukromé školky jsou opravdu finančně hodně náročné – je to pomoc i pro ty, kteří nepracují, protože ti zase mohou mít problém dítěti poskytnout dost kontaktu a her s vrstevníky.

V této „první“ škole zůstávají děti do svých jedenácti let, kdy je čeká přestup do tzv. „secondary school“, ve které jsou do šestnácti let. Mezi šestnáctým a osmnáctým rokem musí pokračovat ve vzdělávání, ale už nemusí být ve škole na „plný úvazek“. Pokud nechtějí dál studovat, mohou například nastoupit do učení, které probíhá přímo v zaměstnání, nebo mohou chodit do práce na poloviční úvazek a docházet na kurz.

Náš syn navštěvuje secondary school ve vedlejším městě. Dojíždí autobusem, který dětem zařizuje a platí město. Školu jsme vybrali podle výsledků žáků při zkouškách za poslední roky a podle hodnocení školní inspekce.

Družina neexistuje, ale škola poskytuje snídaně
Většina škol začíná v 8:50 a končí v 15:10, každý den. Často mají školy také takzvaný Breakfast club, kam mohou děti přijít na snídani, čas klubu si určují školy, dcera ho například může navštěvovat od 7:45. Téhle možnosti využívají hlavně pracující rodiče, i když původní záměr je poskytnout kvalitní snídani sociálně slabším rodinám. Školní družina ve většině škol neexistuje, ale secondary schools často končí o něco dříve, takže starší sourozenci jsou schopni vyzvednout ty mladší v primary schools.

Každé čtvrtletí mají školy týden prázdniny, také samozřejmě mají volno na Vánoce a Velikonoce. Letní prázdniny jsou ale kratší a trvají jen šest týdnů. Rodiče se u dětí přes prázdniny často střídají nebo děti tráví čas u příbuzných, někdy u opatrovnic. Maminky malých dětí často pracují jen na poloviční úvazek. Možnost letních táborů tady v podstatě není, ale starší děti mohou navštěvovat přes den různé prázdninové kluby. My naštěstí prázdniny řešit nemusíme, protože já pracuji ve školství a mám volno stejně jako děti. Než jsem dokončila vzdělání, bylo to podstatně těžší a musela jsem pracovat v noci.

Na prvním stupni se děti učí hrou nebo hodně prakticky
Vyučování v primary school probíhá podstatně jinak než v Česku. Děti se často učí hrou nebo praktickou výukou, skoro všechny předměty jsou propojené. Celé osnovy se dělí do tématických bloků, díky kterým se děti snadněji učí a jsou schopné učivo používat v každodenním životě.

Dcera například před pár týdny měla ve škole jako hlavní téma spisovatele Roalda Dahla a jeho knihu Karlík a továrna na čokoládu, která je tady velice oblíbená. Děti četly úryvky z knihy, dozvěděly se základní informace o autorovi, jako odpočinkovou odpolední aktivitu společně zhlédly část filmu, ale také měly za úkol napsat k tématu vlastní básničku, nebo rozpouštěly různé druhy čokolády, aby pochopily, jak složení ovlivňuje dobu rozpouštění.

Škola dokonce pozvala místního umělce, který tvoří svá díla z různých druhů jídla. Děti se nejen dozvěděly zajímavé informace o jeho práci, ale také malovaly portréty Willyho Wonky rozpuštěnou čokoládou. A dost možná ještě mnoho dalšího, o čem mi dcera ani neřekla, protože to není téma jen na pár dní.

Malování rozpuštěnou čokoládou.
Malování rozpuštěnou čokoládou s lokálním umělcem.

Do školy nekupujeme nic, i na uniformy lze získat grant
Základní předměty zastoupené v osnovách jsou angličtina, velština, matematika, věda, historie, zeměpis, umění, hudební výchova a tělocvik. Dost prostoru je věnováno technologiím – v předmětu Design a technologie se děti zabývají opravdu projektováním a 2D a 3D návrhy věcí, které si potom mohou vyrobit na laserových řezacích strojích nebo na 3D tiskárně. V Informačních a komunikačních technologiích se učí používat počítačové programy jako Power Point, Movie Maker, Photo Shop a podobně. Školy učí také náboženství, to je ale povinné jen v katolických školách, jinak mohou rodiče vyjmout děti z výuky.

Děti mají pouze jednu dvacetiminutovou přestávku dopoledne, kdy si hrají venku a mají malou svačinu (mléko a ovoce) a hodinovou pauzu na oběd spojenou s hrou. Ven chodí skoro za každého počasí. Výjimečně tráví přestávky vevnitř a mají náhradní program.

Vyučování v secondary school probíhá podobně jako v Čechách – děti mají různé předměty, mezi kterými mají krátké přestávky a hodinovou pauzu na oběd. Po obědě mohou ven, do různých klubů – to je obdoba českých „kroužků“ – nebo do knihovny.

Všechny školní pomůcky, sešity a učebnice poskytuje škola. Nemusíme kupovat vlastně vůbec nic, jen uniformy. A i na ty existují granty pro děti ze sociálně slabších rodin.

Pokračování vyprávění o školách ve Walesu čtěte za týden.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

18

 
7 Počet vláken diskuze
11 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Julia Szabo
Člen
Julia Szabo

Já jen doufám, že se paní i její rodině bude ve Walesu dařit dobře a že se nebude muset nikdy vracet do ČR kvůli sociálním dávkám, bezplatnému zdravotnictví a školství! Taky, že nebude muset řešit problémy dětí neznajících češtinu!

Jarka Svecova
Člen
Jarka Svecova

Velká škoda, že paní nemluví s dětmi a neučí děti česky, mohlo by se jím to někdy hodit. Vím to ze své zkušenosti. Každá řeč je dobrá a to paní dělá ve školství.

Helena Hofmannová
Člen
Helena Hofmannová

Tak by mě zajímalo kde paní Szabo žije protože tvrdit že je u nás školství bezplatné je pěkný blábol.Doporučuji jí poptat se nějaké maminky prvňáka.A to jsou školy kde si ještě vymýšlí různé jiné nesmyslnosti.Vnučka ztratila žákovskou knížku a paní učitelka inkasovala za novou 50kč přitom koupit novou v papírnictví by vyšla na polovic.

Robin Hoodovský
Člen
Robin Hoodovský

Píšete „rodiče vítáni“PROČ MAŽETE příspěvky!!!pravidla jsem neporušil,jste diletanti.

Zdena Kunderová
Člen
Zdena Kunderová

Zajímavý článek. Díky

Marika Burder
Člen
Marika Burder

Nespuhlasim,ze za uniformy se nemusi platit…ziji tu 16 let a za uniformu se plati,pokid ovsem nejste na benefotech coz je ve;Oka vecina anglicanu a bphuzel I Cechu…Ci mate nizky income …pak muzete mit zadarmo uniformy..in fact pokud jste na benefotech muzete mit uplne vse zadarmo … leky,najem,zubare,proste vse a jeste I auto..je to smutne opravdu smutne ….a my pracujici Lidi mus9me na take nemakacenky platit…. Tez za brekfast club se plati …. my playtime 10liber tydne plus 15liber na obedy…deti do 2 stupne Maji obedy zadarmo…. Take pokud maminka Ma anglicna,tak je to tezke naucit deti rande cesky…ponevac se vice… Číst vice »

Annett Janečková
Člen
Annett Janečková

Spousta lidi využívá bezplatné benefity a to především lidé pracující venku :) Když se to nabízí, proč to nevyužít ….
A čeština je celkem nepodstatná v zemi kde se mluví anglicky tak tu malou celkem chápu :) Není třeba se to učit no všude jsou pozitiva a negativa